Sorry jako, česká justice. Jak známý advokát disidentů vidí vývoj tuzemské spravedlnosti
Kniha o české justici advokáta Milana Hulíka, muže, který před rokem 1989 pravidelně hájil disidenty a další lidi stíhané režimem v politických procesech, je na první pohled objemná. Však také zahrnuje jak (ne)spravedlnost v době nacistické i komunistické nesvobody, tak i jeho pohled na celý vývoj po roce 1989.
„V knize se věnuji justici totalitní i demokratické, není to jen kritika, ale i popis toho, že to má těžké a v čem,“ říká Milan Hulík a nijak se netají tím, že si do názvu své knihy vypůjčil zlidovělý výrok Andreje Babiše.
„Připouštím, že to „Sorry jako“ v názvu knihy je trochu marketingový tah, vychází samozřejmě z Babiše, byl to tehdy výraz jeho bezradnosti, když se jej novináři ptali na nějakou jeho kauzu – neměl co říct, takže sorry jako… Myslím, že to vystihuje i poměry v české justici – ve smyslu: Co máme o té naší justici vlastně říct?“ vysvětluje Hulík.
Střetnutí s Babišem
Kniha je z větší části složena z jeho textů, poznámek a glos k dění v tuzemské justici, které vycházely v posledních letech. „Na kauzách svých klientů vyprávím, co všechno se v ní dá zažít a jak se v ní spravedlnost potkává s nespravedlností, absurdity s normalitou a legrace nad některými rozsudky se smutkem z některých z nich. Do justice zahrnuji i státní zastupitelství, policii a všechny orgány, které v ČR hledají spravedlnost. Píši i o naději, že to bude lepší, a o zklamání, že máme mnohdy právní stát spíše jen jak,“ vysvětloval Hulík v jednom ze svých starších textů.
Známý výrok Andreje Babiše o tom, že „žijeme v zemi, kde si můžete objednat trestní stíhání a dostat pravděpodobně někoho do vězení“, má podle něj na víru ve spravedlnost zhoubný vliv.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Babiš k právu podle Hulíka přistupuje velmi utilitárně. „On pochopitelně svoje stíhání považuje za objednané. Ale věřím, že justiční systém to posoudí objektivně. Osobně považuji za nemožné, že by dnes bylo možné si to takto objednat. Prochází to třemi stupni, policií, státním zastupitelstvím, soudním systémem, to je myslím dost velký filtr.“
Podobně devastující pro pocit spravedlnosti byla prezidentská milost pro čtyřnásobného vraha Jiřího Kajínka: „To považuji za naprosto absurdní. Od Zemana to byl čistě populistický politický tah.“
S Babišem mimochodem Hulík začal krátce po vzniku hnutí ANO expertně spolupracovat, brzy ale pochopil, že posloužil hlavně jako „fíkový list“. „Brzy jsem zjistil, že mne potřeboval k tomu, aby mohl říkat, že i doktor Hulík, obhájce disidentů a Havla jde se mnou. Chtěl mne jako krytí. Myslím, že jsem prohlédl docela rychle,“ vzpomíná.
Spravedlnost, osoba mytologická
Jaká je tedy podle Milana Hulíka současná česká justice? „S výjimkou nějakých úletů, k nimž ale dochází všude, je myslím v zásadě v pořádku. Jsou samozřejmě některé hluboce nespravedlivé rozsudky, namátkou mne třeba napadá případ Pavla Wonky, vlekly se i jiné kauzy z minula, ale vůči současné české justici nemám zásadních výhrad,“ konstatuje muž, který před rokem 1989 obhajoval například hudebníky ze skupiny The Plastic People of the Universe, Petra Uhla, Františka Stárka, Charlieho Soukupa a řadu dalších lidí nějakým způsobem pronásledovaných komunistickým režimem.
Advokátů, kteří podobné případy opakovaně brali, bylo tehdy jen pár, například budoucí ministr spravedlnosti Otakar Motejl či taktéž porevoluční ministryně spravedlnosti Dagmar Burešová. „Bylo to ještě pár dalších, co se toho nebáli. Já byl mezi nimi výjimkou v tom, že jsem je obhajoval notoricky, nedělal jsem jen velké kauzy, ale i menší politické věci, různé demonstranty zatčené pro výtržnictví, když třeba šli s transparentem Propusťte politické vězně. Když pak na Svobodné Evropě četli moje jméno jako signatáře prohlášení Několik vět, tak se mi někteří kolegové advokáti vyloženě vyhýbali. Byla to zvláštní doba,“ vzpomíná Hulík.
Po roce 1989 se stal nejprve náměstkem kontrarozvědky, předchůdkyně dnešní BIS, ale fakticky tehdy tajnou službu řídil, později přestoupil do vedení dnešní Vězeňské služby a až poté se opět vrátil k advokacii. Současná česká justice se podle něj už svého komunistického dědictví zbavila, i když, jak Hulík říká, „zpočátku to bylo hrozné“.
