Když Turecko oznámilo, že nebude blokovat vstup Švédska do Severoatlantické aliance, reakce Ruska byla jen otázkou času. Dosud pragmaticky nastavené vztahy mezi Ankarou a Moskvou dostaly trhliny a ruská odveta se dotkne například humanitární pomoci v Sýrii, ale také vývozu ukrajinského obilí přes Oděsu. Otázka je, na jak dlouho. Rusko i Turecko se totiž navzájem stále potřebují.

„Mám s Putinem speciální vztah a ten se prohlubuje. Rusko a Turecko se navzájem potřebují v mnoha oblastech. Navíc Západ nemá k Rusku příliš vyvážený přístup a k zemi jako Rusko potřebujete mít vyvážený vztah,“ říkal ještě v březnu tohoto roku novinářům z americké televize CNN turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Jenže mezitím vyhrál další volby, jeho země se stále pohybuje na pokraji ekonomického krachu a Erdogan se rozhodl, že vyvážit by měl vztahy i s jinými zeměmi než právě s Ruskem.

Ke zlepšení hospodářské situace potřebuje obnovit důvěru západních investorů a firem v tureckou ekonomiku. Před květnovými volbami si sice napůjčoval z Ruska, Kataru a Saúdské Arábie, ale půjčky jsou jen krátkodobým řešením, Turecko potřebuje investice, zvýšení obchodu a turecký prezident si je vědom, že Rusko se svými problémy není v tuto chvíli partnerem, který by mu to vše mohl poskytnout.

Navíc je tu dlouhodobý vzájemný nesoulad ohledně politiky v sousední Sýrii, kde Turci významně podporují islámské opoziční skupiny a Moskva naopak prezidenta Bašára Asada. Dalším zdrojem sporů je ruská invaze na Ukrajinu. Recep Tayyip Erdogan dodává Ukrajincům zbraně, oficiálně si ale zachovává pozici neutrálního prostředníka mezi Západem, Kyjevem a Kremlem.

Naplněné výhrůžky Kremlu jako vzkaz

Tuto image ale nedávno Erdogan nedávno naboural tím, že z Turecka „propustil“ pět ukrajinských velitelů, kteří bránili Rusy obléhaný Mariupol a v Turecku měli v rámci dohody o výměně vězňů pobývat až do skončení války. Pár dní poté potvrdil na summitu NATO, že přestane blokovat vstup Švédska do Aliance. Všechny tyto kroky Rusko nemohlo nechat bez politické odezvy.

Ta přišla záhy, byť poněkud nepřímo. Pouhý den po tureckém prohlášení ohledně švédského vstupu do Severoatlantické aliance zablokovalo Rusko v Radě bezpečnosti OSN prodloužení povolení o dodávkách přeshraniční humanitární pomoci do Sýrie. To se bude týkat z velké části pomoci, která se dováží právě z Turecka do syrské opoziční provincie Idlíb. Moskva zablokováním hrozila už dříve, ale zatím vždy prodloužení mandátu OSN schválila.

Stejně tak ruský prezident Vladimír Putin opakovaně hrozil, že neprodlouží dohodu o vývozu obilí z Ukrajiny, kterou mezi Moskvou a Kyjevem vyjednal prezident Erdogan a jejíž platnost vypršela 17. července. Tento týden Kreml skutečně oznámil, že se rozhodl dohodu neprodloužit, což v případě, že se takové rozhodnutí nepodaří diplomaticky zvrátit, může významně poškodit nejen ukrajinský rozpočet, ale také některé africké země. Například Egypt nebo Alžír byly na dodávkách obilí z Ukrajiny před vypuknutím války životně závislé.

Podle serveru Statista.com se 80% obilí, které Egypťané spotřebovali, dováželo z Ukrajiny a z Ruska. Po vypuknutí války ale část ukrajinského dovozu nahradilo právě Rusko a není v jeho zájmu na tom cokoliv měnit.

Nedá se sice říci, že neprodloužení obou zmiňovaných dohod je „nepřímým trestem“ pro Turecko za jeho vstřícné kroky k západním partnerům, dá se však považovat za určitý vzkaz a vytyčení dalších vyjednávacích pozic. Putin by se měl s Erdoganem sejít během plánované schůzky v srpnu v Istanbulu. Turecký prezident se už teď nechal slyšet, že věří, že se s pomocí OSN nakonec Vladimira Putina podaří přesvědčit o prodloužení dohody umožňující vývoz obilí z Ukrajiny.

Pomoc do Sýrie se nezastaví

S dohodou o přeshraniční pomoci do Sýrie to ale může být komplikovanější. Rusko dlouhodobě podporuje syrského prezidenta Bašára Asada v jeho politice „jednotné Sýrie“. Damašek chce kontrolovat veškerou pomoc, která do Sýrie proudí a chce být tím, kdo o její distribuci rozhoduje.

To dosud neplatilo. Přeshraniční pomoc pod mandátem OSN zajišťovala, že humanitární organizace mohly dovážet pomoc jak na území pod kontrolou Kurdů, tak přes turecký přechod Bab al-Hawa do povstaleckého Idlibu, který je pod kontrolou islamistické strany Tahrír aš-Šám podporované Turky.

Neprodloužení mandátu OSN tuto situaci sice zkomplikuje, dodávky humanitární pomoci ale nezastaví. Podle regionálního ředitele pro Blízký východ organizace Člověk v tísni Tomáše Kociana budou mít situaci složitější organizace dodávající humanitární pomoc přímo pod mandátem OSN. Právě například Člověk v tísni ale bude ve svých programech pokračovat.

„Doposud všechny aktivity ohledně přeshraniční humanitární pomoci probíhaly v souladu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN. Teď už to tak nebude. Nicméně naše humanitární aktivity na území kontrolovaném Kurdy nebo v Idlibu to nezastaví. Jen pokud by je někdo chtěl napadat, nebudeme se moci zaštítit rozhodnutím OSN, ale stále to je v souladu s principy humanitární pomoci,“ říká k dopadům neprodloužení mandátu OSN o přeshraniční pomoci Kocian.

Sýrie bude jedním z témat plánované turecko-ruské schůzky a podobně jako u ukrajinského obilí se uvidí, jak se do hledání kompromisního řešení promítnou současné vztahy mezi oběma prezidenty. Jakkoliv se můžou zdát na první pohled mnohem napjatější než před pár měsíci, kdy se naopak jevily jako nadstandardní, je pravděpodobné, že současné třenice jsou jen zahřívacím kolem pro další vyjednávání.