Sdružení občanských vyšetřovatelů dráždí mocné. Odhalilo i „ruské turisty“ z kauzy novičok
I z jedné jediné fotografie se dá nasbírat tolik informací, že se z toho i mocným v Kremlu zatočí hlava. Dokazuje to práce sdružení Bellingcat, které z otevřených zdrojů přineslo řadu důležitých zjištění – ať už v případu sestřelení letu MH17 nad Ukrajinou, o civilních obětech války v Sýrii či naposledy o údajných ruských turistech, agentech, kteří otrávili v Salisbury Sergeje Skripala.
Před časem svou práci Bellingcat prezentoval i v Česku. Právě v kauze Skripal se důsledná práce „sdružení občanských vyšetřovatelů“ ukázala zatím naposledy.
Turista, ruský hrdina
Z veřejných zdrojů, fotografií, ročenek vojenských absolventů i dostupných ruských databází nakonec dokázali identifikovat jednoho z údajných turistů jako plukovníka ruské vojenské rozvědky Anatolije Vladimiroviče Čepigu, který do Británie přicestoval v březnu pod falešným jménem Ruslan Boširov.
Čepiga bojoval v konfliktech v Čečensku a na Ukrajině a honosí se vysokým ruským vyznamenáním Hrdina Ruské federace. Na Čepigu i druhého údajného turistu cestujícího pod jménem Alexander Petrov byl už dříve vydán evropský zatykač.
Pretty much every major UK newspaper has @Bellingcat‚s Skirpal story on their front page today https://t.co/wpRkfxMYYt pic.twitter.com/7hYNHEX5Zz
— Eliot Higgins (@EliotHiggins) 27. září 2018
Ruská ambasáda v Londýně reagovala dotazem, zda je web Bellingcat projektem britské vlády.
Bellingcat založil v roce 2014 britský novinář Eliot Higgins. Začínal jako blogger, ale projekt se postupně rozrůstal a získal peníze na další rozšíření díky crowdfundingu. Provoz financuje například i díky seminářům o práci s otevřenými daty. I když většinu sdružení nadále tvoří dobrovolníci, má nyní již deset zaměstnanců.
V nedávném rozhovoru pro BBC Higgins řekl, že i díky kauze Skripal se zvýšil počet lidí, kteří projekt finančně podporují.
Trpělivost, pečlivost a praxe
Jeden ze seminářů Bellingcat se na jaře konal i v Praze. Vedl jej Christiaan Triebert, analytik Bellingcatu, nizozemský novinář, který se zaměřuje na válečné konflikty. Podílel se na některých průlomových odhaleních posledních let spojených s válečnými zločiny. Za svou práci obdržel v roce 2017 Evropskou novinářskou cenu.
Triebert na praktickém semináři ukazoval, jak Bellingcat při své práci postupuje a s jakými zdroji pracuje (jejich seznam je k dispozici ZDE)
Vesměs jde o zdroje přístupné prakticky komukoli, unikátní je hlavně know-how, trpělivost, pečlivost a praxe, která i ve zdánlivě nepodstatných záběrech ze satelitních map či fotografií na sociálních sítích dokáže křížením informací z různých zdrojů nacházet důležité stopy a důkazy.
Užitečná je kupříkladu nenápadná funkce v Google Maps – kdy lze v módu street view přepínat několik let zpět do historie, či vyhledávání původů fotografií (reverse image search).
Díky tomu se snadno podařilo vyvrátit třeba loňské tvrzení ruského ministerstvo obrany o tom, že Spojené státy kryjí ústup Islámského státu ze syrského města Abú Kamal.
Jako důkaz předložili Rusové letecké snímky, jejich rychlou analýzou se ale ukázalo, že část pochází z videohry AC-130 Gunship Simulator, jiné vznikly již o rok dříve v Iráku.
Spoléháme i na moudrost davů
„Je to nová věc, investigace z otevřených zdrojů. Falešné zprávy jsou stále sofistikovanější, ověřování je proto stále důležitější. Vždy také vysvětlujeme, jak přesně jsme postupovali. Možná tím upozorňujeme pachatele, na co si mají dát do budoucna pozor, ale je to důležité kvůli důvěryhodnosti,“ říká Triebert.
