Aleš Rozehnal: Je podmínka za znásilnění nevlastní dcery málo, nebo tak akorát?
KOMENTÁŘ. Veřejnost byla pobouřena rozsudkem Krajského soudu v Brně podmíněně odsuzujícím otčíma, který rok a půl znásilňoval svoji nezletilou nevlastní dceru. Pobouření vychází z přesvědčení, že soud považuje činy, za které ukládá tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem za méně závažné, než ty, za které ukládá tresty nepodmíněné. A že tudíž znásilňování nevlastní dcery za tak podstatné nepovažuje.
Tato představa je však pouze částečně pravdivá. Míra závažnosti, kterou společnost trestnému činu přikládá, je totiž do značné míry určena výší trestní sazby odpovídající danému činu stanovené trestním zákoníkem.
Soud totiž může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody, pokud jeho výše nepřekračuje tři léta.
Aby vedl řádný život…
Pokud tedy zákon stanoví, že za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie a zločin znásilnění je možno uložit trest odnětí svobody na tři roky, jako tomu bylo v popisovaném případě, bude úvaha soudu o jeho podmíněném odložení naprosto nezbytná.
Jaké však dává zákon soudu mantinely pro to, kdy je možné trest podmíněně odložit a kdy nikoli? Soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody v první řadě tehdy, pokud vzhledem k osobě a poměrům pachatele není třeba nepodmíněný výkon trestu k působení na pachatele, aby vedl řádný život.
Podle Krajského soudu v Brně právě takové okolnosti v daném případě nastaly. Otčím nad svým jednáním projevil lítost, není nebezpečný, trestnou činnost neopakuje, řádně pracuje, dle svých možností splácí své exekuční závazky a ze zbytku živí svou rodinu.
Soud sice vyjadřuje skepsi nad tím, zda bude moci nahradit poškozené nemajetkovou újmu, ale i tak lze prý očekávat, že otčím poškozené povede v budoucnu řádný život.
Jakkoli je problematická úvaha soudu, že otčímovi svědčí pro podmíněný odklad trestu skutečnost, že trestnou činnost neopakuje, je zřejmě možné s tímto závěrem souhlasit.
Něco není v pořádku
Osoba a poměry pachatele však nejsou jediným hlediskem, ke kterému má soud při úvahách o podmíněném odkladu trestu přihlížet. Tím dalším hlediskem jsou totiž okolnosti případu.
Okolnostmi případu se rozumí povaha, závažnost a vliv trestného činu na společnost. Tyto okolnosti mimo jiné zohledňují i následky trestného činu. I tyto úvahy Krajský soud v Brně ve dvou odstavcích svého rozsudku provedl.
Za trestný čin nese odpovědnost vždy pouze pachatel a žádné jednání oběti nemůže být pro pachatele polehčující okolností.
V první řadě konstatoval, že není možné odhlédnout od toho, že prvotní impuls k intimnímu sexuálnímu kontaktu vzešel od poškozené. A bez tohoto by s vysokou mírou pravděpodobnosti ke spáchání trestné činnosti otčímem vůbec nedošlo, protože by si nemohl pořídit žádné fotografie ani videozáznam z jejich intimních styků, kterými pak nevlastní dceru vydíral, aby ji donutil k pokračování v jejich sexuálním vztahu.
Jako druhý důležitý aspekt soud považuje, že způsobená psychická újma měla u poškozené mírnější charakter.
První část této úvahy soudu je mimořádně nebezpečná a vychází z představy, ve společnosti značně rozšířené, že oběť za na ní spáchaný čin nese částečnou odpovědnost.
Příklady tohoto obviňování oběti jsou úvahy o tom, že si oběť za čin mohla sama, „říkala“ si o něj, provokovala, flirtovala, vlastně to tak trochu chtěla, chodila vyzývavě oblékaná, nedostatečně neřekla ne nebo se nedostatečně bránila.
Tyto úvahy jsou neprosto nepřijatelné, protože za trestný čin nese odpovědnost vždy pouze pachatel a žádné jednání oběti nemůže být pro pachatele polehčující okolností.
Ačkoli se nedá očekávat, že by pobouřená veřejnost byla detailně seznámena s odůvodněním rozsudku Krajského soudu v Brně, dá se říct, že tentokrát instinktivně vycítila, že něco v pořádku skutečně není.
Mimořádně problematické tvrzení
Rozjímání soudu, že pokud by nedošlo k prvotnímu dobrovolnému intimnímu poměru otčíma a nevlastní dcery, nedošlo by ani k jejímu následnému znásilňování, je pak naprosto spekulativní, a takové postupy by měly být vyhrazeny možná tak burzovním makléřům, ale nikoli soudům.
Za další důležitý aspekt soud považuje to, že způsobená psychická újma měla u poškozené mírnější charakter s pozitivní prognózou do budoucna.
I toto tvrzení soudu je mimořádně problematické, protože dle znaleckého posudku, který jako důkaz provedl Okresní soud ve Vyškově, došlo v důsledku jednání otčíma u nevlastní dcery k rozvoji duševní poruchy. Označovat to jako mírnější charakter psychické újmy je pak opět extrémně problematické.
