Pokud jde o personální velikost zahraničních ambasád v Praze, už desítky let je to sázka na jistotu – největší velvyslanectví má Ruská federace. Na neadekvátně početné zastoupení Ruska upozorňují jak někteří politici, tak i tuzemské tajné služby. Aktuální číslo je 136 lidí – poté, co kvůli „kauze ricin“ museli Česko opustit dva zaměstnanci ambasády.

Česko opustil – tentokrát více méně dobrovolně – i další diplomatický pracovník ruské ambasády. Poté, co jej česká policie v červnu zatkla, když na předměstí středočeských Říčan nakupoval nelegálně náboje do odstřelovacích pušek a další munici. Jak upozornil server iRozhlas, šlo o pracovníka vojenské sekce ambasády. Kvůli diplomatické imunitě jej policie nakonec propustila; diplomat následně odcestoval do Ruska.

I tak je na ambasádě – sídlící na náměstí nedávno pojmenovaném po zavražděném ruském politikovi Borisi Němcovovi – stále hodně živo. Řada ruských diplomatů je také často k vidění v rámci různých demonstrací tuzemské proruské aktivistické scény. V následujícím textu některé z nich představíme.

Hurá na proruské shromáždění

Na stránkách českého ministerstva zahraničí je sice veřejně dostupná diplomatická listina se jmenným přehledem diplomatů akreditovaných pro Českou republiku, členové administrativně-technického personálu (vybaveni taktéž služebními pasy) tam však uvedeni nejsou.

„Ačkoliv bývá zvykem, že ambasády své klíčové zaměstnance před veřejností neutajují, na stránkách ruské ambasády jen stěží zjistíte, kdo jsou například její diplomaté a čím se zde zabývají,“ upozorňuje analytička Ingrid Romancová ve svých textech Monitoring ruské diplomacie v České republice publikovaných na stránkách Evropský rozhled. Z textu se souhlasem autorky čerpáme.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Personál ruské ambasády přitom nepochybně hodný pozornosti je, jak dokazuje nejen čerstvá „kauza náboje“, ale i takzvaná kauza ricin, kvůli níž byl počátkem června vyhoštěn vedle ředitele Ruského střediska vědy a kultury Andreje Viktoroviče Končakova také jeho podřízený Igor Rybakov, vedený právě jako administrativně-technický pracovník. Právě Rybakov si měl příběh vymyslet a pustit do světa, aby tak prý vyřešil své spory s nadřízeným.

Členové ambasády jsou – pro ty, kdo je dokáží na veřejnosti identifikovat – veřejně poměrně aktivní. Kupříkladu během demonstrací na podporu zachování sochy maršála Koněva na pražském náměstí Interbrigády bylo možné pravidelně potkat zmíněného ředitele ruského střediska Končakova, dále Evgenija Nikolajeviče Golikova a Alexandra Stepanova.

Andrej Viktorovič Končakov, Jevgenij Nikolajevič Golikov a Alexandr Stepanov během demonstrace před sochou maršála Koněva. Zdroj fotografie: facebookový profil Alexandra Stepanova.

Končakov byl dlouhodobě velice aktivní na proruských shromážděních a demonstracích, setkával se pravidelně s českými proruskými aktivisty. V Ruském středisku vědy a kultury v Praze se opakovaně konaly například akce Slovanské vzájemnosti jedné z nejvýraznějších postav tuzemské dezinformační prokremelské scény Jiřího Černohorského.

Zpívání s Nočními vlky

V sídle střediska na Sibiřském náměstí se konaly třeba i připomínky výročí Karpatsko-dukelské operace moderované bývalým důstojníkem Československé lidové armády Zdeňkem Zbytkem (ten má v pronájmu kanceláře v budovách patřících ruskému velvyslanectví).

Druhý výše zmíněný účastník „prokoněvovských“ demonstrací – Jevgenij Nikolajevič Golikov – je oficiálně třetím tajemníkem pro politické záležitosti. Účastní se mnoha piet, nedávno byl společně se žáky školy při ruské ambasádě a s členy Klubu dětské a mládežnické diplomacie položit květiny k památníku v Lidicích. Často také objíždí tuzemské domovy důchodců a předává dary a ocenění pamětníkům druhé světové války.

Další zmíněný, Alexandr Stepanov, je ředitel Koordinační rady ruských krajanů žijících v ČR. V České republice se oficiálně stará o válečné hroby padlých sovětských vojáků, za což – jak upozorňuje Ingrid Romancová – dostal v Ruské federaci vyznamenání. Stýká se i s představiteli tuzemského Klubu českého pohraničí.

Má dokonce i pěvecký sbor Legia, který kupříkladu zpíval letos v květnu na Olšanských hřbitovech během příjezdu Nočních vlků. V Koordinační radě ruských krajanů je aktivní i Sergej Jukanov, i on se pravidelně pohybuje v okolí ruské diplomacie.

Alexandr Stepanov (vpravo) a Vladimír Vančický letos v květnu na Olšanských hřbitovech.

Zajímavou osobou, která se pohybuje v blízkosti ruských diplomatů, je mladý muž Michael Labzin, absolvent MGIMO, Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, diplomatické školy při Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace. Žije v Praze a pravidelně se například účastní příjezdu Nočních vlků na Olšanských hřbitovech.

Často doprovází na akce jiné diplomaty. Na Olšanské hřbitovy chodil s Jevgenijem Golikovem, Alexejem Kolmakovem či tehdejším zaměstnancem Olegem Solodukhinem, později i s Andrejem Kolčakovem. Do Ruského střediska vědy a kultury několikrát přijel ve spěchu v diplomatickém voze opět spolu s Jevgenijem Golikovem a Alexejem Kolmakovem.

Kolmakov je prvním tajemníkem Velvyslanectví Ruské federace v České republice. V roce 2018 seděl vedle ruského velvyslance Zmejevského během tiskové konference k původu novičoku použitého při otravě Sergeje Skripala v Británii.

Na této tiskové konferenci zaznělo, že Česká republika je schopna pracovat na výzkumu nervově paralytických látek a že má od roku 2011 uzavřenou dohodu s Organizací pro zákaz chemických zbraní na výrobu až 10 kg těchto látek, aby mohla pro českou armádu a NATO vyvíjet protilátky.

Tyto výroky poté české ministerstvo zahraničí odmítlo jako manipulativní tvrzení, kvůli nimž byla Česká republika dávána do spojitosti s otravou Sergeje a Julije Skripalových v Salisbury.

Trumpova pražská stopa

Další jméno hodné pozornosti je Oleg Solodukhin. Právě s ním se měl údajně v Praze v srpnu 2016 sejít – před americkými prezidentskými volbami – Trumpův právník Michael Cohen.

Oba tehdy zprávu popřeli, Cohen na Twitteru jako důkaz zveřejnil fotografie svého pasu bez českého razítka. Američtí vyšetřovatelé ale jeho mobilní telefon zaměřili do Prahy. Pokud do Česka přicestoval z Německa, kam prokazatelně odletěl, žádné razítko v pase v rámci schengenského systému mít ani nemusel.

Když Oleg Solodukhin v dubnu 2019 v Ruském středisku vědy a kultury (RSVK) pořádal přednášku k osmašedesátému roku, vzbudil nečekaný poprask. Příjezd vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československa totiž oproti zvyklostem Kremlu otevřeně nazval okupací a odsoudil jej.

Následně dorazila k řediteli střediska Andreji Končakovi stížnost, aby takové přednášky na půdě RSVK nadále neumožňoval, Později byl Solodukhin stažen zpět do Moskvy. Nakolik to souvisí s jeho pohledem na moderní historii, není jasné.

I HlídacíPes.org opakovaně ve svých textech upozorňoval, že „kreativní práce“ s výkladem událostí novodobé historie je jedním z významných prvků ruské propagandy.

Nedávno velvyslanectví Ruské federace zveřejnilo tiskovou zprávu o tom, že se v České republice stále častěji „oslavuje období nacismu“ a že vandalismus na pomnících vojáků Rudé armády je důsledkem celospolečenské atmosféry. Fakt, že nakladatelství Naše vojsko prodává hrnky a trička s vyobrazením nacistických pohlavárů pak v textu ambasáda označuje za důkaz rostoucího zájmu v české společnosti o nacistickou symboliku a literaturu.

Když nedávno v pražských Řeporyjích proběhla demonstrace (již výše zmíněného) proruského aktivisty Jiřího Černohorského, o propagaci se na sociálních sítích staral i diplomat ruské ambasády Sergej Čerkalin; o jinak zcela marginální demonstraci se pak psalo v ruském tisku.

Čerkalin dříve působil na ruské ambasádě na Slovensku jako tajemník pro kulturní otázky. U příležitosti oslav konce války osobně vítal takzvané Noční vlky. Nyní je v Praze na pozici prvního tajemníka.

S využitím analýzy Ingrid Romancové publikované na serveru Evropský rozhled.