O tom, nakolik jsou Konfuciovy instituty jedním z nástrojů takzvané čínské měkké síly a potenciální vlivovou hrozbou, se v USA a západní Evropě mluví již více než deset let. Teď je to téma i v Česku. Letos v červnu rektor Palackého Univerzity Martin Procházka oznámil, že v příštím roce nebude institutu při olomoucké univerzitě obnovena stávající smlouva. Nemusí to znamenat úplný konec spolupráce, ale Konfuciův institut již s největší pravděpodobností nebude součástí univerzitních struktur.

Konfuciovy instituty zaštítěné přímo čínským státem v rámci systému propagandy ohrožují akademické svobody na západních univerzitách. V minulých letech to ukázala řada incidentů, a umožňují pronikání čínského vlivu skrze zavedené a respektované vzdělávací instituce. Před Konfuciovými instituty varují i tajné služby od FBI až po českou BIS.

Diskuze o prorůstání čínského vlivu mezi politické, ekonomické a také akademické elity se v posledních deseti letech nevyhnula ani Česku. V roce 2007, kdy byl při Univerzitě Palackého v Olomouci založen první Konfuciův institut u nás, se o kontroverzi spojené se spoluprací univerzit s čínským komunistickým režimem hovořilo spíše v užších akademických kruzích. Začátkem roku 2020, kdy vznikl druhý český Konfuciův institut při Vysoké škole finanční a správní (VŠFS) v Praze, již ale debata běžela naplno.

Text Kamily Hladíkové vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Vůbec první Konfuciův institut ve světě začal fungovat v korejském Soulu v roce 2004. Do roku 2013 jich po celém světě vzniklo více než čtyři sta. Jen v USA bylo v době jejich největšího rozkvětu kolem stovky těchto institucí. Od roku 2013 však začaly mnohé univerzity v Severní Americe i západní Evropě své Konfuciovy instituty zavírat.

Jako první neprodloužily smlouvy s čínským zřizovatelem institutu dvě univerzity v roce 2013 v Kanadě. O rok později k tomuto kroku po různých tlacích a mediálních přestřelkách, v nichž figurovala ředitelka centrály Konfuciových institutů Sü Lin, přistoupily první dvě americké univerzity, University of Chicago a Pennsylvania State University.

Do loňského roku takto skončilo téměř sedmdesát institutů od USA přes Velkou Británii, Francii, Německo a Švédsko až po Austrálii. V Evropě byl důležitým mezníkem incident na konferenci Evropské asociace čínských studií (EACS) v portugalské Braze v roce 2014, kde již zmiňovaná ředitelka centrály Sü Lin nařídila vytrhnout několik stran z programu konference, na nichž byla mezi sponzory kromě místního Konfuciova institutu uvedena také tchajwanská Ťiang Ťing-kuoova nadace (CCK-F). V roce 2019 byl ředitel belgického Konfuciova institutu Sung Sin-ning obviněn ze špionáže, a Svobodná univerzita v Bruselu tak s organizací rozvázala spolupráci.

„Tchajwanský koutek“ v Olomouci

V reakci na tento vývoj a v souvislosti s čínskými represemi v Hongkongu a Sin-ťiangu inicioval Velký akademický senát Univerzity Palackého v Olomouci a fakultní senát tamní Filosofické fakulty již před dvěma lety debatu o fungování Konfuciova institutu na olomoucké univerzitě a letos 22. června rektor univerzity Martin Procházka oznámil, že v příštím roce nebude institutu obnovena stávající smlouva.

Nemusí to znamenat úplný konec spolupráce, ale Konfuciův institut již s největší pravděpodobností nebude součástí univerzitních struktur. Necelý týden nato navíc rektor olomoucké univerzity podepsal Memorandum o porozumění s ředitelem Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v ČR Liang-Ruey Kem, díky čemuž při univerzitě vznikne v prostorách knihovny Katedry asijských studií „tchajwanský koutek“.

Navzdory tomuto vývoji a množícím se incidentům kolem Konfuciových institutů se jednání o založení nového institutu v Praze v roce 2019 účastnil dokonce tehdejší člen vlády Karel Havlíček a základní desku pak místopředsedkyni čínské vlády paní Sun Čchun-lan pomáhal odhalovat mimo jiné vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář.

Peníze z oddělení propagandy

Čínské Konfuciovy instituty jsou na rozdíl od zdánlivě podobných kulturních institucí západních zemí jako Německo nebo Francie zřizovány při hostitelských univerzitách a v partnerství s konkrétní čínskou univerzitou. Nadřazenou organizací je však pekingská centrála.

Tou byl dříve takzvaný Chan-pan, po celosvětové kritice, která se na něj snesla kvůli pokusům o cenzuru, se organizace přejmenovala na Středisko pro jazykovou výuku a spolupráci, spadající stejně jako Chan-pan pod ministerstvo školství. Hlavním zdrojem financování je nicméně podle výzkumů Oddělení propagandy ÚV Komunistické strany Číny.

