Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Mogens Blicher Bjerregård. Foto: Profimedia
,

Svoboda tisku mizí, na média v Česku Evropa zapomněla, říká končící šéf Evropské federace novinářů

Devět let byl Mogens Blicher Bjerregård prezidentem Evropské fededace novinářů (EFJ), která sdružuje 73 novinářských organizací ze 45 zemí. Česku podle něj chybí silná profesní organizace novinářů a také nezávislá mediální rada pro soukromá média. Připouští, že Evropská unie podcenila podporu médií ve střední Evropě, protože státy typu Česka považovala za dostatečně rozvinuté. „Byla to chyba,“ konstatuje Bjerregård v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Otevřeně mluví také o aktuálních sporech mezi Evropskou a Mezinárodní federací novinářů (IFJ). EFJ nedávno změnila stanovy tak, aby byla na IFJ více nezávislá. Evropská federace nesouhlasila například s tím, že Mezinárodní federace přijala mezi členy novinářské organizace z bývalého Sovětského svazu, které jsou loajální vůči Kremlu.

Mogens Blicher Bjerregård. Foto: HlídacíPes.org

Do čela Evropské federace novinářů jste se dostal v roce 2013. Jak se za tu dobu změnila žurnalistika?

Svoboda médií je bohužel na ústupu, novinářské povolání se stalo i v Evropě také více nebezpečným. Je to opravdu děsivé, co se děje. Dovolím si ale tvrdit, že jako EFJ jsme byli v řadě věcí úspěšní. Podařilo se nám navázat dobrou spolupráci s několika institucemi a organizacemi, které pracují v oblasti svobody médií, podpory novinářů v nouzi, nebo monitoringu stavu žurnalistiky jako takové. Díky této spolupráci na konkrétních projektech získává EFJ větší relevanci a samozřejmě přehled o potřebách novinářů.

Tým EFJ se za tu dobu rozšířil z dvou na sedm pracovníků, a roční obrat se vlivem navýšení počtu projektů zvýšil z 200 tisíc eur na 1,5 milionu eur. Podílíme se na tvorbě evropské legislativy, která se týká médií a žurnalistiky. Myslím, že na to můžeme být právěm hrdí.

Čeho ale lituji, je především skutečnost, že jsou oblasti, kde se nám příliš nepodařilo navázat kontakt s aktivními novináři. Když jsem nastupoval před devíti lety na pozici prezidenta EFJ, můj předchůdce mi řekl: prosím nezapomeň na střední a východní Evropu. Vzal jsem si jeho radu k srdci, ale bylo poměrně složité zaměřit na tuto části Evropy i konkrétní projekty, na které by bylo možné získat evropské prostředky. Toto bylo ze strany EU poněkud podceněno. Byla podpořena řada projektů v kandidátských zemích na Balkánu, byli jsme schopni pomoci i v pobaltských státech, byť tam především díky podpoře severských zemí. Ale země střední a východní Evropy byly po vstupu do EU považovány v tomto směru za dostatečně rozvinuté a s dalšími evropskými prostředky na tyto účely se nepočítalo. A to byla chyba. Byl bych rád, kdyby se podařilo novému vedení EFJ udržet pozornost i tímto směrem, považuji to opravdu za důležité.

Když píšeme do Česka, málokdy přijde odpověď

Několikrát jste v pozici prezidenta EFJ navštívil také Českou republiku. Jaké byly vaše poznatky a dojmy?

Velkým problémem v České republice, ale i v některých vašich sousedních zemích, je nedostatek dobře fungujících novinářských a mediálních organizací, s nimiž by novináři považovali za relevantní být spojeni. Například jeden z členů maďarské novinářské organizace sám konstatoval, že členy jejich organizace jsou už jen důchodci a pro aktivní novináře není relevantní. S českým Syndikátem novinářů bohužel nejsme příliš v kontaktu, jen málokdy od nich dostaneme odpověď, když zasíláme emailem dotazy týkající se například aktuální situace v zemi. To samé platí pro slovenský Syndikát. Možná jim chybí kapacita, nevím.

Jsem přesvědčen, že především musí být velmi snadné stát se členem novinářské asociace, která má sloužit svým členům, chápat, co členové potřebují, a pružně vycházet vstříc jejich požadavkům. Dále také vydavatelé musí být organizováni na stejném principu, důležité je otevřené smýšlení.

Velmi důležitou součástí infrastruktury, která stojí za médii, je také mediální rada postavená na etických standardech, na kterých se shodnou média i novináři. Pokud nezávislá mediální rada pro soukromá média chybí, jako je tomu v České republice, je zde zaprvé riziko, že se do regulace bude chtít vložit stát. A zadruhé profese nemá žádnou neutrální platformu, kde by bylo možné řešit etické přešlapy a tím kultivovat žurnalistiku v zemi jako takovou.