V rámci Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) se sice spolu s dalšími snažil aktivně justici od komunistů očistit, dali dohromady seznam zhruba pěti desítek soudců, kteří by měli s ohledem na svou minulost odejít, ale nakonec jich na seznamu zůstalo asi čtrnáct: těch, kteří odsoudili lidi v politických kauzách k nepodmíněným trestům.
„Žádali jsme tehdejšího ministra spravedlnosti, aby byli propuštěni, vedli jsme za to těžké boje. Nakonec z nich ale v justici zůstali všichni. Tohle dědictví a tahle generace je ale už pryč. Trvalo to, ale v drtivé většině jsou v důchodu,“ konstatuje Hulík.
A dodává, že k opravdovému právnímu státu pořád ještě směřujeme: „Dovolím si ocitovat z mé knihy: Škoda jen, že spravedlnost je zatím jen osobou mytologickou, objevující se tu a tam, většinou absentující tam, kde by měla být, ale i za její pohádkové objevování dík.“
Text vychází z rozhovoru s Milanem Hulíkem, který jsme publikovali v druhém čísle tištěného Týdeníku Forum.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
13 komentářů
To je smutné čtení …..
Hulíku, se nediv, že “ spravedlnost je zatím jen osobou mytologickou, objevující se tu a tam, většinou absentující tam, kde by měla být, …………..Protože, ji provádějí „rychlokvašky z Plzeňské líhně“. Bude trvat hodně let, než Tito „soudci“ půjdou do důchodu, nicméně doufám, že se toho český národ dožije a spravedlnost nebude pouze její pohádkové objevování ……
No sláva, takže podle pana Hulíka současná česká justice je „S výjimkou nějakých úletů, k nimž ale dochází všude, je myslím v zásadě v pořádku. „.
Člověk by si řekl, i podle řady těch případů (o kterých se zmiňuje v úvodu), že jsou v ní systémové chyby. Ale budiž, ono lze, třeba i s reálným srovnáním se Západem, dospět ke zjištění že jsme na tom tak podobně jako tam..
A že tedy, dokonce i když zmiňuje Babišův výrok, ono u nás lze skutečně „. . objednat trestní stíhání“ – což tedy lze „zařídit“ i jen udáním na policii, ohledně nějaké jeho problematické činnosti. Jenomže dostat ho tím do vězení (rozuměno po pravomocném rozsudku), už „pravděpodobné není – tedy právě za té podmínky, že má dost peněz na supr kvalitní obhájce – v čemž je tedy Babiš zářný příklad sám.
**aby tedy nebyla mýlka, ono to jistě není o tom, že by se ta spravedlnost dala koupit, či podplatit, (jen to né), ono stačí když si po hromadě formálních stížností budou soudy tu kauzu přehazovat mezi sebou tam a zpátky, řadu let., než se na něj zapomene. Dalo by se říci, a jest to hezke´srovnání, takový Kafkův AntiProces..
🙂
Současná naše společnost je vulgární, nenávistná k jiným názorům než „oficiálně připuštěných“ a je založena na lži, přetvářce a fakticky v ní není místo pro slušné lidi. Ale možná to vidím trochu zkresleně, protože část svého věku jsem prožil v pohodové totalitě před rokem 1989 a mohu tak srovnávat na základě vlastních znalostí a ne podle novinových článků lidí kteří hodnotí minulý režim jenom podle vybraných reportáží ČT a vzpomínek disidentů, kteří tehdy tvořili max 2% společnosti a fakticky je nikdo neznal a nikoho nezajímali.
To, že jsi ty disidenty neznal ty, neznamená, že je neznal nikdo.
Každá totalita je pro někoho pohodová, to i takový „protektorát“ …
Po dvou pohodových totalitách za sebou už těch „jiných“ opravdu nezbylo víc než 2%.
Bohužel i na tom je vidno, jak špatně je vykládána protikomunistická propaganda – která je jistě potřeba, ale tímhle způsobem, a mladým generacím , které už ani neumí přemýšlet, ale jen bezmyšlenkovitě opakují vtlučené slogany?
Ono totiž právě že většina starších lidí pochopí, proč ani nemohli znát za socialismu zmíněné disidenty. A to z toho důvodu, že komunisti tenkrát ovládali veškerá média. Takže se o disidentech v novinách nikde nepsalo, o TV ani nemluvě, internet nebyl vůbec, atd..
Což asi dnešní lidé nemohou pochopit, protože dneska stačí aby se kdokoliv (a jakkoliv) stal celebritou, .a během pár desítek minut už ho zná, přes aktuality na internetu i v TV celý národ.