Způsobem integrace do systému terciárního vzdělávání a napojením na programy nabízející studium jazyka a kultury jsou Konfuciovy instituty srovnatelné s instituty některých jiných asijských zemí, mezi nimiž jsou v současnosti nejúspěšnější korejské Instituty krále Sedžonga (King Sejong Institute).

Jejich počet začal od roku 2007 rychle stoupat v souvislosti s rostoucí oblibou korejské populární kultury (tzv. hallyu, korejská vlna) a v současnosti tvoří celosvětovou síť s 230 pobočkami v 82 zemích. U nás byl první korejský institut založen na Univerzitě Karlově v Praze v roce 2013 a Univerzita Palackého v Olomouci následovala v roce 2018. Stejně jako Konfuciovy instituty deklarují i Instituty krále Sedžonga zaměření hlavně na výuku jazyka a propagaci kultury.

Peking štědřejší než USA

Na rozdíl od germanistiky nebo romanistiky jsou programy asijských studií na univerzitách většinou relativně malé, a není proto výjimkou (nikoli však pravidlem), že lektoři z těchto zahraničních institutů jsou přímo zapojováni do oborové výuky na univerzitách.

Například podle Susan Welch, děkanky fakulty humanitních studií již zmíněné univerzity v Pennsylvánii, mohla tato univerzita, která předtím nabízela asijská studia pouze jako mezioborový program, díky zásadní podpoře Konfuciova institutu a spolupráci s čínskou Technologickou univerzitou v Ta-lienu během pěti let vybudovat vlastní katedru asijských studií.

Zahraniční instituce asijských zemí také pořádají nejrůznější studentské akce a soutěže, zajišťují certifikaci jazykové úrovně daného jazyka a studenti vyšších ročníků asijských oborů či čerství absolventi v těchto institucích mohou nalézt snadné uplatnění.

Provázání s výukou na univerzitách je tedy u asijských studií obecně výraznější. Určitá míra podpory a spolupráce ze strany nejen univerzit, ale i vládních institucí asijských zemí, kromě Číny také Jižní Koreje, Japonska, Tchaj-wanu, ale i zemí jižní a jihovýchodní Asie, je poměrně běžná. Peking však na tuto formu „propagace čínského jazyka a kultury“ vydává každoročně enormní finanční prostředky, jejichž výše je nesrovnatelná s jakoukoli jinou zemí včetně USA.

Utajené smlouvy a notičky z Číny

Jak již v roce 2010 upozorňovali kritici Konfuciových institutů, které v té době rostly jako houby po dešti, nejde totiž o „kulturní výměnu“ na reciproční bázi. Zatímco Peking v té době založil v USA během pěti let přes šedesát institutů, přímo v Číně povolil celkově pouze čtyři americká kulturní centra, jejichž činnost je pečlivě hlídána kvůli možnému šíření „západních vlivů“. Zatímco si tedy Čína své prostředí přísně střeží, západní země vznikajícím Konfuciovým institutům zpočátku příliš pozornosti nevěnovaly.

Právě po roce 2010 se však objevily první kontroverze, o nichž se začalo veřejně debatovat. Týkaly se primárně možného omezování akademických svobod v souvislosti s čínským financováním personálu a akcí při univerzitách, jednalo se však vesměs o lokální incidenty a slovní přestřelky mezi jednotlivci na obou stranách. Přímé zásahy do akademických svobod nebyly – až na výjimky, jako zmíněný incident v Braze – zaznamenány, přesto se na univerzitách kolem Konfuciových institutů vytvořila poněkud dusná atmosféra, v níž je všem angažovaným zaměstnancům jasné, že některá témata jsou tabu.

Postupně také vyšlo najevo, že smlouvy, které univerzity s centrálou Konfuciových institutů uzavírají, nejsou veřejně přístupné, a navíc mají tyto organizace vždy dvojí vedení – místního ředitele či ředitelku vždy doplňuje čínský protějšek. Lze tak předpokládat, že zásadní rozhodnutí probíhají v Číně, či jsou s ní přinejmenším konzultována.

Nakolik zde hrají roli ideologické vlivy, dobře ukázal experiment, který v roce 2018 provedl student historie na státní univerzitě v americkém Novém Mexiku a zároveň zaměstnanec místního Konfuciova institutu Peter Mattox, o němž nedávno přinesl obsáhlou reportáž server Politico. Mattox se rozhodl vyzkoušet případné čínské zásahy do akademických svobod na území USA a pozval v rámci aktivit místního institutu jednoho z nejostřejších dlouhodobých kritiků čínské politiky v Sin-ťiangu Jamese Millwarda.

