Demonstrace odpůrců vládních protikoronavirových opatření, Staroměstské náměstí, Praha, říjen 2020
Jan Zátorský / MAFRA / Profimedia,

Proč nás koronavirus rozděluje. Není to jedna epidemie, mladí i staří mají každý tu svou

Koronavirus rozděluje společnost. U části nakažených totiž způsobuje nemoc a smrt, jiní nákazou projdou s mírným průběhem nebo bez příznaků. Proti sobě tak stojí „zlehčovači“ a „přeháněči“. Vedle zdravotních dopadů tedy zákeřnost koronaviru spočívá v tom, že proti sobě staví velké segmenty společnosti a tím paralyzuje naši schopnost se s ním efektivně vyrovnat.

Představme si, že čelíme epidemii viru, který způsobí smrt pěti procent ze všech nakažených, tedy jednoho z dvaceti. Pokud by se nakazil každý občan České republiky, virus by způsobil 500 tisíc úmrtí. Takovou loterii by nikdo nechtěl hrát a určitě bychom si nepřáli, aby ji museli hrát naši blízcí či sousedé. Zavřeli bychom se doma a eliminovali společenský kontakt.

Představme si ale i jinou epidemii, kdy virus způsobí smrt 0,003 procenta ze všech nakažených, tj. jednoho z 33 tisíc. Takovou epidemii bychom nejspíš vůbec nezaregistrovali. Prostě by proběhla a výsledných 300 úmrtí by statistikové asi ani nezaznamenali.

Každý máme svou epidemii

Epidemie koronaviru je charakteristická tím, že nejde o epidemii jednu. Fakticky jde o několik epidemií zasahujících různé segmenty populace: Pokud je vám 70 let a více, čelíte té první epidemii. Pokud je vám méně než dvacet let, čelíte té druhé. Jinými slovy, pokud je vám pod 20, vaše riziko smrti v důsledku nákazy koronavirem je řádově 1000krát nižší než u člověka, kterému je přes 70.

Proto mají naši zlehčovači i přeháněči pravdu a současně se i mýlí. Pro velkou část populace je koronavirus skutečně srovnatelný s chřipkou. Je lehčí, je-li vám pod 50, to se týká tří z pěti lidí. Je výrazně horší, je-li vám mezi 50 a 70 lety, což je asi každý čtvrtý.

 

 

Přeháněči ale mají pravdu v tom, že pro lidi nad 70, nebo lidi s oslabeným zdravím, jsou následky nákazy koronavirem katastrofické. Lidí starších 70 let je v ČR kolem 13 procent, tedy každý osmý.

Vedle zdravotních dopadů tedy zákeřnost koronaviru spočívá v tom, že proti sobě staví velké segmenty společnosti a tím paralyzuje naši schopnost se s ním efektivně vyrovnat. A nejde jen o paralýzu veřejné debaty, ale i o efektivitu samotných opatření, která mají epidemii kontrolovat.

Problémem je už samotná motivace lidí, kteří mají opatření dodržovat. Pravděpodobnost nákazy totiž závisí na intenzitě společenských kontaktů. Jsou to tedy primárně mladí a zdraví, u kterých je vyšší pravděpodobnost, že se nakazí a budou infekci dále šířit. Současně ale tito lidé čelí minimálnímu riziku, že onemocní nebo dokonce zemřou.

Kombinace vysoké nakažlivosti viru ve spojení s tím, že lidé, kteří mají největší vliv na jeho šíření a mají tedy nést největší náklady spojené s jeho kontrolou, mají nejméně důvodů toto úsilí vynakládat, nám velmi komplikuje situaci. Samozřejmě, můžeme od sebe navzájem očekávat solidaritu. Není ale jisté, zda jí bude dostatek.

Nejsme v tom sami

Situace však není komplikovaná jen u nás. Podzimní vlna epidemie, která Českou republiku zasáhla jako jednu z prvních zemí, prostupuje celou Evropou. Ani dobře fungujícím státům, jejichž vlády a veřejný sektor vykazují vyšší míru kompetence než u nás, se nepodařilo předejít exponenciálnímu nárůstu infekcí.

