Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Jaderná elektrárna Dukovany. Foto: Petr Lemberk / MAFRA / Profimedia
Petr Lemberk / MAFRA / Profimedia,

Putinova hra o trůny. Recepty na drahou elektřinu existují, ale řešení vázne

ANALÝZA. Zima se blíží. Zlidovělý výrok ze ságy Hra o trůny, značící fakt, že za dveřmi je problém, dostává – s ohledem na energetickou krizi vyvolanou Ruskem a jeho agresí proti Ukrajině – reálný obrys. Ceny plynu a elektřiny jsou dramaticky vysoké, spolu s tím roste napětí ve společnosti, které s gustem přikrmují populističtí politici.

Bohužel jim v tom česká vláda zatím nahrává. Měla by do omrzení opakovat a vysvětlovat, jak a proč se věci mají, nahradit mýty srozumitelnými fakty a dát lidem pocit, že je v tom stát nenechá; tedy přidat funkční, realistický a široké veřejnosti pochopitelný recept na to, co se superdrahou elektřinou.

Hospodsky radikální řešení typu „budeme si vyrábět jen sami pro sebe a prodávat jen na vlastním písečku“, jaká se ve veřejné debatě též objevují, fungovat nemohou – a níže si řekneme proč.

Některé jiné nápady na cenové stropy mohou vést k tomu, že elektřina by možná byla levnější, ale byl by jí nedostatek – jak se ukazuje třeba na maďarské cestě stropu cen na pohonné hmoty (některými českými politiky taktéž původně vychvalované).

Jak stlačit cenu plynu

Ceny plynu meziročně vzrostly na třináctinásobek, od ledna cena elektřiny vzrostla zhruba o 620 %. Nemůže za to sám o sobě Green Deal ani německá Energiewende (i když s německými jadernými a uhelnými elektrárnami by všem teď bylo veseleji), nemůžou za to hamižné energetické firmy, nemůže za to Fiala ani Babiš. Může za to Putin a jeho válka.

Evropská unie jako celek dosud z Ruska importovala 60 % své spotřeby uhlí, 45 % plynu a 25 % ropy. Česko bylo na plynu z Ruska závislé takřka ze 100 %. A když se zbavujete závislosti, tak to bolí.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Tento týden, 9. září, se sejde mimořádná Evropská rada pro energetiku, kde se má o cenách elektřiny a společném evropském postupu jednat. Nutno dodat, že takové jednání a společná akce byly na místě někdy tak v březnu, a ne více než půl roku poté, co Vladimir Putin rozehrál svou vlastní krvavou „hru o trůny“.

Je třeba s podivem, že – zjevně funkční – španělský a portugalský recept na regulaci prodejních cen elektřiny (zavedený v obou zemích v červnu) se ve veřejné debatě objevil teprve nedávno. Proč se tedy takzvaný Iberský model na evropské úrovni neobjevil nejpozději v červenci?

Oč jde? O to, že prodejní cenu elektřiny určuje vždy ta nejdražší výroba, která je nutná k naplnění poptávky; a tou jsou plynové elektrárny.

Cílem je tedy snížit nabídkovou cenu právě z těchto nejnákladnějších zdrojů. Španělsko a Portugalsko proto dotují náklady na výrobu elektřiny z plynu a tím snižují vliv drahého plynu na konečnou cenu elektřiny.

Peníze na to obě země berou od odběratelů (zhruba podobně jako čeští spotřebitelé platí v účtech příspěvek na obnovitelné zdroje), kteří tím ale získají výrazně stlačené celkové ceny elektřiny, již odebírají (jinými slovy celkové výnosy pro spotřebitele výrazně převyšují náklady). Právě o tom by měla být řeč na mimořádné Evropské radě pro energetiku.

Jako sóloakce pro samotné Česko přitom takové řešení nepřipadá v úvahu. Jsme totiž součástí sítě zemí, které jsou „elektricky“ na trhu nejlépe propojené – Česko, Německo, Francie, Švýcarsko, Rakousko, Slovensko a Maďarsko. Bohužel je zde také nyní – kvůli zákonům nabídky a poptávky – cena elektřiny nyní nejvyšší.

Naopak výrazně levněji je tam, kde přeshraniční trh kvůli technickým omezením funguje jen minimálně. A tak zatímco ve Španělsku se na konci srpna prodávala jedna megawatthodina za 351 eur, v sousední Francii – se Španělskem sítěmi dostatečně nepropojené – byla elektřina vůbec nejdražší, za 1130 eur (vliv má ale i vynucená bezpečnostní odstávka několika francouzských jaderných elektráren).

Nemluvit s ruským diktátorem

Česko, coby energetická křižovatka, nyní na propojení trhu doplácí, i když v předchozí dekádě z něj naopak jednoznačně cenově těžilo. Řešením však není zavřít se uvnitř vlastních hranic a vyrábět si jen pro sebe, jakkoli to zní lákavě.

Proč? Není prostě realistické si ze všech komodit vytáhnout z klobouku jen elektřinu a pak doufat, že sousedé, na které bychom takto ukázali prostředníček (v podstatě bychom tím od trhu s elektřinou odstřihli přinejmenším Slovensko, Maďarsko a Balkán), nám pak přes své území budou ochotně posílat to, co také nezbytně potřebujeme: ropu, plyn atd.

Nyní se v Česku a v Evropě mluví i o zastropování cen. Ani to není tak triviální, jak to zní. Když se udělá tupě, může vést k tomu, že energetické firmy omezí výrobu a k vysokým cenám se přidá nedostatek elektřiny.

Jako jedna z variant se jeví strop na cenu pro spotřebitele s tím, že rozdíl se bude výrobcům kompenzovat, ideálně z jejich vlastních peněz – vybraných ze speciální daně pro energetické firmy či třeba vyšší dividendou od ČEZ.

Zopakujme na závěr, proč je tedy elektřina tak drahá a proč ještě možná dvě až tři zimy bude: Může za to drahý plyn z Ruska, nervozita trhu a obavy z toho, co bude – opět zdůrazněme, že vlivem ruské agrese proti Ukrajině, vlivem Putinovy politiky.

Jistě, slova a vysvětlování nás v zimě nezahřejí. Je proto v našem zájmu snižovat závislost na Rusku na nulu, zateplovat, snižovat energetickou náročnost, rozšiřovat obnovitelné zdroje, kapacity LNG i jadernou energetiku – ideálně v podobě malých modulárních elektráren.

Ale rozhodně nelze podléhat dojmu, že by snad něčemu pomohlo zkusit se nakonec s ruským diktátorem nějak dohodnout.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře