Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Ilustrační foto: Anna Vavríková / MAFRA / Profimedia
,

Recept na dostupnější bydlení: Prázdné byty silně zdanit a přestat se vrhat na cihly

Kam se budou ubírat ceny bytů, měl by stát silně zdanit spekulativní nákupy nemovitostí a proč se vlastně u nás lidé proti málo dostupnému bydlení ještě nebouří? Rozhovor s odborníkem na bytovou politiku Martinem Luxem ze Sociologického ústavu Akademie věd.

„Ideálem je, aby ceny nemovitostí, v nichž má rezidenční majetek významná část domácností, výrazně neklesaly, protože to zase může způsobit různé sociální nepokoje a politické tenze. Na druhou stranu by bylo fajn i to, aby ceny nerostly tak prudce jako narůstaly v předchozích krátkých obdobích teď. Žádoucí je stabilní a dlouhodobě udržitelný růst cen, což se u nás ale zatím moc neděje,“ říká Martin Lux.

Rozhovor je textovým přepisem ekonomického podcastu MakroMixér, který připravuje šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.

Ceny bytů a obecně nemovitostí za poslední dekádu prakticky nepřetržitě rostly, a třeba podle ČNB jsou výrazně nadhodnocené. Myslíte si, že ruská invaze na Ukrajinu může být něčím, co nastartuje tu – aspoň některými – dlouho očekávanou korekci na realitním trhu?

I podle našich modelů jde opravdu o velmi výrazné nadhodnocení cen. To započalo už někdy kolem roku 2017 – 2018 a zhruba od roku 2020 se ty ceny úplně utrhly ze řetězu. Bylo to v období covidové krize a na rozdíl od jiných hospodářských krizí v minulosti tu ceny všech rezidenčních nemovitostí prudce narostly a nadhodnocení se ještě výrazně prohloubilo. Myslím si, že Česká republika je opravdu v situaci, která se obecně nazývá jako cenová bublina a hrozí jí prasknutí.

Ke korekcím a propadům dochází ve chvíli, kdy se ekonomika dostane do ekonomické recese související s výraznějším nárůstem nezaměstnanosti. Právě míra zaměstnanosti má na vývoj cen v České republice výrazný vliv, dokonce výraznější než vývoj příjmů domácnosti. A ve chvíli, kdy by se míra nezaměstnanosti začala zvyšovat – což se zatím neděje – tak by se ty ceny bytů nejenom zastavily, což už dnes vidíme, ale mohly by se začít korigovat, a to i velmi prudce.

Je to hlavně psychologický faktor? Tedy, že když lidé mají práci, tak mají pocit, že jim nic nehrozí, že zvládnou splácet, a proto si dovolí třeba koupit dražší byty nebo jít do drahého nájmu?

Jedna věc je, že si třeba kupují další byty na investice, druhou věcí je vysoká poptávka po nájemním bydlení, která pak odvozeně vytváří poptávku ze strany investorů. Roli hrají lidé, kteří sem přicházejí za prací ze zahraničí; ve chvíli, kdy by hrozila ekonomická recese a zvýšení nezaměstnanosti, spousta z nich by se vrátila zpátky a tím by se snížila poptávka po nájmech. Tím by se snížily nájmy a následně i ceny – je to spojená nádoba. Není to tedy jen o těch investicích do vlastního bydlení, ale i o nájmech.

Byty mohou být levnější než dnes

Řada českých domácností nemovitosti vnímá jako investici, v níž si spoří na důchod. S poklesem cen na realitním trhu tu ovšem zkušenost nemáme, to by mohl být problém, ne?

Rozlišil bych hloubku poklesu a délku poklesu. Délka sice nemusí být dlouhá, ale pokles může být poměrně velmi hluboký, což je právě potíž toho krátkodobého nadhodnocení a následně krátkodobého propadu. To jsou právě ty cenové bubliny. Naopak dlouhodobé poklesy cen bytů známe třeba z Německa nebo z Japonska, částečně z Itálie. Jsou spojené s demografickým vývojem – odehrávají se zejména v zemích, které stárnou, kde není už tolik mladých lidí, kteří by poptávali bydlení, a naopak je poměrně dost těch, kteří se snaží prodat, zrealizovat tu svou životní investici. Za takové situace mohou ceny klesat třeba i po dobu dvaceti let. V Japonsku klesají dokonce už třicet let a asi se už nevrátí na hodnoty, z nichž kdysi na začátku 90. let začaly klesat. Takže dlouhodobý pokles nesouvisí tolik s ekonomickým vývojem jako s demografickým stárnutím. Naopak hluboký pokles souvisí s cenovými bublinami, jak jsme to viděli v Irsku, kde klesly ceny bytů asi o polovinu, nebo ve Španělsku, kde padly o 35-40 %.

