Současný generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
Facebook Českého rozhlasu,

Rozhlas odmítl poskytnout informace o odměnách manažerů. Podle soudu jednal nezákonně

Napsal/a Ondřej Černý 16. prosince 2019

Český rozhlas se zachoval nezákonně, když odmítl zveřejnit odměny svých vrcholných manažerů. Rozhodl tak Městský soud v Praze s tím, že veřejnoprávní médium má stav trvající déle než čtyři roky napravit a informace na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím poskytnout. K tomu má uhradit také náklady řízení.

Informace odmítl v roce 2015 poskytnout tehdejší generální ředitel ČRo Peter Duhan (ten na svůj post v listopadu 2015 rezignoval, v roce 2018 ve věku 71 let zemřel). Jeho rozhodnutí ale nezměnili ani následovníci v ředitelské funkci Karel Zýka a současný generální ředitel René Zavoral.

Odměny a za co byly

V případu jde o odměny a nejrůznější požitky, jež manažeři Českého rozhlasu dostávají vyplaceny. Zatímco u generálního ředitele jsou jejich výše a kritéria, na jejichž základě jsou odměny uděleny, jasná, u jeho náměstků a dalších vrcholných manažerů tomu tak není.

Rada Českého rozhlasu může generálnímu řediteli na základě předem stanovených kritérií udělit dvakrát ročně odměnu ve výši až tří měsíčních platů. Ten činí 160 tisíc korun. Ale u náměstků, kteří například zodpovídají za rozhlasem vypsané veřejné zakázky, nebo šéfredaktorů, kteří by měli být odměňováni i podle toho, jak se jimi vedeným stanicím na rozhlasovém trhu daří, takové informace rádio veřejné služby poskytnout dlouhodobě odmítá.

Senát Městského soudu v Praze vedený předsedkyní Vierou Horčicovou tento postoj Českého rozhlasu ve svém verdiktu označil za nezákonný. Odmítl i stanovisko rozhlasu, že není financován z veřejných prostředků (psali jsme zde).

Šlo o paradoxní obranu, neboť Český rozhlas prostřednictvím svých vrcholných představitelů veřejně opakovaně uvedl, že pracuje s veřejnými prostředky. Soud také konstatoval, že je ve veřejném zájmu, aby veřejnost byla seznámena s platy náměstků generálního ředitele ČRo a šéfredaktorů celoplošných stanic ČRo, a to jak uvedením základních platů, tak uvedením funkčních příplatků, požitků a bonusů a odměn v období 1/2014 – 1/2015.

Odměna, nebo úplatek?

Proč právě za uvedené období? V dané době mělo dle tehdejšího generálního ředitele ČRo Petra Duhana docházet ze strany jeho tehdejšího náměstka Michala Koliandra k ohýbání veřejných zakázek vypsaných rozhlasem (psali jsme zde). Zakázky spadaly do sekce správy a provozu vedené Koliandrem, kterou ročně protekla částka převyšující dvě miliardy korun. Možnou škodu tehdy generální ředitel vyčíslil na 1,7 milionu Kč (pro srovnání: rozpočet Českého rozhlasu na rok 2019 pracuje s příjmy ve výši 2,291 miliardy Kč.)

I přes dosud neobjasněné finanční nesrovnalosti v uvedené době Český rozhlas vyplácel z rozhodnutí generálního ředitele odměny náměstkům a dalším vrcholným manažerům. Není ale známo, na základě jakých kritérií.

Zároveň se v tu dobu řešil prodej zámku v Přerově nad Labem, který rozhlas vlastnil a nepotřeboval. Dál se verze případu liší. Generální ředitel Duhan označil obálku se 125 tisíci Kč, kterou měl týden uschovánu ve svém trezoru, než se s ní vydal na policii, za úplatek, který mu od zájemce o zámek v Přerově předal náměstek M. Koliandr. Podle Koliandra šlo ale o vratku z vyplacených mimořádných odměn, kterou po něm prý Duhan požadoval.

Obvodní soud pro Prahu 2 M. Koliandra, podnikatele Jana Hnilicu a bývalého ministra kultury Jiřího Balvína, kteří měli údajně generálnímu řediteli ČRo Duhanovi úplatek poskytnout, pro nedostatek důkazů zprostil obvinění.

