Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Ilustrační foto: Profimedia
,

Školství už nikdy nebude jako před covidem, to však není jen špatně, tvrdí náměstkyně ministra

Covid-19 nenávratně změnil české školství a rodiče se kvůli zavřeným školám a online výuce dostali mnohem blíž ke vzdělávání svých dětí. „Díky tomu vyvíjejí teď správný, pozitivní tlak na školy, aby se výuka proměnila,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org náměstkyně ministra školství Pavla Katzová.

Jak podle vás minulý školní rok poznamenaný online výukou ovlivní ten nadcházející? Kam se školství kvůli, nebo díky covidu-19 posunulo?

Domnívám se, že obojí – kvůli i díky – je správně. Školství už nikdy nebude úplně stejné jako před pandemií, to si velice dobře uvědomujeme. Ukázalo se, že nedostatky nebo problémy českého školství, které jsme si už identifikovali a popsali ve Strategii 2030+ (dokument k plánované revizi a modernizaci českého vzdělávacího systému v dekádě 2020 – 2030 – pozn.red.), se v průběhu pandemického období jenom více zdůraznily a odhalily. Což můžeme primárně ilustrovat třeba na tom, že si školy a i my lépe uvědomili jistou přehlcenost školních vzdělávacích programů. Že žáky v řadě případů učí věci, které nejsou vždy zcela podstatné.

Myslím, že pandemické období umožnilo i rodičům si toto lépe uvědomit, protože byli mnohem blíž vzdělávání svých dětí. Často v jedné domácnosti viděli, co se v době distanční výuky učí. A díky tomu i rodiče vyvíjejí teď správný, pozitivní tlak na školy, aby se výuka proměnila.

Toto my vidíme jako vlastně pozitivní důsledek toho negativního a velice problematického období. Revize rámcových vzdělávacích programů, na jejichž základě školy tvoří své vzdělávací programy, je jednou z priorit Strategie 2030+, na které už ministerstvo začalo pracovat. Revize by měla proběhnout v duchu: učit méně, aby se děti naučily více.

Méně je více

Pavla Katzová, náměstkyně ministra školství. Foto: Ministerstvo školství

Jak se to dá ale převést do praxe? Máte nějaký skutečný plán a konkrétní doporučení pro školy, aby zařadily třeba více důrazu na schopnosti jednotlivých žáků?

Dílčí doporučení máme už nyní a školám jsme je dávali v průběhu minulého školního roku. Teď připravujeme i pro další školní rok konkrétní návody a doporučení pro učitele škol, jak v jednotlivých vzdělávacích oblastech obsažených v rámcových a vzdělávacích programech měnit vzdělávací obsah a vypustit to, co není úplně klíčové z hlediska získávání kompetencí a dovedností. To jsou krátkodobé, okamžité nástroje, které do škol posíláme.

Dlouhodobá strategie je právě revize celého rámcového vzdělávacího programu zejména pro základní vzdělávání. Musíme si znovu ujasnit, co chceme, aby žák na konci základní školy uměl, jaké má mít dovednosti, jaké má mít znalosti, co je to jádro, které by měl mít každý absolvent základní školy, a co se případně naopak může proměňovat s ohledem na nadání nebo speciální vzdělávací potřeby žáka či konkrétní profilace školy. To je ale dlouhodobý úkol, který před námi stojí v rámci zmiňované Strategie 2030+, do jejíž přípravy ministerstvo zahrnulo široký okruh zainteresovaných stran aktérů vzdělávacího systému.

A jaké na tyto podněty máte reakce ze strany samotných škol? Mluvila jsem s řadou ředitelů základních škol a podle nich online výuka přinesla právě uvědomění si přehlcenosti žáků a snahu osekat učivo na to nejdůležitější penzum. Nehrozí ale, že při návratu na prezenční výuku se řada učitelů vrátí v tomto ohledu do „starých zajetých kolejí“?

Školy už v současné době mají vcelku značnou samostatnost ohledně toho, co žáky učí. Tím, že máme dvoustupňové curriculum, tak stát stanoví určitý rámec, povinné výstupy v jednotlivých klíčových bodech a škola si pak na základě tohoto rámce stanoví svůj konkrétní školní vzdělávací program. Tedy sama si určuje konkrétní učivo, konkrétní obsah, kterým námi dané cíle naplňuje.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Máte ale pravdu, že pak do značné míry nastává problém na úrovni konkrétních škol, kde je nutné, aby si prošly interním procesem a interní změnou svého vzdělávacího programu a nějakým způsobem přijaly, že je to možné a že je to dobré. Domnívám se, že právě tento proces pandemická situace skutečně významně urychlila.

