Dmitri Rafalský v roce 2017
Post Bellum,

Sověti hned po osvobození mučili v Praze ruské „zrádce“. Lidé mizeli na desetiletí nebo navždy

Napsal/a Post Bellum 16. května 2020

Během chvíle tak zmizel i Vladimír Rafalský. „Přišli nějací pánové. Pozvali otce k nim na návštěvu, že by si s ním chtěli pohovořit, za dvě hodiny prý bude zpátky doma. Čekali jsme na otce ty dvě hodiny… Pak to byly dva dny, dva měsíce, dva roky, dvacet let… Už jsme ho nikdy neviděli,“ říká Rafalského syn Dmitri. Jeho vzpomínky patří do Příběhů 20. století.

Sovětský svaz považoval někdejší Československo za své území. Jak napsali historici Vít Smetana a Jaroslav Hrbek v knize Draze zaplacená svoboda – Osvobození Československa v letech 1944-1945:

„Je nepochybné, že se Československo do sovětské sféry zařadilo nejpozději koncem roku 1943 víceméně z vůle vlastních politických představitelů, a západní Spojenci to byli postupně nuceni akceptovat jako danou věc. Jako jediný stát regionu, který za války uzavřel se Sovětským svazem spojeneckou smlouvu pro období poválečné, patřilo Československo k pilířům nově budované sovětské sféry vlivu a Moskva je tak od samého počátku vnímala.“

Temnou kapitolou této podřízenosti Moskvě je mimo jiné sovětské zatýkání ruských exulantů, kteří v Československu našli domov po roce 1917. Příslušníci zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ (či SMĚRŠ neboli Směrť špionam) pozatýkali v květnu 1945 na československém území několik set lidí, kteří byli většinou odvlečeni do Sovětského svazu, někteří však zemřeli ještě dřív.

Například Vladimír Rafalský – otec Dmitri Rafalského. Československé úřady se těchto prvních obětí sovětského systému u nás nedokázaly účinně zastat, ani se o to příliš nesnažily.

Syn diplomata, vnuk generála

Dmitri Rafalský je herec, bydlí v Paříži, ale narodil se 8. října 1930 v Praze, kde žil až do září 1968. Hrál například ve filmu Spalovač mrtvol režiséra Juraje Herze (1969) nebo (o dvacet let později) v thrilleru Ronin Johna Frankeinheimera. Otec Vladimir Rafalský (1886-1945) byl polyglot a diplomat, který zastupoval ruskou vládu a v roce 1917 odmítl spolupracovat s bolševiky. Působil v Římě a v Paříži, do Československa přijel v roce 1919, stal se tajemníkem ruské diplomatické mise v Praze, živil se také jako soudní tlumočník z devíti jazyků.

Vladimir Rafalský s manžekou Marií (foto: Post Bellum)

„Narodil jsem se v pražské Pštrossově ulici, kde sídlil ruský konzulát. Otec byl de facto zástupcem Rusů, kteří byli v Československu v exilu,“ vzpomíná Dmitri. Jeho matka Marie Rafalská byla dcerou generála Dmitrije Grigorjeviče Ščerbačeva, který byl za první světové války vrchním velitelem rumunské armády a ve 20. letech odešel na penzi do francouzského Nice:

„Maminka žila od svých čtrnácti let ve Francii. Když pak ve 20. letech přijela na návštěvu do Čech za starší sestrou Kateřinou, která zde byla provdaná, seznámila se s tatínkem.“ Vzali se v roce 1927, v roce 1929 se jim narodila Dmitriho sestra Irena.

„Vyrůstal jsem mezi českými kluky na Slovanském ostrově a kolem Žofína, kde jsem trávil dětství. Česky jsem uměl perfektně. Nechodil jsem ani do ruské školy, ale do francouzské, kterou ovšem za války zavřeli,“ líčí Dmitri, jehož školní docházku komplikovala válka a poté složitá poválečná situace, pro ruskou menšinu nepříznivá. Po různých peripetiích absolvoval gymnázium v Resslově ulici v Praze, ale to předbíháme.