Městský soud v Praze mu případ vrátil s tím, že k uplácení došlo. Obvodní soud se s argumentací Městského soudu neztotožnil, ale na jeho pokyn vydal odsuzující rozsudek. Po dalších úkonech Nejvyššího správního soudu se případ dostal až k Ústavnímu soudu. Ten v říjnu 2019 vyhověl stížnosti J. Balvína, předchozí soudní rozhodnutí zrušil a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ten se tak případem bude zabývat znovu od začátku.

Kam odcházejí manažeři rozhlasu

Vraťme se ale k tomu, proč rozhlas odmítal informace o odměnách a bonusech svých manažerů poskytnout.

Po více než čtyřech letech, kdy se autor tohoto textu marně snažil získat informace od Českého rozhlasu a poté vůči rozhodnutí generálního ředitele Petra Duhana podal žalobu, začalo v prosinci 2019 jednání soudu.

To bylo samo o sobě překvapivé, protože v podobných případech soud rozhoduje bez nařízení jednání. (Tak to ostatně bylo navrhováno i v žalobě.) V jeho průběhu vyšlo najevo, že jednání bylo nařízeno na výslovnou žádost Českého rozhlasu.

Ačkoli veřejnoprávní instituce disponuje právním oddělením (jen v době žádostí o informace s autorem tohoto textu komunikovali dva různí vedoucí právního oddělení ČRo), ve sporu se po celou dobu od zamítavého rozhodnutí svého generálního ředitele nechal rozhlas zastupovat renomovanou externí právní kanceláří.

Podle právní zástupkyně rozhlasu Zuzany Smítkové, partnerky advokátní kanceláře Toman, Devátý & partneři, by informaci o platech, odměnách a benefitech neměli znát například sousedé dotčených manažerů rozhlasu.

Zveřejněním by dle jejích slov došlo ke zhoršení postavení manažerů rozhlasu na trhu práce. Tak, že by při případném jednání s jiným zaměstnavatelem byl manažer poškozen tím, že by bylo známo, kolik pobíral na manažerské pozici v Českém rozhlasu.

Pomiňme fakt, že jde aktuálně o informace staré čtyři roky. Za tu dobu se pracovní trh i na mediální scéně značně proměnil. Stejně tak finanční ohodnocení. Argument právní zástupkyně rozhlasu je těžké ověřit i z toho důvodu, že na pracovním trhu není znám výraznější zájem o služby manažerů Českého rozhlasu a jejich přetahování, a to ani v době vzniku nových mediálních projektů.

Spíše je po odchodu z ČRo lze nalézt ve veřejných funkcích. Příkladem je poslanec za hnutí ANO Martin Kolovratník, primátor za hnutí ANO Jiří Svoboda, členové Rady Českého rozhlasu Miroslav Dittrich a Jiří Vejvoda, či manažer městem vlastněné teplárny Tomáš Kollarczyk. Ono město, České Budějovice, řídí z pozice primátora jeho zmiňovaný bývalý kolega z managementu ČRo Jiří Svoboda.

Tvrzení, že zveřejněním vyplácených prostředků z veřejných zdrojů manažerům rozhlasového média veřejné služby by došlo k jejich poškození, soud také odmítl.

Naopak konstatoval, že Český rozhlas jako povinný subjekt má povinnost zveřejňovat v registru smluv dojednané smlouvy, jejichž plnění přesahuje částku 50 tisíc Kč. Při znalosti mediálního trhu a odměňování v rádiu veřejné služby by tak bylo s podivem, pokud by rozhlas na jedné straně zveřejňoval smlouvy nad uvedenou částku, ale ne odměny svých vrcholných manažerů, které danou hodnotu rovněž přesahují.

Soud se také ztotožnil s názorem, že pokud někdo chce přijímat požitky hrazené z veřejných prostředků, musí snést i to, že bude při této své aktivitě kontrolován. Že nelze pouze přijímat výhody, ale je nezbytné v přiměřené míře strpět i veřejný dohled.

Tomáš Němeček kontra ČT

Odlišně než v tomto případu kolem odměňování manažerů v Českém rozhlasu se k žádosti o informace v minulosti postavil jiný senát Městského soudu v Praze pod vedením předsedkyně Naděždy Řehákové.

