Ředitel ČT Souček: Wollnerovu knihu si přečtu. Pak rozhodnu, zda zveřejním protokol z jeho vyšetřování
ROZHOVOR. K poslednímu březnu si Jan Souček odškrtl první půlrok šestiletého mandátu generálního ředitele České televize. Jeho působení jsme shrnuli v textu Putinův gubernátor Klaus aneb Jak si „pohlídat“ Václava Moravce. O tom, co chystá v blízké i vzdálenější budoucnosti, jsme se bavili v rozhovoru pro HlídacíPes.org. Jeho první část týkající se aktuálního vydání knihy Marka Wollnera si můžete přečíst níže. Celý rozhovor s Janem Součkem bude publikován v následujících dnech.
Bývalý dlouholetý šéfredaktor publicistiky a dramaturg pořadu Reportéři ČT Marek Wollner vydává v pondělí 15. dubna knihu Reportér na odstřel.
Na jejím přebalu nakladatel avizuje obsah mimo jiné slovy: „Kde končí svoboda slova, co je pravda a lež, jak se dá neúspěšné pátrání obrátit v cenzuru a pomluva v ničivou zbraň? Šéfa nejznámějšího televizního investigativního pořadu, kterého roky nemohli zničit politici, nakonec za pár dnů zničí kolegyně. Všechno, co jste chtěli vědět o zákulisí boje o politický vliv v televizi, ale báli jste se zeptat. (…) Poté, co policie zjistila, že nespáchal trestný čin ani přestupek, přichází s autobiografickým románem.“
Marek Wollner skončil v České televizi dohodou v lednu 2023 poté, co speciálně zřízená interní vyšetřovací komise předala tehdejšímu generálnímu řediteli Petru Dvořákovi výsledky svého šetření v kauze obvinění Marka Wollnera z bossingu a sexuálního obtěžování podřízených.
„Vzhledem k tomu, že vím, co je ve vyšetřovacím protokolu, tak si stále říkám, že není v zájmu Marka Wollnera, aby ty lidi nějakým způsobem veřejně zesměšňoval či zpochybňoval. Ale to záleží na něm.“
Wollner ještě před tím ze šikany podřízených obvinil moderátorku a dramaturgyni pořadu 168 hodin Noru Fridrichovou. V jejím případě vyšetřují komise konstatovala, že se šikany nedopustila.
Obě zprávy Petr Dvořák odmítl zveřejnit. Jejich obsah neviděli ani lidé, kteří před komisemi podávali svá svědectví. S výsledky se naopak mohli ve svých případech seznámil Wollner a Fridrichová.
Zprávy vyšetřujících komisí nezveřejnil ani Dvořákův nástupce Jan Souček. HlídacíPes.org neúspěšně o závěry – které mají být anonymizované – žádal i podle zákona 106. Nyní stížnost proti zamítnutí leží již několik měsíců na Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Příliš citlivé zprávy z vyšetřování Wollnera a Fridrichové. Možná je neuvidí ani nový ředitel
Změnilo se něco na vašem rozhodnutí nezveřejnit závěry vyšetřovacích komisí v kauzách Marka Wollnera a Nory Fridrichové? Ptám se, protože Marek Wollner avizuje na pondělí vydání své knihy, tedy svojí verze svého konce v ČT.
Generální ředitel České televize je tady od toho, aby maximálně dbal o dobro této nejvýznamnější kulturní instituce České republiky. Nedomnívám se, že je v zájmu České televize, aby se kauza Marka Wollnera neustále vracela na stůl jako téma. Takže moje další rozhodování, jak naložím s protokolem vyšetřovací komise, která se tou záležitostí zabývala, bude velmi úzce souviset s textem, který Marek Wollner zveřejní. To znamená, že si nejdřív chci přečíst jeho knížku. Stále zůstávám v dobré víře, že nebude dehonestovat ty, kteří byli ochotni před komisí vypovídat. Pokud by ale jeho knížka měla být v tom duchu, který on už avizoval, tak já jsem připravený znovu zvážit svůj přístup ke zveřejnění vyšetřovacího protokolu.
„Znovu zvážit“ zní samozřejmě diplomaticky. Co by v knize muselo být, abyste závěry komise zveřejnil?
To bych musel vidět Marku Wollnerovi do hlavy, co ve skutečnosti v knížce vyjde. Vzhledem k tomu, že vím, co je ve vyšetřovacím protokolu, tak si stále říkám, že není v zájmu Marka Wollnera, aby ty lidi nějakým způsobem veřejně zesměšňoval či zpochybňoval. Ale to záleží na něm. Nicméně ta knížka už je vytištěná. Já se do ní podívám. Odstupňovanost mé reakce může být různá. Teď nechci předjímat, co to pro mě bude znamenat.