Německo už před první vlnou systematicky budovalo testovací a trasovací kapacity. Základní opatření pro kontrolu epidemie zůstala v platnosti i přes léto. Přesto se podle dosavadního vývoje podzimní epidemii nevyhnulo a pomalu směřuje k lockdownu.

Zkrátka, současný vývoj epidemie příliš nenahrává představě, že ji bylo možné efektivně potlačit a kontrolovat „chytrými“ opatřeními a tím se vyhnout drahému a „hloupému“ lockdownu. Při zpětném pohledu se zdá, že tento cíl byl pravděpodobně příliš ambiciózní.

To potvrzuje i nedávné vyhodnocení programu testování a trasování v hodnotě 12 miliard liber v Británii. To dochází k závěru, že tamní program měl pouze marginální efekt na snížení přenosu koronaviru. Lockdownu bychom se tak nejspíš nevyhnuli ani v Česku, i kdyby vláda vítězoslavně neodjela k moři strkat hlavu do písku a místo toho implementovala doporučení odborníků.

Čeká nás těžký kompromis

Namísto chytrého řešení tedy před sebou máme složité dilema. Ani jeden z extrémních přístupů, tedy nechat populaci volně promořit, či naopak snaha epidemii úplně potlačit, není udržitelný. Oba s sebou nesou zásadní zdravotní, sociální a ekonomické náklady, a to krátkodobé i dlouhodobé. Budeme tedy muset najít kompromis. Čeho se při jeho hledání můžeme chytit?

Navzdory dosavadnímu rozdělení společnosti se nyní alespoň zdá, že kolaps zdravotního systému je tvrdým omezením, u kterého je společenský konsensus, že jej nechceme dopustit. Snad se podaří tomu zabránit.

Ve chvíli, kdy se epidemii podaří dostat pod kontrolu, tedy budeme muset rozhodnout: necháme šrouby společenského života utažené trvale, nebo budeme akceptovat šíření viru po jejich povolení, včetně možných lockdownů v budoucnu? To bude těžká volba, ale nepůjde se jí vyhnout. Koronavirus totiž nikam neodejde.

Naštěstí je tu několik faktorů, které tyto temné vyhlídky projasňují. Prvním je pokrok v medicíně, zejména ve vývoji léků a vakcín. Nyní již existuje několik velmi slibných kandidátů na vakcínu ve finální fázi testování. Jejich efektivita se teď ověřuje v rámci velkých kontrolovaných experimentů s tisíci účastníků.

V tuto chvíli není jisté, jak efektivní tyto vakcíny budou, ale možnost, že by všechny byly k ničemu, je nyní málo pravděpodobná. Hlavní americký epidemiolog Anthony Fauci v současnosti odhaduje, že vakcíny mohou být ve Spojených státech široce dostupné ve druhém čtvrtletí příštího roku. Pokud bude jejich dostupnost v Evropě podobná, do příštího podzimu bychom již vstupovali s posílenou imunitou. To je ale ještě dost daleko.

Jak si koupit čas?

Druhý parametr budoucího vývoje můžeme ovlivnit přímo. Pořád totiž platí, že investice do testování a trasování jsou ze společenského hlediska vysoce efektivní. I když nás nutně neochrání před budoucími vlnami epidemie, potřebou preventivních opatření a případnými lockdowny, efektivní testování a trasování může výrazně snížit náklady budoucích vln epidemie, „koupí“ nám čas a ušetří ztráty na životech.

Ekonomická efektivita těchto investic vyplývá z velmi vysoké hodnoty, kterou přikládáme lidskému životu. Konkrétně, pro hodnocení efektivity opatření snižujících riziko úmrtí ekonomové používají koncept tzv. „hodnoty statistického života“. Ta zjednodušeně odpovídá nákladům, které jsou jednotlivci ochotni vynaložit za snížení určitého rizika úmrtí.