Demografický vývoj v České republice taky není nijak slavný. Může se tedy stát, že nakonec na tom budeme podobně jako třeba v Japonsku a byty budou v nějakém dalším horizontu levnější než dnes?

Výhledově to tak může být, ale stárnutí populace u nás začalo výrazně později než v západních zemích. My ještě žijeme z generace takzvaných Husákových dětí. Ale ve chvíli, kdy tato baby-boom generace vstoupí do důchodového věku, může tento scénář hrozit. Nicméně predikovat vývoj déle než na rok dopředu je teď dost obtížné.

Co je pro jednoho hrozba, je pro druhého zisk. Investor může prodělat, mladý člověk si třeba za deset let koupí byt paradoxně levněji než dnes…

Může to tak být, i když ideál je, aby ceny nemovitostí, v nichž má rezidenční majetek významná část domácností, výrazně neklesaly, protože to zase může způsobit různé sociální nepokoje a politické tenze. Na druhou stranu by bylo fajn i to, aby ceny nerostly tak prudce jako narůstaly v předchozích krátkých obdobích teď. Žádoucí je stabilní a dlouhodobě udržitelný růst cen, což se u nás ale zatím moc neděje a nedaří.

Dostupnost bydlení je u nás dlouhodobě bolavé téma. Z vašich studií plyne, že je u nás dostupnost vlastnického bydlení jedna z nejhorších v Evropě. Jaký je váš recept, který by to řešil?

Pro mladou generaci to je opravdu zásadní. Je ale nutné říci, že jde o cyklický vývoj a není to tak, že by se dostupnost bydlení pořád zhoršovala. Jsou i období, kdy se ceny bytů snižují, a to i u nás. Recept by měl spočívat v tom, že by ta krátkodobá volatilita měla být co nejmenší, tím pádem by vývoj byl lépe odhadnutelný, aby se nedělo to, že se ceny přestřelí a pak se korigují prudce dolů.

Ve svých studiích ale upozorňujete na to, že silný zájem o vlastnické bydlení sám o sobě tu kolísavost cen zvyšuje.

Tomu jsme se ve výzkumech věnovali poměrně dlouho a snažili jsme se ukázat, že pokud je bytový systém nevyrovnaný, dominantně založený na vlastnickém bydlení, tak lidé, kteří nakupují, tedy ti tržní hráči, jednají poměrně iracionálně a celý trh potom nefunguje příliš efektivně. Rozhodují se totiž ne na základě ekonomické racionality, ale spíše nějaké davové psychózy a pocitů.

Ve stylu všichni teď nakupují, tak my musíme taky?

Snažili jsme se najít jakýsi most mezi sociologií a psychologií a našli jsme vazbu mezi sociální normou vlastnit – to znamená za každou cenu mít vlastnické bydlení s pocitem, že je lepší než jakákoliv jiná forma bydlení – a právě vývojem cen. A i na datech OECD se nám nakonec podařilo prokázat, že v zemích, které jsou dominantně založené na vlastnickém bydlení, je volatilita cen krátkodobá a vyšší, než v těch systémech, které reprezentuje třeba Německo nebo Švýcarsko, kde podstatná část domácností žije v nájemním bydlení.

Když skončí období ekonomické stagnace a začnou růst příjmy a zvyšuje se zaměstnanost, tak v té chvíli se u nás nebo v dalších zemích, kde je hodně vlastnického bydlení, všichni vrhnou na cihly – a to až přehnaně a nabídka je pak nutně na tomto trhu neelastická, protože se ten skokový nárůst poptávky nedá rychle uspokojit. Je to dáno jednak územním plánováním, i délkou samotné výstavby. Kdežto v třeba v Německu se po odeznění recese lidé nevrhají na cihly, ale na jiné formy investic či podnikání, a nevede to k tak vysokému nárůstu cen.

Třetina lidí bydlení dostává

Vy tedy vidíte problém spíše na straně té poptávky?