MŠMT zaplatí údržbu počítačů

Hodně ředitelů kvitovalo, že MŠMT v průběhu pandemie zařídilo dotace na počítačové vybavení škol. Takže se jim zásadně zlepšilo technologické zázemí. Stejně tak ale ředitelé vyslovují obavu, že počítače a software za pár let zastarají a školy budou tam, kde byly. Do jaké míry se bude ministerstvo soustředit právě na případné udržování technologického zázemí škol, aby mohly využívat moderní výukové metody i v budoucnu?

Ta intervence, která proběhla vloni na podzim, byla skutečně mimořádná z toho pohledu, že jsme chtěli, aby se školy lépe připravily na možnost opakování distančního vzdělávání z jara předcházejícího školního roku. V průběhu léta jsme toto vyhodnotili jako zásadní, což se později ukázalo jako velice prozíravé.

S ohledem na vývoj epidemické situace došlo k omezení prezenční výuky a my jsme naší mimořádnou intervencí de facto suplovali rozpočty obcí a krajů. Zákonnou odpovědnost za investiční a provozní zázemí škol totiž nesou zřizovatelé, kteří jsou zároveň i vlastníci movitého a nemovitého majetku škol.

Nicméně přes loňské léto jsme skutečně došli k závěru, že zejména obce s omezeným rozpočtem, navíc ohroženým pandemickou situací a dalšími mimořádnými výdaji, si s touto situací neporadí a že musí zasáhnout stát. Ten tedy mimořádně alokoval 1,4 miliardy korun do základních škol a pak i do víceletých gymnázií k posílení technického vybavení jak pro učitele, tak i potřebné žáky, kterým vybavení nemohla pořídit rodina.

Uvědomujeme si samozřejmě, že toto vybavení zastarává a že je potřeba obnovovat nejen samotné „železo“, ale i software, na který stát během pandemie také přispěl. Takže se nám podařilo zajistit v rámci Národního plánu obnovy, který České republice už schválila Evropská komise, pokračování těchto intervencí i pro následující období. Nejen tedy na podporu personální, co se týká doučování a podobně, ale také na obnovu toho „digitálního parku škol“.

Zmiňujete doučování. Jaké máte ohlasy na poměrně značnou investici, kterou MŠMT dalo na pořádání letních doučovacích kempů? Z osobní zkušenosti musím říct, že to byly spíše „tábory zdarma“. Očekávala jsem doučení látky a bylo mi na dvou kempech řečeno, že „děti přeci o prázdninách nemůžeme trápit učením…“. Nebylo rozumnější dát peníze samotným školám, aby poskytly doučování potřebným žákům? Takhle to může vypadat, že ministerstvo v podstatě „vyhodilo“ sto milionů korun oknem?

Já bych zde odlišila dvě věci, a to samotné doučování, tedy dohánění znalostí a dovedností, kde měli konkrétní žáci nějaký výpadek kvůli distanční výuce, a pak letní kempy. V tom prvním případě připravujeme doučování až na podzim tohoto školního roku. Tedy z peněz Národního plánu obnovy bude financováno doučování přímo ve školách v období září až prosinec a pak další od ledna.

Školy identifikují konkrétní žáky, kteří mají potřebu dodatečné pedagogické intervence nějakých výpadků a od září bude ve školách probíhat doučování.

Ty letní kempy – jejich primárním cílem nebylo doučování, ale spíše oživení dovedností a znalostí a obnovení sociálních kontaktů. Zkrátka příprava dětí na návrat k prezenční výuce a do kolektivu, aby se nemusely celé září „rozkoukávat“, ale aby si obnovily sociální vazby už předtím. Program těch letních kempů nebyl tedy komponovaný jako letní škola.

Studie dopadu na psychiku chybí

Když už zmiňujete sociální kontakty a vazby, psychologové v souvislosti s ročním výpadkem prezenční výuky zmiňují i výrazný nárůst anorexie a depresí u žáků jak základních, tak středních škol. Má ministerstvo už vypracovanou nějakou studii následků, které „rok výuky online“ v tomto ohledu dětem způsobil? A jaké jsou vaše závěry?

