KOMENTÁŘ. Do výbavy moderního vyrovnaného člověka bezesporu patří schopnost na všem hledat to dobré. Nebo jak říkají Angličani – každý mrak má stříbrný lem. Když jsme se dostatečně vyvztekali nad finálním verdiktem státního zástupce, který zastavil trestní stíhání Andreje Babiše a spol. v kauze Čapí hnízdo, je čas pokusit se najít i nějakou tu když ne kladnou stránku, pak aspoň příležitost pro budoucnost.

Po ty, kdo by se snad od pátku s verdiktem vypořádat nestačili, máme pochopení. Nechť se tedy vztekají dál, je to očistné. Jen řádně vyvztekaný jedinec je schopen chladné analýzy, která je na cestě po spirále od neúspěchu k úspěchu potřebná.

Nebo, řečeno s C. G. Jungem: „Vzrušení, které vychází z každého zločinu, a vášnivý zájem o pronásledování zločince, soudní řízení a podobně dokazují, že zločin rozčiluje takřka každého, kdo není abnormálně tupý a apatický.“ Tolik na uklidněnou.

My se zatím pustíme do výčtu pozitivních stránek, které na podivuhodném konci téměř čtyřleté kauzy dokážeme najít. Jsou tam ukryty, i když nepřevažují.

1. Osvěta

Není snad v tuto chvíli v Česku člověk, který by kromě trénování basketbalu neměl základní povědomí i o trestním řízení a jeho fázích. Přesto se ještě objevují určité nepřesnosti, a to dokonce z úst, u kterých by člověk čekal více erudice. „Tato kauza otřese důvěrou v justici. Bohužel všichni přehlížejí, že takových případů nejednoznačného postupu justice je řada a nikdo s tím nic nedělá (kauzy Opencard, privatizace OKD atd.). Náprava fungování justice zejména v trestních věcech je nezbytná,“ glosovala situaci bývalá náměstkyně ministra spravedlnosti a advokátka Hana Marvanová. Je to klamavá argumentace.

Rozdíl mezi Čapím hnízdem a zmíněnými kauzami je obrovský. Když nic jiného, Opencard nebo OKD se dostaly k soudu, i když si oprávněně můžeme myslet své o tom, zda před ním stály správné osoby. Na obranu justice a proti argumentu o otřesení důvěry v ní je třeba říct, že justice zatím neměla s kauzou Čapí hnízdo vůbec nic společného. To, co se odehrálo nesrozumitelného, abychom se vyjádřili opatrně, se stalo mezi policií a státním zastupitelstvím, tedy v exekutivě.

2. Odraz ode dna

Už to nemůže být horší. Postoj, který v sobě obsahuje víru, že teď už se věci mohou jen zlepšovat. Pomáhá to, i když předpoklad není stoprocentní; samozřejmě, že věci mohou být snadno horší a nejspíš také horší budou. Cesta vzhůru je ale možná vždy.

Konkrétně je zde například naděje, že nyní už se Andrej Babiš může znemožnit jen „klasickými“ prostředky: projídáním ekonomického růstu, vyráběním schodků, neschopností vlastní nebo vlastních ministrů a přílišným spoléháním na public relations. Cesta přes Čapí hnízdo byla lákavá; kdekdo už viděl Babiše za mřížemi, úplně se proto vytratila běžná opoziční práce. Kdo na tuto cestu spoléhal, je zklamán. Kdo první pochopí, že cesta vede jinudy, má novou naději a cíl.

3. „V pochybnostech nežaluj“

Dlouhá léta se státním zastupitelstvím plíživě šířil zákon „v pochybnostech žaluj“. Je to princip alibistický, který ze státního zástupce snímá odpovědnost za shromáždění a vyhodnocení důkazů a přehazuje ji na soudy, aby rozhodly samy. Je to zároveň princip rozporný se známým in dubio pro reo, tedy povinností rozhodnout v případě pochybností ve prospěch obviněného/obžalovaného.

Důsledky známe: zatížení soudů, prodloužení trestního řízení – a často zničené kariéry a životy. Exministryně obrany Vlasta Parkanová by mohla vyprávět. Atmosféra v soustavě vede k alibismu, nepodporuje odvahu žalobců, kteří se stávají kurýry přeposílajícími návrhy policie k soudu.