Šlo o žalobu novináře a advokáta Tomáše Němečka na Českou televizi, kterou žádal informace o platových poměrech managementu ČT v letech 2011 – 2015. Soud věc vrátil televizi k novému posouzení. Generální ředitel České televize Petr Dvořák žádost o informace opětovně zamítl, ale Městský soud v Praze ve věci v září 2017 nařídil přímé poskytnutí dle §16, odst. 4.

Než se ale stal rozsudek vykonatelným, přišel nález Ústavního soudu, který oproti minulé rozhodovací praxi nově posoudil otázku proporcionality mezi ústavními právy na informace a na soukromí (Ústavní soud stanovil a rozšířil výčet kritérií, kdo splňuje charakteristiku tzv. hlídacího psa a má mít možnost získat informace ve veřejném zájmu).

Česká televize podala kasační stížnost s žádostí o odklad vykonatelnosti, Nejvyšší správní soud vyhověl a věc vrátil Městskému soudu v Praze. Ten své rozhodnutí, že ČT má informace poskytnout, zrušil a stanovil, aby televize posoudila, zda je Tomáš Němeček tím, kdo má v zájmu veřejnosti na informace o platových poměrech manažerů ČT nárok.

ČT prohlásila, že tomu tak není. Tomáš Němeček proto znovu podal totožnou žalobu, jíž se aktuálně zabývá Městský soud v Praze.

Ve snaze uzavřít spor Němeček nabídl České televizi, aby informace poskytla v anonymizované podobě, popřípadě aby u jmenovitě uvedených manažerů bylo uvedeno pouze rozpětí platových poměrů. S návrhem ale neuspěl.

Ve svém vyjádření pro tento text Tomáš Němeček konstatoval, že soudní verdikt očekává někdy v polovině roku 2021. Poprvé žalobu podal v roce 2015.

Oproti tomu senát Městského soudu v Praze vedený předsedkyní Horčicovou v případě Českého rozhlasu jednoznačně konstatoval, že dvě rozhodnutí generálního ředitele Českého rozhlasu Petra Duhana byla nezákonná a veřejnoprávní instituce je má napravit a informace poskytnout.

Ve věci je ještě přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten v minulosti rozhodl, že „informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků (a jakýchkoli jiných osob placených za svoji činnost nejrůznější povahy z veřejných prostředků) se zásadně poskytují a jen výjimečně neposkytují. V pochybnostech je třeba se přiklonit k poskytnutí, a nikoli k neposkytnutí informací.“

Rovnost platů mužů a žen

Zveřejňování odměňování vrcholných manažerů je samozřejmostí například v britské BBC. Její Charta od roku 2017 stanoví, že v každoroční výroční zprávě instituce bude konkrétně uvedena částka a jména těch manažerů, kteří z veřejných prostředků získávají více než 150 tisíc liber. Bez výjimky.

Zveřejňovány jsou také platy novinářů pracujících pro BBC. Z výroční zprávy tak lze vyčíst, v jakém finančním rozmezí se pohybuje plat konkrétních hvězd BBC. Ty jsou často ohodnoceny více než manažeři, kteří instituci řídí.

I díky těmto veřejně dostupným informacím je možné, aby se ženy pracující v BBC domáhaly za stejnou práci stejného finančního ocenění jako jejich mužští kolegové.

Například moderátorka Samira Ahmed na základě těchto informací zažalovala BBC. Zatímco ona dostávala 440 – 465 liber za každý díl svého patnáctiminutového pořadu, její mužský kolega Jeremy Vine inkasoval za srovnatelnou práci tři tisíce liber.

Soudní rozhodnutí v jejím případu má být známo před Vánoci nebo krátce po nich. V lednu 2018 kvůli platové nerovnosti mezi muži a ženami v BBC rezignovala na svou pozici šéfka její čínské redakce Carrie Gracie.

BBC se jí později za tuto nerovnost v ohodnocení omluvila. Na základě tohoto případu někteří z předních mužských moderátorů BBC přistoupili na snížení svého platu, aby mohl být navýšen jejich ženským kolegyním.


Autor je novinář, v minulosti působil v Českém rozhlase 

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

3 komentáře

  1. Tondach napsal:

    Myslím, že ten zákon není úplně v pořádku…

  2. jan napsal:

    Vida! Pošli peníze,a nestarej se!

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama