Státní zástupci putují krajem. I případy vražd a dalších závážných zločinů se stěhují na menší okresy
Nedávné průlomové rozhodnutí Ústavního soudu, podle něhož státní zástupci porušovali právo na zákonného soudce v přípravném řízení, má první praktické důsledky. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman vydal pokyn, aby žalobci vždy důsledně zkoumali, který soudce u jakého soudu je k rozhodování například o vazbě nebo domovní prohlídce příslušný. Případy vražd a jiné závažné trestné činnosti, které dosud „automaticky“ policie vozila k okresním soudu v krajském městě, se tak stěhují na menší okresy.
Až do letošního 19. dubna, kdy Ústavní soud svůj nález vyhlásil, nikomu nevadila zjevně paradoxní praxe, kdy o vazbě nad údajným pachatelem rozhodoval soudce, v jehož obvodě se skutek nestal, obviněný pachatel v něm nebydlel a jako takový před tímto soudcem vůbec neměl stanout.
Příklad: Předloni v listopadu přivezla k ústeckému okresnímu soudu policejní eskorta zdravotní sestru z Rumburka na Děčínsku, která byla obviněna ze šesti vražd pacientů v rumburské nemocnici. Ústecký soud ženu, která byla později – zatím nepravomocně – všech obvinění zproštěna, poslal do vazby kvůli obavám z útěku.
A teď střih, květen 2016. Policie zadržela ženu podezřelou z vraždy jejího druha na ulici v Děčíně. Skutek se stal na Děčínsku, žena zde má i bydliště. Policejní eskorta – a s ní i celá „doprovodná mašinerie“ přípravného řízení: státní zástupce, novináři a fotografové, kteří by původně automaticky zamířili k soudu do Ústí nad Labem – putuje k Okresnímu soudu v Děčíně.
Malé soudy pohotovost drží
Ne, že by rozhodování o vazbách bylo pro soudce na okresech novinkou. Dosud o nich ale rozhodovali jen v případech méně závažné kriminality, zjednodušeně řečeno v těch, kdy byl pachatel nakonec souzen u jejich soudu. Je to také zcela v souladu s právem na zákonného soudce.
„Nebude s tím velký problém. I na těchto menších soudů se vazební pohotovost drží,“ říká předseda ústeckého krajského soudu Luboš Dörfl. Neobává se zároveň toho, že by menší soudy novou praxi nezvládly, ať už co se týče erudice soudců nebo jejich vytížení. „Těch krajských vazeb zase tolik není,“ dodává Dörfl.
Problematické byly právě takzvané krajské vazby. Tedy případy, o kterých kvůli vyšší trestní sazbě později v hlavním líčení rozhodoval v první instanci krajský soud. Státní zástupci od krajských státních zastupitelství výš žili v přesvědčení, že si v takových případech mohou vybrat kterýkoli soud uvnitř kraje – a vybírali si ten pro sebe nejbližší. To Ústavní soud kritizoval. A nejvyšší státní zástupce nařídil změnit.
Ani ústecký krajský státní zástupce Jan Jakovec nepředpokládá, že by nová praxe systém nějak významně zatížila. A dodává větu, kterou jsme si v posledních dnech už od žalobců navykli slýchat: Ústavní soud ve svém nálezu jasně deklaroval, že jeho rozhodnutí nepůjde před letošní 19. duben.
Případy, kdy zdejší justice čtvrtstoletí postupovala v rozporu s jedním ze základních práv zaručených Listinou, jsou právně „přikryté“. A k nápravě protiústavního stavu stačil nález Ústavního soudu a jedna vnitřní směrnice.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
3 komentáře
Bohužel, tedy musím opakovat toto opatření je ryze formální a jen zastírá zásadní problém naší justice. Totiž že není zajištěna zodpovědnost samotných soudců za jejich rozhodnutí. A jestliže takový soudce rozhodne špatně a nespravedlivě, někdy dokonce účelně špatně a nespravedlivě, potom je argument zda je takový soudce „příslušný “ nebo nepříslušný“ zcela formální a vůči obviněnému či jeho oběti vlastně nepodstatný.