No a pokud jde o to „jak málo jich zbylo“ – tak tvrdé represe byly v 50.letech, tedy skutečně spousta lidí skončila v lágrech nebo utekli. V 70.letech nastoupila všem známá normalizace, což taky nebyl žádnej med, ovšem režim své oponenty hlavně buze**oval, asi jako na vojně. Ale zase, jak jsem napsal výše, když už se někdo dal k disentu, tak se o tom většina národa ani nedozvěděla, antož ani o tom se v médiích nemluvilo a nepsalo (o něm)..
Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky se poslouchaly v každé druhé rodině. Takže je lží, nikdo nevěděl.
Na likvidaci relevantních společenských skupin ta 50. léta stačila. V 70. letech už tu nebyl nikdo, kdo by reálně vrátil poměry (alespoň) před rok 1938.
Že tu dobu pamatuju a tyhle stanice jsem poslouchával, tak ani tam zase naše aktivní disidenty příliš mnoho nejmenovali , třeba proto aby je nedostali u nás do kriminálu.
No a v těch 70.letech, poněkud se pletete, ty nové generace tu byly, a docela slušně to rozjely s reformami před srpnem 1968. Tehdy byly určité naděje že se to tu změní, jenomže přijely ruské tanky. Jasně. Ale už proti nim nebyly takové divoké represe. Jednak část z nich stačila ještě emigrovat do Rakouska (než se zavřely hranice) – sranda byla, když je sám Dubčem vyzýval ať se vrátěj zpátky. No a ti co zůstali si to pak odnesli při prověrkých, a skončili obvykle u lopaty…
No asi takhle: Spravedlnost? Jedině jako úlet české justice. Reagovat na slova pana Hulíka – to by byl také úlet. To jen, že jste mi to strčili pod nos do nabídky.
Každý kdo spolupracoval s Babišem má máslo na hlavě a je vydíratelný tedy i Vy pane advokáte a co se týká české justice tak věřit jí budu až se dostane před soud Váš bývelí spolupracovník a chlebodárce Babiš .Čapí hnízdo je tak ukázkový podvod s dotací,že by měl být dáván za příklad ve školách stejně jako násobilka. Jak psal jiný advokát o tak dlouhém vyšetřování této kauzy se sní všem zločincům po celém světě, defakto police a státní zastupitelství se ujalo role soudců
Pokud máte snad dojem, že Babišův případ patří k těm extrémně nejdelším, tak se samozřejmě pletete. Kdybych jmenoval třeba soudní spor o Lidový dům (ten už se táhne přes 20 let), nebo Diag Human. Řada případů z období privatizace. Ostatně stačí si na Googlu najít heslo Klausova amnestie 2013 – a jen u ní se dočtete, že zastavil „stovky dlouho probíhajících případů“.
Takže se smiřte s tím, že takhle naše soudní spravedlnost funguje naprosto běžně, a že nebýt toho, že jde právě o Babiše, tak už se na to dávno zapomnělo a ten případ se potichu ukončil dávno. Sice by si někdo myslel, že by snad dřív zavřeli, ale na to má až příliš dobré advokáty…
Čím se dostáváme k tomu co si přejete na začátku „Čapí hnízdo je tak ukázkový podvod s dotací,že by měl být dáván za příklad ve školách stejně jako násobilka“ – ale až padne pravomocný rozsudek, (tedy až to přejde přes Nejvyšší soud a pak zpátky), což bude trvat zase dalších aspoň 5 let, a pak uvidíme.
Budu strašně ošklivý, naší justici opravdu chybí spousta popravených osob z jejích řad, asi jako kreténovi jód.
1. Za první republiky měla být popravena spousta rakouských soudců, kteří měli máslo na hlavě z dob odsuzování za protirakouský odboj. Bohužel, nestalo se.
2. Po roce 1945 měli být popraveni prakticky všichni soudci německých „lidových soudů“ a i příslušní prokurátoři. Opět, bohužel, nestalo se.
3. Po roce 1989 měly být popraveny desítky až stovky soudců a prokurátorů, kteří měli na rukou krev ze souzení za komunistického režimu. Bohužel, opět se nestalo.
IMHO, pokud by se stalo ono sub 1 a 2, tak by patrně řada soudců a prokurátorů v letech 1948 – 1989 zdaleka nebyla tak agilní, protože šibenice ověšené jejich předchůdci by byly pěkné memento (ve smyslu „pamatuj, že i tento režim padne“) a zdaleka bychom neměli tolik obětí politických procesů.
Havel, Rumlové, Vondra, Benda, Devátý, Uhl, Němcová … možná bych si vzpomněl na další. Bylo jich dost.
Několik ekonomů zde v 60. letech rozvíjelo teorie, jak vylepšit socialismus, aby měl lidštější tvář, ale chyběli hlavně ti podnikatelé.