Ačkoli se nedá očekávat, že by pobouřená veřejnost byla detailně seznámena s odůvodněním rozsudku Krajského soudu v Brně, dá se říct, že tentokrát instinktivně vycítila, že něco v pořádku skutečně není.
Nová kniha HlídacíPes.org
Publikace vyjde v omezeném nákladu. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org.
Kniha nebude ve volné distribuci. Lze ji získat pouze jako poděkování za dar v minimální výši 599 Kč.
Knihu začneme distribuovat krátce před 17. listopadem 2024.
Více o knizePořídit knihuPop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Dlouhé čekání na informace. Spravedlnost se omluvila za průtah dlouhý 11 let
Aleš Rozehnal: Mohou čeští politici legálně lhát?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
8 komentářů
Bohužel, problematická je i ta ta první část výkladu. Kde je uvedeno, ‚Pokud tedy zákon stanoví že je možno…, (výčet spáchanych činů)..uložit trest odnětí svobody na 3 roky‘ .
Jenomze takto to zákon nikde nestanovi, zákon, jak známo pouze stanovuje rozmezí délky trestu, v rámci kterého má (nikoliv může ale má) soudce právě s ohledem na zavažnost činu ten trest uložit.
Ty 3 roky jsou někde u dolní meze, ale jak určitě každý, ví, za znásilnění uložit soudce mohl a měl dvojnásobný i trojnásobný trest. Čiže, pokud pan soudce a právě s ohledem na zavaznost činu uloží tak nizký trest aby ho vůbec mohl nahradit podmínkou, tak je samozřejmě pravda to co na začátku, že ho za závažný skutečně nepovažoval..
Jenomze potom je ta společenská kritika mnohem důležitější, a znamená značně snížení důvěry občanů v právní stát.
Soudce z Brna, který uložil trest podmínečný za trestný čin, za který je podle zákona spodní hranice 3 roky a horní až 10 roků- takový soudce nemá co dělat v taláru, ale spíše v nápravném zařízení, protože nesoudí podle zákona a vědomě tento zákon poškozuje a nedodržuje.
Nevím, jak se právo dívá na vztah nevlastního otce a dcery (ve smyslu např. týrání svěřené osoby, týrání osoby žijící ve společném obydlí)? Já v tom pocitově ze strany pachatele vidím zneužití mocenské pozice, kterou i nevlastní rodič nad dítětem má. To je alespoň z mého pohledu výrazná přitěžující okolnost, která už sama o sobě v podstatě vylučuje jakoukoli odpovědnost poškozené. Fakt, že pachatelem byl otčím poškozené činí tento čin ještě více amorální. Podmínku v tomto případě naprosto nechápu.
Mnoho slov o podmínce. Pokud otčím znásilní svoji nevlastní nezletilou dceru a soudce mu uloží za to podmíněný trest, pak by měl soudce dostat minimálně srážku ze mzdy na dobu určitou a to hned. Podle zákonu je možné uložit za znásilnění dospělé ženy trest od 3 roků nepodmíněně. Pokud někdo znásilní nezletilou nevlastní dceru, pak by měl dostat 10 roků nepodmíněně, protože to je nejhorší případ znásilnění a neexistuje žádná polehčující okolnost pro pachatele tohoto trestného činu. Pokud soudce vynese takový rozsudek jako v Brně, pak by měl dostat okamžitou výpověď, protože nemá ani ponětí o zločinu a trestu a nemá právní povědomí.
Vidím jako zásadní problém, že se u těch nezletilých nerozlišuje konsensuální a nekonsensuální sex. Tím vše spadne do jednoho pytle. Holka bitím a dalším násilím k sexu přinucená spolu s tou, která chlapovi sama vlezla do postele a využila třeba jeho opilosti. Tohle prostě není OK.
Dobrý večer,
skvěle napsáno, výborná analýza, naprostý souhlas. V jiném článku k tomuto tématu jsem zmínil, že soud sice má „zákonnou možnost“ takto rozhodnout, ale z hlediska společenského očekávání je toto naprosto nepřijatelné. Argumentace soudu je u nás dlouhodobě posunuta značně ve prospěch pachatelů těchto činů. A pokud chceme jako společnost rychlou nápravu, musí se jít cestou změny trestního zákoníku, obvzlášť § 58 – mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Spoléhat na to, že soudci ze dne na den změní pohled na tuto problematiku (např. na základě školení apod.) je iluzorní, obvzlášť při existenci judikatury v existující podobě.
Souhlasím s tím, že je toto rozhodnutí ze strany soudce nezodpovědné a nepřijatelné. Zamyslel se vůbec nad tím, že toho člověka posílá zpět domů – k nevlastní dceři? To jejímu psychickému stavu zřejmě nepřidá.
Podle mne je sporné, zda prvotní impuls k sexu byl od poškozené. Násilník prostě u výpovědi přiznal skutky a vybájil ,že to bylo tak a tak.Trochu si pobrečel. A soud mu za to dal jen podmínku. A může se vrátit domů. Kde si v klidu může znásilňovat další nevlastní dcerku. Protože je to přece v pohodĕ. Prostĕ hnus a dělají si z nás soudy srandu.A poškozená má zatím zničený život a je po pokusu sebevraždy na psychiatrii.