Podle výzkumu Anny Alberini a Milana Ščasného z roku 2010 byla tato hodnota statistického života plynoucí z rizika úmrtí na respiratorní chorobu 15 milionů Kč (k nahlédnutí zde). V současnosti by to bylo více, při zohlednění mzdového růstu nejméně 21 milionů Kč.

Pokud by celkové náklady na jednoho „trasovače“ byly 100 000 Kč měsíčně a v důsledku jeho práce by byl zachráněn jeden lidský život za měsíc, byla by společenská návratnost takto vynaložených prostředků 200násobná. Při poloviční úspěšnosti by byla stonásobná. Dosavadní zanedbání těchto investic je vskutku fatálním selháním vlády. To může do budoucna napravit jen tím, že tyto kapacity začne masivně budovat nyní.

K občanům by tím současně vyslala cenný signál, že to stát myslí vážně a je schopen rozeznat a napravovat své chyby. Opatrné budování důvěry mezi občany a vládou je nyní totiž klíčové pro porozumění a akceptaci smyslu preventivních opatření. To je nezbytné pro jejich efektivitu.

Investice, která se vyplatí

Další faktor, který hraje v náš prospěch, byť je spojen s obrovskými náklady ve formě ztracených lidských životů, je imunita. Dnes je už jen málo pochybností o tom, že lidé po prodělání infekce získají alespoň krátkodobou imunitu. Celosvětové počty prokázaných reinfekcí koronavirem se dosud počítají v jednotkách, přičemž nákazou již prošly stovky milionů lidí. Kolem dlouhodobé imunity je otazníků o něco více, poslední výzkum však posiluje optimismus i v této oblasti.

Po podzimní vlně zde tedy bude nemalá část populace, která infekcí prošla, a proto bude v dalších kolech „mimo hru“. Co víc, budou to ze značné části právě lidé mladší a lidé, kteří mají více společenských kontaktů.

To bude mít za následek snížení příležitostí viru k jeho šíření a tedy snížení rizika nákazy pro zbytek populace. To současně posílí efektivitu opatření pro kontrolu epidemie, včetně testování a trasování. Proto je nyní důležité, aby tyto investice vláda znovu nepodcenila. V brzké budoucnosti se mohou velmi vyplatit.

Vedle testování a trasování jednotlivců by ale vláda měla investovat i do monitorování infekce v populaci jako celku. Týdenní testování na reprezentativním vzorku o velikosti řádově 2000 (méně než jedno procento naší současné týdenní testovací kapacity) by nám nyní umožnilo sledovat skutečný počet nakažených mezi lidmi, ale třeba i změny ve věkovém složení nakažených, což je klíčový ukazatel z hlediska nebezpečnosti epidemie.

Ve chvíli, kdy se tuto vlnu epidemie podaří potlačit, by současně vznikl prostor pro rozšíření vzorku, což by umožnilo epidemii efektivně monitorovat i při nižších mírách nákazy. Tím bychom získali jakousi „termovizi“, která by nám řekla kolik infekčních požárů se nám daří hasit a o kolika vůbec nevíme.

Takový program mají například ve Velké Británii a vědí tedy, že skutečný počet infekcí je nyní řádově dvojnásobkem počtu případů zachycených v rámci standardního programu testování a trasování. Naopak česká vláda může skutečný počet infekcí v zemi leda tipovat.

Ze stejných důvodů by bylo vhodné pravidelné testování vzorku populace na protilátky. To by nám dalo informace o tom, jaká část společnosti nákazou prošla, a umožnilo lepší kalibraci a cílení budoucích preventivních opatření.

Hledat společnou řeč

Lepší informace o rozsahu a průběhu epidemie by též zmenšily prostor pro dohady ohledně interpretace veřejných dat a rozšířily prostor pro hledání shody. Dále by pomohlo, kdyby se veřejná debata přestala odehrávat v režimu absolutních pravd či nepravd a vyhrocené polarizace, ne-li démonizace nesouhlasících.

