Česká Škoda Auto po začátku války na Ukrajině zastavila provoz svých závodů v ruské Kaluze a Nižném Novgorodu. Přesto musela před koncem roku veřejně vysvětlovat, čím to, že se na ruském trhu dají sehnat úplně nové škodovky: černým dovozem přes třetí země, který firma neovlivní. Řada dalších západních firem ale navzdory prvotním proklamacím v Rusku nadále otevřeně působí.

Jednou z mnoha firem, které se v Rusku válce navzdory rozhodly zůstat, je známý francouzský výrobce mražené a sterilované zeleniny Bonduelle. V Rusku má tři výrobní závody, kromě toho provozuje i pobočky v Polsku, Rumunsku a v České republice, kde – jak přiznává – zaměstnává i ukrajinské pracovníky.

Ve svém oficiálním vyjádření sice lituje „tragické války“, píše o „podpoře našich ukrajinských zaměstnanců v Polsku, České republice a Rumunsku“ a o tom, že na Ukrajinu posílá potravinové dary, zároveň ale dodává, že se z Ruska stahovat nemíní.

„Vedeni naším posláním a odpovědností jako zemědělského průmyslu, jsme se rozhodli zajistit kontinuitu našich aktivit v Rusku,“ konstatuje firma, jež zatím v zemi alespoň zastavila nové investiční projekty a tvrdí, že veškeré zisky z prodeje na tamním trhu věnuje na budoucí obnovu Ukrajiny.

Do fronty na hamburger

Příkladem opačného přístupu je jiná francouzská společnost, výrobce mléčných výrobků Danone. Ta vloni v říjnu oznámila, že se zbaví všech svých třinácti továren v Rusku (generovaly pět procent čistých zisků) a za loňský rok kvůli tomu odepíše jednu miliardu eur.

Množství dalších zavedených značek si podobně jako Bonduelle snaží navenek zachovat tvář, nicméně v jejich rozhodování, zda se ze země, která rozpoutala agresi vůči svému sousedovi, ostřeluje civilní infrastrukturu a vraždí i ženy a děti, stáhnout či ne, zvítězil byznysový pohled na věc.

Podle dat a propočtů Univerzity v St. Gallenu a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu v Lausanne (jejich údaje jsou aktuální k listopadu 2022) „alespoň jednu ze svých dceřiných společností prodalo jen 8,5 procenta společností ze zemí Evropské unie a G7, které v Rusku podnikají“ (celá zpráva ZDE).

Některé z firem se sice navenek stáhly, ale při prodeji svých aktiv v Rusku si nezapomněly vyjednat doložku o možnosti zpětného odkupu: příkladem je japonská automobilka Nissan či americký fast-foodový řetězec McDonald’s. Ten má opci dokonce na dobu 15 let.

Zavření tohoto ikonického řetězce bylo přitom svého druhu symbolem reakce Západu na ruskou agresi, kdy Rusové v Moskvě do poslední chvíle stáli frontu na „americké“ hamburgery.

Symbolické to bylo i proto, že v lednu 1990 se otevření první moskevské pobočky McDonald’s vnímalo za příklad otevírání ekonomiky Sovětského svazu a konce studené války. Firma si v Rusku nadále drží svou ochrannou známku; původní restaurace v průběhu loňského roku pod novým názvem a logem otevřel nový provozovatel.

Úplné stažení chce čas

Švýcarská studie o zahraničních firmách působících v Rusku vychází z mezinárodně uznávané databáze ORBIS, která zahrnuje informace o více než 400 milionech firem z celého světa.

„Data o přibližně 36 000 firmách s aktivní činností v Ruské federaci jsme z databáze ORBIS stáhli dne 22. dubna 2022. Aby byly zahrnuty do naší analýzy, musela mít firma v Rusku alespoň jednou mezi lety 2017 – 2021 provozní příjmy alespoň jeden milion USD. Vyřadili jsme firmy v ruském vlastnictví a zůstalo nám 3 444 dceřiných společností zahraničních společností, z nichž bylo celkem 2 405 dceřiných společností společností se sídlem v členských zemích G7 nebo v členských státech EU,“ vysvětlují autoři.

