3. DÍL SÉRIE TRH PRÁCE V 21. STOLETÍ. Česko se v procesu automatizace a robotizace drží na dohled špice globálního peletonu. To se bezpochyby projeví (i) na trhu práce – podle OECD může být bezmála polovina pozic nějak ovlivněna – zásadní deformace se ale přinejmenším ve střednědobém horizontu není třeba obávat. Podrobnosti probírali hlavní ekonom ČSOB Martin Kupka a předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček. Jejich hlavní teze budeme průběžně doplňovat o expertní ohlasy.

Teze 1:

Co se procesu robotizace a automatizace týče, není na tom Česko vůbec špatně.

©©

Je to dáno (i) tím, že je jedním z nepochybných lídrů průmyslu 4.0 Německo, na které jsme úzce napojeni. Co se pak domácích motorů týče, ty je třeba rozdělit na tři segmenty. Prvním je průmyslový sektor, mezifiremní vztah, kde je to nejdále. Druhým je vztah mezi firmami a spotřebiteli, kde se posouváme poměrně výrazně kupředu a to mimo jiné proto, že to mladá generace začíná vyžadovat. Třetím je interakce firem a státní správy – a tam je vhodné zaměřit se na to, jakým způsobem vlastně stát elementární nástroje elektronizace, digitalizace a automatizace zavádí: špatně, a to ne proto, že by nechtěl, ale proto, že u nás elektronizace ve smyslu vztahu firma vůči státní správě znamená jen to, že věci neděláme s tužkou a papírem, ale s počítačem (říká Havlíček). Stát nesdílí data, podnikatelům nešetří čas – dokonce ho někdy nové postupy vyžadují více – a věci se tak sice dělají jinak, podstatu automatizace to ale nenaplňuje. Příkladem je elektronická evidence tržeb, což je banální záležitost, která by nás stejně neminula. Zavádíme ji komplikovaně a v podstatě tím dělíme společnost.

[alter-eko-discussion thesis=“1″]

Teze 2:

Automatizace bude pro trh práce výzvou; nemá ale smysl bát se, že ji nezvládneme. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jeden profesor na stavební fakultě říkal, že naše gramotnost bude spočívat ve schopnosti číst, psát, umět s počítačem a umět anglicky. Tehdy to studentům přišlo úsměvné, ale měl pravdu. Jeho premisa přitom stále platí, jen je k ní třeba přidat schopnost bez jakéhokoli problému využívat aplikace všeho druhu. Stručně, internet je součástí čtvrté průmyslové revoluce, což je posun v porovnání s tou třetí, v rámci které byly počítače spojené s automatizací procesů. Tento zásadní rozdíl je třeba vnímat a zvládat. Ten, kdo tuto premisu naplní – a mladá generace tak činí – bude vybaven pro potřeby trhu práce zítřka. I proto je zbytečné se obávat nějaké zásadní deformace či likvidace pracovního trhu. Tím se ostatně strašilo už v době první průmyslové revoluce – a pak pokaždé, když docházelo k nějakému zlomu. Podobně je tomu i dnes, přitom – navzdory rostoucímu počtu lidí na Zemi – lidé práci mají a v Česku a dalších zemích je zaměstnanost na vysokých úrovních. Sečteno a podtrženo, jsme prostě svědky nového trendu, kterému je třeba se přizpůsobit.

[alter-eko-discussion thesis=“2″]

Teze 3:

Rozhodující roli by i napříště měl hrát člověk, jeho znalosti a dovednosti (a nikoli automat).

©©

Někdo totiž stroje musí obsluhovat, programovat a řídit. Všichni bychom si přitom měli uvědomit, že jakákoli “elektronická udělátka” jsou užitečná, ale jde stále jen o podporu. Někdy je určitě pohodlné si z toho udělat určité alibi, nechat je takříkajíc rozhodovat za sebe, ale ve finále bude muset zodpovědnost přijmout jedinec. To pak má bezesporu své praktické dopady i na trhu práce. Pokud totiž všechno s pomocí technologií unifikujeme, začne to nejen nudit, ale bude to také konkurenční nevýhoda. Příkladem jsou stavaři, kteří ještě nebyli zvyklí vše dělat prostřednictvím software zvaného CAD, kteří se prostě naučili vše dělat rukou. Pozdější generace perfektně zvládli CAD, když na ně ale narazíte ve výběrových řízeních, zjistíte, že věci dělají všichni skoro stejně. Pokud vedle nich stojí někdo, kdo projekt ručně doplní, kdo nabídne podobnou přidanou hodnotu, má hned náskok; dnes začínají vítězit ti, kteří umějí obojí, tedy pracovat s nejmodernějšími technologiemi a k tomu přidat emoce, lidský otisk. Právě to bude trh požadovat, o této cestě rozhodne (věří Havlíček).

[alter-eko-discussion thesis=“3″]

Celý rozhovor  si můžete poslechnout ZDE.

Lesk a bída zkrácené pracovní doby

Trh práce zažívá dramatické změny. Jeho dnešní podoba je determinována posunem těžiště ekonomiky od zemědělství k průmyslu a vznikem masové produkce; zítřejší, postmoderní obraz nadiktuje přechod od průmyslu ke službám, automatizace a naše (ne)schopnost na tyto a další výzvy odpovědět. Podrobnosti v předchozím dílu série TRH PRÁCE V 21. STOLETÍ diskutovali analytik PPF banky Luboš Mokráš a ekonomka Ilona Švihlíková. Diskuzi expertů shrnul Luboš Mokráš následovně: 

Trh práce se kvůli postupující automatizaci mění už řadu let a jsou silné důvody pro předpoklad, že se tempo těchto změn ještě zrychlí a že tyto změny budou zasahovat stále širší spektrum profesí.

Důležité je, že už nejde a nepůjde jen o klasické dělnické profese („modré límečky“), ale ve stále větší míře i o duševně pracující („bíle límečky“). Týká se to mimo jiné i státní správy, kde je vzhledem k jejímu charakteru (velké množství rutinní byrokracie) prostor pro digitalizaci a následnou automatizaci jistě velký.

Jak píše Věra Venclíková, může tím dojít k vytvoření prostoru pro to, aby státní správa místo provozní rutiny řešila problémy, mimo jiné problémy vyplývající z postupující automatizace a následné ztráty pracovních míst. A hned nabízí i inspirativní příklad řešení problému ztráty klíčového zdroje pracovních míst v americkém Jacksonville.

Jak ale uvádí řada dalších diskutujících, problémy transformace tentokrát pravděpodobně budou hlubší a rozsáhlejší a jejich řešení tím pádem obtížnější. Pro řešení otázky kterým směrem se vydat se budeme muset zamyslet nad zásadními otázkami náplně lidského života a rozdělování bohatství vytvořeného společností.

Tento aspekt dobře shrnuje zejména Helena Horská – klíčem je zajištění zapojení lidí do aktivního ekonomického a společenského života, včetně zajištění mezigeneračního přenosu pozitivních modelů chování.