Kupříkladu – není realistické, že ohrožené skupiny lze dokonale ochránit. Současně ale asi není pravda, že je nelze ochránit vůbec. Skutečnost bude někde mezi. Nějaká ochrana ohrožených je bezesporu možná a potřebná, i když nikdy nebude dokonalá. A měli bychom se snažit ji do budoucna vylepšovat, neboť s sebou nese enormní společenský prospěch – zejména v situaci, kdy se epidemii nedaří kontrolovat, jako nyní.

Obdobně nás nespasí ani chytrá karanténa, nebude dokonalá, přesto jsou investice do ní velmi cenné. Také imunita, která překonáním infekce vzniká, nemusí být dokonalá a její získání je sakramentsky drahé. Sama osobě má však značnou společenskou i soukromou hodnotu, kterou bychom neměli ignorovat. Očekávat, že nás brzy spasí vakcína, je také naivní. Doufejme, že nám dost pomůže, ale bude to ještě trvat.

Koronavirus je zkrátka nepříjemnost, se kterou se budeme ještě mnoho měsíců vyrovnávat. Jak obstojíme, závisí mimo jiné na tom, zda viru volně umožníme, aby nás rozděloval, nebo budeme hledat společnou řeč, jak se s ním vypořádat. To bude složité, ale nic jiného nám nezbývá. Jednoduché řešení ani dokonalá opatření zkrátka nemáme a nehledejme je. Potřebujeme rozumný kompromis.


Autor je ekonom a astmatik. V současnosti pracuje a přednáší na Katedře národního hospodářství Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Právo a ekonomii studoval na univerzitách v Praze, Turíně, Hamburku a na Cornellově univerzitě v USA. Publikoval řadu vědeckých prací v mezinárodních vědeckých časopisech, zejména na témata v oblastech veřejného zdraví, ekonomie kriminality, či ekonomie životního prostředí.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

10 komentářů

  1. martin napsal:

    spolecnost rozdeluje vlada v cele s babisem.
    pridavat duchodcum darecek 5tis v dobe, kdy maj svuj duchod vcetne kazdorocni valorizace jistej a kdy mnozi zamestnanci, zivnostnici a podnikatele prisli kvuli vlade o svoje prijmy a zivobyti, muze jenom ten, kdo spolecnost zamerne deli na privilegovane duchodce a ty ostatni.

  2. petrph napsal:

    Já děkuji panu Montagovi za jeho kvalitní a hlubokou analýzu současné situace,ovšem ten problém je v dedikaci v závěru nikoliv, „my budeme hledat společnou řeč, jak se s ním vypořádat“, protože přece tu pravomoc rozhodovat a vydávat ta závazná opatření, má jen partička bossů ve vládě podle toho jak se dohodnou spolu niikdo jiný.. Tož, teprve potom, až bude fungovat skutečně široká pluralitní diskuze (řekněme i jen mezi odborníky), a výsledky této budou přijímány jako povinná. No a malér je v tom, že pokud se budou dodržovat u nás nastolená pravidla parlamentní demokracie, tak jak se tu 30 let vytvářela, tak k tomu nedojde nikdy.. (Podotýkám, ať bude ve vladě Babiš, Fiala nebo kdokoliv jiný).

    V čem je další možná potíž, zda o toto ti odborníci skutečně stoj. Ono totiž, o koronaviru stále nevíme všechno, ani o efektivním opatřeních proti němu, t. Tak zda pak ti odborníci budou ochotni převzít osobní (vědeckou?) zodpovědnost, pokud ty jejich návrhy budou povinně masově nasazeny, ale nepřinesou kýžený optimální výsledek, ale naopak * i třeba sekundárně ublíží, i v jiných oblastech.

    Abych dal takový drobný příklad, výše v článku je zmíněno „Pokud by celkové náklady na jednoho „trasovače“ byly 100 000 Kč měsíčně… atd“ – jenomže, těmi „trasovači“, se dosud mínil hygienici, u kterých je vysoká důvěra, že si ty informace „nechají poro sebe“, Ale hygieniků je skutečně málo, a víc už si jich ze země nevydupeme. Pak tedy pomáhala na jaře armáda se svými lidmi.. I to by se snad ještě dalo ustát, dokud občané své armádě věří. Ovšem, pokud se dnes píše, že tyto linky posilují lidmi z komerčních společností. kteří tento kanál používají souběžně pro prodej produktů, tak to už může být problém. Jakože – a znám spoustu lidí z okolí,, právě z těchto důvodů vůbec hovory z neznámých čísel neberou..

  3. Filip napsal:

    Jedinou novou, podstatnou, informací o covidu, kterou nešlo nějak praesumovat, od jara je, kde že se tou chorobou lidé nakazí nejčastěji, a to nejen u nás: doma, a v robotě. Zbytek, kdo je tou chorobou nejvíce ohrožen, krom cytokinové bouře, to je všecko pořád, v substanci, stejné, maximálně se to nějak upřesní, zacílí.

    Pořád to tak je, že na to nejdéle marodujou, nejvíce jich zmře krutou smrtí, partyzáni nad 65 let. Pomineme-li skutečnost, že zdravý organismus žije, chce žít a moc se nezamýšlí nad sebou, tak když partyzáni marodujou, stojí nás to všecky více, než když marodujou, s tou chorobou, mladí, anžto partyzáni jsou častěji hospitalisováni, jsouce hospitalisováni, délka jejich hospitalisace je delší, a rovněž tak častěji vyžadují „vyšší stupeň“ hospitalisace, tj. JIP, ARO, prostě VIP lůžko, které je dražší. A leží na něm déle, aby na něm, nakonec, zmřeli, tedy znatelně větší procento jich, po té drahé proceduře, zmře. Zároveň partyzáni, až na PRASE (PRAcující SEniory, prý PRDUCH už je nekorrektní, protože senioři nejsou vždy duchodci), nejsou ekonomicky činní.

    V pořádku, toto jim nikdo soudný nemůže vyčítat, stejně tak může přijít jiná choroba, která bude klátit pubertální fakany, nebo ženy po třicítce, to může být. No, ano, ale pokud platí výše popsané, tak by to měli partyzáni pochopit a zachovat se podle toho. No, ne.

    Na jaře burani houby prd věděli, co že to za chorobu přišlo, a partyzáni věděli dvakrát houby prd, poněvadž nejsou jazykově vybaveni, neví, co je to internet a v Goebbelsově skříňce běží jenom propaganda, a je jedno, jestli je lidově demokratická, nebo imperialisticko kapitalistická, prašť jako uhoď. Takže se partyzánům vyšlo neskutečně vstříc: v podstatě nemuseli vůbec vystrčit rypák z baráku, pokud nechtěli. Nákupy i léky zajistili dobrovolníci, jídlo obec a platili to na účet (neumí), složenkou (někteří umí), nebo v hotovosti na kasse ouřadu (všickni umí!) po konci té hysterie. Respirátory normálně byly, FFP2 se daly normálně koupit, zpočátku i FFP3 (ale to by partyzáni neudýchali, neutáhli by to), a většinou za lepší peníze, než dneska.

    Tak jsem je tak pozoroval: měli v obchodech mezi 8.00 am a 10.00 am vyhrazený čas jenom pro ně. Jo? Už za deset sedm špalír vůzků a chodítek před Lidlem, a tak 60% partyzáni. Respirátor? To je drahé: Gesichtdeckely z plenek, tepláků, triček či utěráků, zajebané, že to byl docela hnus i vidět tak z 50%, nadávali, proč že ten obchod ještě není otevřený (když otevírá v sedm, je divné, že za pět sedm je zavřený, no). Desinfekce tam byla. Partyzání? To za Husáka nebylo. Odestupy dva metry? Nemají čas, spěchají do hrobu. V obchodě? Leták v ruce, ve vozíku jedno máslo a dvě konservy, o které se ještě dědci porvali berlema. A o jejich chování v létě ani nemluvě.

    Za své zdraví jsme každý odpovědný primárně sám, a pokud někdo chlastá, kouří, jak sádrový ježek, žere sračky a večery tráví u Goebbelsovy skříňky s flaškou a tlačenkou, jeho problém.