Nejen, že si to myslím, ale vychází to tak i z našich modelů. Když se snažíme vysvětlit vývoj cen, nabídkové faktory tam mají marginální význam. Na opačné straně jsou poptávkové faktory typu příjmů, zaměstnanosti, úrokových sazeb… Trh s byty je implicitně poznamenán určitými neefektivitami a nikdy nebude fungovat jako ty ukázkové trhy v učebnicích. Řešení na straně nabídky určitě neodmítám, jistě pomůže, ale ten efekt bude mnohem menší, než se od něj očekává. I když u nás v médiích většinou vítězí příběh o tom, že když se bude víc stavět, tak se to vyřeší. Jenže výstavba jednak trvá dlouho a ani tisíc nových bytů nemá na trhu téměř žádný vliv. Naopak teď krásně vidíme, že zvýšení úrokových sazeb doplněné ještě regulacemi ze strany ČNB vliv na trh evidentně má. Snížil se výrazně počet hypotečních úvěrů a odvozeně to bude mít určitě i vliv na vývoj cen.

Byly vůbec někdy v minulosti časy, že bytů bylo dost pro všechny zájemce a za rozumné ceny? Někdy to z debat vypadá, že to je problém současnosti, ale stačí se podívat třeba na časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové, kde je hezky vidět, jak novomanželé dlouho bydleli v malých bytech s tchánem a s tchyní, což nevedlo k dobrým koncům…

Bydlení je vlastně pořád problém. I když třeba v devadesátých letech až zhruba do roku 2001 se tvrdilo, a bylo to i opřeno o data, že u nás nějaký akutní bytový nedostatek neexistuje. Byty samozřejmě vždy chybí hlavně tam, kam se lidé nejvíce stěhují, tedy v Praze a větších městech, a naopak trochu přebývají v těch regionech, které se vylidňují. Vývoj trhu je cyklický a když se situace obrátí, problém už nebude v dostupnosti bydlení, ale v tom, že razantně spadnou ceny, kdy mnoho lidí bude mít hypotéky, jejichž zůstatková hodnota bude třeba vyšší než aktuální hodnota jejich nemovitosti. Jinak mám za to, že stát by měl dát najevo, že bydlení nemůže být čistě spekulativním zbožím, že prioritně má sloužit opravdu jako spotřební statek pro zajištění domova.

Tedy ne jako investice?

Jako investice ano, ale jako investice, která počítá s výnosem z pronájmu a ne se spekulativním výnosem z cenového zhodnocení. I pokud počítá s obojím, je to v pořádku. Ale pokud se počítá jenom s cenovým zhodnocením a majitel nechá byt prázdný, pak to podle mě správně není.

Není tohle právě ošidné? Akciový trh je relativně malý, dluhopisový ne úplně atraktivní, takže realitní trh je pro řadu domácností logickou volbou, kde kumulovat svoje úspory na stáří. Z vašeho pohledu tedy investice, pokud je byt obsazený, je v pořádku, ale stát by měl třeba nějak finančně trestat ryze spekulativní nákupy?

Je poměrně jednoduché zjistit, jestli byt někdo užívá; na byty, které zůstávají neobsazeny, by mohla být třeba desetinásobně vyšší daň z nemovitosti. Nejde o to trestat investory do nájemního bydlení – i nájemní byty by měly normálně nižší daň z nemovitosti, pokud by měl nájemník dlouhodobou nájemní smlouvu. Sankcionování prázdných bytů není nic, co bych si vymyslel já, v některých zemích to už je zavedené a existují odborné práce, potvrzující, že to skutečně má pozitivní efekt na vývoj cen; tlumí to růst cen bytů.

A jaká by měla být výše těch daní třeba na základě zkušeností z oblastí, kde už to zavedli?

Pokud se nemýlím, tak v kanadském Torontu je to zdanění okolo tří procent tržní ceny bytu ročně, což už je poměrně výrazné. U nás je daň z nemovitosti zanedbatelná, ale dovedu si pro ty prázdné byty představit i desetinásobek dnešní hodnoty daně.

Je zejména pro mladé lidi podle vás cestou nájemní bydlení?

Ve chvíli, kdy se ukazuje, že trh bude asi vykazovat určité známky stagnace nebo dokonce poklesu cen, je vždycky lepší vyčkávat, co se bude dít, než se vrhat do koupě bytu na vrcholu nějaké bubliny. Takže nájemní bydlení je vhodnější a předpokládám, že to většina mladých lidí, kteří nemají transfery od rodiny a musí si bydlení financovat celé sami, také takto dělá. Zároveň si nemyslím, že nutné tlačit lidi do nájemního bydlení, pokud touží po vlastním. Ta sociální norma je u nás velmi silná a z našich výzkumů zatím vyplývá, že mladí lidé touží po tom stejném, co jejich rodiče – jednou chtějí taky bydlet ve vlastním.

Z toho pak plyne i tradice mezigeneračního předávání nemovitostí, nebo rodičovských příspěvků na pořízení bydlení pro děti, což jste také zkoumali…

U nás se dává poměrně hodně – z výzkumů vyplývá, že třetina vlastníků bydlení dostala celý byt nebo dům zdarma dědictvím nebo jiným převodem, což je hodně a v západních zemích to opravdu není běžné. Další velká část mladých domácností, až 60 %, dostala výraznou finanční výpomoc. Díky tomu se také ten trh se nezadrhl a spolu s těmito transfery se na mladou generaci převádí i ta sociální norma toho, že vlastnické bydlení je lepší než jakákoliv jiná forma bydlení. A z toho pak zase plyne to, co už jsme zmínili: že lidé se na trzích nechovají čistě racionálně. Ale jestliže nás jednou čeká – a já si myslím, že čeká – poměrně výrazný propad cen bytů, tak ve chvíli, kdy lidé narazí a zjistí, že investice do bytů není až tak výhodná, jak si mysleli, začne se ta norma pomalu měnit a větší část mladých lidí si řekne, že už nebudou kupovat cihly a budou třeba žít celý život v nájmu. K tomu se ale musí i zlepšit podmínky v oblasti nájemního bydlení, hlavně pokud jde o míru jistoty.

Mladí se (zatím) neradikalizují

Je tu ale část mladých lidí, kteří si stěžují, že na byty nemohou dosáhnout. I proto, že jejich rodiče nejsou nějak zvlášť  bohatí, nemají finančně co předat svým dětem. Zkoumáte třeba i vliv nedostupnosti bydlení na radikalizaci mezi mladými, na příklon ke krajně levicovým ideologiím?

My jsme dělali poměrně velký výzkum mladých lidí ve čtyřech velkých městech: Praha, Brno, Olomouc a Pardubice. Překvapivě jsme zjistili, že mladí lidé jsou velmi liberální a že se na rozdíl od západní mladé generace až tak neradikalizují. Dál touží po vlastním bydlení, ale říkají, že pokud to nejde teď a tady, tak třeba jednou v budoucnu, třeba s budoucí výpomocí rodiny. Rozhodně nechtějí, aby stát nahrazoval trh. Ten považují za férovější, než to, aby stát stavěl byty – více se bojí případného zneužití a toho, u koho by takové byty skončily, proč zrovna nějací lidé by byt dostali a jiní ne, že by to zase způsobilo další nespravedlnosti.

Navíc jsou mladí lidé překvapivě odpovědní, pokud jde o zadlužení státu. Obávají se, že takové podpory by zase zvýšily výdaje státu a další zadlužení, a to už nechtějí. Mladá generace Česka je překvapivě liberální a hledá spíše protržní řešení. Naopak na Západě dochází více k radikalizaci, k protestům v některých městech a státech a mladá generace žádá zásadní změnu v oblasti bytové politiky.

Pomohlo by, pokud by se výrazně zkrátily dojezdové časy do větších měst, díky lepší infrastruktuře, výstavbě rychlodráhy?

To by samozřejmě mohlo výrazně pomoct a vlastně nevím, proč to zůstává stranou. Ta touha vlastnit je velmi silná, takže přechod z nájmu do vlastního, i když by to bylo třeba malinko dále od města, je preferovaná varianta a budování infrastruktury by rozhodně pomohlo.

Máte řadu výzkumů, studií opřených o data a fakta – naslouchá vám ale někdo na politické straně, pokud jde o konkrétní řešení?

Někdy se to sejde a někdy to prostě trvá opravdu poměrně dlouho. Kdysi jsme se třeba snažili prokázat, že tehdejší regulace nájemného, která byla tu byla asi do roku 2012, je velmi neefektivní, dokonce regresivní, tedy že pomáhala příjmově silnějším domácnostem víc než těm příjmově slabším. Ale trvalo to dlouhé období, než se to změnilo. Nakonec jsme byli u té samotné reformy a připravovali jsme deregulační zákon, takže nakonec efekt přišel, i když to trvalo roky. Stejné to může být i u zvýšení daně z nemovitosti, o kterém jsme začali mluvit před pár roky, a myslím, že to taky bude trvat nějakou dobu, než se u nás prosadí.