Hon na ruské exulanty

Nacistickou okupaci přežili Rafalští bez úhony (otec tehdy nebyl veřejně činný, pracoval v bance), tragédie je však postihla hned v prvních dnech po osvobození Prahy. Dne 11. května dorazili do jejich domova ve Pštrossově ulici agenti SMERŠ.

Pro vysvětlení: jednalo se o zvláštní jednotky, zřízené v roce 1943. Jejich úkolem bylo odhalování většinou údajných „zrádců a kolaborantů“ z řad Rudé armády, námořnictva a NKVD, bezprostředně po osvobození měly též za úkol vyhledávat a násilně repatriovat ruské exulanty, kteří se provinili tím, že odešli z Ruska nebo se do Ruska nevrátili, protože odmítali bolševický režim. Zatčení mizeli většinou v táborech gulagu, jejich počet se dodnes nepodařilo přesně určit. Z Československa takto Sověti odvlekli několik set lidí.

Vila v Dělostřelecké ulici 11, kde příslušníci Smerš vyslýchali zatčené ruské emigranty (foto: Post Bellum)

„V deset hodin přišli nějací pánové. Chovali se přátelsky. Pozvali otce k nim na návštěvu, že by si s ním chtěli pohovořit, za dvě hodiny prý bude zpátky doma. Čekali jsme na otce ty dvě hodiny… Pak to byly dva dny, dva měsíce, dva roky, dvacet let… Už jsme ho nikdy neviděli,“ říká Dmitri Rafalský. Rodině nikdo neřekl, kam byl otec odveden a co se s ním stalo:

„Celý život jsem míval sny, že se táta vrátil. Po válce nebylo možné obrátit se na úřady, nebyl žádný úřad, který by nám mohl pomoci. Chodil jsem po Dejvicích a Bubenči a hledal tátu, díval jsem se do oken, jestli v nějaké vile nezahlédnu vojáky a zadržené Rusy. Marně.“

Pro Marii Rafalskou to nebylo jediné trápení, protože agenti SMERŠ zatkli také jejího bratra Alexandra Mitjeviče Ščerbačeva: „Strýc, který nám byl velice blízký, samozřejmě věděl, že tátu zatkli, že je zle. Maminka ho nabádala, aby rychle odjel, ale nechtěl nás opustit. Přišli si pro něj 16. května. Byl připravený, měl v kapse mýdlo a zubní kartáček. Zmizel stejně jako táta.“

Rodina měla po válce existenční potíže. Marie Rafalská nemohla pobírat vdovský důchod, neboť oficiálně vdovou nebyla. Případem Vladimíra Rafalského se nikdo nezabýval, československá vláda se bála u sovětských orgánů razantně intervenovat, věc byla komplikovaná i z toho důvodu, že Vladimír Rafalský nepožádal o československé občanství, ačkoli žil v Praze téměř 30 let. Měl tzv. nansenovský či Nansenův pas (uprchlický osobní dokument, pojmenovaný po Vysokém komisaři pro válečné zajatce při Společnosti národů Fridtjofu Nansenovi, blíže zde).

„Živili jsme se tehdy, jak se dalo. Maminka pracovala po nocích načerno v kožešnictví, já jsem se například snažil prodávat knihy z otcovy knihovny, ale nikdy jsem nebyl dobrý obchodník. Pak jsem také vypaloval do dřeva obrázky Prahy, takové příšernosti pro turisty, a maminka je malovala,“ vzpomíná Dmitri: „A občas se stalo, že kdosi zazvonil, ale za dveřmi nikdo nestál, byla tam jen taška s mlékem, vejci, rohlíky a podobně. Nechali nám to tam nějací solidární Rusové. Mamince přiznali důchod až po 15 letech, kdy byl otec úředně prohlášen za mrtvého.“

Osud Alexandera Ščerbačeva

Po komunistickém převratu v únoru 1948 už neměli příbuzní odvlečených lidí vůbec žádnou naději. Dmitri Rafalský měl štěstí alespoň v tom, že se mu v následujícím roce podařilo odmaturovat (sestra Irena na tom byla hůř – studovat nemohla), začal se věnovat herectví, působil v různých oblastních divadlech.

