„Jestli se nezmění systém přidělování peněz z rozpočtu Ministerstva kultury víc směrem k podpoře regionální kultury a jejího podhoubí, pak ten úřad může brzy zavřít, protože žádná česká kultura už nebude,“ říká Štěpán Kubišta v rozhovoru pro HlídacíPes.org. Velké zahraniční hvězdy by podle něj neměly „ubírat“ z fondů pro české umělce.

Štěpán Kubišta je známý jako ředitel divadla Jatka78. Zároveň ale působí jako předseda české Asociace nezávislých divadel. Kolegy z oblasti kultury občas popudí svými názory – v umění propaguje nezávislost a schopnost vícezdrojového financování, což ukázal s projektem Azyl78 za covidové pandemie, kdy většina uměleckých projektů stagnovala.

Pandemie si ale v kulturním segmentu vybrala obrovskou daň a podle Kubišty by teď měl český stát podat pomocnou ruku především regionálním kulturním institucím. S tím, jak skončily státní covidové kompenzace, narostla inflace a snížil se počet diváků, řada kulturních subjektů podle Kubišty půjde „do kopru“.

Na rozhovor jste přiběhl ze setkání s tchajwanským ministrem kultury. To mě zaujalo. Co v Praze dělal a proč se s vámi chtěl setkat?

Tchajwanský ministr kultury přijel představit záměr otevření tchajwanského kulturního zastoupení v České republice. To by mělo zintenzivnit vzájemné vztahy a zvětšit objem spolupráce v oblasti kultury. Na schůzku jsme byli pozváni, abychom tchajwanskému ministrovi řekli, jaké jsou naše dosavadní zkušenosti a co bychom očekávali od takovéto iniciativy.

A co byste očekávali? Může být kulturní spolupráce se zemí jako Tchaj-wan pro Českou republiku, respektive místní umělce nějak zajímavá?

Určitě. Protože, když má v současné chvíli někdo zájem se svým kulturním projektem vystupovat na Tchaj-wanu, musí mu to zprostředkovávat Česká obchodní komora, která je v tomto ohledu aktivní, ale není to její prioritní věc. A u některých festivalů a kulturních institucí je na Tchaj-wanu o české divadlo zájem, takže tohle může jedině pomoct.

„Jestli se nezmění systém dotací, které by více podpořily podhoubí české kultury, žádná kultura už být za chvíli nemusí,“ říká ředitel divadla Jatka78 Štěpán Kubišta. Foto: Tereza Engelová

Promarněná šance z Evropy?

Když ještě na skok zůstaneme u tématu zahraniční spolupráce. Jaký je vlastně v cizině o českou kulturu zájem? A uplatní se víc větší produkce nebo spíše menší, alternativnější projekty?

O českou kulturu v zahraničí zájem naštěstí stále je, ale ve výhodě jsou určitě menší, efektivnější organizace, které zaštiťuje třeba naše Asociace. Protože třeba výjezd opery Národního divadla stojí ohromné peníze. A ne vždy je chce organizátor platit. Já si ze svého někdejšího působení v Národním divadle pamatuji například zájezd do Číny, kde organizátor nechtěl platit vůbec nic a výjezd platilo celý Národní divadlo.

Kdo stále hodně jezdí, jsou orchestry. Česká klasická hudba a orchestry mají ve světě dobrý zvuk a zájezdy umí dělat. U divadel je to náročnější i kvůli nákladům na stavbu dekorací a tak dále. Nicméně v současné chvíli dostanou šanci na prezentaci v zahraničí i divadelní soubory, a to díky programu Mobilita, který vypsalo Ministerstvo kultury. Má na to finance z Národního plánu obnovy. Peníze, které jdou z Evropské unie, vymohl pro Ministerstvo kultury bývalý ministr Zaorálek. Naše Asociace nezávislých divadel a kulturní obec původně doufala, že se díky těmto poměrně velkým penězům, protože jde asi o osm miliard korun, zlepší kulturní infrastruktura v regionech, že se tyto peníze investují například do zlepšení vybavení kulturních domů nebo lokálních nezávislých klubů. To se ale bohužel nepovedlo.

Proč?

To není otázka na mě, ale spíš Ministerstvo kultury. Podle mého názoru je ale Národní plán obnovy obrovsky promarněnou příležitostí. Jedním z důvodů, a na tom se asi shodnou jak fanoušci, tak kritici Ministerstva kultury, je jeho personální poddimenzovanost. Ministerstvo má poměrně malý rozpočet a přitom velkou agendu. A i Ministerstvo kultury jako jeden z důvodů, proč plány s evropskými dotacemi nevyšly dle původních slibů, uvádí, že nemají personál a finance na to, aby programy dokázali administrovat, aby je dotáhli dle původních plánů.

Znamená to tedy, že ministerstvo bude muset vyjednané peníze vracet?