Tohle je teď velice těžké nějakým způsobem zobecňovat a hodnotit. Myslím, že budeme dopady pandemie nejen v oblasti distanční výuky, ale vůbec na celou společnost, hodnotit ještě dlouhou dobu. Je to i výrazně individuální, protože záleží na osobním nastavení každého žáka. Někomu distanční výuka, respektive kombinace distanční a prezenční výuky, vlastně vyhovovala. Byli studenti, kteří se cítili takto výrazně lépe než při striktně prezenčním vzdělávání.

Hodně záviselo na rodinné situaci žáků, ale i na situaci a podpoře konkrétní školy a schopnosti školy distanční výuku kvalitně realizovat. Na vyhodnocení těchto věcí potřebujeme skutečně čas.

Nicméně Česká školní inspekce na náš podnět situaci už v průběhu celého pandemického období monitorovala. Primárně z pohledu věcného zabezpečení, kde jsme pak intervenovali částkou 1,4 miliardy korun do zmiňovaného vybavení a dalších podpůrných metodických materiálů, které jsme pro školy připravovali. Dopad na duševní zdraví dětí si ale vůbec netroufám odhadnout.

Česká školní inspekce upozornila také na výpadek až deseti tisíc dětí ze vzdělávacího systému. Máte nějaký plán, jak tyto děti případně vrátit zpět? Protože někteří žáci devátých tříd, ale hlavně středních škol se během distanční výuky nějakým způsobem zapojili do pracovního procesu a nemají už motivaci se vracet. Nebo děti s horším sociálním zázemím si významně pohoršily v prospěchu. Zkrátka sociální rozdíly se během online výuky zmnohonásobily.

Ty případy tady samozřejmě jsou. Výsledkem šetření České školní inspekce bylo výrazné snížení počtu nezapojených žáků na jaře právě i díky tomu, že si mohli zapůjčit ve škole minimálně vybavení, aby se mohli online výuky účastnit. Nicméně nezapojené žáky jsme měli ve školách i před covidem. Oni sice prezenčně, fyzicky ve škole přítomni byli, ale nebyli schopni s ohledem na své rodinné zázemí a další aspekty z výuky vůbec těžit.

Takže to je další z příkladů, které pandemická situace nějakým způsobem zdůraznila a více odhalila. Co by nám mělo pomoci s těmito žáky pracovat, je zmiňovaný program doučování na podzim. Tam bude klíčová role školy, aby identifikovala konkrétní žáky, ke kterým má dodatečná pedagogická podpora směřovat, a to nejen žáky „propadlíky“, ale i třeba žáky mimořádně nadané, kteří kvůli distanční výuce nemohli své nadání rozvíjet jako v normálních dobách.

Máme ale i další nástroje. Například pro střední školy, zejména učňáky, jsme připravili výzvu Spolu po covidu na realizaci krátkodobých adaptačních pobytů tak, aby žáci nějakým způsobem nalezli motivaci k dalšímu studiu.

Sporné statistiky

České školy byly zavřené nejdéle z celé Evropy. Už v průběhu pandemie jsem se opakovaně ptala na ministerstvu zdravotnictví i školství, na základě jakých statistik se to děje? Proč měl přednost před školami například průmysl? Kdo je za tak dlouhé zavření škol vlastně zodpovědný? Nikdy jsem na to nedostala smysluplnou odpověď. A řada učitelů, se kterými jsem mluvila, měla dojem, že MŠMT za děti dostatečně nelobbovalo, že za ně nebojovalo dostatečně hlasitě.

Musím říct, že mě tento váš dojem mrzí, protože si myslím, že jsme dělali vše, co jsme dělat měli, mohli a často i nad rámec svých kompetencí, abychom zachování prezenční výuky, tam, kde to jen trochu epidemická situace umožnila, skutečně dlouhodobě prosazovali.

Musím znova zopakovat, že o uzavření škol, stejně jako o uzavření dalších provozů či služeb, rozhoduje ministerstvo zdravotnictví se souhlasem vlády, respektive ve stavu nouze vláda na návrh ministerstva zdravotnictví. Není to kompetence ministerstva školství.

Co je naše kompetence, a myslím, že jsme ji plnili, bylo upozorňovat a definovat ony prioritní skupiny, pro které je výpadek prezenční výuky nejtíživější. Připravovali jsme návratové scénáře, které jsme upravovali i podle jednotlivých fází školního roku, protože priority se s ohledem na třeba maturitní zkoušky proměňovaly.