Dmitri Rafalský v Herzově Spalovači mrtvol (foto: Post Bellum)

Nějakou dobu po Stalinově smrti, zřejmě v roce 1956, přišel Marii Rafalské dopis, podepsaný jménem zemřelé babičky. Napsal ho její bratr Alexander Ščerbačev, počínal si takto opatrně kvůli cenzuře, nicméně rodina se z listu dozvěděla, že byl propuštěn z tábora gulagu, že se pokusil odletět z Moskvy za příbuznými do Francie, ale odlet mu byl znemožněn. Musel se vrátit do Vorkuty, propadal beznaději, chtěl se vystěhovat alespoň za příbuznými do Československa a žádal svou sestru, zda by nemohla intervenovat u československých úřadů. Marie Rafalská podle Dmitriho dělala, co se dělat dalo, psala i prezidentovi, až se jí nakonec podařilo získat pro bratra svolení.

Alexander Ščerbačev se však do Československa nedostal. Zemřel krátce poté, co se dozvěděl, že může ze SSSR vycestovat – dostal infarkt, zřejmě v důsledku nervového vypětí. Když se to dozvěděla Marie Rafalská, stihlo srdeční selhání i ji. Přežila, ale slabé zdraví ji trápilo až do smrti, posledních sedm let prožila na lůžku. Zemřela v roce 1973.

Panebože, vždyť je to Rafalský!

Pravdu o otcově osudu se Dmitri Rafalský dozvěděl teprve po sovětské okupaci Československa. V září 1968 emigroval do Belgie a přátelé v Bruselu mu tehdy půjčili knihu – deník, který napsal Nikolaj Siněvirskij, pravým jménem Michael Mondič (pracoval pro SMERŠ jako tlumočník, kniha vyšla i česky, vydal ji ÚSTR pod názvem SMERŠ. Rok v táboře nepřítele).

„Přátelé mi řekli, že se v té knize píše o otci, že je to hrozné a že bych to snad ani neměl číst. To nebylo možné, tak jsem si ten text vzal a sedl si sám do pokoje. Stručně řečeno, Siněvirskij popisuje, jak přísušníci SMERŠ mučili zatčené Rusy. Když jsem v květnu 1945 hledal otce v Dejvicích a okolí, nebylo to od věci. Drželi ho v jedné vile v Dělostřelecké ulici, zemřel při výslechu, hned druhý den po zatčení,“ říká Dmitri, pro kterého je dodnes těžké o otci mluvit.

Siněvirskij v deníku píše: „Na betonovém dvoře ležel člověk. Panebože, vždyť je to Rafalský! Kolikrát jsem ho viděl v Nikolajevském chrámu. Vždycky jsem obdivoval jeho ušlechtilý vzhled: bílé vlasy, bílá bradka, moudrá a výrazná tvář. ´Umírá, pronesl major Nadvornyj.` `O jednoho banditu míň,` odtušil major Popov. Hleděl jsem na krví zalitou tvář, na mozek smíšený s prachem. Lubjanka! Proč jezdit do Moskvy, aby člověk viděl Lubjanku? Ta je i tady. Tam se lidé vrhají z okna, aby skončili svůj život sebevraždou. A totéž se děje i zde. Lubjanka v Praze, v Dělostřelecké ulici č. 11.“

Dmitri Rafalský je přesvědčen, že jeho otec byl zabit při výslechu a následně vyhozen z okna. Stejný názor měla i jeho sestra Irena Rafalská (zemřela v roce 2018). Jejich matka Marie se o Siněvirského knize a manželově smrti nikdy nedozvěděla – Dmitri jí o tom z emigrace nenapsal, obával se, že by jí tak zkrátil život.