    Tak se nikomu moc nedivím, když nemá zájem se omezovat v obvyklém způsobu života, když něco podobného kolem sebe vidí. Jistěže to nejsou všickni, třeba to ani není většina, ale bylo, je a bude jich dost na to, aby to vznášelo otázky nad smyslem a oučelností dobrovolnické pomoci a přispívalo k neochotě se, kvůli nim, omezovat.

  4. Petr Kaminsky napsal:

    1) To je ale blbost. Manipulace od zacatku do konce. 2) Ikdyby to bylo 10%, co je dulezitejsi? Zachranenych 10% nebo normalni zivot pro 90%? 3) Vlada se na „ohrozene skupiny“ totalne vykaslala. 4) Rikat, ze neco (chytra karantena, trasovani) je neefektivni, je „prani otcem myslenky“. 5) Podivejte se na Tchaj-Wan. Nebo Novy Zeland. Meli tam lock-downy? Co Svedsko? Myslite, ze ve finale budeme mit mene mrtvych? Ale k tomu jsme oknem vyhodili 500 mld. Kc. 6) To zduraznovani „exponencialniho rustu“ uz me zacina nudit. Stejne tak se da rict, ze se divame na krivku nasyceni. Ekonomove vedi, o cem je rec. Proc si to myslim? Protoze nas neni nekonecny pocet. Ten rust se jednou zastavi. Je tady jediny rizikovy faktor. Sklon krivky/rychlost rustu. 7) Osobne si myslim, ze to, co ted prozivame, je „nerizene promorovani“ spolecnosti. Kdyby nebyla vubec zadna omezeni, nebylo by to o moc jine.

  5. Pavel napsal:

    Tahle vláda akorát škodí této zemi

  6. Sepp Kraweis napsal:

    zadnej koronavirus nas nerozdeluje ale tahle vlada a vubec tahle vlada je skodnou pro CR

  7. Miriam napsal:

    Průšvih je, že v Evropě obecně je produktivní člověk tím, kdo nese veškeré náklady, ale přestává mít čím dál víc přístup k jakýmkoliv bonusům. A COVID tomuhle nasadil korunu. Už před COVIDem vybíral stát produktivnímu člověku kapsy plnýma hrstma a peníze rozhazoval, tu na nějakou dotaci, tu na zelený nesmysly, tu netáhlům na dávkách, tu na zvýšení platů ve veřejném sektoru, který utěšeně bobtnal.
    A co teď? Produktivní člověk je vystavený riziku ztráty zaměstnání, zmaření investice, podnikatelského záměru. K tomu je mu omezený veškerý mimopracovní život (kultura, sport, zábava). A dokud vydělává, tak mu stát vysaje každou korunu, na kterou dosáhne.
    A co z toho všeho má? Bolí tě záda, kolena? Potřebuješ ortopeda nebo rehabilitaci? Sorry, řešíme covid. Chytil jsi raka? Sorry, řešíme covid. Nějakej pozitivní výhled do budoucna a na stáří? Leda tak eutanázie v akci…
    Jak nemá být společnost rozdělená? Jsme v situaci, kdy jedni táhnou a druzí se vezou – bez jakékoliv vyhlídky, že tahouni budou někdy vystřídáni nebo že se sami, až dojdou síli, taky kousek povezou…

  8. Nejedlý napsal:

    …všichni jednou zemřou a nikdo neví kdy, tak co tu řešíme? 😀

  9. František napsal:

    svatá pravda, já osobně jsem nucen sedět doma, rozesilam životopisy všemi směry na všechny možné i nemožné firmy a to víceméně bez jakéhokoliv výsledku a s brigádami je to stejné, nemám ani nárok na jakoukoliv podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky, protože nemám tu „spravnou“ barvu pleti atd. , takže jsem si zajistil příjem darováním plasmy atd., ale to nestačí pokrýt ani ty nejnutnější životní náklady… asi to ukončím sám se sebou.
    Je mi 60, důchod stejně za 4 roky nedostanu, protože už na něj nebude, tak co.
    Perspektiva už žádná..

  10. Tom napsal:

    Největší současným neštěstím je úpadek morálky

Přidávání komentářů není povoleno