Málokdy se stane, že právní bitva probíhá podle předem sestaveného plánu, který má milníky, rozcestníky a v lecčem připomíná obyčejnou, dobře rozmyšlenou turistickou cestu na nedělní odpoledne. A to včetně dílčích neúspěchů, se kterými je předem počítáno a které nakonec jen rámují cestu ke konečnému úspěchu. Právní neziskovce Iuridicum Remedium se to ve spolupráci s datovým novinářem Českého rozhlasu Janem Cibulkou podařilo.

Patnáct let bitev proti plošnému „skladování“ dat o uživatelích internetu a komunikačních služeb došlo tento týden k jednomu z důležitých rozhodnutí. Nejvyšší soud vyhověl dovolání datového novináře Jana Cibulky, jenž se domáhá omluvy od státu.

Podle Cibulky stát nesprávně přenesl do národního práva směrnici Evropské unie, což umožnilo uchovávání provozních a lokalizačních údajů po dobu šesti měsíců.

❗️ Nejvyšší soud zrušil dosavadní rozhodnutí soudů v řízení, v němž spolu s novinářem J. Cibulkou požadujeme omluvu za plošný sběr metadat o našich životech (data retention). ❗️

Díky všem, kdo na tuto naší kampaň před více než třemi lety přispěli 👏https://t.co/HwcX0GlRjR

— Iuridicum Remedium (@iure_cz) April 17, 2024

Stát skutečně už patnáct let shromažďuje data o komunikaci kohokoli z nás a uchovává ji po dobu šesti měsíců prostřednictvím operátorů. Pro představu: jde informace o tom, s kým si kdo telefonoval, s kým si psal, kdy a odkud se připojoval k internetu.

Jak uvádí web Digitální svobody, dohromady se ukládá 10 různých údajů u pevných linek, 11 údajů u mobilní komunikace a 8 údajů o aktivitě na internetu.

Právě tímto shromažďováním a uchováváním informací se po zásahu Nejvyššího soudu bude muset znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 1. Cibulka v žalobě tvrdil, že plošné shromažďování údajů zasahuje do práv na soukromí a informační sebeurčení a odporuje unijnímu právu i judikatuře Soudního dvora Evropské unie.

Žádal omluvu jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jemu i dalším Čechům vznikla kvůli nesprávnému přenosu směrnice.

Obvodní soud pro Prahu 1 ani Městský soud v Praze už dříve žalobě nevyhověly. Prý proto, že stát neodpovídá za legislativní činnost. Údajná újma, tedy obava z možného zneužití uchovávaných dat, je podle pražských soudů navíc jen potenciální, nikoliv konkrétní a doložená.

V úspěšném dovolání k Nejvyššímu soudu ovšem Cibulka v zastoupení Iuridica Remedia zdůraznil, že zásah do jeho práv spočívá už v samotném uchovávání dat, aniž by je nutně někdo musel zneužít.

Nejvyšší soud o svém rozhodnutí informoval na úřední desce. Zrušil rozhodnutí pražského městského i obvodního soudu s tím, že stát odpovídá za porušení práva EU, pokud neprovede řádnou transpozici příslušné směrnice do vnitrostátního práva.

Dospěl také k závěru, že pokud se prokáže porušení práva EU, lze teoreticky žádat vedle náhrady škody i náhradu nemajetkové újmy. „Nejvyšší soud dává žalobci nově šanci na prokázání jeho nároku a do budoucna může vést k vyjasnění, zda shromažďováním a uchováváním zmiňovaných údajů nedochází k masivnímu zásahu do práv osob využívajících internet a prostředky mobilní komunikace,“ uvedla mluvčí soudu Gabriela Tomíčková.

---

Celé rozhodnutí Nejvyššího soudu najdete zde.

---

Ve zrušujícím rozsudku soud určil, jak má obvodní soud při opětovném projednávání žaloby doplnit dokazování. Než rozhodne o omluvě, musí postavit najisto, zda skutečně došlo k porušení práva EU.

Patnáct let bojů

Podle organizace Iuridicum Remedium je ohromná masa nashromážděných dat zneužitelná a v minulosti už u nás či ve světě ke zneužití těchto dat došlo. „Ať už k získávání informací o kontaktech vlivných osob, k identifikaci účastníků protivládních demonstrací či k identifikaci novinářských zdrojů,“ uvádí organizace.

Boj proti data retention vede už patnáct let.

V roce 2011 Ústavní soud uchovávání dat v zákoně díky jejich podání zrušil. Vláda ale obratem přijala upravenou novelu a dopadům nálezu Ústavního soudu se vyhnula. V roce 2014 dostalo jednu z anticen Velkého bratra, jejichž mediálním partnerem je i HlídacíPes.org. Už tehdy bylo zřejmé, že česká právní úprava odporuje evropské legislativě, stát to ale ignoroval.

V roce 2017 Iuridicum Remedium znovu podalo stížnost k Ústavnímu soudu a navrhovalo zrušení, soud se však tentokrát postavil na stranu argumentů policie a vlády. „Bylo to pro nás jedno z největších zklamání v našich právních kauzách týkajících se soukromí,“ uvádí Iuridicum Remedium.

Soudní dvůr EU ale v říjnu 2020 vydal rozhodnutí, které státům jasně říká, že plošně metadata občanů sbírat nemohou. To vedlo k rozhodnutí právě tento soudní verdikt využít v dalším boji za ochranu soukromí uživatelů komunikačních sítí a internetu.

Právě tehdy, v roce 2020, vznikl v úvodu zmíněný plán na vytvoření „cestovní mapy“ soudních sporů.

„V roce 2013 jsme studentovi Janu Cibulkovi pomohli získat data, která o něm operátor shromažďoval. Z metadat z pouhých tří dnů šlo velmi jednoduše vyčíst, kde Honza pracuje, kde bydlí, kde se pohybuje. Honza je nyní úspěšný novinář, tématu dat se věnuje profesně a opět jsme spojili síly: spouštíme právní proceduru, kterou chceme dosáhnout závazného rozhodnutí, že plošný sběr dat všech pro jistotu je v rozporu s evropskou legislativou.“ Tak popisuje organizace Iuridicum Remedium svou spolupráci s Janem Cibulkou na webu Digitální svobody.

V roce 2020 vyhlásili crowdfundingovou kampaň, která měla pokrýt náklady na právní pomoc v následujících letech. V lednu následujícího roku v ní na portále Donio vybrali 120 tisíc korun. Tehdy také vznikl podrobný plán bitvy, která nyní vyústila ve zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu.

„Rozhodnutí Nejvyššího soudu považujeme za velký úspěch naší kampaně proti data retention. Velký dík patří zejména všem těm našim podporovatelům, kteří nás finančně podpořili před více než třemi lety v crowdfundingové kampani,“ uvádí k tomu právník Iuridica Remedia Jan Vobořil, který v řízení Jana Cibulku zastupuje.

„Věříme, že toto rozhodnutí Nejvyššího soudu bude stát na počátku cesty ke zrušení plošného data retention,“ dodal Vobořil.