Autor textu Adam Drda působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

52 komentářů

  1. Dušan napsal:

    V roce 1945 nás Sovětský svaz osvobodil pouze od Fašistické nadvlády, ale skutečnou Svobodu nám nikdy nepřinesl. 41 let teroru na Československém „bratrském“ národě je nezapomenutelné a je výchovné, že si každý víkend připomínáme díky HP jeho zvěrstva. Snad abychom nezapomněli. Tím pádem je extrémně smutné, že současný Prezident ČR Miloš Zeman zapomíná a úmyslně nás láká do Komunistické pasti.

    „Jenom blbec opakuje stejné omyly dvakrát“
    Miloš Zeman.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Těch 41 let teroru byste si ušetřil, kdyby SSSR dobyl jenom Němci obsazené sovětské území a uzavřel s Německem separátní mír. Kdyby se to stalo, jistě byste nepsal Vaše propagandistické komentáře k článkům na HP a neříkal si Dušan, ale třeba Hans, nebo Wolfgang.
      Ještě poznámka: Protože jsem pamětník, tak pokaždé si vzpomenu, že Němci sice zavírali české legionáře co byli v Rusku, pozdějším SSSR, ale etnické Rusy, emigranty uprchlé před bolševiky, nechávali na pokoji. Vždycky jsme se tomu jako děti, divili.

      • Dan napsal:

        Jako dite se divite vsemu, to je argumet 🙂 O to vice je k podivu, ze to nechapete dnes!

      • anobudelip napsal:

        To jste se divili dost blbě, Rafalskij byl etnický Rus a agenti SMERŠ jej zabili. SMERŚ nechával na pokoji pouze ty etnické Rusy, kteří se budto nikdy nijak „nazapojovali do politiky“ – nebo kteří byli „umístěni na Západ“ jako nelegálové pracující pro sovětské rozvědky.

      • Dušan napsal:

        Opět Vaše KDYBY „pamětníku“.

    • Dušan napsal:

      SSSR nám nepřinesl 41 let teroru. Lidé žili, studovali , pracovali, na tu dobu měli perfektní školství, zdravotnictví. Život byl klidnější. Měli slušný standart v bydlení, jídle, oblečení-na tu dobu. Některé západní země měli vyšší standart, některé ne. Žili jsme ve stínu SSSR. Dneska žijeme ve stínu USA, Německa,…Malý stát nemůže být zcela samostatný. Každý stát má své vězně, soudy, mučí. Trestá odpůrce, nepřátele, zrádce…. (Julian Assange). Jde jen o orientaci. Např. Španělští republikáni r. 1936 znárodnili, poté fašisté vrátili majetky a tvrdě tuto drzost ztrestali. Němci mučili, USA mučí dodnes….

  2. martin napsal:

    SMERC sem dotah konev, kdyz prijel do jiz osvobozene prahy den po kapitulaci nacistu.
    a za tohle ma mit konev v praze sochu??

    • Bery napsal:

      Přesně tak, to bylo osvobození po bolševicku na příštích 44 let. A rudí švábi tu řádí dodneška – Filip, Grebeníček, Zeman se svou bandou, etc. A jeden dělá dokonce premiéra, i když raději by byl generálním tajemníkem.

    • martin napsal:

      Prahu osvobodili Rusové i kdyby do ní ani nepřišli. Němci před Rudou armádou prchali a naše povstání střílelo na prchající Němce, když měli za zády Rusy. Proč nebylo povstání o rok dříve? Vlasovci vypalovali obce na Slovensku i Moravě po boku Němců. Proč se v Praze otočili? Byli mezi Němci a Rusy a museli si vybrat. Rumuni bojovali taky po boku Němců, V Rusku je Rudá armáda samopaly přesvědčila, otočila a hnala přesd sebou. Moje obec byla osvobozena Rusy a Rumuny od Němců a Maďarů. Kdyby Rusové nezvítězili, nebylo by povstání a Rumuni i Vlasovci bojovali s Němci.

  3. vala napsal:

    Proč těch emigrantů odvezli jenom několik set , vždyť jich tu bylo tisíce ?!

    • martin napsal:

      cast z tech nekolika tisic byli spolupracovnici a udavaci smers, kteri sledovali a udavali komunistum ty nejvice nebezpecny, cast pro ne asi nebyli tak nebezpecni, a o nejvetsi casti s tech nekolika tisic komunisti nevedeli.

      mozna jako o ty pani u nas co si jako malej pamatuju jako starenku, ktera jako jedina z rodiny prezila bolsevicky vrazdeni v rusku po VRSR protoze byla ve francii, pak se provdala u nas a po unoru 1948 jejiho manzela komunisti zavreli do komunistickyho koncentraku, ona na nej celou dobu v nejistote cekala a kdyz ho pustili, tak behem roku zemrel …

      omlouvat vrazdeni tim, ze komunisti zavrazdili nebo odvlekli „jen“ nekolik set lidi, kdyz jich tu bylo nekolik tisic, muze jenom komunista a jejich privrzenec

      ty ses valo sim dal tim nechutnejsi

      • vala napsal:

        Vy víte , co ti “ odvlečení “ v Rusku za občanské války dělali ?

        • skeptik napsal:

          Valo, značná část z těch odvlečených utíkala před bolševiky tak rychle, že se ani do bojů nezapojili. A i ti, kteří se do bojů s rudými zapojili, nedělali nic horšího, než dělali rudí. Přečtěte si knihu od Borise Pasternaka Doktor Živágo nebo shlédněte film.

      • martin napsal:

        vítězové vždy a všude na světě trestali ty, co stáli na druhé straně a odměňovali své věrné

    • Da napsal:

      Proc Nemci zavrazdili “jen” 300000 Cechu, kdyz nas bylo nekolik milionu? Jak muze nekdo takto polozit otazku je nad me chapani….

      • skeptik napsal:

        Přečtěte si ještě několik komentářů od nicku vala a velmi brzy chápat začnete.

    • Hloupa odpoved na hloupou otazku napsal:

      Otazku „Proč těch emigrantů odvezli jenom několik set , vždyť jich tu bylo tisíce ?!“ bych si dovolil povazovat za podnecovani k trestnemu cinu dle § 364 Trestniho zakoniku 40/2009 Sb. Ted je jen otazkou, kdo da podnet organum cinnym v techto zalezitostech.

      Proc tech emigrantu odvezli jenom nekolik set, kdyz nemuseli odvazet zadne? Toto vrazdeni byla stalinova dobrovolna volba. Stejne tak si my dnes muzeme svobodne zvolit, co si o tom celem budeme myslet.

  4. Petr Kaminsky napsal:

    To by mohl byt dalsi bod do „diskuse“ s ruskymi historiky – odtajneni dokumentu z pusobeni Smers v Ceskoslovensku po konci 2. sv. valky.

    • Ornyl napsal:

      Přesně tak a také pomníky našich leginářů v Rusku. Myslím, že to jednání dlouho trvat nebude.

      • Ornyl napsal:

        V Rusku byla občanská válka a ČR, Rakousko, Anglie poslalo své legie , aby se přidali na stranu bílých, později poražených. Není slušné, aby cizí země zasahovaly do voleb nebo občanských válek.

        • ČERT napsal:

          Tak to Rakousko (pokud myslíte Rakousko-Uhersko) bych vynechal, ale v našem případě tam ty legie nikdo nevyslal. Ty se přece zformovaly právě z našich přeběhlíků nebo zajatců z rakousko-uherské armády, aby bojovaly právě na straně carského, příp. pak revolučního republikánského Ruska (v tom mezidobí mezi únorovou/březnovou revolucí a bolševickou říjnovou/listopadovou revolucí 1917) a zpočátku dokonce i sovětského Ruska proti Německu a Rakousku-Uhersku. To, že se pak zapletly do té občanské války, resp. i dohodové velmoci je koncipovaly využít jako síly proti bolševikům, to už byla jiná fáze.