Jistě že za takového stavu se státní zastupitelství snaží si získat povolení u soudce, který jim „z jejich pohledu“ ten správný přístup zajistí, a to povolení vydá. Protože policie a státní zastupitelství věnovala poměrně velké a dlouhé úsilí (v řádu měsíců, někdy i let) aby obviněného (pachatele) odhalila dopadla a předběžně proti němu získala sdostatek důkazů. Jestliže potom je jejich toto úsilí zmařeno během několika minut, protože se příslušný soudce rozhodně „na základě svého uvážení“ (a někdy tedy bohužel i se skrytými vazbami na obviněného, či jiného účastníka řízení), jim potřebné povolení nevydat, potom tedy v tomto státě spravedlnosti nebude dosaženo nikdy-a pak ani práce policie a státního zastupitelství a policie nebude mít smysl a každý s drahým advokátem a známostmi se jim bude smát. Kdo na to doplatí, budou ti chudáci na ulici, na kterým si policie vybije žáhu s obušky, ti se obvykle k soudci ani nedostanou.
Jistě, i státní zastupitelství může vydávat špatná rozhodnutí (omylem i záměrně), ovšem právě od toho jsou soudci aby jejich rozhodnutí naprosto spravedlivě a právně posuzovali,ti příslušní i ti nepříslušní. A jestli snad jsou takoví soudci kteří toto neumí či záměrně nedělají, měli by být ze svých míst co nejrychleji odvoláni..
Je vhodné uvést, že např. v kauze „Nagyová“ by byl postup olomouckého VSZ s ohledem na nález ÚS v pořádku i dnes. ÚS totiž uvedl, že krajské nebo vrchní státní zastupitelství musí pro rozhodnutí o předběžných opatřeních zvolit z okresních soudů v okresech, V NICHŽ JE ČINNÉ, ten, který odpovídá kritériím § 18. Přitom olomoucké VSZ NENÍ činné v Praze 1.
ÚS přitom hovoří o ústavně konformním výkladu, ale o žádném „protiústavním stavu“ se nezmiňuje. Tím naopak operují obhájci (pochopitelně), někteří právníci, kteří v této věci zjevně mají „své zájmy“ – a teď dokonce i redakce.
Obrovské štěstí bylo v tom, že v lihové aféře byli první mrtví na Ostravsku. Kdyby se začalo vyšetřovat ve Zlíně, tak dodneška umírají lidi na otravu metanolem, ale hlavně že by základní práva zločinců zůstala nedotčena. Podobně kdyby Pavel Zeman nepředal kauzu Nagyová do Olomouce, vyšetřil by to Libor Grygárek tak, že by informace z BIS dodnes putovaly k Rittigovi. Ústava nezakazuje používat zdravý rozum.
PS:
Pořád mi vrtá hlavou, proč v posledním odstavci nekriticky přebíráte tvrzení některých zdejších komentátorů (JUDr. Rozehnal, JUDr. Koudelka). V případě JUDr. Sokola může být kritika státních zástupců součástí obhajoby v konkrétních kauzách; na to má bezesporu právo, ale je třeba to tak brát. U dvou výše jmenovaných lze vytušit důvody takové argumentace (nechci blíže specifikovat, protože už byl kvůli tomu můj komentář jednou odmítnut).
Shrňme si fakta. ÚS podal ústavně konformní výklad části trestního řádu. Ovšem závazný výklad Listiny může podat zase jenom ÚS, nemůžou ho podat pánové Koudelka, Rozehnal ani Malecký (ani Taoiseach, samozřejmě). Pokud je někdo přesvědčen, že byl zkrácen na svých právech, která mu přiznává Listina, může učinit podání k ÚS. Do jeho rozhodnutí v konkrétní věci jsou ovšem slova jako „v rozporu s jedním ze základních práv“ a „protiústavní stav“ jen vyjádřením Vašeho názoru (případně převzatého názoru…).