Některé původně navržené programy se změnily, některé se zrušily a některé zůstaly a přesunuly se do nich větší prostředky. Jedním z nich je právě program Mobilita, kde budou kulturní instituce moci žádat o příspěvek na výjezdy do zahraničí. Obyčejně na takovéto „reprezentační“ výjezdy moc peněz nebývá, zaplatí se třeba cesta a ubytování.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

U programu Mobilita bude hranice až půl milionu, což už jsou peníze, za které by třeba naše divadlo mohlo vyslat do zahraničí nejnovější inscenaci Kniha džunglí. V té účinkuje 30 interpretů, živý orchestr, jsou tam velké dekorace. Divadlo bratří Formanů i Česká filharmonie, kteří na představení participují, mají ve světě velmi dobré jméno, takže už teď máme poměrně dost zájemců ze strany zahraničních promotérů. Někteří se ještě přijedou podívat, takže uvidíme, jaké nabídky padnou.

Nejste velké divadlo. Kniha džunglí je přitom viditelně finančně ambiciózní projekt. Co vás k němu vedlo? Touha vyzkoušet, jestli je v nezávislé produkci něco takového možné? A není to producentsky příliš velký risk?

Producentem Knihy džunglí jsou Jatka 78 a je pravda, že takto velký projekt jsme ještě nikdy nedělali. Ale není to projekt za desítky ani stovky miliónů. Je to projekt za vyšší miliony. V Česku příliš nefunguje vícezdrojové financování, ale jsou subjekty, které to umí používat, a ty se na tento projekt podařilo spojit.

Česká filharmonie má svého tradičního partnera a ten do představení vložil nějaké peníze, taneční soubor Dekkadancers přivedl také svého partnera, další peníze do projektu vložili partneři Jatek78 a Divadlo bratří Formanů, respektive Matěj Forman do projektu zas investoval ohromný kus práce, kterou, kdybychom měli zaplatit normálním způsobem, tak bychom na to nikdy neměli. Takže představení bylo možné realizovat díky tomu, že jsme se na něj takto „složili“. Do toho ještě máme výhodu vlastního stanu, kde se hraje. Jeho poměrně velká kapacita přináší i zajímavé tržby ze vstupného a pokud budeme Knihu džunglí uvádět v Česku i v příštích letech, tak se nám investice vrátí.

„V Česku příliš nefunguje vícezdrojové financování, ale jsou subjekty, které to umí používat a ty se na projekt Kniha džunglí podařilo spojit,“ říká Štěpán Kubišta. Foto: se souhlasem Jakub Červenka

Možná skončíme

Média ovšem znovu přinášejí zprávy o vyšších počtech nakažených covidem. Podzim může být pro kulturu znovu velmi nejistý. A i bez „omezení“ se podle mnoha kulturních pořadatelů návyky diváků hodně změnily. Pozorujete to také?

Ano. Návyky diváků se změnily. Chodí se docela na nové věci, premiéry, když jde o nějakou událost.

Takže se dá říct, že chodí spíš dobrodružnější diváci? Ti, co mají rádi novinky?

Je dost možné, že zůstali především ti, co jsou častějšími návštěvníky a jsou ochotnější riskovat a chodí i na novinky a přestali chodit ti, co si vybírali „ověřená“ představení. My jsme zaznamenali největší změny v předprodeji. Zatímco před covidem jsme měli vyprodanou větší část představení, teď se vstupenky prodávají spíš na poslední chvíli. Kromě Knihy džunglí, kde máme vyprodanou celou sérii, tak se na většinu představení dají koupit lístky v den, kdy se hraje.

A připisujete to čemu?

Začala to covidová opatření… testy, roušky atd. A druhá věc je, že ve společnosti není dobrá nálada. Když otevřete zprávy, všude je nějaké neštěstí.

Takže je poptávka po komediích…

Je pravda, že třeba do klubů a na koncerty se chodí. Tam nejsou tak velké změny. Festivaly jsou dobře navštěvované. Zábava a trávení volného času zábavnou formou má větší úspěch než nějaká složitější dramaturgie.

A co s tím? Před rokem říkali lidé v kultuře: nevíme, jestli budeme pokračovat, ale počkáme. Teď se zdá, že všichni nějak pokračují, ale v „podpalubí“ je cítit, že situace není dobrá… Ne, že by divadla otevřeně říkala, že zavřou…

My už o tom mluvíme.

No vida. Takže, jak může vypadat další sezóna? Pokud vůbec něco jako divadelní sezóna ještě existuje?

Je to už trochu archaismus. Účtuje se dle běžného kalendáře, ne podle divadelní sezóny. Teď půjde o to, jak bude vypadat podzim. Divadla našeho typu, tedy nikoliv příspěvkové instituce, ale divadla závislá na vstupném, budou mít problém, pokud už ho nemají. U všech je zřejmé, že návštěvnost klesá, a u všech bez výjimky stouply náklady. Energie, služby, materiál a do toho ještě inflace. Granty se oproti loňskému roku snížily.

Na pražském magistrátu zůstaly zhruba stejné, ale nebyla už žádná podpora jako během covidu. Takže peněz je méně, když vezmeme v potaz inflaci, tak výrazně méně, všechno je dražší, včetně lidí, a je méně diváků. Takže tam není jiná možnost, než, že ty subjekty, které nejsou zřizovány městem nebo státem, půjdou „do kopru“.

Na to si asi leckdo řekne… No, co se dá dělat.

Ano. Co se dá dělat. Vybrali jsme si to sami. Já z toho nikoho neviním, ani nechci, aby to musel zachránit stát.

Honorář pro Nicka Cavea

Otázka to ale je. Měl by stát zachraňovat nebo víc podpořit v nouzi nezávislou kulturu?

Mluvil jsem na toto téma nedávno s panem ministrem Baxou. Říkal jsem mu, že společnost se teď mění, mění se priority, mění se to, jaké budou výzvy, jaké budou granty, to vše se teď „přečíslovává“ a Ministerstvo kultury by mělo prvotně reagovat a být na začátku tohoto procesu změn.

Co by mělo ministerstvo, podle mého názoru, udělat jako první? Zvýhodnit původní českou tvorbu před krátkodobou mobilitou. Zjednodušeně řečeno, nepodporovat tolik festivaly – což se mi neříká dobře, protože mám festivaly také rád – ale je to krátkodobá a drahá mobilita. Když Ministerstvo kultury podpoří festivaly Rock for People, Metronome a další, nechci být vyloženě adresný, tak tím platíte vlastně honorář Nickovi Caveovi. A ten to, na rozdíl od české nezávislé scény, nepotřebuje.

Ale na divadla, která dělají původní tvorbu, která podporují kontinuitu v české kultuře, tak na ta peníze nejsou. Nebo menší hudební kluby. Ministerstvo kultury podpořilo letos v rámci celé republiky devět hudebních klubů. Kluby, kde vzniká hudba, kde dostávají příležitosti začínající kapely, kde jsou zkušebny, nahrávací studia a tak dále. Devět klubů z celé republiky dostalo dohromady několik set tisíc. A Rock for People dostal 4,5 milionu a Colours of Ostrava devět milionů.

Hudební festivaly jsou v Česku populární. Dotuje je i Ministerstvo kultury. Foto: T. Engelová

Přitom, když by se devět milionů rozdělilo mezi kluby v celé republice, významně jim to pomůže, budou mít na honoráře pro muzikanty, na zaplacení energií. Takhle sice zahraniční hvězdy odjedou s dobrým honorářem, ale místní kluby zavírají a budou se zavírat.

Já jsem panu ministrovi Baxovi otevřeně řekl, že jestli nebude ministerstvo podporovat českou kulturu, tak může svůj úřad časem zavřít, protože už žádná česká kultura nebude. Přivézt kapelu nebo divadlo z ciziny může i ministerstvo zahraničí či obchodu. Ministerstvo kultury má, dle mého názoru, podporovat primárně českou kulturu. Ta určitě potřebuje být v kontaktu se zahraničím, to ano, ale pokud nejsou peníze a ten základní segment a kulturní podhoubí se hroutí, pak mají peníze směřovat tam a ne zahraničním hvězdám.

Ale lze to brát takhle kategoricky? Je pravda, že takovéto nuance lidem nedocházejí. I já jsem nadšená, když můžu jít na koncert Nicka Cavea nebo jiných hudebních hvězd. A myslím, že takových lidí je plno, takže je špatně, když tak populární akce ministerstvo chce podpořit? Nebo zabíjím já jako divák koupí lístku na „Cavea“ českou klubovou scénu?

Ale vůbec. Divák za to vůbec nemůže. Za to může Ministerstvo kultury. Organizátor festivalu má náklady, pravda, během roku kancelář a letenky možná. Ale náklady na samotný festival jsou v řádu dnů, navíc během festivalu pronajímá stánky s občerstvením, suvenýry. Zkrátka ještě inkasuje peníze. Kdežto, když producent připravuje inscenaci, platí několik měsíců herce, inscenační tým, zkušebnu, energie. Celou tu dobu nedostane ani korunu. Výdělek přijde až s prodejem vstupenek.

Právě doba vzniku umělecké inscenace je tou, která by od ministerstva potřebovala podporu. V té době já neprodám ani pivo, ani vstupenky, ani nepronajmu nikomu místo na stánek. Přitom, když jsem si porovnal dotace s některými hudebními festivaly populární hudby, naše dotace „na vstupenku“ je výrazně nižší. A to můžeme konkurovat i návštěvností, která u nás v minulých letech byla 50 tisíc diváků.

Udělali jsme 12 premiér a ještě jsme pozvali řadu umělců ze zahraničí, kteří u nás měli zázemí. Necháváme u nás zkoušet školní soubory, hrají se u nás absolventská představení uměleckých škol. Takže se poměrně intenzivně staráme právě o zmiňované umělecké podhoubí, přesto na vstupenku máme nižší dotaci než krátkodobý festival. To je zkrátka špatně nastavené.

A jak to může ministerstvo napravit?

Dotačními tituly. Nemám nic proti festivalům, vůbec ne, ale proč se mají tak štědře podporovat komerční akce, jimiž velké festivaly prostě jsou? To mi zkrátka v kontextu ohrožení dlouhodobých projektů, které vlastně vytvářejí českou kulturní scénu, zkrátka nedává smysl.