Rozhovor je textovou verzí ekonomického podcastu MakroMixér, který připravují hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš a šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan. Tento i starší rozhovory z tohoto podcastu najdete ve všech běžných podcastových aplikacích:  SpotifyApple PodcastsSoundCloud a Google Podcast.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

27 komentářů

  1. A.S. Pergill napsal:

    Problém je v tom, že nájemník byt „opotřebuje“ za víc peněz, než kolik zaplatí v nájemném, zejména, je-li regulované. I za minulého režimu se vyplatilo držet v domě prázdný byt, protože zůstal v původní kvalitě, případně ho držet pro potomka, klidně ještě školáka.

    Jistěže lze postupovat socialisticky, jako v té Kanadě, která už s demokracií a tržní ekonomikou nemá nic společného, ale ono se to nakonec nějak negativně vrátí, třeba nějakým novým rokem 1989, ale tentokrát ne sametovým.

    Na jiném fóru jsem napsal, že znám rodinu, která koupila stavební pozemek a jezdila tam stanovat. při tom stanování vykopali jámu na sklepy. Mezi tím našetřili na cihly, cement, vápno a písek. Pak postavili nosné zdi a nad nimi střechu. Pak dostavovali horizontální a vertikální příčky. A nakonec tam už v pár místnostech bydleli a ty ostatní dostavovali. To ovšem zapáchá prací, a to je cosi, co se současným mladým, zjevně i těm na ilustračním snímku v záhlaví článku, hnusí.

    MMCH, „právo na bydlení“ měl i SSSR v Brežněvově ústavě.

    • JLL napsal:

      No, tak začneme tím, kde vzít těch 5 a víc milonů na stavební pozemek…. To o čem mluvíte šlo v devadesátých, možná začátkem nultých let…

      • A.S. Pergill napsal:

        Dál od center velkých měst jsou, pochopitelně, pozemky levnější. Proto se také obecní škůdci, ekologové, snaží co nejvíce omezit možnosti individuální (ale i hromadné) dopravy pro normální lidi. Aby pomáhali udržovat drahotu bydlení na co nejvyšší úrovni.

        • JJL napsal:

          Ani ne. O čem mluvím je tak 20 km od krajského města.
          Ceny začnou padat až s velmi špatnou dostupností, tzn. 40+ minut autem.
          Ano, zelení mají přesdtavu přídělu 20m2 na osobu v panelu, se sdílenou kuchyní a koupelnou.

          • A.S. Pergill napsal:

            40 minut mám do práce z domu MHD. V rámci krajského města, z jedné čtvrti do druhé.
            Na venkově se 40 minut + dojíždí autem zcela běžně, protože blíž práce prostě není. A pokud je to dojíždění z nějaké vsi třeba do okresního města sousedního okresu (nebo, nedej pánbu, i kraje), tak je hromadná doprava zcela nereálná; spoje přes hranici krajů a často i okresů na sebe nenavazují. Jinak než autem to v rozumném čase nejde.

    • petrph napsal:

      Že bych si vzpomenul na případ tady z okolí, tak 15 let zpátky, taky rodina svůj dům stavěla podobně, včetně toho že prodala svůj starý byt aby měla na stavební náklady, a jak píšete “ . už v pár místnostech bydleli a ty ostatní dostavovali.
      Což úřady zjistily, že takto žijí v ještě nezkolaudované stavbě.. A co udělaly? Samozřejmě že jim v tom ještě nezkolaudovaném objektu nedovolily trvalou adresu, ale museli se, jako bezďaci přihlásit na úřad…. Poriadok tuna musí byť, jak říkal Terazky…A za svou iniciativu musí být každý příkladně potrestán,,,

    • petrph napsal:

      Jestli bych ještě doplnil, ono nemusí být problém v tom „.. že nájemník byt „opotřebuje“ za víc peněz, než kolik zaplatí v nájemném“ – to se dá vyřešit tím že se ty náklady na rekonstrukce dlouhodobě rozplánují na desetiletí dopředu – a takto pak rozúčtují do něch nájmů
      . Přeci jen, nemovitost, je investice – možná na století i více. Ovšem, k tomu je potřeba dlouhodobě ten investiční model fungující právě po ty desítky let a výše. Tak jak to snad (ještě) funguje, v Rakousku za podpory ale i kontroly státu, už snad někdy od padesátých let.
      Což se ale nedá nahradit hurá akcemi typu „stát teď pošle x miliard“, ale ani „stát navýší enormně daně a tim se to rychle vyřeší“..

