V podílu domácností s vlastním domem či bytem je Česká republika mezi zeměmi EU na 11. místě, patří tedy k nadprůměru. Naopak největší podíl nájemního bydlení mají Německo či Rakousko. Z českých krajů je nájemní bydlení více rozšířené na severu Čech a Moravy a také v hlavním městě. Bydlet v nájmu ale není žádné selhání, vzkazují experti.

Vyšší podíl nájemního bydlení vykazují domácnosti s nejnižšími příjmy, ukazuje analýza Českého statistického úřadu. Lidí pod hranicí příjmové chudoby žije nadprůměrně mnoho v Ústeckém a Moravskoslezském kraji a právě tyto regiony mají také vyšší podíl těch, kdo žijí v nájmu.

Mnohem bohatší Praha se svou třetinou obyvatel žijících v nájmu (31,3 % v roce 2018) sice také patří k republikovému nadprůměru, ve srovnání s jinými metropolemi je ale podle údajů ČSÚ daleko za západoevropskými čísly. Například v Berlíně žilo v roce 2011 v nájmu 84,6 % domácností, ve Vídni 75,6 %.

Družstva budou zase „in“

Podle Eurostatu v roce 2017 patřilo do kategorie „vlastník“ 78,5 % českých domácností. ČSÚ nicméně ve své analýze za vlastníky označuje jen majitele bytů a rodinných domů. Vedle toho odděluje kategorii bydlení u příbuzných a známých či kategorii družstevních bytů, které jsou na pomezí nájemní a vlastnické formy bydlení.

V družstevním bydlení loni žilo pouze něco přes devět procent Pražanů. Právě kolektivní formy vlastnictví nemovitostí se ale zejména ve velkých městech znovu vracejí.

„Důvodem jsou rostoucí náklady na pořízení bytu do osobního vlastnictví, které právě ve velkých městech téměř znemožnily pořízení vlastní nemovitosti některým skupinám obyvatel. Družstevní bydlení umožňuje snížení nákladů, které by pro individuálního vlastníka byly neúnosné (náklady na úvěr či právní služby),“ píše statistický úřad.

Ten se snaží odpovědět i na otázku, kdy bude bydlení dostupnější – například díky vyššímu počtu nových bytů.

Bytová výstavba (rodinné domy plus byty) v Česku roste už pátým rokem v řadě. V roce 2018 byla zahájena výstavba 33 121 bytů, což oproti roku 2017 představovalo pětiprocentní nárůst. Stále je to ale zhruba o deset tisíc rozestavených bytů méně než v roce 2006.

Česko si podle ČSÚ vede dobře v mezinárodním srovnání. Jak je vidět z grafu, co do počtu rozestavěných bytů patří ČR do horní poloviny evropské osmadvacítky.

Bližší pohled ale ukazuje, že vysoká čísla výstavby jdou hlavně na vrub novým rodinným domům mimo Prahu. Jinými slovy, staví se hodně, ale Pražané to necítí.

V metropoli naopak podíl dokončených bytů klesá. V roce 2016 byla v Praze zahájena výstavba pouze 1 707 bytů v bytových domech, což představovalo necelou polovinu ve srovnání s rokem 2015.

„Výstavba bytů v Praze je charakteristická převahou bytových domů, které byly hojně dokončovány především v posledních čtyřech letech. Aktuálně se zdá, že zásoba rozestavěných bytů v hlavním městě dochází,“ konstatuje ČSÚ.

Nadprůměrný počet bytů – ovšem zejména v rodinných domech – přibyl loni těsně za hranicemi Prahy, ve Středočeském kraji.

Bydlet v nájmu není selhání

Český statistický úřad oslovil na základě těchto statistik i další experty z různých oborů. Někteří z nich vidí nízký podíl nájemního bydlení v ČR jako problém:

„Pro vývoj trhu bydlení i snížení sociálních nerovností je naopak žádoucí, aby země měla tzv. vyrovnanější bytový systém, ve kterém nájemní bydlení hraje podstatnou roli. Takový systém nestigmatizuje rodiny žijící v nájemním bydlení jako „neschopné“ a umožňuje skutečnou svobodu volby,“ říká pro ČSÚ Sociolog Martin Lux z Akademie věd ČR.

„Vyrovnaný systém snižuje riziko vzniku cenových bublin se všemi nepříjemnými důsledky jejich prasknutí. Aby se však i u nás nájemní bydlení stalo plnohodnotnou alternativou vlastnímu bydlení, je potřeba, aby stát upravil legislativu,“ dodává.

Určitou renesanci nájemního bydlení předpovídá i Michael Smola, tajemník Svazu podnikatelů ve stavebnictví.

„Vzrůstá zájem o nájemní bydlení. Developerské projekty určené k nájemnímu bydlení rozšiřují nabídku, která byla omezená na pronájmy pouze soukromými subjekty nebo (jen ve velmi omezeném množství) obcemi,“ tvrdí.

Vysoké ceny nemovitostí a přísné podmínky hypoték podle něj brání v pořízení vlastní nemovitosti hlavně mladým párům s dětmi a lidem s průměrným příjmem.

„Hledat nájemní bydlení je vnímáno téměř jako selhání,“ komentuje zvyklosti Čechů Luděk Bárta, jednatel společnosti Wienerberger.

„Nedostatek bytů na trhu, odklon měst a obcí od nájemního bydlení vedou k enormnímu růstu cen a nájemné se stává pro středně příjmové nedostupným. Věřím, že změna myšlení radních a podpora státu pro výstavbu dostupného nájemního bydlení umožní rozvoj měst i ekonomiky,“ konstatuje.

S tím souhlasí i vedoucí oddělení statistiky stavebnictví a bytové výstavby ČSÚ Petra Cuřínová: „Vlastní bydlení by nemělo být preferováno za každou cenu, nájemní bydlení je v některých případech více než vhodná alternativa.“