Když se tedy budeme bavit v obecné rovině, jaký byl rozdíl mezi tím, k čemu došla vyšetřovací komise v případě Marka Wollnera a k čemu došla v případě Nory Fridrichové?
Důkazní situace v případě Marka Wollnera byla mnohem širší. Respektive období, které bylo komisí mapováno, se nakonec ukázalo jako mnohem širší, než byly záležitosti, které se měly dotýkat manažerského působení Nory Fridrichové. V případě Marka Wollnera, pokud se nepletu, vypovídalo před komisí 29 lidí. A protokol na straně dvě obsahuje větu, že komise dospěla k závěru, že s maximální mírou pravděpodobnosti došlo k jednání A, B, C, D a tak dále. V případě šetření kolem Nory Fridrichové komise konstatovala, že žádné z těch napadených jednání podle jejich názoru nenaplňuje znaky nějakého podstatného porušení norem. Přičemž vlastně to, co bylo předmětem zjišťování, bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti způsobeno především personální a rozpočtovou poddimenzovaností týmu pořadu 168 hodin. A že tím pádem jednání Nory Fridrichové i jejích podřízených bylo vždycky pod velkým tlakem. To je v obecnosti to podstatné, co odlišuje ty dva protokoly. V případě Nory Fridrichové komise žádná jednání, která by byla v rozporu s platnou legislativou, nekonstatovala.
A v případě Marka Wollnera ano? Argumentuje tím, že nebyl zjištěn žádný trestný čin ani přestupek.
Před chviličkou jsem přece říkal, že komise konstatovala, že s maximální mírou pravděpodobnosti podle provedeného vyšetřování docházelo k typům chování, které je v rozporu s tím, co třeba vyplývá z povinností, které jsou stanoveny zákoníkem práce či antidiskriminačním zákonem. Ano, konstatovali, že tam neshledávají jednání, které by bylo trestným činem. Ale to není ani pravomoc komise konstatovat, zda k trestnému činu došlo nebo nedošlo. Tím se zabývají orgány činné v trestním řízení. Přesněji – spadá to do jejich kompetence, ať to nevypadá tak, že já konstatuji, že teď se tím nějaké orgány zabývají.
Normalizace sexuálního obtěžování a kolotoč šikany: oběti a svědci mluví o práci s Wollnerem
Marek Wollner – podle svých veřejných vystoupení – nevidí důvody svého konce v ČT ve svém chování k podřízeným, v tom co bylo zjištěno vyšetřovací komisí. Vnímá ho pravděpodobně jako širší snahu zlikvidovat někoho, kdo byl etalonem veřejnoprávní nezávislé žurnalistiky. Veřejně se vymezuje i vůči vám. Napadá vás proč?
Proč se Marek Wollner vyhraňuje vůči mně? Já mu vlastně nerozumím. Protože já jsem nebyl tím, kdo šetřil tu záležitost. Já jsem nebyl tím, kdo s ním uzavřel dohodu o skončení pracovního poměru. V žádné té situaci jsem nebyl zaangažovaný, nebyl jsem ani členem vyšetřovací komise. Stal jsem se ředitelem více než půl roku poté, co Marek Wollner z České televize odešel. Jediné, co jsem už při výběrovém řízení slíbil, bylo, že jsem připraven se za Českou televizi k té záležitosti postavit a na základě protokolů říct, že se tady pravděpodobně dělo něco, co se dít nemělo. Protože to ticho, které kolem toho za bývalého vedení existovalo, mi přišlo z hlediska společenského významu České televize jako komunikační instituce zcela neadekvátní. A Marek Wollner – mám pocit – mi vlastně vytýká to, že tu kauzu vracím na stůl a že se ho snažím dál a dál likvidovat. Nicméně vy sám v tomto rozhovoru jste důkazem toho, že to nejsem já, kdo to téma zvedá. To média, a já se těm otázkám nechci vyhýbat, když jsem řekl, že chci Českou televizi maximálně otevřít.
Otevřít… S vyšetřovacím protokolem ovšem čekáte na to, co bude v té knize.
Počkám na to, co bude v té knize, a podle toho se rozhodnu, jak dál v otázce mého pohledu na veřejnost či neveřejnost protokolu vyšetřovací komise.
Co konkrétně změnila kauza Wollner ve vnitřním fungování České televize?
