Věří Generace Z médiím? Jaký obsah mladí vyhledávají a jak si ověřují, jestli je pravdivý? Těmito a dalšími aspekty se u mladých lidí ve věku od 18 do 35 let zabýval mezinárodní kvalitativní průzkum iniciativy Science+. Zapojilo se do něj šest zemí bývalého východního bloku. Jeho výsledky prezentovali výzkumníci na mediální konferenci pořádané v Bukurešti Free Press Eastern Europe a Science+.

S výzkumem začali sociologové v červnu a červenci minulého roku v Polsku a Maďarsku, další dva měsíce pokračovali v Bulharsku, na podzim v Česku a na Slovensku a v lednu 2024 ho zakončili v Rumunsku.

Zaměřili se na vztah tzv. generace Z, tedy mladých lidí ve věku od 18 do 35 let, k médiím, dezinformacím i na jejich celkový pohled na budoucnost. Nijak překvapivě se ukázalo, že důvěra v média i optimismus ohledně vývoje společnosti úměrně klesal se složitou politickou situací v dané zemi. Například v Bulharsku, Rumunsku a na Slovensku mají mladí lidé mnohem menší důvěru v média i státní instituce, než v České republice a v Polsku.

Rychle a zábavně

„Na Slovensku panovala mnohem větší nedůvěra ve státní instituce, politiky i média, tudíž i přirozená větší skepse k tomu, čemu je možné věřit,“ říká Barbora Hronová z InsightLab, která zpovídala 20 respondentů na Slovensku a stejný počet v České republice.

V kvalitativním průzkumu se zaměřili na tzv. nejistý střed, tedy skupinu lidí, která není nadprůměrně vzdělaná, ale ani náchylná věřit konspiracím. Respondenti sami sebe označovali za průměrné konzumenty mediálního obsahu.

„Zaujalo nás, že se zpovídaní považovali za dobře informované, a to i přesto, že přiznávali, že mediální obsah konzumují spíše zrychleně, tedy čtou titulky, perexy, ale už ne dlouhé texty nebo analýzy. Hlavním zdrojem informací pro ně jsou online média a sociální sítě,“ popsala v rozhovoru pro HlídacíPes.org Barbora Hronová.

Rowitu Rodžinskou z polské Univerzity humanitních a společenských věd zase zaujalo, jak moc se mladí lidé spoléhají ohledně své informovanosti a toho, čemu v médiích věří, na intuici a „zdravou skepsi“.

„Podle názoru našich respondentů jsou za správnost obsahu zodpovědná především média a novináři, svou vlastní zodpovědnost se zacházením s dezinformacemi viděli spíš v opatrnosti se sdílením určitého mediálního obsahu,“ uvedla na konferenci Rodžinská, která se s kolegy z ostatních zemí shodla, že obecně má mladá generace vysoké sebevědomí ohledně své schopnosti rozlišit dezinformace.

„Z odpovědí jsem ale získala dojem, že skepticismus považují za recept na všechno a víme, kam takový přístup může vést. V Polsku je to minimálně spoléhání se na „svou informační bublinu“ a to také není ideální pro celkový rozhled,“ podotýká Rodžinská.

Podle ní mladí Poláci mají za to, že média je mají nejen informovat, ale také bavit, což bylo shodné i pro respondenty z ostatních zemí. „Získávání informací a přehledu o světě by podle nich mělo být jednoduché, rychlé a také zábavné. Za transparentnost, objektivitu a důvěryhodnost mají ručit média,“ říká Rodžinská.

Kvalitní novinařina jako naděje

Stejný pocit mají i mladí Češi, ale trochu jinak. Podle Barbory Hronové vidí v kvalitní a objektivní novinařině určitou naději do budoucna.

„Hlavně v České republice respondenti zmiňovali, že v tom do budoucna vidí příležitost pro média, která by se mohla stát skutečným garantem důvěryhodnosti a pomoci svým čtenářům orientovat se, minimálně v tom, že nebudou muset každou informaci někde ověřovat,“ říká výzkumnice InsightLab.

Poláci a Češi se v tomto relativně pozitivním přístupu k médiím lišili od ostatních zkoumaných zemí. Podle Paula Acatriniho z Cult Research, který vedl průzkum mezi mladými Rumuny, v jeho zemi obecně panuje velká nedůvěra v média, a to jak tradiční, tak onlinová.

Jedním z důvodů je podle něj i senzacechtivost a clickbaitová politika většiny médií. „Honba za profitem na úkor kvality informací je i jedním z důvodů, proč mladí konzumenti vnímají novináře a média obecně jako zkorumpovaná nebo náchylná ke korupci,“ uvedl Acatrini pro HlídacíPe.org.

Podobné výsledky zaznamenali podle Dimitry Voevové, ředitelky průzkumu bulharského Trend Research Centre, také v Bulharsku, kde obecně nedůvěra v mainstreamová média vede mladé lidi k většímu upínaní se na informovanost prostřednictvím sociálních sítí a okruhů kamarádů a příbuzných.

„Já jako velké nebezpečí vnímám nedůvěru v informace obecně, tendenci nevěřit nikomu a ničemu,“ upozorňuje Voevová s tím, že jí zarazilo, kolik z respondentů si formuje názory na základě postů z Facebooku.