      • A.S. Pergill napsal:

        Tohle rozúčtování má mnoho problémů, jako je inflace, dostupnost možnosti ten byt opravit za X let atd. Opět je to riziko ve společnosti, kde se dějí různé „revoluce“ a „kvasirevoluce“ atd., po čemž právě volají ti aktivisté ze článku. V některých případech je lepší ty úspory prožrat a pro … v nějakých luxusních podnicích než o ně přijít. Nebo je přesunout v nějaké formě do ciziny (pokud to jde).

        • petrph napsal:

          No právě, máte pravdu. Právě proto jsem napsal že v Rakousku to funguje, resp. zatím fungovalo někdy od padesátých let. Samozřejmě to vyžaduje tu dlouhodobě stabilní společnost.
          V čemž je další omyl, našich politiků, ale i mediálních pisálků, že řikají „dělejme to jako v Rakousku“, ale tím myslí ty politické vylomeniny z posledních let. Že pro Rakousko byly důležité právě ty dlouhé dekády neutrality -a tam by jsme se měli poučit, to už neřeknou…

          • A.S. Pergill napsal:

            Jenže ta „dlouhodobě stabilní“ společnost nakonec skončí v megakorupci, což se stalo i v tom Rakousku.

    • Toky napsal:

      Pokud vědec věří takovým jednoduchým návodům jako desetinásobným zdaněním, pak je česká věda opavdu v troskách.

  2. petrph napsal:

    Bohužel, problémy trhu s nemovitostmi jsou velké, řešení přetěžké, leč nápad řešit to enormním zvýšením daní, dokonce i těch prázdných bytů je slušně řečeno, neštastný.

    Jestli bych to ukázal na lapidárním příkladu, na který stačí i pouhá násobilka..
    Takže, řekněme že občan má druhý byt, který pronajímá. A podnájemník mu náhle odejde. Jak asi všichni dosvědčí, sehnat dobrého podnájemníka může být problém. Nebo mohou být i jiné důvody proč je prázdný – dejme tomu když se v něm provádí rekonstrukce..atd.
    Tak si to spočítejme..Ten byt má hodnotu řeknemě 5 milionů, (btw, to by se jako musel dělat, kvůli té dani odhad, nebo jak?), byl by prázdný 4 měsíce, jak to tak počítám, že by při těch 3 % musel ten vlastník zaplatit erátu 50 000?
    Přitom se dá očekávat, že velkých investorů by se to nedotklo vůbec, sehnat tam přes právníky fiktivní nájemníky by byla maličkost..

  3. Jiri napsal:

    Ja bych tam chtel doplnit, ze zdaneni nemovitosti by melo byt navazano na danove cislo a zaroven by melo byt zohledneno kolik clovek odvede do statni pokladny z prijmu. Prace je u nas pomerne dost zdanena/vcetne odvodu a je to dan dost nespravedliva. Zatajit primy neni az tak tezke. Poctivci jsou na tom hur. Cili zvysena dan z nemovitosti navazana na trzni cenu by mela byt odpocitatelna od dane/odvodu z prace. Cili tech poctivych, kteri hodne prispivaji do statni pokladny by se to tolik nedotklo.

  4. JJL napsal:

    Stačí letmý pohled na numbeo.com aby člověk zjistil, jak extrémě předraženě tu je, dvakrát víc, než ve zbytku Evropy a čtyřikrát oproti západu.

    Jsem mladý dost vysokou kvalifikací a příjmy v násobcích průměru, ale koupit nebo si postavit v ČR dům je mimo realitu. V Americe na ten dům dosáhnu za 5 let. Čekáme na získání více pracovních zkušeností moji ženy (také IT), řešíme víza a odejdeme z ČR. Sice nejde o jediný faktor, ale zásadní. Kolem o tom mluví dost dalšívh lidí ve stejné situaci, asi jich spoustu strhneme s sebou.

    • A.S. Pergill napsal:

      Popsané může představovat větší ztrátu příjmů do státní kasičky než nesmyslné daně z bytů. Třeba i prázdných.