    • vala napsal:

      Nejspíš by se zjistilo , že ti ruští emigranti měli na rukou krev z občanské války ! Proč Rusové odvezli jenom některé , proč ne všechny ?

      • Dan napsal:

        Jestli mel nekdo na rukou krev, tak to byli predevsim komuniste….

        • vala napsal:

          jen komunisté byli krvelační a ti druzí ne? Zkus trochu historie. Nájezdy Osmanů do Evropy, západní Evropa ve svých koloniích, v 1. světové byl velký koncentrák na vyvražďování Rusů v rakouském Grazu, není tam ani pamětní deska…, německé koncentráky…..balkánské zvěrstva ve 2.světové…

      • Dan napsal:

        To, ze odvezli jen nektere, to ma byt jako polechcujici okolnost? Tak treba, ze nekteri dalsi byli jejich agenti? Ze o dalsich nevedeli? Ze nestihali? Vy tim chcete naznacit, ze si to zaslouzili… pozornost komunistickych bestii…

        • Dušan napsal:

          Komunismus není ideologie.
          Komunismus je náboženství.
          A za víru se vždy vraždilo.

  5. petrph napsal:

    Ano, to je všechno pravda, a i toto je třeba připomínat.
    Ovšem taky je třeba přiznat i to, že samotní Rusové veřejně toto období zločinů Stalinova období odsoudili – jak hned po jeho smrti v padesátých letech (díky tomu se i u nás mohl zbourat jeho pomník), tak podruhé za Gorbačova..
    A pak je zde patrný nezájem západních mocností o situaci ve střední Evropě. Nejen v období Mnichova, ale i za války. Sice ano „.se Československo do sovětské sféry zařadilo nejpozději koncem roku 1943 atd… „, jenomže už od konce roku 1941 (svého napadení) Stalin na západních mocnostech požadoval otevření druhé fronty v Evropě. Pokud by tehdy to udělaly, byly by nepochybně v Berlíně i v  Praze dřív než Rusové od Moskvy..Jenže, pro ně tehdy byly důležitější jejich zájmy v severní Africe..

    A to poučení pro dnešek, je otázka za 100 bodou, nakolik je střední Evropa pro Západ důležitá dnes, pokud by to mělo vést k válečnému konfliktu s Ruskem..

    • Da napsal:

      Nastesti jsme v NATO, tak mame nejakou zaruku. Putin se NATO neskutecne boji.

      • Da napsal:

        Rusko má největší území na světe s přírodními zdroji. Západní Evropa potřebuje přírodní zdroje-nemá nic. Rusko nepotřebuje cizí území, potřebuje jen klid.

        • skeptik napsal:

          Rusko potřebuje klid? Aha, tak asi proto si na internetu vydržuje stovky podobných trollů a snaží se zavádět rozvrat a chaos. Tipuji, že právě vy byste nám o tom mohl uvést podrobnější informace.

    • Dan napsal:

      Americane bojovali na ctyrech frontach, Rusove na jedne…Americane materialne podporovali vsechny spojence, Rusove dostali napr. 14000 letadel, 300000 aut. Obrat na Ruske fronte nastal ve chvili vylodeni Americanu v Italii, Hitler musel z Ruske fronty stahnout tankove jednotky a tak u Kurska dopadl, jak dopadl. Hlavni tihu valky nesla Amerika, bez ni by v Rusku byli Nemci a mozna jeste my nekde na Sibiri. Podil Sovetskeho svazu na vitezstvi na nacistickym Nemeckem byl vyznamny, ale nikoliv rozhodujici.

      • Dan napsal:

        USA prodávaly oběma stranám konfliktu, peníze nesmrdí. USA otevřely druhou frontu, až hrozilo nebezpečí, že Rusové vyhrají. To si USA nepřálo, vždy chtěli a dosud chtějí omezit moc rivala. Měcíc po ukončení 2.světové chtěli USA, Kanada, Německo, Polsko …pokračovat ve válce, aby zatlačili Rusko zpět a omezili jeho moc.

