Čtvrt století po rozpadu společného státu má Slovensko našlápnuto předehnat ekonomicky Českou republiku a stát se hospodářskou jedničkou Visegrádské čtyřky. Bývalý dvojnásobný slovenský premiér Mikuláš Dzurinda ale krotí optimismus; prvenství prý může být jen dočasné.

Výhodu levné pracovní síly, která Slovensku pomáhá i v konkurenci sousedů z Česka, Polska a Maďarska, Slovensko pravděpodobně již brzy vyčerpá.

„Když proti mně Robert Fico bojoval a chtěl mě porazit, útočil nejvíc na to, že jsem ze Slovenska udělal „montovnu“. No, udělal,“ připouští Dzurinda v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Celý rozhovor s Mikulášem Dzurindou uveřejníme v úterý 19.12.

„Jenže to bylo v roce 2006, kdy jsme začali bojovat s dvacetiprocentní nezaměstnaností. Problém Fica je, že od té doby neudělal lautr nic, aby to změnil,“ říká s odstupem času muž, který stál v čele Slovenska skoro osm let. V celkové délce funkčního období ho z českých a slovenských premiérů překonal právě jen Robert Fico.

Mladí mi vylezli po zádech

Mikuláš Dzurinda dnes v Bruselu vede think-tank Wilfried Martens Centre, blízký Evropské lidové straně. Letitou dominanci Roberta Fica a jeho strany SMER, stejně jako nedávný nástup krajní pravice na Slovensku a neschopnost tradičních pravicových stran najít účinnou odpověď, si vysvětluje jednoduše:

„Chybí lídr, který by to uměl a nebál se,“ říká Dzurinda, který naposledy ve slovenské vládě působil jako ministr zahraničí v letech 2010-2012. A jestli by tím lídrem chtěl být znovu on?

„Nevím, musím čekat, nová generace mi začala lézt po zádech a tlačit se dopředu. Nevylučuju to, nevidím nejmenší důvod dávat nějaké kategorické stanovisko,“ nechává si otevřené dveře zpět.

Hledá se přidaná hodnota

Brzo to bude 20 let, co Dzurinda sestavil širokou koalici proti Vladimíru Mečiarovi a jeho HZDS. Trvalo dlouho, než Mečiarův vliv i vliv jeho strany zeslábnul a než jeho voliče i politický styl do značné míry převzal právě Robert Fico. Mikuláš Dzurinda se do současného slovenského premiéra pouští rád.

„Namísto tří automobilek máme čtyři, hlásí se pátá. A on tu montovnu rozšiřuje, namísto toho, aby pokračoval v reformách,“ vyčítá Ficovi promarněný čas Dzurinda a vzpomíná třeba na nedotažený plán Minerva, který měl během jeho vlády přeměnit Slovensko na „znalostní ekonomiku“.

Právě tenhle deficit Visegrádských států potvrzuje i studie Aspen Institute. Společným rysem zemí „vé čtyřky“ je podle ní nízký podíl pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou. Česko je na tom vůbec nejhůř v rámci EU.

Slovensko podle statistiky dohánělo ztrátu v HDP oproti Západu ze všech sousedů nejrychlejším tempem (oproti Německu snížilo rozdíl v HDP za posledních 20 let o třicet procent, zatímco Česko za stejné období jen o 14 procent). Tempo konvergence ale zpomaluje. Otázka je, na co to ještě bude stačit.

„Síla těch reforem je tak obrovská, že ještě stále díky nim dobíháme vyspělejší země, i když je to křehké a nepůjde to tak donekonečna, nedělá si iluze Mikuláš Dzurinda, který se stále nechce s vrcholnou politikou definitivně rozloučit.