      • JLL napsal:

        Jistě. Pokud budu brát jen svoje současné příjmy, tak za dalších 35 let práce které mě čekají je ztráta (daně, spotřeba, odvody) pro stát cca 32 milionů, navíc generují práci pro několik dalších lidí (velmi špatně vyhodnotit, kolik to je, ale jde o vývojovou práci, na které se následně staví produkty), žena je ještě výrazně mladší a také bude mít vyšší a žádanou kvalifikaci. Zároveň odvezeme děti. Navíc je také šance, že výrazněji uspěju v podnikání (které dělám zatím chvíli a má rostoucí tendenci, byť ne zatím dramaticky). Lidé okolo jsou ze stejné komunity a sociální vrstvy.
        Kroutit ve vysoce kvalifikované práci 30 let k tomu, abych splatil 3kk v panelové králíkárně (a každý den ještě bojoval o parkování) mi nedává žádný smysl. Jediná alternativa v ČR je výraznější podnikatelský úspěch, ale tam narážím na limit hlavně vo tom, e nemám koho zaměstnat (lidi nejsou a nejsou globálně, sám dostávám bez přičinění kolem 6 nabídek práce za měsíc…).
        Pokud odejdeme, tak si troufám říct, že ztráta pro stát za dobu našeho života bude alespoň 100 milionů, ale klidně i daleko víc, zvláště pokud strhneme další lidi.
        Firmu v USA už jsem založil…

  5. karel 40 napsal:

    Před rokem 1989 se byty přidělovali. Za celou éru socialismu se postavilo 3500000bytů a 650000.Rodiných domů a desítky tisíc svépomocí a družstevní výstavbou.

    • A.S. Pergill napsal:

      Důležitá je ta svépomoc a družstevní stavění. Tak se dostali k domům / bytům i ti, kteří neměli naději na byt z „pořadníku“. Ve vinařských okresech bylo běžné, že rodiče postavili domy všem svým dětem už v jejich školním věku (pokud to nebylo přímo bydlení, byly to uložené peníze).

    • petrph napsal:

      Mimochodem, za socialismu „se byty přidělovaly“, znamenalo že ty byty zůstaly státní, ale ti lidé dostali pouze dlouhodobou nájemní smlouvu.. Říkalo se tomu dekret na byt, a s tím se dalo čenžovat – že když se člověk mohl odstěhovat někam jinam, tak ten dekret mohl prodat pod rukou někomu jinému, a na úřadu akurát přepsali jméno. Ale taky v tom pak lítala řada podvodů.

      Nicméně, právě že tyhle státní byty stát po revolušn levně rozprodal (obvykle těm stávajícím nájemníkům, a ještě se politici pyšnili tím, jak je to krásně tržní, a že on tím pádem ušetří za náklady na udržbu a rekonstrukce.
      No a teď se soudruh stát strašně diví, že je těch volných bytů málo, a měl by za o několik řádů vyšší náklady měl financovat stavbu nových-.

  6. Chtivý Pronajímatel napsal:

    Dokud budou také zákony, že majitel nemá žádnou možnost zatočit s neplatiči nájemného, tak zapomeňte na to, že ho někomu pronajmu.

  7. petrph napsal:

    Jestli bych si dovolil ještě jednu poznámku, ono některé věci dojdou laikovi až později. Zatímco když už něco tvrdí „..odborník na bytovou politiku ze Sociologického ústavu Akademie věd“, jež se tomuto jevu dlouhodobě vědecky věnuje, je to tragédie že tu chybu v úvaze udělal.
    Protože, – a dokonce v podrobnostech to v textu na příkladu uvádi „.., tak v kanadském Torontu „. Jinak řečeno, ačkoliv pan odborník od začátku hovoří o potřebných zásazích státu , tak přece musí vědět, že tyto věci mají v pravomoci vedení měst a obcí místně.

    Nejen tedy že i u nás jsou ty daně z  nemovitosti příjmem toho města/obce. Ale že dokonce – a jak i z toho textu vyplývá, jest tedy na rozhodnutí a pravomoci vedení toho města/obce, jak vysoké ty daně z nemovitosti budou. Dokonce i u nás je to nyní tak, že stát sice v zákonu určuje rozmezí koeficientu o který to město/obce může ty daně z nemovitostí u sebe navýšit, dokonce nyní to i rozlišit dle jednotlivých čtvrtí (omlouvám se za případnou nepřesnost), ovšem je v pravomoci vedení toho města zda ten koeficient vyšroubuje až k maximu, nebo ne – a tím si určuje vlastní, nejen bytovou ale celou sociální politiku vůči svym obyvatelům.