Aktuálně je také důležité zahrnout žurnalistiku do režimu autorských práv. Nyní je zde velká příležitost, protože směrnice EU požaduje odměňování novinářů v rámci práv vydavatelů. Kdybych měl být velmi stručný, moje hlavní poselství je asi následující: Buďte otevření a spolupracujte při budování silných organizací. Je to velmi potřebné.

Poslední roky jste kritizoval některé kroky Mezinárodní federace novinářů (IFJ), o co konkrétně šlo? 

Pro nás v Evropě byla velmi problematická zejména dvě rozhodnutí IFJ, a to přijetí Ruskem kontrolovaného Abchazského svazu novinářů, který dokonce uvádí nezákonně okupované území jako oficiální stát, a přijetí Běloruského svazu novinářů, který je loajální k vládě Luhanska. Jak může mezinárodní federace novinářů přijmout za své členy takové organizace?

Měli jsme také pochybnosti o způsobu voleb řídícího výboru IFJ. Například v roce 2013 se stalo, že bylo odevzdáno o 13 hlasů více, než bylo účastníků volby. Mnohé členy IFJ šokovala také skutečnost, která vyšla najevo na kongresu v Ománu na přelomu května a června. Kandidátka na předsednictví původem ze Senegalu se měla setkat s tvrdým nátlakem, aby se vzdala své kandidatury poté, co ji oficiálně zařadila na kandidátní listinu. Právě ona mohla být pro IFJ tou změnou. Takový nátlak tedy svědčí o nedostatku demokracie.


IFJ je největší světová organizace novinářů, zastupuje 600 000 pracovníků médií ze 187 odborových svazů a sdružení ve více než 140 zemích. IFJ byla založena v roce 1926 a je organizací, která zastupuje novináře v rámci systému OSN a mezinárodního odborového hnutí. Původně byla založena jako Mezinárodní federace novinářů (Fédération Internationale des Journalistes, FIJ) v roce 1926 v Paříži, v roce 1946 pak byla obnovena jako Mezinárodní organizace novinářů (International Organization of Journalists, IOJ), ale v důsledku studené války ztratila své západní členy. Obnovena byla v roce 1952 v Bruselu.

EFJ, Evropská federace novinářů, je největší organizací novinářů v Evropě, která zastupuje více než 320 000 novinářů v 73 novinářských organizacích ve 45 zemích. EFJ byla založena v roce 1994 v rámci ústavy IFJ, aby zastupovala zájmy novinářských svazů a sdružení a jejich novinářů. Od února 2013 má podle belgického práva nezávislý právní status jako mezinárodní neziskové sdružení (AISBL).


Dále považuji za velmi nedemokratické prodloužení funkčního období výkonného výboru ze tří na čtyři roky, především způsob, jakým to bylo provedeno. Toto rozhodnutí bylo odhlasováno novým výborem ihned poté, co proběhly volby nových členů. S odůvodněním, že v roce 2026 bude IFJ slavit 100 let od založení, takže kongres, jehož součástí jsou volby, se bude konat u příležitosti oslav tohoto výročí. Nedovedu si představit žádnou demokratickou zemi, kde by k něčemu takovému mohlo dojít.

IFJ také zrušila své členství v platformě IFEX, což je celosvětová síť více než 120 nezávislých nevládních organizací, které usilují o obranu svobody projevu jako lidského práva. To je podle mě špatný signál. Zastávám názor, že je velmi důležité pro každou organizaci, aby byla otevřená spolupráci a partnerstvím, a aby neustrnula, ale naopak se vyvíjela a reagovala na aktuální potřeby svých členů, v tomto případě novinářů.

Raději dál od Kremlu

Neměli jste možnost rozhodnutí IFJ nějak ovlivnit?

Byl jsem členem rady IFJ v letech 2007-2010. Pak ale severské země začaly postupně ztrácet slovo, kongres za kongresem byly volbou nových řídících výborů naše názory a hodnoty ignorovány. To mě velmi mrzí, protože jsme měli s kolegy vždy opravdový zájem přispívat především v oblasti mezinárodní solidarity a rozvoje celé organizace. Ale jde i o to, abychom pro naše členy v našich národních organizacích dokázali ospravedlnit náš závazek vůči IFJ.