„Informace hledají raději na sociálních sítích a od kamarádů než z médií. Sami například souhlasili s tím, že mediální gramotnost je důležitá, ale nijak aktivně vzdělávání na tomto poli nevyhledávají, ani nevědí jak. Jako pro generaci je pro ně hodně těžké rozlišovat mezi fakty a názory, k čemuž se otevřeně v průzkumu přiznávali,“ komentuje postoje bulharských Zommers Voevová.

Sociální sítě jsou zdrojem informací také pro více Slováků než Čechů, kde panuje větší důvěra v média obecně, ale také ve veřejnoprávní média.

„Na Slovensku panuje mnohem větší nedůvěra a deziluze z médií, politiky a obecně rozdělené společnosti,“ říká Barbora Hronová o rozdílech, které pozorovali mezi respondenty bývalého Československa. Nižší důvěra v tradiční média prý mladé Slováky nicméně vede k aktivnějšímu sledování sociálních profilů konkrétních politiků nebo novinářů. Na rozdíl od Čechů, kde neřeší jednotlivé novináře, ale spíše berou média jako značku, mají Slováci mnohem lepší povědomí o konkrétních jménech i názorech jednotlivých komentátorů nebo žurnalistů.

„Tím, jak nevěří mainstreamovým médiím, mají pocit, že se na jejich profilech dozví informace přímo od zdroje, tedy bez nějaké mediální interpretace,“ popisuje Hronová. Větší vliv než v Česku mají podle ní na Slovensku také mediální influenceři.

V čem se naopak respondenti v obou zemích shodovali, byly obavy z rozvoje umělé inteligence. „Spontánně ve výzkumu zazníval strach, že s umělou inteligencí se zvýší počet informací i dezinformací kolem nás a bude v podstatě nereálné ověřovat, co je pravda a co nikoliv, zaznívaly obavy, jestli se v té přemíře informací ,neutopíme‘,“ říká Hronová.

Podobné obavy mají také mladí Bulhaři. Podle Dimitry Voevové jsou čím dál častěji k vidění „virální“ videa vyrobená umělou inteligencí, která portrétují konkrétní politiky nebo novináře a mají sloužit k jejich diskreditaci. „Mladí lidé se v průzkumu vyjadřovali s obavami, jak bude v budoucnu vůbec možné pro běžného konzumenta mediálního obsahu rozlišit autentičnost ať už videí, fotek nebo zpráv.“

Ačkoliv se podle celkových výsledků průzkumu dá říct, že mladá generace si v současném nastavení věří, že je schopná rozlišit pravdivé informace od falešných. Podle Barbory Hronové to může být trochu sebeklam.

Info o dezinfu

„Když jsme například respondentům v Česku ukázali video, kde Petr Pavel říká, že zastavuje pomoc Ukrajině, protože je jasné, že válku vyhraje Rusko, většina odhalila, že se jedná o dezinformační, klamavé video,“ říká Hronová podle níž se v odhalení dezinformačního obsahu respondenti řídili především intuicí, „podezřele špatným sestříháním videa“ a také, že znali názory prezidenta na válku na Ukrajině a nekorespondovalo jim to s obsahem videa.

Podrobnější průzkum ale podle Hronové ukázal, že v případě sofistikovanějších dezinformací nebyl odhad respondentů tak jednoznačný.

„Když jsme se ptali, jak postupují, když jim zpráva nebo informace připadá pochybná, ukázalo se, že si sice ověřují, jestli zpráva nepochází jen z jednoho zdroje, ale tak, že ve vyhledávači zadají klíčová slova a podle nich zjišťují, jestli se ta informace objevila ještě někde jinde. Pokud zjistí, že ano, pak ji začnou považovat za relevantní nebo dokonce důvěryhodnou. Jenže neřeší, jestli ten druhý zdroj je ověřené nebo důvěryhodné médium, stačí, že najdou druhý zdroj. Případně ještě, pokud mají pochybnosti, konzultují je se svými blízkými, tedy rodinou nebo kamarády,“ popisuje zjištění Barbora Hronová.

Mladí lidé neměli například informace o organizacích nebo stránkách, které se zabývají odhalováním a vyvracením dezinformací.

„Když jsme jim ale o takových stránkách řekli, zajímalo je to. Stejně tak mladí Češi příliš neřeší vlastníky nebo finanční pozadí jednotlivých médií a vydavatelství. „Než zdroje financování daného média, většina respondentů řešila, jestli jim dané médium sedí formátově a názorově. A v obou zemích byl zásadní bariérou placený obsah. Nejsou ochotní za online média platit, protože věří, že stejně kvalitní zpravodajství najdou i bezplatně.“

Podle Rowity Rodžinské z polské Univerzity humanitních a společenských věd a Paula Acatriniho z Cult Research je do budoucna ohledně mladé generace a médií nutné upřít pozornost na dvě hlavní oblasti – a sice mediální gramotnost a vzdělávání, které by se podle nich mělo stát běžnou součástí školních osnov a masivnější podpora nezávislé, profesionálně dělané, objektivní a vyvážené novinařiny.