Členové vojensko-patriotistické organizace Junarmija na Rudém náměstí v Moskvě. Foto: Profimedia

Putinova „nekronomika“: válka a smrt jako vidina zisku pro chudé Rusy

Napsal/a Tereza Engelová 8. prosince 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Alexandr Čerkasov je ruský lidskoprávní aktivista a člen vedení lidskoprávní sekce sdružení Memorial. Před necelými dvěma lety musel svou vlast opustit a žije, podobně jako řada prodemokraticky smýšlejících Rusů, v nucené emigraci. V rozhovoru pro HlídacíPes.org popisuje, jak válka vytváří základnu obyvatel loajálních k režimu Vladimira Putina: „Co se týká rychlé změny režimu, nejsem přehnaný optimista,“ říká Čerkasov. „Neběžíme tady sprint, ale maraton,“ říká.

Jak dlouho žijete mimo Rusko? Rozhodnutí odejít asi muselo být těžké. (Alexandr Čerkasov přijel do Prahy na debatu organizovanou sdružením Gulag.cz, pozn.red.).

Teď jsem z Ruska pryč přes rok a půl. A rozhodnutí bylo paradoxně snadné, protože nebylo tak úplně moje. 29. prosince 2021 moskevský soud rozpustil Memorial a zvláště lidé, kteří se věnovali otázkám lidských práv a politických vězňů, byli v souvislosti s likvidací organizace v ohrožení. Režim některé z nás, včetně mě jako ředitele lidskoprávního Memorialu, obvinil, že obhajujeme extremismus. Když pak jednoho z mých kolegů zadrželi a proběhly policejní domovní prohlídky, prohlídky kanceláří a tak dále, tak kolegové rozhodli, že bude lepší, když odjedu do zahraničí.

Tato ekonomika, kterou já nazývám „nekronomikou“ vytváří jistou základnu loajálního obyvatelstva, která se rozšiřuje s tím, jak se víc a víc lidí zapojuje do války

V den ruské invaze na Ukrajinu byl jeden z kolegů zadržen příslušníky FSB, já k výslechu nechtěl jít, takže jsem pak už narychlo odjel. Přiznám se, že za svůj pracovní život jsem napsal desítky, ne-li stovky doprovodných dopisů pro kolegy, kteří odjížděli do zahraničí nebo chtěli emigrovat, ale nikdy bych si nepomyslel, že by se to jednou mohlo týkat i mě, že i já bych se ocitl v emigraci.

Mezinárodní Memorial ale funguje i mimo Rusko, takže pracovat můžete, předpokládám, dál.

V období covidu jsme se naučili pracovat na dálku, takže můžu vlastně pořád dělat stejnou práci. S kolegy jsme v kontaktu, pořád cestuji a myslím, že je důležité, že můžu mluvit o věcech, o kterých kolegové, co zůstali v Rusku, mluvit nemůžou. Považuji za důležité, že Memorial pokračuje ve své činnosti, věnuje se situaci na Kavkaze, válce na Ukrajině a tématu politických vězňů. Vedeme jejich seznam, který neustále aktualizujeme.

Neosovětský svaz

Podle tohoto seznamu je v současném Rusku okolo 600 politických vězňů. Jaká je situace těchto lidí?

Než budu mluvit přímo o politických vězních, tak bych ještě rád upozornil na další dvě skupiny, o kterých se v této souvislosti musí mluvit a přitom nemluví. A sice o ukrajinských zajatcích, kteří jsou v ruských věznicích, a pak také o ukrajinských civilistech, kteří jsou v Rusku odsouzeni, ale nepatří do skupiny podléhající výměnám zajatců. Těch je daleko víc než politických vězňů.

Například Maxim Gutkijevič, ukrajinský občan, který šel po začátku války bojovat jako dobrovolník a byl zajat se svou jednotkou, v Rusku byl odsouzen ke třinácti letům odnětí svobody, což se dá přirovnat k trestům pro bojovníky pluku Azov, jeho osud ale nikoho příliš nezajímá. Jeho izolace trvá přes dva měsíce, přístup k němu nemá ani advokát. Jinak podle seznamu Memorialu se nachází v ruských věznicích v současné době 600 politických vězňů, což se může někomu zdát i jako relativně nízký počet.

Alexandr Čerkasov na debatě o situaci politických vězňů v Rusku a Bělorusku pořádané organizací Gulag.cz. Foto: se svolením Gulag.cz

Média v tomto ohledu hodně mluví o neostalinismu, návratu ke Stalinovu kultu a praktikám. Jak tato přirovnání vnímáte?

Je to srovnatelné se stalinismem? Za Stalina to bylo tak, že člověka zadrželi a prostě ho zavřeli. Teď je metodika jiná a odkazuje spíše k polovině 80. let, kdy Komunistická strana Sovětského svazu vymyslela způsob kontroly společnosti, aniž by se musely používat přímé represe, respektive vězení. Byly jím takzvané správní tresty nebo hrozba vyhazovu z práce. A současná situace v mnohém toto období kopíruje. Když máte víc než dvě správní řízení, hrozí už vězení. Aktivita státních bezpečnostních složek je také velmi vysoká.