Snažili jsme se komunikovat i s odborníky. Například s Centrem pro modelování biologických a společenských procesů BISOP jsme vytvořili model dopadu nákazy na základní školy tak, abychom byli schopni připravit návratové scénáře a i možná režimová opatření, která by umožnila dřívější a zároveň bezpečný návrat do škol.

Z údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ale vyplývá, že od poloviny dubna do 22. června 2021 se provedlo u žáků a zaměstnanců škol 1,5 milionu testů na covid a nákaza se potvrdila u 0,04 procenta případů. Tohle jsou přece informace, které mohly zaznívat už dřív. A rozhodně nesvědčí ve prospěch tak dlouhého omezení výuky.

Já samozřejmě nejsem epidemiolog, ani nejsem statistik, nicméně to číslo, které zmiňujete, vlastně znamená, že třeba už první den, kdy se provádělo antigenní testování ve školách, se nákaza pomocí tohoto testu potvrdila ve 250 školách. Když si představíte, že by to testování nebylo prováděno, to znamená, že by tam neexistoval záchyt nakaženého žáka nebo zaměstnance, tak by se ve 250 školách dál šířila nákaza, protože by se o ní nevědělo.

Takže, byť se vám v globálu může to číslo zdát malé, když si ho pak představíte v konkrétní situaci, tak nám to přišlo jako číslo ospravedlňující prosazení plošného screeningu, tak abychom mohli garantovat bezpečný návrat do škol.

A jaké bude řešení do budoucna? Neptám se teď ani tak na průběh testování, spíš na možnosti MŠMT vzhledem k ministerstvu zdravotnictví. V případě, že by opět došlo ke zhoršení epidemiologické situace, budete třeba více lobbovat za lokální uzavírání škol oproti plošnému? Jaké budou vaše možnosti?

Samozřejmě, lobbovat budeme, tak jako jsme skutečně lobbovali i celé předchozí období. Nicméně konečné slovo v tom, co je ještě bezpečné a co není, musí říct ministerstvo zdravotnictví. Konečné slovo ohledně ohrožení veřejného zdraví má prostě ministerstvo zdravotnictví.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

2 komentáře

  1. petrph napsal:

    Bohužel, v tom je ta tragédie..
    Jak přiznáno v závěru, ministerstvo školství vůbec nerozhoduje a nezodpovídá o tom jak bude probíhat výuka. V tom se musí podřídit rozhodnutí ministerstva zdravotnictví (absurdní je na tom, že jak publikováno ani MZ o tom nerozhoduje, ale přijímá příkazy od jakési skupiny expertů).
    Tudíž, pokud ti experti rozhodnou, tak se zase školy, třeba zase na celý rok zavřou, a MŠ i se svým ministrem si můžou jít leda tak…..

    Tak jestli by nebylo už jednodušší, vyhlásit distanční výuku jako povinnou, následně všem žákům a studentům rozdat tablety a zajistit internetové připojení?

  2. Věra napsal:

    To má pravdu paní, ale ne jen před covidem, ale daleko před ním. Poslední vlády jej už naprosto zničily. To, co se tam děje, nemá v mnoha vyspělých zemích obdoby a bohužel se to pozná až za více let, až začne země chátrat. Zakládání nekvalitních škol, nějací asistenti ve školách, mnozí k ničemu, bez patřičného vzdělání, a tím pádem promrhané prostředky. Zničené učňovské školství. Teď covid, a aby se žáci nepřetěžovali, tak za chvíli už nebudou dělat NIC! Klesající úroveň na mnoha školách. Obory, které jsou pro společnost v praxi nepoužitelné a tím pádem nezaměstnanost takových lidí v budoucnu. Házení špíny jen na mnohé učitele a školy samotné. Rodiče bez odpovědnosti, kteří se prakticky na výchově a vzdělávání dětí nepodílejí, ale jen kritizují. Tato skupina bohužel stoupá! Velmi časté naprosto nekompetentní zasahování Ministerstva a mnohých školských úřadů do vedení škol. Neustále zatěžování učitelů další a další administrativou. Dalo by se pokračovat. Proč myslíte, že v českém školství už nejsem, ale v zahraničí?

Přidávání komentářů není povoleno