Můžu ukázat na jednu věc, kterou jsem avizoval už loni hned při nástupu do funkce a která teď k 1. květnu vstoupí v účinnost. Funkci vnitřního ombudsmana pro otázky právě diskriminace, whistleblowingu, veškeré agendy vztahů zaměstnavatel – zaměstnanec nebo naopak a porušování těchto vztahů na pracovišti, chci vyvést vně České televize. Aby bylo ještě více zdůrazněno, že pokud se kdokoliv uvnitř České televize bude cítit diskriminovaný nebo nějakým jiným způsobem neoprávněně znevýhodňovaný, tak se bude obracet na lidi zcela mimo vztahy uvnitř České televize. Protože Česká televize je mimo jiné docela výrazná tím, že tady jsou lidé, kteří tu pracují desítky let. A i podezření z toho, že můžou existovat nějaké vazby z minulosti, by mohlo některé lidi odrazovat od toho, aby šli a svěřili se. Takže od 1. května agendu interního ombudsmana přejímá externí kancelář. To bezpečné místo bude vně České televize.
Kam přesně se budou moci zaměstnanci či spolupracovníci obracet?
Vypsali jsme výběrové řízení a zaměstnanci budou mít od 1. května možnost obracet se na společnost Motivate.
Celý rozhovor s generálním ředitelem ČT Janem Součkem zveřejní HlídacíPes.org v nejbližších dnech.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Věra Jourová o mediálním zákonu, potyčce s Muskem a možné orbánizaci Česka
Pro laika je mnohdy nemožné dobrat se pravdy, říká vědec
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
A pan velký injvizitor promluvil,zřejmě si spletl dobu…
Koukám že pan generální ředitel Souček tu ČT opravdu „řídí“.
Sám neví co s tím, takže si na to koupil knížku? No to by bylo ještě levné řešení.
Když si to člověk dočte do konce tak dokonce zjistí, že pan generální „outscourcoval“ i interního ombudsmana, najal si na to cizí firmu. A to už bude drahej špás, a na to půjdou poplatky diváků ČT.
Mimochodem, že si dobře vzpomínám už před nějakým časem jsem tu navrhoval velice jednoduché řešení. Každý poškozený (šikanovaný, diskriminovaný, sexuálně obtežovaná) by si měl najmout svého právníka, který by ČT žaloval a požadoval po ní milionová odškodnění. A to už by pak jelo, že by pan generální koukal.
Jenomže, a vzhledem k tomu, že to nikdo z nich neudělal(a), ale spoléhají se na to, že to nějaká komis vyřeší za ně. Tak to asi pracovníci ČT zase nebudou taková zpravodajská esa nebudou.
Zrušit ČT a nahradit jí soukromou společností. Ušetřilo by se 9 000 000 000Kč a komerční stanice by musela něco pořádného vysílat a neživila by aktivisty a jinou čeládku.
Před třiceti lety jsem dokončil ípostgraduální studium korporátního řízení a správy na IFTG obhajobou (ve francouzštině) závěrečné zprávy z dvouměsíční stáže v Paříži na GŘ Air France. Hledal jsem novou práci. V tu dobu nastoupil Wollner jako čerstvý absolvent k Hvížďalovi do jednoho týdeníku. Zveřejnil hanopis o mém působení na filosofické fakultě za mého studia od 1969. To mne v dané osobní situaci docela ohrožovalo. Telefonoval jsem Hvížďakovi se žádostí o tiskovou opravu a ten mne bez varování předal k vyřízení právě Wollnerovi, jenž můj postup arogantně ozačoval za nehorázný. Opravdu profi postup obou… Tož jsem to dal k soudu a vysoudil jsem onu opravu. Oba pánové se totiž zachovali jako hyeny.
V ČR jsou tohle složité věci. Je tu hodně lidi, kteří si mysli, že profesionalita, talent a šikovnost omlouvají prasácké chování k podřízeným, neurvalost a sociální negramotnost. Protože slušnost, férové jednání a jiné sociální dovednosti jsou u nás na Východě vysmívány jako jakási pitomá slabost. Že obdivovaný“ chlap s gulami” zaslouží nakopnout do zadku, to se považuje za něco jako “zločin z korektnosti”. Zneužívání mocenské, šéfovské nadřazenosti k ponižování lidi, jsou témata, která jako by tu byla zakázána. Ale nejsou. Reporteři za Wolnera byli dobrým pořadem. O to nepochopitelnější je, že si šéf na své chovani nedával pozor. Nahrával na smeč svým nepřátelům. V tomto ohledu byl amatér. A druhá možnost je spiknutí proti němu a všechno jako vymyšlené. To fakt není pravděpodobné. Odhad: Podělal si to sám? Můj názor: nejspíš ano. Tzn že až tak dokonalým profíkem nebyl.