Strategické partnerství Číny a Česka: výhody jen pro vyvolené na obou stranách
Miloši Zemanovi gratulovali ke znovuzvolení příznačně jako první ze zahraničních představitelů prezidenti Ruska a Číny. Generální tajemník ÚV KS Číny a čínský prezident Si Ťin-pching ve zdravici Zemanovi napsal, že se těší na zvyšování úrovně strategického partnerství mezi oběma státy. Jak si to přeložit a komu to co konkrétního přinese?
Si Ťin-pching doslova napsal: „Rozvoji čínsko-českých vztahů přikládám velký význam a jsem připraven společně s Vámi usilovat o neustálé zvyšování úrovně strategického partnerství mezi Čínskou lidovou republikou a Českou republikou, aby tato skutečnost přinášela ještě větší prospěch oběma zemím a oběma národům.“
Při prvním Zemanově zvolení před pěti lety se mu podobné zdravice z Pekingu nedostalo. Jeho „mladý přítel“ Si Ťin-pching v té době sice byl již generálním tajemníkem, ale ještě ne prezidentem.
Především však dosud nebyl Zemanovým mladým přítelem a „skutečnost strategického partnerství“ mezi oběma zeměmi tehdy ještě nebyla skutečností, nýbrž jen zbožným přáním v hlavách několika lobbistů.
Zeman a Čína? Z odmítače vítačem
Zeman sám ve své první prezidentské kampani Čínu nezmiňoval, a pokud snad již měl v té době plán na obrat české zahraniční politiky, s voliči se o něj nepodělil. O Čínu se nijak zvlášť nezajímal ani během svého politického působení před svým (dočasným) odchodem do ústraní na Vysočině. Prvním českým politikem, který se o takový obrat k Číně pokusil, nebyl Zeman, ale Jiří Paroubek a jeho „diplomatická smršť“ v roce 2005.
Zeman sám se naopak o Číně dříve vyjadřoval až s lehce rasistickým přezíráním. V dnes již legendárním rozhovoru pro Lidové noviny v květnu 1996 prohlásil na adresu tehdy ještě hypotetických proponentů politického příklonu k ČLR:
„Základní motivací pro pobyt v politice je zabránit v úspěchu těm, kteří, kdyby k nám dnes přišli Číňané, si zítra nechají zešikmit oči na plastické chirurgii, pozítří se nechají infikovat žloutenkou, aby měli tu správnou barvu pleti, a popozítří začnou psát do svých kádrových dotazníků, že již od dětství milovali rýži.“
Tento výrok dosti ostře kontrastuje s jeho současnou adorací „mladého přítele“ Si a nejrůznějších politických iniciativ KS Číny, od „Pásu a stezky“ po „16+1“. V mezidobí se muselo stát něco, co ho zavedlo z jednoho extrému bipolárního vztahu k ČLR do druhého.
Nejrůznější indicie včetně výroků přímých účastníků naznačují, že takovým formativním momentem bylo úsilí skupiny PPF Petra Kellnera a její divize Home Credit o zisk celostátní licence na spotřebitelské úvěry v Číně.
PPF za tím účelem najala jako svého lobbistu bývalého Zemanova ministra a spolustraníka (v ČSSD i KSČ) Jaroslava Tvrdíka; ten se pak také stal Zemanovým poradcem pro Čínu. Zemanův a Kellnerův společný zájem o Čínu potvrdila jejich společná audience u Si Ťin-pchinga a také návrat prezidenta ze státní návštěvy soukromým tryskáčem PPF.
Česko není Afrika. Nebo je?
Oficiální průlom v česko-čínských vztazích nastal během cesty tehdejšího ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD) do Pekingu v květnu 2014; téhož roku získal Home Credit v Číně celostátní licenci. V tomto kontextu bychom mohli od avizovaného dalšího „zvyšování úrovně strategického partnerství mezi Čínskou lidovou republikou a Českou republikou“, po němž volá ve své zdravici Si Ťin-pching, očekávat především prohlubování aktivit PPF v Číně. Ty již dnes přinášejí Kellnerově společnosti enormní zisky.
Škoda jen, že z nich neodvádí daně v ČR. Přínos pro tuto zemi tak spočívá právě jen ve „zvyšování úrovně strategického partnerství“ s ČLR. Někomu zisk, někomu strategické partnerství. Každému podle jeho zásluh.
To je ovšem jen jedna, česká strana rovnice. Vedle ní je tu ještě prohlubování strategického partnerství ze strany ČLR. To obstaravá jak známo především společnost CEFC. Její předseda Jie Ťien-ming je od roku 2015 rovněž poradcem českého prezidenta.
CEFC je v odborné literatuře spojována s čínskou vojenskou rozvědkou. K tomu jí přibyl loni v listopadu další problém. V New Yorku byl zatčen představitel jejího neziskového křídla (jehož předsedou je rovněž Jie Ťien-ming) a obviněn z korupce vysokých afrických politiků ve prospěch CEFC.
Mimo jiné měl poslat půl milionu dolarů bývalému ugandskému ministru zahraničí Samu Kutesovi, který v roce 2015 ve své tehdejší funkci předsedy Valného shromáždění OSN jmenoval předsedu CEFC Jie Ťien-minga svým poradcem – stejně jako český prezident Zeman.
Doufejme, že se „zvyšování úrovně strategického partnerství“ s ČLR nebude ubírat touto africkou cestou. Pokud ano, mohou čeští voliči poděkovat jen sami sobě.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Bez Ruska se v Česku pořád natankovat nedá. Závislost na Putinovi má skončit příští rok
Rok, ve kterém Tomio Okamura zmizel ze zpráv o českém extremismu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
1 komentář
Ale no jistě, proti těmto faktům není nutné nijak protestovat, ta jsou pravdivá. Snad jen, jak už jsem tu uvedl minule, není to jen dílo českých levicových politiků (Zeman a jeho kámoši, a další) – ale i pravicových – jak někdy zmiňovaný Tololánek, ale i pan Nečas a další. Je to skutečněž velký byznys, kterému se politici – a zejména expolitici s politickými konexemi zkrátka neubrání (proti tomu i trafika v Bruselu hadr).
Jediná otázka zní, proč je nutné vehementně idealisticky požadovat, že by snad z toho měl mít nutně nějaký užitek český stát, resp. jeho občané? Obávám se že právě pochopení toho, že z toho žádný užitek mít nemusí, naopak na tom může i tratit, povede k pochopení skutečných (nikoliv idealistických) politických procesů a vazeb naší současné partajně – klientelistické demokracie….