Server Hlídač státu napojený na registr smluv zařadil příspěvkovou organizaci Kino Metro 70 Prostějov mezi instituce, které nejvíce skrývají zaplacené ceny. Z více než 300 zveřejněných smluv kina je cena uvedená pouze u jediné. Chybějící údaje v registru ale mají vysvětlení: „Jde o tzv. podlicenční smlouvy,“ vysvětluje mluvčí právnického sdružení Frank Bold Barbora Buchtová.

Kino Metro 70 Prostějov je příspěvkovou organizací města Prostějova. Spadá tak mezi subjekty, které mají povinnost v registru smluv zveřejňovat smlouvy přesahující hodnotu 50 tisíc korun.

Kino v registru zveřejnilo celkem 328 smluv, z toho ale pouze u jediné uvedlo její hodnotu. Téměř všechny ostatní jsou tzv. podlicenční smlouvy k veřejnému kinematografickému představení. A jejich uvedená cena? Žádná.

To je také důvod, proč server Hlídač státu zařadil Kino Metro 70 Prostějov do jednoho ze svých „analytických reportů“, mezi instituce nejvíce skrývající zaplacené ceny.

„Co se týče těchto smluv, postupujeme podle metodiky vypracované Asociací provozovatelů kin, která byla vytvořena s pomocí právní kanceláře Frank Bold,“ vysvětluje ředitelka kina Barbora Prágerová. „Tvoříme program dlouho dopředu a při vkládání do registru nevíme, kolik lidí na dané představení přijde a kolik tak kino vydělá peněz,“ dodává.

Prostějov miluje české filmy

Smlouvy uvádí, že kino odvede majiteli filmových práv 50 procent z ceny každé vstupenky; ta se pohybuje okolo sta korun. To může v praxi vypadat tak, že celková hodnota platby za danou verzi filmu ani nepřesáhne hodnotu 50 tisíc korun.

Kino v takovém případě nemusí smlouvu dál řešit, protože nepodléhá povinnému zveřejnění.

Hranici pro povinné zveřejnění sice několik filmů podle Prágerové přesáhlo, přesto nemají uveřejněnou cenu. „Jde o filmy Po strništi bos Jana Svěráka, závěrečný díl erotické trilogie Padesát odstínů svobody a velmi úspěšný film Jiřího Vejdělka Tátova volha. V Prostějově se na české filmy chodí ve velkém,“ přiznává.

„Když hodnota smlouvy přesáhne 50 tisíc korun, je kino ‚pojištěné‘ před sankcí neplatnosti tím, že smlouvu uveřejnilo už před začátkem promítání,“ říká mluvčí právnické kanceláře Frank Bold Barbora Buchtová a dodává: „Později k ní může zveřejnit ještě dodatek nebo aktualizaci uvádějící skutečnou uhrazenou cenu.“

Problém jen na první pohled

Konečnou uhrazenou částku však následně zveřejňovat nemusí. A to ani v případě, že konečná částka přesáhla 50tisícovou hranici. „Zákon o registru smluv neobsahuje ustanovení, podle kterého by měly smluvní strany povinnost dodatečně uveřejnit skutečně uhrazenou cenu,“ vysvětluje Buchtová.

„Takže to, že mají v registru smluv téměř jen podlicenční smlouvy za nula korun, může na první pohled vypadat problematicky,“ říká Barbora Buchtová. Dá se to však vysvětlit specifiky podlicenčních smluv, u kterých není dopředu jasné, jaká bude jejich koncová hodnota.

„Smlouva je uzavřena dopředu mezi provozovatelem kina a majitelem licence k danému filmu, respektive k jeho konkrétní verzi. Výše poplatku majiteli licence se odvíjí buď od počtu promítání, nebo od počtu prodaných vstupenek,“ zakončuje Buchtová.