„Spoléháme i na „moudrost davů“ – ptáme se lidí na síti, žádáme je o pomoc při pátrání. Podobně pracuje například Europol při potírání dětské pornografie: z obrázků a videí se snaží identifikovat, kde se natáčelo. Odstraní onu pornografickou část a vypreparují ze záběrů třeba kus okna, dveří, pohled ven na ulici či protější dům a na základě toho se snaží najít místo – i s pomocí veřejnosti,“ vysvětluje.
Bellingcat využívá toho, že lidé rádi a hojně sdílejí své informace a fotky na sociálních sítích a to – bez ohledu na zákazy – včetně vojáků ve válečných oblastech.
„Včetně lidí, co třeba v Iráku a Libyi mučí lidi, uřezávají hlavy – sami to pak dávají na sítě… Dokonce obvinění z válečných zločinů v Libyi proti jednomu generálovi bylo vzneseno jen na základě důkazů nashromážděných z Facebooku a YouTube,“ říká Triebert.
„Z veřejných zdrojů a Google Earth jsme určili přesné místo popravy, na satelitních snímcích byly dokonce vidět i skvrny od krve po popravených lidech. Našli jsme i přesné datum i čas, kdy se to stalo,“ dodává.
Bellingcat se snaží postupovat stylem padni komu padni. Příkladem je vybombardování mešity v syrském Allepu, k němuž se USA nehlásily s tím, že neútočily na mešitu, ale na jinou budovu.
„Dokázali jsme, že vybombardovaná budova byla skutečně mešita. Poté Pentagon rozjel interní vyšetřování a s odstupem času na tiskovce připustili chybu a to, že šlo o mešitu. Na světových webech lze sice pořád možné najít titulky, že mešitu, kde umřelo 42 lidí, vybombardovali Rusové. To je rozdíl v přístupu Ruska a USA – přiznat chybu,“ říká Triebert.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Odtajnění platů v ČT a ČRo je šance i past. V Rakousku to skončilo závistí a hrozbami
Zádušní mše za kreslený humor. Proč mizí z českých novin a časopisů
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Těžko přiznávat chybu , když si ji neudělal !!
Jako Rusove? Uz tim, ze se zeptali, jestli je to vladni projekt, ji priznali.
Zatím se v cílech bombardování nikdo „neplete“ tak úspěšně, jako USA…!!! Viz třeba v Jugoslávii… zbombardovaná nemocnice a škola…!!!
Rusové vybombardovali v Sýrii několik nemocnic, tak co tu plácáš za nesmysly o úspěšném pletení Američanů v Jugoslávii.
kolik těch nemocnic rusové vybombardovali? Prosím zdroj. Jenom ne Ballingcat, což je jen krycí firma pro americký tajný služby
Řeklo prasátko a PU po přemýšlení řekl – co když ano?
O vybombardované mešitě se v ČR psalo snad na některé „proruském“, protože jinak jsem nic takového nikde nečetl a to čtu denně někollik novin, běžné zpravodajské weby a sleduji TV zprávy (pokud se zrovna nepřekrývají – ČT 24, Prima, Novaobčes i Barandov a TV Seznam). Jsem starý člověk a moje životní zkušenosti způsobují, že příliš nevěřím horlivým dobrovolným iniciativám – ještě jsem nezaznamenal žádnou, za kterou by se neskrýval nějaký ne příliš čistý záměr, i Bellingcat je mně trochu podezřelý.
Správně. To zprávy z Kremlu jsou jasně podepsány, člověk ví, kdo je za nimi a může jim tedy věřit.
Asi tak, jako zprávám ze CNN… BBC… nebo Reuters…!!! Všichni žurnalisté a zpravodajové jsou někým placeni… a jak se praví, koho chleba jíš, toho píseň zpívej…!!! Ale informacím od Edwarda Snowdena, se věřit dá…!!!
Jak jste přišel na zprávy Kremlu? Řeč je tady o zprávách Bellingcatu – „Bellingcat založil v roce 2014 britský novinář Eliot Higgins. Začínal jako blogger, ale projekt se postupně rozrůstal a získal peníze na další rozšíření díky crowdfundingu. Provoz financuje například i díky seminářům o práci s otevřenými daty. I když většinu sdružení nadále tvoří dobrovolníci, má nyní již deset zaměstnanců.
V nedávném rozhovoru pro BBC Higgins řekl, že i díky kauze Skripal se zvýšil počet lidí, kteří projekt finančně podporují“. To si opravdu myslíte, že ti lidé ho podporují jen z lásky k pravdomluvnosti, v zemi, kde ubití bezbraného řetězem (od kola) je soudně prezentováno jako sebeobrana?
To Vám tak vadí, že „ruská ambasáda v Londýně reagovala dotazem, zda je web Bellingcat projektem britské vlády“?
Vyvozování různých doměnek ze záběrů kamer na letištích a v ulicích nepovažuji za platný důkaz a britská administrativa také ne, proto neuvažuje o krocích k potrestátání domnělých viníků otravy Skripalových. To, že Rusko své občany nevydává je jen zástěrka, je pravděpodobně možné ty dva vytypované obžalovat u ruského soudu, tak se to děje u soudů amerických.
Poznámka: 4innost Bellingcatu mně silně připomíná „činnost“ uličních výborů za totality – „ten šel tam, ten taky, takže se musí znát a kout spolu pikle … Jedna paní si všimla a jiná paní také povídala …, sledovací kamery ještě nebyly v módě a jejich rozměry humpolácké, rozlišovací schopnost malá a mobily, snadno odposlouchávatelné také ne“.
Víte, popřemýšlel jsem nad tím co píšete „Vyvozování různých domněnek ze záběrů kamer na letištích a v ulicích nepovažuji za platný důkaz a britská administrativa také ne“… Ono je rozdíl „platný důkaz“ z hlediska přesvědčení o vině a „u soudu přípustný důkaz“. jako legálně získaný policií během vyšetřování“ – což může být rozdíl.
Nicméně. jak se dá sledovat řada kauz v zahraničí i u nás (i v Anglii), postupují v tom soudci značně individuálně – a v podstatě záleží na jejich názoru (klidně napišme ideologickém), zda někoho za předložené důkazy pošlou do vězení nebo ne,..
Dalo by se říct, chválihodné, jenže bohužel je to důvod k zamyšlení o tom co znamená současná postfaktická doba. Protože bylo by poměrně snadné /a primitivní/ – říct že to je nějaký informační příval lživých názorů.
Jenže na vzoru Bellingcatu je vidět, že existují i kvalitní (snad pravdivé) zdroje a lidé jim mohou věřit.
Otázka doslova, za „tisíc bodů“ je proč tuto činnost stejně kvalitně nedělají k tomu na prvním místě určené instituce státu, (placené z nemalých daní občanů). popřípadě pokud něco publikují, tak proč jim lidé nedůvěřují.
A že tedy tímto způsobem se v podstatě obchází zastupitelná demokracie jako taková a právní stát jako takový. Není až tak podstatné (a lidé tomu věřit nemusí) když něco rozhodne a prohlásí třeba prezident, premiér, ministr soudce, státní zástupce, vyšetřovatel policie, úředník, atd.. Leč za podstatné a pravdivé se označí (a často i je) je něco co vyšetří a publikuje jakýsi soukromý spolek vyšetřovatelů – novinářů..
Jenže, v jakém to společenském systému to vlastně žijeme a jaká tu platí pravidla hry? Státní činitele poslouchat musíme – i když si myslíme (či víme) že nám lžou. A na straně druhé, můžeme slyšet pravdu od nezávislých zdrojů, leč není to žádný pevně uznatelný a nezrušitelný argument ve sporech se státem a jeho činiteli, dokonce ani u soudů ne..
Která státní instituce má podle vás hlavní úkol zpravodajství?
Lide (jako Vy), kterii v prime prezidnetske volbe voli toho nejulhanejsiho kandidata, samozrejme vyzaduji, aby se pojem pravdy podarilo eliminovat.
Popisujete trend, ktery sam prosazujete, ale – v souladu s timto trendem – si na to stezujete.
„I z jedné jediné fotografie se dá nasbírat tolik informací, že se z toho i mocným v Kremlu zatočí hlava“. Jedna jediná fotografie může být zdrojem pro napsání pětisetstránkového románu a nemusí to být sci-fi román, ani se z něj nemusí nikomu zatočit hlava.
Pochybuji, že v případě, o kterém je řeč, se někomu kdo netrpí nekritickým „správně“ zaměřeným myšlením, tedy někomu kdo používá kritický rozum, hlava pohnula, natož zatočila. Čím víc jsem si o Bellingcat přečetl, tím víc jsem přesvědčen, že přirovnání k syndromu JPP – Jedna Paní Povídala, je víc než přiléhavé.