Vysoké tresty odnětí svobody ovšem dostali někteří vaši kolegové ze sdružení Memorial.

Řada z nich je ve vězení, s jinými probíhají soudní řízení. Například Jurij Dmitrijev dostal trest patnácti let odnětí svobody a nachází se v pracovním táboře. Bachrom Chamrojev, další kolega z Memorialu, který se věnoval pomoci ruským muslimům, byl obviněn z terorismu a dostal také vysoký trest.

Můj přítel a kolega Oleg Orlov, který opakovaně označil putinský režim za fašistický a napsal to na plakát, se kterým demonstroval, se ocitl u soudu. Tam se ale velmi chytře a dobře bránil a byl v podstatě, dá se téměř říci, zbaven obžaloby. Odešel s pokutou 150 tisíc ruských rublů, jenže krátce nato prokuratura podala proti tomuto rozsudku odvolání a bude další soud, kde mu hrozí, zatím, tři roky odnětí svobody.

Za smysl pro spravedlnost do léčebny

Jedním z trestů, který prokuratura pro Olega Orlova požadovala, bylo umístění na psychiatrickou kliniku kvůli údajně „sníženému pudu sebezáchovy“. Zavírání politicky nepohodlných lidí na psychiatrii byla zrůdná praktika sovětských soudů. Je teď zpět?

Prokurátor navrhnul psychiatrický posudek Olega Orlova kvůli jeho údajně „zvýšené touze po spravedlnosti a sníženému pudu sebezáchovy“. Obecně se dá říci, že tyto vlastnosti jsou rysy normálního občana, ne tak v Rusku. Soud nakonec tyto argumenty prokurátora nepřijal. Oleg Orlov se také odvolal a trvá na své nevinně.

Co se týká psychiatrických léčeben nebo trestů umísťování politicky nepohodlných osob do těchto ústavů, nemáme statistiky, ale informace, které máme, jsou znepokojující. V případě Olega Orlova soud argument „zvýšeného smyslu pro spravedlnost“ neuznal, nicméně do psychiatrických léčeben je v rámci trestu posíláno hodně mladých lidí.

Třeba jednoho mladého muže soud poslal do psychiatrické léčebny, protože požádal úřady o povolení k pořádání protiválečné demonstrace. Je to opakování sovětské praxe, především z poloviny 80. let, a velký problém je v tom, že vůbec nevíme, jakou léčbu na takto „odsouzené“ lidi aplikují. Velmi těžké je také zjistit, v jakých podmínkách se v rámci psychiatrických léčeben nacházejí. A teď už to bude prakticky nemožné, protože vláda nedávno novelizovala zákon, podle kterého už monitoring podmínek v léčebnách nebude možný vůbec, takže ano v tomto ohledu jde o návrat do pozdně sovětské praxe.  

Jak je na tom v současné době ruská opozice, dá-li se vůbec o něčem takovém vůbec ještě mluvit?

Mluvit dnes o možnosti politické opozice uvnitř Ruska by bylo asi divné, i když v roce 2024 se budou konat volby a Vladimir Putin by alespoň nějakou „formální“ opozici potřeboval. Ale nejde o žádný politický proces, spíše cirkus, který by vytvořil zdání politického procesu.

V Rusku jsou ale i teď stále lidé, kteří se nesnaží být vidět, ale chtějí něco dělat, takže se třeba snaží pomáhat politickým vězňům nebo ukrajinským běžencům. Je to opět podobné jako v časech Sovětského svazu, kdy se ne každý odhodlal k tomu, aby vyšel na protestní akci nebo někam s protestním plakátem, ale byli lidé, kteří se snažili nějak nenápadně pomáhat, a takoví lidé jsou v Rusku i teď.

Aktivisté Alexandr Čerkasov, Volha Harbunová a ředitel Gulag.cz Štěpán Černoušek na debatě o situaci politických vězňů v Rusku a v Bělorusku. Foto: se svolením Gulag.cz

Když Rusko začalo válku na Ukrajině, našli se analytici, kteří říkali, že to je začátek konce režimu. Teď se zdá, že se takové prognózy nenaplnily, naopak ruská ekonomika je na tom navzdory sankcím poměrně slušně. Jak vnímáte budoucnost režimu vy?

Někteří experti říkají, že se režim může zhroutit klidně zítra, ale já se domnívám, že to se těžko může stát. Ruská ekonomika je odolná a válka paradoxně může řešit problém chudých regionů, kde lidé, kteří dříve neměli práci nebo zdroj příjmů, můžou narukovat do armády. To jim zaručí poměrně slušné finanční prostředky, kterými zajistí své rodiny.

Navíc v případě, kdy by ve válce zahynuli, tak rodině zajistí ještě větší prostředky, než by si vydělali, kdyby celý život pracovali. A tato ekonomika, kterou já nazývám „nekronomikou“ vytváří jistou základnu loajálního obyvatelstva, která se rozšiřuje s tím, jak se víc a víc lidí zapojuje do války. Protože nesmíme zapomenout také na závody, které vyrábí zbraně, ty také vytvářejí nějaké zisky. Takže se domnívám, že změna nenastane ani dnes, ani zítra, ani za zatáčkou. Neběžíme tady sprint, ale spíš maraton.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)