V kauze Čapí hnízdo došlo k opaku. Jako příležitost je to dobré.

4. Cattani v úzkých

U státních zástupců ještě zůstaneme. Citujme nyní ze zůvodnění, které poskytl pražský městský státní zástupce Martin Erazím: „Opakovaně zmiňované propojení prostřednictvím řady akcionářů na úrovni rodinných příslušníků s koncernem Agrofert nehrálo při posouzení roli, neboť Agrofert a Farma Čapí hnízdo si vzájemně v podnikání nekonkurovaly ani nesjednocovaly svoji činnost na společném trhu. I přes zjištěné vazby mezi těmito subjekty, zejména prostřednictvím rodinných příslušníků, byla proto Farma Čapí hnízdo správně posouzena jako nezávislý podnik“.

Trvalo dva roky od sdělení obvinění, než si státní zástupce Jaroslav Šaroch této okolnosti všiml, přitom právě na ní obvinění stálo. „Jestli to stálo na tom, jestli je něco malý nebo střední podnik, a čtyři roky o tom budu přemýšlet, to tedy pardon, to je velmi špatná vizitka pro právní stát,“ uvedla v nedělních Otázkách Václava Moravce bývalá funkcionářka vysokých soudů a senátorka Eliška Wagnerová.

Je to především velmi špatná vizitka pro zainteresovaná státní zastupitelství, mezi nimi i vrchní státní zastupitelství v Praze a jmenovitě i jeho šéfku Lenku Bradáčovou. Ta totiž měla kauzu dvakrát na stole v rámci tzv. dohledu a Šarochův postup (tehdy stíhat) s malými výhradami posvětila. Nevšimla si tak podstatné okolnosti, jako že bylo stíhání zahájeno pro skutek, který není trestným činem?

Teď si položíme obtížnou otázku: Má Babišova beztrestnost cenu zjištění, že erudice vrchních žalobců může být přeceňována, jak často zní od jejich kritiků? Otázku necháme nezodpovězenu, už jen její otevřený otazník je ve veřejném prostoru pokrok.

5. Karty na „durcha“

Objevují se cynické výklady, podle nichž teprve teď začne ta pravá jízda, co se týče vyjednávání zákona o státním zastupitelství. Připomeňme si, oč jde. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová osvědčuje svou pověst a nekompromisně tlačí na takovou podobu zákona, která nevyhovuje špičkám soustavy. Jde o délku budoucích mandátů vedoucích funkcionářů, ale také o způsob jejich výběru a o to, zda budou mít v komisích větší slovo sami žalobci, nebo zástupci ministerstva, případně soudci.

Cynismus oněch výkladů operuje s faktem, že v rukou nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana je nyní po dobu tří měsíců případné zrušení Šarochova verdiktu, což má zesilovat jeho vyjednávací pozici vůči ministryni.

My ovšem tyto obavy nesdílíme. Pavla Zemana považujeme za korektního úředníka, který je veden výhradně prospěchem veřejné žaloby jako celku, nikoli parciálních zájmů úzké skupiny žalobců. Pro jistotu ovšem na hodnocení stavu vyjednávání vyhlašujeme malé osobní moratorium a vrátíme se k němu za ony tři měsíce. Věříme, že nás špičky žaloby nezklamou.

Pokud se tuto citlivou dobu podaří překlenout, je zde reálná naděje, že snahy o další emancipaci státních zástupců, například vlastním článkem v Ústavě, budou utlumeny. V opačném případě hrozí dezintegrace trestní politiky státu, jejíž výkon garantuje ministr spravedlnosti. K tomu ovšem potřebuje „vojsko“, nikoli armádu nezávislých solitérů.

6. Soupeř pro Zemana

Poslední, ale nikoli nejméně důležitá příležitost. Zejména pro ty, kdo žijí víc obecnou politikou než půtkami kolem neurotické soustavy státního zastupitelství. Zdá se, že konec trestního stíhání může proměnit vztah mezi premiérem a prezidentem Milošem Zemanem.

Pokud Babiš dokáže uvolněnou energii, dosud svázanou letitým stíháním, využít správným směrem, může být Zemanovi důstojnějším soupeřem než dosud (a to jsme ještě velice mírní ve vyjádření). Jde o hodně, zejména pak je ve hře boj o jádro.