  6. AntiHero napsal:

    Bohužel tyto hnusy se dějí i v dnešní době s nepohodlnými novináři. Třeba Julian Assange, který byl unesen a dodnes je mučen, nebo Boris Němcov zastřelen. Bohužel obě strany ví co dělají a proto zavázaně mlčí 🙁
    Je zaslepenost si myslet že ne.

    • Da napsal:

      Assange je mucen? Kym? Muzete uvest zdroj teto informace?

      • skeptik napsal:

        AntiHero žádný zdroj uvést nemůže, protože buď žádný nemá, nebo se stydí jej pro jeho nevěrohodnost uvést.

  7. Josef Vyskočil napsal:

    Němci ještě pár dnů před koncem války mučili v Praze naše občany coby německé „zrádce“ (vypíchali jim zaživa oči, týrali je a zavraždili) a tyto jednotky SS zmizely anonymně a bez potrestání navždy v americkém „zajetí“ .
    Hlavně, že po otevření ruských archivů dneska přesně víme který ruský voják v Praze kolik čeho vypil. A americké archivy válečné zločiny tají? Proč asi???
    Tak je to, Post Bellum!!! Zkuste dále bádat a možná, že skutečnost pochopíte…(i když pochybuji, když za 30 let jste pravdu nevybádali!)

    • Dan napsal:

      Oni americke archivy taji nacisticke zlociny?! To jste asi cetl v Ruskem tisku…Ruske archivy nejsou otevrene, tak tu nelzete. Dokonce na posledni navsteve Zemana u Putina to Zeman pozadoval… vysledek? Nic!

    • petrph napsal:

      Jasně, to je problém, o kterém jsem tu psal před pár dny. Je mediálně špatné (leč propagandisticky účinné) míchat do sebe různé styly. Post Bellum , jak o sobě tvrdí shromažďuje autentické vzpomínky pamětníků na konkrétní jimi prožité události“.. To je jistě dobře – jenomže už není dobře mixovat je společně s  novodobým (a navíc pouze částečným – ) ideologickým výkladem, jak v úvodu tohoto článku. Potom už je to o něčem jiném, a taky z toho některé právě podstatné informace úplně zmizí.
      Například, jak to bylo s těmi uprchlými zločinci. Jak se dá totiž dohledat v řadě případů z té doby, dokonce i Američané je dokázali v řadě případů identifikovat.. A hlavně si je nesušili na věky, poměrně brzy je propustili v Německu do civilu, kde byli taky později identifikováni , resp. se tyto nižší „šarže“ vrátili ke svým jménům a životům (dokonce si pak tu službu státu za Hitlera nárokovali do důchodu:))).. Takže, dohledat se v řadě případů i dali. Jenže, pokud už náš stát požádal o jejich vydání, narazil na to, že v Německu byl nastolen právní stát (jak se dnes říká) – a ten i trvale nadržuje povětšinou zločincům. Náhle se zkrátka objevilo spousta formálních právních důvodů, proč vlastně nemohou být ani potrestáni, ani vydáni do zlého Československa… Dalo by se říct, dopadlo to asi tak podobně jako s komunistickými zločinci, kteří měli být u nás soudně odsouzeni po listopadu 89. Ti taky nějak záhadně vůbec odsouzeni nebyli. A to jsme tady žádné Američany neměli :)))

  8. Václav napsal:

    „Je nepochybné, že se Československo do sovětské sféry zařadilo nejpozději koncem roku 1943 víceméně z vůle vlastních politických představitelů …!“.
    S celým tímto odstavcem souhlasím a vyčítám prezidentovi Benešovi, že dopustil tento proces (zařazení ČSR pod vliv SSSR) a aktivně se ho zúčastnil.