Vlastenecká cenzura „zdola“

Přednáška nakonec proběhla, Mattoxův experiment však i přesto přinesl pozoruhodná zjištění. Protest proti akci nepřišel „shora“, od nadřízených čínských institucí, ale „zdola“, ze strany čínských studentů a jejich místní asociace.

Organizace známá jako Asociace čínských studentů a výzkumníků (CSSA) je financována čínskou vládou a má pobočky na univerzitách po celém světě. V USA stojí za několika skandály na univerzitách, tím asi nejznámějším byly protesty proti vystoupení tibetského dalajlámy na Kalifornské univerzitě v San Diegu. Podobné problémy s čínskými studenty dlouhodobě řeší také Austrálie.

Čínští studenti v Novém Mexiku zajistili ve vlastních řadách bojkot Millwardovy přednášky o Sin-ťiangu konané pod záštitou místního Konfuciova institutu. Zároveň se jim podařilo natolik zviklat čínské zaměstnance institutu, že ti se obrátili na čínský konzulát v Los Angeles, aby akci konzultovali s vyššími místy. Od nich sice dostali pokyn, aby přednášku nechali proběhnout, v místní čínské komunitě však byla jasně patrná nervozita a snad i strach se akce zúčastnit.

Během ní došlo k relativně drobnému incidentu – jediný přítomný čínský student se pokusil přednášku nahrávat na vlastní mobil a kdosi z obecenstva kvůli tomu přivolal univerzitní ochranku. Organizátoři poté studenta upozornili, že soukromé nahrávání je zakázáno a později bude zpřístupněn oficiální úplný záznam akce. Na straně organizátorů panovaly obavy, že by se části videa s výroky vytrženými z kontextu mohly dostat na čínské sociální sítě, kde by byly zneužity k nacionalistickým útokům nebo propagandě.

Témata, o kterých se nemluví

Experiment proběhl v době zuřící „obchodní války“ s Čínou během vlády Donalda Trumpa, kdy se v USA bouřlivě diskutovalo o Číně jako mezinárodní hrozbě, ale ještě před koronavirovou pandemií, která jen posílila negativní vnímání Číny v západních zemích. Ukázal, že to, co lze označit souhrnně jako „čínský vliv“, se zdaleka neomezuje jen na přímé zásahy ze strany vlády a státu.

Důležitými faktory v působení na západních univerzitách se stávají čínští studenti a lektoři, jejichž indoktrinace v čínském vzdělávacím systému posílila jejich nacionalismus, který si s sebou přinášejí i do svých zahraničních angažmá. Zásadní roli zde sehrávají osobní vazby, které mnohdy ovlivňují i názory, postoje a činy spolupracovníků z hostitelských zemí od nepozorované autocenzury až k veřejně deklarované podpoře čínskému režimu v některých otázkách.

V malém českém „rybníčku“ jsou tyto vazby rovněž dobře patrné. Pražský Konfuciův institut při VŠFS byl založen s podporou prezidenta Miloše Zemana a vznikl na soukromé škole s kontroverzní pověsti. VŠFS v minulosti musela vysvětlovat rychlost, s jakou někteří její absolventi získali diplom, a ve vedení školy stojí Bohuslava Šenkýřová, která Zemana finančně podpořila v jeho prezidentské kampani.

V představenstvu VŠFS navíc působil její bývalý děkan, toho času ministr průmyslu, Karel Havlíček. Na čínské straně založení Konfuciova institutu na VŠFS oficiálně posvětila a později osobní návštěvou stvrdila přímo tehdejší místopředsedkyně čínské vlády a členka politbyra, Sun Čchun-lan v roli členky správní rady institutu.

Na pozici české ředitelky byla vybrána v té době sedmadvacetiletá absolventka z Olomouce, která svou diplomovou práci nazvanou „Management v současné Číně“ obhájila na Katedře aplikované ekonomie Univerzity Palackého, personálně napojené na vedení olomouckého Konfuciova institutu.

Ze všech popsaných příkladů z Česka i ze zahraničí je zřejmé, že se Konfuciovy instituty podobně jako jiné čínské vlivové organizace přizpůsobují místnímu prostředí. Stavějí především na dlouhodobém budování kontaktů a nenápadném ovlivňování založeném na formách autocenzury. Budují pozitivní obraz, zatímco o „negativních tématech“ se mlčí, protože „ubírají energii“ – jak před časem naznačil čínský ředitel olomouckého Konfuciova institutu Čchen Čung.

Konfuciovy instituty tak dlouhodobě mohou přispívat k vytěsňování některých pro Čínu nepříjemných témat z akademické i veřejné debaty. Mohou také ovlivňovat politické, ekonomické i společenské elity, které pak šíří pozitivní obraz čínské kultury v přímé vazbě na současný autoritářský režim v Pekingu.