My ze severských zemí přispíváme do IFJ nemalými částkami, 25 procent celkových příjmů z poplatků pochází od našich členů. Dánská Unie novinářů byla také absolutně největším přispěvatelem do Fondu bezpečnosti IFJ, každý rok přispívala částkou 80 tisíc eur. Po roce 2010 jsme ale začali mít obavy o to, jakým způsobem jsou tyto peníze utráceny. Naše organizace nakonec rozhodla o stažení tohoto příspěvku z fondu IFJ a nyní je distribuován novinářům v nouzi organizací IMS.

Peníze a vliv samozřejmě nemusí jít v IFJ ruku v ruce, protože jde o solidaritu, a my musíme vždy respektovat demokratické volby. Blokové hlasování však v podstatě zablokovalo volbu členů ze severských zemí. A to nás velmi znepokojuje. A není to problém jen severských zemí. Například celá řada novinářských organizací z Afriky opustila IFJ a vytvořila si vlastní platformu. V IFJ se vytvořila určitá vlivová skupina, která prosazuje svůj přístup, a musím říct, že federaci to bohužel příliš neprospívá.

S ohledem na tyto skutečnosti spolu s právem na svobodu sdružování bylo pro Evropskou federaci novinářů na našem valném shromáždění v Izmiru 13.-14. června zásadní přijmout nová pravidla, podle kterých budeme sami rozhodovat o našich členech.

Co to konkrétně znamená?

V některých případech nyní už nemusí být členové EFJ zároveň členy IFJ, jako tomu bylo dosud. To se ukázalo jako problematické například pro menší organizaci nezávislých ruských novinářů, kteří původně nechtěli být tzv. na jedné lodi, tedy v IFJ, společně s jinou ruskou organizací, která podle jejich názoru údajně nebyla zcela nezávislá na současném ruském režimu.

Kromě toho má nyní EFJ možnost některé členy i vyloučit, pokud by tyto organizace jednaly v rozporu se zásadami nebo cíli EFJ nebo způsobem, který by mohl poškodit zájmy federace. Například pokud by členská organizace začala podporovat autoritářskou vládu. A naopak EFJ už teď nemusí vyloučit člena jen proto, že to udělala IFJ. Jsem moc rád, že se nám podařilo tato pravidla změnit. Přesto doufám, že zůstaneme i nadále v zásadních otázkách týkajících se žurnalistiky a boje za práva novinářů s IFJ jednotní.


Mogens Blicher Bjerregård

Novinář a konzultant v oblasti budování kapacit mediálních organizací a rozvoje médií pro demokracii. Místopředseda dánské národní komise UNESCO; od roku 2013 člen IPDC UNESCO. 30 let se věnuje svobodě médií a odborové činnosti: byl devět let prezidentem Evropské federace novinářů (2013-2022) a 16 let předsedou Dánského svazu novinářů (1999-2015). Je odborníkem na autorská práva, samoregulaci a etické normy včetně boje proti nenávisti a fake-news. Byl spoluzakladatelem organizace International Media Support (IMS), signatářem memoranda o porozumění Platformy pro bezpečnost při Radě Evropy, je členem dozorčí rady Evropského centra pro svobodu tisku a médií. Je autorem projektu o otázkách svobody tisku pro Severskou radu ministrů a pro EU. V současné době je také poradcem Dánského svazu novinářů pro mezinárodní otázky.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

2 komentáře

  1. petrph napsal:

    Moje chyba. Naivně jsem se domníval, že princip nezávislých médií je právě to, že jsou nezávislá, a to na každé instituci,
    Niikoliv že si ještě budou, pro kontrolování sama sebe vytvářet další.. Ono bohužel a ten výsledek už je znát, politická korektnost až za hrob a když chce člověk vědět co se skutečně stalo, aby to hledal v politickém bulváru

  2. Petr napsal:

    Jen čekám kdy dostane vyhazov ze školních učebnic i homo sapiens protože byl třeba málo takový nebo makový byl svoje družky a tak. Víte my jsme nebo naši politici jsou tak korektní ve věcech které nemají na nic vliv ani na válcování silnic. Ale kradou odklánějí a to jim jde. Novináři píšou jen o těch co jsou jejich soukmenovci. A taky o té budoucí feudální třídě ke které musí být blahosklonní, aby o nich mohli psát a něco jim řekli ze svého života. Protože to lůzu zajímá. Dnes není potřeba studium pro herce novináře a vůbec bohaté. Dnes stačí aby vás vraha pustili z basy nebo pašovatelku drog a hned jak jste slavní rádoby slavní tak už jste in. A kdo má LOVE má i rozum. Takže takovéto lidi co chtějí kontrolovat kontrolu mám rád. Hlavně kdaž se rozdělují a zvyšují dotace od šlechty.

Přidávání komentářů není povoleno