KOMENTÁŘ. Pokud si komentátor k osnově článku napíše heslo Rok 2023 v justici, má v zásadě dvě možnosti. Buď formou glosáře konstatovat některá deset a více let neměnná základní fakta, jako že se státní zástupci dál úspěšně brání přijetí skutečně účinného zákona o nich samých, vrchní státní zástupkyní stále ještě je a nějakou dobu bude Lenka Bradáčová a na ministerstvu spravedlnosti sedí Pavel Blažek; což je samo o sobě nuda. Nebo si vybrat jednu oblast, která byla když ne určující, tak rozhodně svým významem ostatní převyšovala. A tou bylo loni dění kolem Ústavního soudu.

Ta změna nejlépe vynikne, když si uvědomíme že:

Přesně před rokem byl prezidentem republiky Miloš Zeman. Předsedou Ústavního soudu jeho letitý politický souputník a pozdější kritik Pavel Rychetský. Sedmi soudcům včetně předsedy a jeho dvou místopředsedů u životopisného okénka svítilo vypršení mandátu v roce 2023, jedno místo bylo neobsazené.

Po roce je patnáctičlenný Ústavní soud naplněný. Prezidentem je Petr Pavel, který dodal sedm nových jmen, osmé ještě stihl končící Miloš Zeman. Předsedou je Josef Baxa, jehož přidělení k soudu bylo v závěru éry Miloše Zemana nemyslitelné a v případě zvolení Andreje Babiše minimálně nejisté.

Pojďme se s tou myšlenkou na chvilku pomazlit: Prezidentem mohl být a své návrhy do Senátu posílat člověk s ne zcela vyřešeným vztahem k justici, který navíc vykazuje řekněme volný vztah k dělbě moci ve státě a ne vždy je zřejmé, že chápe základní role jednotlivých ústavních orgánů. Jistě, mohla být legrace, ale i tak volejme: Hosana. Ústavní soud prošel rychlou obměnou dobře, i když to občas drhlo.

Když selžou ústavní pojistky…

Nejvíc, když se zadrhla na první pohled bezproblémová nominace Roberta Fremra. Bývalý soudce Mezinárodního trestního soudu a aktuálně místopředseda Vrchního soudu v Praze nejprve v létě prošel dvojicí příslušných senátních výborů a pak, o tři hlasy, i plénem. To už ale musel vysvětlovat nejen své dřívější členství v KSČ, ale hlavně kauzu „Olšanské hřbitovy“, v níž vynesl rozsudky a která byla, jak upozornil HlídacíPes.org, zmanipulovaná a řízená Státní bezpečností.

Drsná akce StB. Roli v ní měl dnešní adept na ústavního soudce Robert Fremr

Čekalo se na závěrečný podpis prezidenta, který by Roberta Fremra k Ústavnímu soudu poslal. Tehdejší atmosféru si připomeňme dvěma citáty. Nejprve sám Robert Fremr:

Tím, že bych tu kandidaturu stáhnul, tak bych víceméně potvrdil to, co mi na tom vadí. Že tvrdí o mně, že jsem vědomě spolupracoval s StB, což teda opravdu kategoricky odmítám.

A předseda Senátu Miloš Vystrčil:

To, že některé věci byly jinak, než on říkal, se zdá, že je pravdou. To si myslím, že v případě ústavního soudce není dobrá zpráva.

Prezident Petr Pavel se jmenováním váhal. Což je okolnost, která stojí za krátké zastavení. Otázka minulosti soudců je v české společnosti stále živější, než se do léta 2023 mohlo zdát. To, co u politiků přestalo vadit dávno, náhle u Roberta Fremra vyvřelo ve velké občanské vzepětí; můžeme namítat, že měl Robert Fremr smůlu, když se jeho kandidatura propírala v horkém létě, v době sněmovních prázdnin, nedostatku jiných témat. Nic to nemění na vzkazu, který občanská společnost vyslala: Když selže systém ústavních pojistek, a selhal jak prezidentův poradní panel, tak Senát (a koneckonců i Petr Pavel), pořád je zde veřejná kontrola, která si nenechá líbit úplně všechno (i když leccos ano).

Váhajícímu prezidentovi nakonec pomohl sám soudce Fremr, nominace se vzdal. Což neznamená, že se s neúspěchem smířil. Když na podzim komise historiků zveřejnila výsledky svého bádání se závěrem, že o účasti StB na procesu vědět musel, odmítl je s tím, že jsou tendenční.

Pro justici je to nakonec dobrá zpráva, i když ne všichni její činovníci se podobně jako Robert Fremr dokázali i po půl roce s výsledkem smířit. I nový předseda Ústavního soudu Josef Baxa se ke kauze vrátil v rozhovoru pro aktuální číslo týdeníku Respekt. Podle něj byla letní diskuze o Fremrovi  „až příliš paušální a taková trochu svazácká“.

Senát vlastně řekl, že kdokoli byl kariérním soudcem před rokem 1989, na Ústavní soud nepatří. Nikdo se už nezamýšlel nad tím, jestli by Robert Fremr nemohl své možné pochybení odpracovat tím, co dělal posléze.

Slova Josefa Baxy, už třeba v tom, že Senát nic takového neřekl, ukazují jistou míru nesmířenosti, která dokáže odklonit uvažování od střízlivosti k projevům emocí.

Jaký bude čtvrtý Ústavní soud?

Zpátky k již naplněnému Ústavnímu soudu. V roce 2024 ho čekají další obměny, týkají se čtyř soudců. Za pochodu se tak promění valná většina soudu, který pod vedením Josefa Baxy již brzy čekají velké politické kauzy. I proto Baxa již nyní upozorňuje, že Ústavní soud není orgánem politickým a své rozhodování vždy bude podřizovat výhradně zkoumání ústavnosti, nikoli politických dopadů.

„Podstatné je uvědomit si, že ÚS by neměl suplovat roli jiných ústavních orgánů,“ řekl před pár dny v Interview ČT 24. Nikoli zbůhdarma. Mýtus o Ústavním soudu coby třetí komoře parlamentu natolik zakořenil v myslích nynějších politiků, že se na něj obracejí s věcmi, které by za normálních okolností skončily závěrečným hlasováním v parlamentu nebo podpisem prezidenta. A podáním k Ústavnímu soudu šermují už ve chvílích, kdy je politická věc ještě v rukou politických orgánů a oni jen tuší, že se jim výsledek nebude líbit.

Josef Baxa by měl být zárukou, že Ústavní soud na tuto hru neskočí a nepodlehne pokušení vystoupit z mantinelů posuzování „obyčejné“ ústavnosti. Zároveň ale jeho dřívější působení u Nejvyššího správního soudu dává naději, že se nebude bát ostře formulovat porušení zákona v případech se značnými politickými dopady, jako tomu bylo u některých covidových opatření. Ta NSS politikům a exekutivě házel na hlavu (aniž by si ti z toho něco dělali), zatímco Ústavní soud, když měl příležitost, ostudně se vyjádřením nesouhlasu například u zákazu cestovat za covidu promlčel.

Politici v Ústavní soud vkládají naděje, které nám většinově nemusí být blízké. A netýká se to jen opozice, nedělejme si iluze, že v případě opačného rozložení pozic a opozic by situace byla významně odlišná. Prokázat, jak pevně v mezích ústavnosti se tzv. čtvrtý Ústavní soud bude pohybovat, bude moci již brzo. První politicky významné rozhodnutí se čeká ve věci zpomalení valorizace důchodů, přijde vládní konsolidační balíček a otázky spojené se svobodou projevu a manželství pro všechny.

Máme se na co těšit.