    Pořád by vypadalo logicky, ale pouze za předpokladu že jsou to ta vedení měst velice moudrá a poctivá , (a pár dalších pozitivních přívlastků) aby tuto místní daňovou politiku v bydlení nastavila správně. Pak ano.
    Jenomže, a pokud vezmeme v úvahu kvality dojednávaných koalic ve vedení radnic, které se i často mění, tak by to mohlo přinést spíš škodu
    . Že třeba HP podrobně sleduje a reportuje dosti špatnou situaci ve vedení některých měst severních Čech, vlastně mohli v tom rozhovoru na rovinu říct panu odborníkovi, že jeho ústavní teorie jsou v praxi pro kočku,..

    • A.S. Pergill napsal:

      Ale, ona je sociologie nějaká věda? To je v podstatě jen ideologie pod „maskou“, tvářící se vědecky.
      Dcera to studovala, pak se raději dala na ekonomii a jazyky. Dodnes mám v paměti „vědecký sociologický postup“ z její výuky: „Co udělat se znaky typu A, B, C, D a E? No, za A dosadíš jedničku, za B dvojku (atd.) a pak to spočítáš t-testem.“ O nějakých neparametrických testech tihle „géniové“ v životě neslyšeli.
      Pro statisticky méně vzdělané: Ani ze známek (1 – 5) by se správně neměly dělat průměry a analyzovat je (třeba rozdíly mezi žáky) pomocí jejich porovnání, protože známky jsou jednak nespojité (neexistuje známka třeba 2,16), jednak je mezi nimi různý odstup na „stupnici výkonu“ (mezi jedničkou a dvojkou je jiný „odstup“ než mezi trojkou a čtverkou, např.). t-test se dá nasadit třeba na tělesnou výšku, která je v principu spojitá (byť se třeba zapisuje zaokrouhleně) a mezi výškou 158 cm a 160 cm je stejný rozdíl jako mezi výškou 188 cm a 190 cm.

      Analýza hromadně se vyskytujících jevů prostě už věda je. S přesně danými postupy.

      • petrph napsal:

        Takto dopodrobna s Vámi souhlasím, ona zkrátka i ta sociologie se dá jak učit, tak vykládat špatně, Respektive a co je ještě zajímavější, co si ještě pamatuju z přednášek, ono je dost rozdíl sociologicky tu společnost popisovat – a je dost rozdíl se jí snažit na základě takových teorií měnit.
        A že zrovna zkoušet to v pedagogice změnou známkování – hodnocení, to už je snad pro společnost horší než nějaká pitomá jaderná bomba, z té se vzpamatuje dřív..:

        • A.S. Pergill napsal:

          Ty známky se sociologií nemají nic společného. Porovnávání na základě jejich průměru je prostě prohřešek proti principům matematické statistiky, což je exaktní věda.
          Porovnat podle známek by se děti jistě daly, ale pomocí neparametrických statistických testů. Program R (free) si snad může stáhnout a nainstalovat skoro každý.

  8. Kristopher napsal:

    Tento socialista trochu zaspal dobu. Takový Captain Hindsight. Ceny už nějakou dobu klesají, a půjdou níž. Jeho návrh mohl možná, aspoň teoreticky, splnit účel před 5-10 lety. Spekulanti se bytů a domů už zbavili, úplně nejpozději loni. Toto je problém socialistů – jejich řešení úplně na vše je zvýšit daně pracovitým, nezávisle na situaci. Úplně stejné řešení navrhoval před 10 lety, před 5 lety, a stejné řešení má i dnes když bublina praská.

    Jen tak mimochodem, vídám kolem sebe docela hodně neobydlených baráků v hodně špatném stavu. Aby se do nich někdo mohl nastěhovat, potřebovali by totální rekonstrukci úplně všeho. Občas se někdo najde kdo do toho jde, ale taková rekonstrukce trvá pár let a stojí miliony. Plus nervy. Ani dnes se to moc nevyplatí, a dělají to buď blázni nebo nadšenci. Pokud by ještě museli platit nenazranemu státu obrovské daně za dům který zaplatili s již zdaněnými penězi, tak už to nebude dělat vůbec nikdo. Stát by měl takové lidi podporovat, ne jim házet klacky pod nohy.

  9. Toky napsal:

    Pokud vědec věří takovým jednoduchým návodům jako desetinásobným zdaněním, pak je česká věda opavdu v troskách.

    • A.S. Pergill napsal:

      Pokud někdo předvádí víru v takovéto věci, dokazuje tím, že vědcem není.

Přidávání komentářů není povoleno