    • vala napsal:

      Jak vy jste tu trpěl za Husáka , byl jste nezaměstnaný , bezdomovec , v exekuci , nesměl jste jezdit k Černému moři , nesměl jste mít auto , chatu , neměl jste peníze na založení rodiny ? Byl jste hladový a chodil v hadrech ?

      • uuu wiiii napsal:

        Wau Vase argumentace je uzasna… Co napriklad neslo bylo zalozit si vlastni firmicku a prosperovat. Vsichni meli stejny nic, krome prasat, co si byla rovnejsi (vcetne naseho soucasneho premiera).
        Pokud nechapete zrudnost tohoto pocinani a navic polovina naroda si mysli neco podobneho, pak bych Vam uprimne pral zazit napriklad soucasne Cinske prevychovne tabory. Treba byste se naucil vazit si takovych drobnosti, jako je svoboda volne dychat…

  9. Zbyněk Jaňour napsal:

    Oni jich neodvekli jen několik, bylo jich pravděpodobně dost a mnozí,kteří zažili dobu po válce,mají zkušrnosti. Např. mému polužákovi z prvé třídy Bělavskij ze Strašnic zmizel jeho otec,lékař, ruský emigrant.

  10. kom napsal:

    Bez Rusů by asi nedopadla dobře 2. světová a my bychom asi jako národ už neexistovali. Co bylo po válce, to už se Rusům moc nepovedlo. Nadruhou stranu je úsměvné, jak se uveřejňuje vše antiruské, je to dnes prostě hit. Proč neuveřejňují, jak USA osvobozovali Vietnam ??

    • Dan napsal:

      Ale o tom se bezne pise a toci filmy. Byla to valka s komunisty. Neni co skryvat, sami Americane o tom svobodne komunikuji, casto velmi kriticky.

    • pablo41 napsal:

      Dnes se totiž o ruských zločinech už psát může, oproti době kdy tady vládli zločinci bez možnosti obrany. A co se týče USA a Vietnamu, tak v novinách, rozhlasu a televizi jste nic jiného než o vině Američanů ani číst nemohl.

  11. Dan napsal:

    Je treba “osvobozeni” Sovetskou armadou nazyvat spravne vyhnanim Nacistu Sovetskou armadou.
    Pokud jedna totalita je nahrazena druhou, tak se v zadnem pripade neda nazyvat osvobozenim.

    • vala napsal:

      V případě porážky Sovětů , tak byste dnes tu německou totalitu v lepším případě trávil někde na Sibiři a otročil na Němce v nějakém dole !

      • skeptik napsal:

        Ano, Němci měli po vítězné válce v úmyslu na Sibiř lidi posílat, zatím co Rusové na Sibiř v době míru po miliónech lidi posílali. Němci měli v úmyslu posílat na Sibiř lidi národnosti neněmecké, zatím co Rusové posílali na Sibiř po miliónech i naprosto nevinné lidi národnosti své vlastní.

    • Komentář napsal:

      Přesně tak, moje řeč

    • Dohody z Jalty jsou dodnes každému jasné, jako byl každému jasný Mnichov… ČR a její národ je vítězným mocnostem úplně u zádele! Každý kolaborant (ať Západu nebo východu) si zaslouží likvidaci. Specielně ti, co kolaborovali s Hitlerem a zásobili jeho koncentráky. Osvobození Anděla Smrti spojenci byl doklad toho, co západní ,,demokracie“ chce!

  12. Dan Forman napsal:

    Z Ruska vždy přišla a stále přichází jen ekonomická i morální bída a úpadek.
    Rusáčtí kolaboranti se tam dnes bez problémů mohou vystěhovat, narozdíl od let minulých, kdy socialstické vězení národů lidi kteří chtěli z „bolševického ráje“ odejít byli na hranicích stříleni v lepším případě zavíráni. Je zajímavé, že Rusáci ve velkém odcházejí na ten „prohnilý Západ“ včetně ČR velmi rádi žít a parazitovat na sociálním a zdravotním sytému, který bolševik sliboval od r. 1918 a dosáhl jen hladomorů…

Přidávání komentářů není povoleno