PSÍ UŠI. Původně jsme si mysleli, že se ještě vrátíme ke kauze opilého carského důstojníka Milana Rokytky. Pak se ale na jeho webu Týdeník občanské právo objevil následující text: „Milan Rokytka prožil v TOP hotelu mimotělní zážitek a komunikoval s jakousi duchovní entitou či konglomerátem bytostí, která ho však nenabádala k obětování prvorozeného syna.“ Tím se celá věc posunula do psychiatrické roviny, a jako taková je pro nás uzavřena. Pojďme k méně významným událostem.

• Radujme se. Česko je konečně jedna velká rodina, kterou řídí taková užší rodina, momentálně tedy tak trochu bez důvěry a v demisi a vůbec, a v čele toho všeho stojí Andrej Babiš.

„Já to řídím jako rodinnou firmu a já jsem hlava té rodiny.“
(premiér Andrej Babiš o své vládě, Lidové noviny, 3. února)

Člověka hned napadnou různé asociace, ale to by byla ošklivá slovíčka, nejsme přece někde na Sicílii. Čili zpátky k věci. Babišovi se znelíbil ministr průmyslu Tomáš Hüner, který minulý týden řekl, že Česko uzavře s australskou firmou European Metal Holdings dodatek k memorandu o těžbě lithia u Cínovce. A bylo zle.

„Musím o tom mluvit s panem ministrem. Možná on má nějaký dobrý úmysl, že nějakou formou to chce zrušit, ale úkol byl, že má nejdřív informovat vládu. Já se to dozvídám z médií a ještě to nešťastně zkomunikoval.“
(Andrej Babiš zachraňuje Čechům lithium, iDnes.cz, 30. ledna)

On ten dobrý umysl věc zrušit ve skutečnosti znamenal, že to chce Hüner povolit, a nešťastná komunikace zase, že o tom vůbec mluvil. Nejspíš se tak pomalu dostáváme k zajímavému ústavnímu problému, zda může ministr podat demisi, když už je v demisi celá vláda. Tak či tak to vypadá, že pan ministr nejspíš už v příští vládě nebude a vyzkouší si sepětí s dělným lidem někde u linky na separát ve Vodňanech.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Rodinná farma, pardon – firma, jinak ale maká, to nemůžeme říct. Díky skvělé práci se tak může třeba ministerstvo financí pochlubit nebývalým úspěchem.

„A na dobrou noc tady od nás a Aleny Schillerové máte ještě jednu skvělou zprávu. Státní rozpočet je k dnešku v přebytku dvacet šest a půl miliardy korun. Takže klidnou dobrou noc.“
(hnutí ANO na svém facebookovém profilu, 1. února)

Kdybychom byli škarohlídi z nějakého podvodného média, tak napíšeme, že po odečtení peněz z Evropské unie je přebytek zhruba pět miliard a že to je na konci ledna každoročně celkem běžná situace. My ale zlí nebudeme, místo toho si připomeneme výrok, který zazněl ve sněmovně loni 19. prosince při schvalování rozpočtu.

„Není to náš rozpočet.“

Teď malý kvíz. Zmíněný výrok pronesl:

• Miroslav Kalousek
• Andrej Babiš
• žádný takový výrok nezazněl, je to kampaň a účelovka

Správné odpovědi posílejte na Generální finanční ředitelství i s přehledem svých příjmů za posledních 20 let. Vylosovaní výherci obdrží mimořádnou daňovou kontrolu.

• V Senátu začala intenzivní sháňka po zlínském senátorovi Františku Čubovi, který zde byl naposledy viděn někdy v srpnu 2016. Předseda Senátu Milan Štěch mu napsal dopis, jak že to senátor vidí se svou případnou další účastí, jenže mu nepřišla žádná odpověď.

„Mám obavy, jestli vůbec ještě je schopen komunikovat, protože slušnost je odepsat.“
(Milan Štěch pro iRozhlas.cz, 1. února)

My bychom se rádi k veřejnému honu na Čubu připojili, už pro tu zábavu. Jenže nějak nemůžeme. Chlap už je nejspíš skutečně trochu mimo sebe, to se stává, nechali bychom tak. Naše mladá demokracie je jistě dodatečně silná, aby unesla pár desítek měsíců 80-členný senát. Koneckonců máme ve sněmovně odhadem stovku poslanců, kteří vykonávaj mandát, jak jim Babiš s Okamurou písknou, a jsou nám tam platní zhruba jako Čuba v Senátu. A nevšimli jsme si, že by to někomu extra vadilo.

• Na závěr si dáme menší ukázku práce redaktorů respektovaného a důvěryhodného serveru iDnes.cz z cyklu Mlžit a strašit.

„Mladí Češi jsou tahouny euroskepticismu. V referendu by podpořili czexit“
(titulek článku na iDnes.cz, 2. února, 20:14)

Kdo se do článku začetl, zjistil, že mladí Češi by czexit nepodpořili, což je proti titulku jen nepatrný rozdíl. Ve skutečnosti se pro setrvání v EU vyslovilo 43 procent, proti 25, zbylých 32 procent mladých Čechů pak řeklo, že neví. Díky odkazu archivujícímu všechny verze titulku si můžeme udělat představu, jak se názor na interpretaci výzkumu u editorů iDnesu vyvíjel.

20:14: Mladí Češi jsou tahouny euroskepticismu. V referendu by podpořili czexit
20:36: Mladí Češi propadli euroskepticismu. V referendu by podpořili czexit
23:13: Studie: Mladí Češi Brusel nemilují. Pro setrvání v EU jsou jen dva z pěti

Redakce na stránku umístila disclaimer následujícího znění: „Upravili jsme titulek a první mezititulek. Za nepřesnost se omlouváme.“ I tak si ale říkáme, že nepřesnost je hodně eufemistický termín pro rozdíl v řádu ANO/NE. Nemluvě o možnosti napsat titulek ve formě Téměř polovina mladých Čechů je pro setrvání v EU.

Ale co s fakty v době, která jim nepřeje. Klidnou mysl.

Follow @malecak