Po očištění o firmy, které měly v Rusku více dceřiných firem (například francouzský Renault jich měl 22), zbylo 1404 západních společností. „V době do listopadu 2022 Rusko skutečně opustilo celkem 120 z nich, to je 8,5 %.“

Odkud je 120 firem, které z Ruska odešly … a 1284, jež zůstaly

ZDROJ: propočty Univerzity v St. Gallenu a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu v Lausanne

Ze známých světových firem, jež se v Rusku rozhodly zcela skončit, je to například Fiskars, Deutsche Bank, Hewlett Packard, Nike, Renault, Shell, Siemens či Whirlpool.

V poměrném zastoupení firem, které Rusko opustily, je nejvíce amerických a finských, nejméně je naopak britských, dánských a francouzských. Na druhé straně studie upozorňuje, že počítá jen „kompletní a dokončené odchody“, přičemž proces odcházení západních firem z Ruska pokračuje: „Úplně stažení ze země vyžaduje čas a u akciových společností je to ještě složitější. Je pravděpodobné, že procento firem bude stoupat s tím, jak budou společnosti svůj záměr odejít realizovat.“ Svou roli hrají i administrativní překážky, které stahování západních firem ze země klade Kreml.

Jak upozornily Hospodářské noviny, starosti, co dál se svým byznysem v Rusku, mají i některé české firmy, které v zemi v minulosti postavily své fabriky, ale po začátku války v nich přerušily výrobu. Příkladem je výrobce autodílů Brano. „Máme v Rusku majetek za 150 milionů korun. Byznys je tam prakticky na nule, prodat moderní výrobnu na zelené louce je naprosto iluzorní představa,“ citovaly HN majitele Pavla Juříčka. Ten se už dříve vyjádřil ve smyslu, že počítá s tím, že o svou fabriku v Rusku přijde.

Proč zmizet z Ruska

Dostupné údaje o západních firmách, které nadále v Rusku působí, či tamní trh opustily, zpracovává a průběžně aktualizuje i Kyjevská vysoká škola ekonomická. Podle jejích dat se z Ruska už zcela stáhlo 191 západních společností, dalších 451 zastavilo svou výrobu a 181 jich v zemi stoplo veškeré investice, 1230 jich ale nadále v Rusku působí stejně jako před 24. únorem 2022.

Detailní analýzu a grafické zpracování firem působících v Rusku si můžete načíst například prostřednictvím tohoto QR kódu:

„Mezinárodní společnosti mohou uplatňovat svůj vliv tím, že budou vyvíjet ekonomický tlak a nebudou spolupracovat s agresorem. Ruská ekonomika je vysoce závislá na zahraničních technologiích, zboží a kapitálu, které mimo jiné ruská vláda využívá k vedení dobyvačných válek. Přerušením financování ruské válečné mašinérie mohou mezinárodní společnosti zastavit válku, která by mohla snadno přesáhnout hranice Ukrajiny a stát se globální,“ argumentují autoři tohoto projektu, proč by západní, či obecně zahraniční firmy neměly v Rusku působit.

Specificky u České republiky projekt Leave Russia uvádí 38 firem s angažmá v Rusku. Celkem deset jich má status „zůstává“, pět „vyčkává“, 22 je „na odchodu“ a jen jedna má uvedeno „odešla“. Tou je podle všeho PPF.

V seznamu švýcarské studie je vedena pod jménem své většinové majitelky Renaty Kellnerové, v seznamu kyjevské univerzity právě jako PPF. Rozhodnutí, že Home Credit v Rusku skončí, sice padlo ještě před začátkem Putinovy invaze, válka nicméně akci výrazně urychlila a dala i ospravedlnění ztrátě, kterou v Rusku PPF vloni utržila. V prvním pololetí loňského roku to bylo 318 milionů eur (zhruba 7,8 miliardy korun). PPF postupně prodala i nemovitosti, které v Rusku měla.

„Ztráta vyplývá ze stažení Home Creditu z ruského trhu. V tomto kontextu pro mě představuje spíše vyjádření dobrých mravů než neúspěch,“ komentoval vloni výsledky skupiny nový šéf PPF Jiří Šmejc.

Tento text HlídacíPes.org vychází i v aktuálním vydání ekonomického týdeníku Hrot.