KOMENTÁŘ. Veřejnost byla pobouřena rozsudkem Krajského soudu v Brně podmíněně odsuzujícím otčíma, který rok a půl znásilňoval svoji nezletilou nevlastní dceru. Pobouření vychází z přesvědčení, že soud považuje činy, za které ukládá tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem za méně závažné, než ty, za které ukládá tresty nepodmíněné. A že tudíž znásilňování nevlastní dcery za tak podstatné nepovažuje.

Tato představa je však pouze částečně pravdivá. Míra závažnosti, kterou společnost trestnému činu přikládá, je totiž do značné míry určena výší trestní sazby odpovídající danému činu stanovené trestním zákoníkem.

Soud totiž může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody, pokud jeho výše nepřekračuje tři léta.

Aby vedl řádný život…

Pokud tedy zákon stanoví, že za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie a zločin znásilnění je možno uložit trest odnětí svobody na tři roky, jako tomu bylo v popisovaném případě, bude úvaha soudu o jeho podmíněném odložení naprosto nezbytná.

Jaké však dává zákon soudu mantinely pro to, kdy je možné trest podmíněně odložit a kdy nikoli? Soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody v první řadě tehdy, pokud vzhledem k osobě a poměrům pachatele není třeba nepodmíněný výkon trestu k působení na pachatele, aby vedl řádný život.

Podle Krajského soudu v Brně právě takové okolnosti v daném případě nastaly. Otčím nad svým jednáním projevil lítost, není nebezpečný, trestnou činnost neopakuje, řádně pracuje, dle svých možností splácí své exekuční závazky a ze zbytku živí svou rodinu.

Soud sice vyjadřuje skepsi nad tím, zda bude moci nahradit poškozené nemajetkovou újmu, ale i tak lze prý očekávat, že otčím poškozené povede v budoucnu řádný život.

Jakkoli je problematická úvaha soudu, že otčímovi svědčí pro podmíněný odklad trestu skutečnost, že trestnou činnost neopakuje, je zřejmě možné s tímto závěrem souhlasit.

Něco není v pořádku

Osoba a poměry pachatele však nejsou jediným hlediskem, ke kterému má soud při úvahách o podmíněném odkladu trestu přihlížet. Tím dalším hlediskem jsou totiž okolnosti případu.

Okolnostmi případu se rozumí povaha, závažnost a vliv trestného činu na společnost. Tyto okolnosti mimo jiné zohledňují i následky trestného činu. I tyto úvahy Krajský soud v Brně ve dvou odstavcích svého rozsudku provedl.

Za trestný čin nese odpovědnost vždy pouze pachatel a žádné jednání oběti nemůže být pro pachatele polehčující okolností.

V první řadě konstatoval, že není možné odhlédnout od toho, že prvotní impuls k intimnímu sexuálnímu kontaktu vzešel od poškozené. A bez tohoto by s vysokou mírou pravděpodobnosti ke spáchání trestné činnosti otčímem vůbec nedošlo, protože by si nemohl pořídit žádné fotografie ani videozáznam z jejich intimních styků, kterými pak nevlastní dceru vydíral, aby ji donutil k pokračování v jejich sexuálním vztahu.

Jako druhý důležitý aspekt soud považuje, že způsobená psychická újma měla u poškozené mírnější charakter.

První část této úvahy soudu je mimořádně nebezpečná a vychází z představy, ve společnosti značně rozšířené, že oběť za na ní spáchaný čin nese částečnou odpovědnost.

Příklady tohoto obviňování oběti jsou úvahy o tom, že si oběť za čin mohla sama, „říkala“ si o něj, provokovala, flirtovala, vlastně to tak trochu chtěla, chodila vyzývavě oblékaná, nedostatečně neřekla ne nebo se nedostatečně bránila.

Tyto úvahy jsou neprosto nepřijatelné, protože za trestný čin nese odpovědnost vždy pouze pachatel a žádné jednání oběti nemůže být pro pachatele polehčující okolností.

Ačkoli se nedá  očekávat, že by pobouřená veřejnost byla detailně seznámena s odůvodněním rozsudku Krajského soudu v Brně, dá se říct, že tentokrát instinktivně vycítila, že něco v pořádku skutečně není.

Mimořádně problematické tvrzení

Rozjímání soudu, že pokud by nedošlo k prvotnímu dobrovolnému intimnímu poměru otčíma a nevlastní dcery, nedošlo by ani k jejímu následnému znásilňování, je pak naprosto spekulativní, a takové postupy by měly být vyhrazeny možná tak burzovním makléřům, ale nikoli soudům.

Za další důležitý aspekt soud považuje to, že způsobená psychická újma měla u poškozené mírnější charakter s pozitivní prognózou do budoucna.

I toto tvrzení soudu je mimořádně problematické, protože dle znaleckého posudku, který jako důkaz provedl Okresní soud ve Vyškově, došlo v důsledku jednání otčíma u nevlastní dcery k rozvoji duševní poruchy. Označovat to jako mírnější charakter psychické újmy je pak opět extrémně problematické.

Ačkoli se nedá  očekávat, že by pobouřená veřejnost byla detailně seznámena s odůvodněním rozsudku Krajského soudu v Brně, dá se říct, že tentokrát instinktivně vycítila, že něco v pořádku skutečně není.