Andrej Babiš a Angela Merkelová. Foto: CNC / Profimedia

Tak kdo to nakonec „nezvládá“? Češi v německých nemocnicích jako důkaz selhání Babišovy vlády

Napsal/a Vojtěch Berger 25. února 2021
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Když česká vláda tváří v tvář katastrofálním covidovým číslům konečně připustila, že požádá o pomoc Německo, uzavřel se tím absurdní kruh. Na jeho začátku stál zhruba rok starý výrok Andreje Babiše o tom, že kancléřka Merkelová vyvolává paniku tvrzením, že se koronavirem může v budoucnu nakazit až 70 procent Němců. Dnes to naopak vypadá, že se něco podobného může pod Babišovým vedením „podařit“ v Česku.

Loni touhle dobou byla pandemie koronaviru na samém začátku. Březen 2020 byl ve znamení prvních lockdownů a evropské státy vesměs brzdily nákazu podobně. Roušky, rozestupy, omezení sociálních kontaktů. Některé země dílčí opatření zavedly později, jiné dříve. Některé také lépe dokázaly dodržování zákazů a pravidel lépe vynucovat.

Česko se vrhlo do šití roušek, jejichž nošení bylo od začátku povinné, a v tuzemských médiích či na sociálních sítích probleskovaly udivené až mírně pohoršené poznámky na adresu Německa, které z českého pohledu nebylo vůči viru dost razantní. Viz třeba titulek serveru Novinky z 22. dubna loňského roku: „Německo se rozhoupalo k zavedení povinných roušek v MHD“.

Urychlovače nenávisti

Názor, že Němci reagují na pandemii oproti Čechům laxně, podporovaly i některé výpovědi tuzemských pendlerů, například zdravotních sester pracujících v německém pohraničí, podle kterých se na německé straně dívali na Čechy nosící roušku trochu skepticky, ne-li s posměchem, jako na panikáře.

Podobné pochyby, jestli to Německo „zvládne“, zaznívaly z Česka i během migrační krize o pět let dříve. Že to zvládnou, slíbila tehdy Němcům v památném výroku kancléřka Merkelová – právě v souvislosti s uprchlíky. Čeští „experti“ z řad anonymních internetových diskutérů, ale i některých veřejně známých osobností však věděli své – o migrantech a později i o covidu: „Německo to nezvládá“.

 

 

Vedle fanoušků srůstání českých a německých pohraničních regionů a dobré mnohaleté přeshraniční spolupráce – nezřídka lidí, kteří v pohraničí žijí a vidí fungující sousedství na vlastní oči – je totiž v Česku stále nezanedbatelná skupina těch, kdo nevynechají příležitost, jak si do velkého souseda kopnout.

Záminek je víc, kromě migrace jako urychlovač nevraživosti či dokonce nenávisti stále dobře fungují i sudetší Němci anebo nepříliš konkrétní, ale zato obecně použitelný hejt, že „Česko je německou ekonomickou kolonií“. A jak bylo řečeno, nejnověji posloužil i covid.

Babišovy langoše vs. klidná Merkelová

Jestliže po loňské první covidové vlně bylo ještě příliš brzy na to soudit, zda svým přístupem ke covidu víc životů zachránila vláda v Praze nebo ta v Berlíně, dnes už není pochyb. Česko je na tom násobně hůř než osmkrát lidnatější Německo (viz srovnávací grafy sedmidenního přírůstku nakažených i celkového počtu úmrtí na covid v přepočtu na milion obyvatel).

Uplynulý covidový rok také potvrdil dlouhodobý trend, viditelný hlavně v době krizí – zatímco v Německu vláda s emocemi šetří, v Česku se podle nich naopak vládne.

A tak když se český premiér Babiš loni střídavě vychloubal („jsme best in covid“) a vyhrožoval („žádné hloučky nikde!“), podle toho, jak se pandemie vyvíjela, německá kancléřka se držela ve veřejných výrocích dlouhodobě zpátky, aby její apel vyzněl o to silněji, až to bude opravdu potřeba. Ta chvíle přišla loni v prosinci, kdy Merkelová v Bundestagu pronesla mimořádně emotivní projev. Obhajovala přísnější restrikce proti covidu a mimo jiné řekla:

„Do vánoc zbývá 14 dní – 14 dní! A my musíme udělat všechno pro to, aby nepřišel další exponenciální růst nákazy. Chci jen říct: Když budeme do vánoc mít příliš mnoho sociálních kontaktů a pak to budou ty poslední vánoce s našimi prarodiči, tak jsme něco zanedbali. A to bychom neměli dopustit.“

A co se v té době dělo v Česku? Vláda dočasně uvolnila covidové restrikce, pustila Čechy do restaurací a do obchodů. Andrej Babiš obvinil Pražany i vedení hlavního města z nedodržování protiepidemických opatření a zajímal se o to, kdo „povolil prodej trdelníků a langošů na Staroměstském náměstí“. Příběh o tom, že za šíření covidu můžou hlavně nezodpovědní občané, Babiš použil jako omluvu pro vlastní chaotická rozhodnutí.

Němci, pomozte

Jen o dva měsíce později Česko situaci nezvládá a na vládu míří návrh požádat Německo o pomoc. Dlužno podotknout, že po dlouhém naléhání západočeských okresů zasažených nákazou nejvíce, které ministr zdravotnictví dlouho odmítal:

„Je jasným signálem pro občany této země – postará se o vás Česká republika,“ řekl Blatný v únoru při návštěvě těžce přetížené nemocnice v Chebu a dal přednost přesunům pacientů ve vážném stavu v mrazech a na vzálenost stovek kilometrů do jiných českých měst.

Pokud nakonec někteří čeští covidoví pacienti skutečně skončí v německých nemocnicích a díky jejich péči přežijí, bude to po odeznění nejhoršího náporu nákazy nepochybně jeden z argumentů pro závěrečné „vidíte, zvládli jsme to“ v duchu nejlepších tradic Babišova marketingu.

V tomhle případě ale platí, že jen díky ochotě Německa, na které se u nás řada lidí, některé politiky nevyjímaje, stále dívá skrz prsty. A do kterého si při příští krizi nepochybně znovu rádi kopnou.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)