ANALÝZA. Evropský zákon o svobodě médií (EMFA) přezdívaný někdy také „Kuciakův zákon“ stále rozděluje europoslance i mediální branži. Zatímco především velcí vydavatelé proti němu od začátku tvrdě lobbují, novináři ho naopak s různou mírou nadšení vítají. Snaží se do něj také promítnout své leckdy protichůdné představy, jak by evropské země měly chránit svobodu médií. Stihnout ambiciózní lhůtu pro přijetí zákona do eurovoleb v příštím roce i proto nebude snadné, ukazuje analýza HlídacíPes.org.

O Evropský zákon o svobodě médií (EMFA) se strhla v Evropském parlamentu bitka. Do své kompetence jej chtěly získat hned tři parlamentní výbory. Když se europoslanci konečně po několika měsících domluvili, zákon jim přistál na stole již ověnčen desítkami pozměňovacích návrhů profesních organizací.

Někteří velcí vydavatelé se snažili smést zákon ze stolu už v době, kdy jeho text ještě ani neexistoval. Z českých mediálních domů k nim patřila Babišova Mafra včetně deníku MF Dnes, jehož šéfredaktor Jaroslav Plesl byl spolu s Unií vydavatelů v Bruselu lobbovat proti tomuto zákonu už loni v červnu (HlídacíPes.org to popsal zde).

Ostrý odpor německých vydavatelů

Po zveřejnění návrhu v polovině září nastoupili na barikády především zástupci velkých vydavatelů v Německu. Nejprve se snažili přesvědčit zákonodárce, že pro podobný zákon nemůže existovat právní základ. Poté, co několik právních posudků tuto tezi vyvrátilo, se ještě v březnu pokusili prosadit oslabení zákona. Německo pod tlakem několika silných vydavatelských organizací navrhlo rozdělit text na nařízení a směrnici.

Do směrnice, kterou by si členské státy následně implementovaly do svých zákoníků, chtěli vydavatelé přesunout paragrafy, které jim nejvíce vadí. Jedná se především o článek 6 týkající se transparentnosti vlastnictví médií a editoriální svobody, a také článek 21, který se zabývá koncentrací vlastnictví médií.

Podle informací HlídacíPes.org nyní Sabine Verheyen prosazuje takový zákon, který se nespoléhá na podrobná, normativní pravidla, ale spíše na obecně formulovaná pravidla. To by vyhovovalo opět především velkým vydavatelům, kteří zákon odmítají.

„Přístup Evropského aktu o svobodě médií (EMFA) přehlíží kulturní důsledky a hrozí tak negativní změna dobře fungujících mediálních systémů přizpůsobených příslušným podmínkám. V tomto ohledu nejenže není potřebný, ale ohrožuje základní pilíř evropských demokracií,“ stálo v prohlášení z poloviny března, které podepsaly čtyři zastřešující organizace německých vydavatelů.

Veřejné diskuze výborů k zákonu začaly až v únoru. Zájem získat zákon do své kompetence měly tři výbory – CULT (Výbor pro kulturu a vzdělávání), LIBE (Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci) a IMCO (Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele). Nakonec zvítězil výbor CULT, menší část připadla do kompetence výboru LIBE a IMCO bude vydávat jen stanovisko.

Vstřícnost k velkým hráčům?

Ani na začátku dubna ještě není příliš jasno, jaký bude další osud či výsledná podoba zákona. Německá europoslankyně Sabine Verheyen (EPP), zpravodajka zákona za výbor CULT, nechtěla začít text projednávat, dokud nebude známý výsledek posledního posudku na právní základ zákona. Ten si nechala zpracovat Rada EU. Verheyen byla podle některých médií rovněž zastánkyní nápadu rozdělit zákon na směrnici a nařízení.

„Pro Evropskou federaci novinářů je zásadní, aby byly provedeny změny v článku 4 o ochraně zdrojů a ochraně novinářů před sledováním, a zde většina vydavatelů a soukromých i veřejnoprávních vysílatelů naše pozměňovací návrhy podporuje. Členské státy však nikoli.“

Už minulé úterý ale naděje Němců na stažení či rozdělení zákona rozmetal prestižní server Politico. „Právní útvary Evropského parlamentu a Rady EU se postavily na stranu Komise ve sporu o evropský zákon o svobodě médií a dospěly k závěru, že jeho právní základ je vhodný, sdělily serveru tři zdroje zapojené do tohoto spisu.“

Rozdělení zákona odmítly také ostatní země. Česká europoslankyně Michaela Šojdrová, která je zástupkyní předsedkyně výboru CULT, už dříve prostřednictvím svého asistenta uvedla, že rozdělení zákona na nařízení a směrnici si neumí představit.

„Zejména pro některé země je tento zákon velmi důležitý. Ale já také souhlasím s tím, že pravomoci členských států jsou tady velmi zásadní,“ řekla na schůzi výboru.

Podle informací HlídacíPes.org nyní Sabine Verheyen prosazuje takový zákon, který se nespoléhá na podrobná, normativní pravidla, ale spíše na obecně formulovaná pravidla. To by vyhovovalo opět především velkým vydavatelům, kteří zákon odmítají.

„Nikdo by neměl mít ze zákona strach“

V praxi by to ale nefungovalo, podotýká Audrius Perkauskas, zástupce vedoucího oddělení audiovizuálních a mediálních služeb na Generálním ředitelství Evropské komise pro komunikační sítě, obsah a technologie (DG CONNECT). „Je opravdu důležité, aby EMFA zůstal jako nařízení založené na konkrétně definovaných předpisech,“ řekl Perkauskas minulý týden.

Velmi vstřícná je k návrhu Komise slovinská europoslankyně Irena Joveva (RENEW), stínová zpravodajka zákona ve výboru CULT. „Toto nařízení tak, jak je navrženo Komisí, je podle mě v celé řadě věcí průlomové. To, co se stane v jednom členském státu, má dopad na ostatní členské státy, na celou EU i na jednotný evropský trh jako celek. Nikdo by neměl mít strach z této legislativy, leda ten, kdo chce média omezovat či využívat pro své zájmy,“ prohlásila na schůzi výboru minulý týden.

Zákon podpořila i další stínová zpravodajka ve výboru, Španělka Diana Riba I Giner (GREEN). „EMFA je velkou výzvou pro Evropu, souvisí s ochranou právního státu. Já bych ráda přispěla k tomu, aby to bylo silné nařízení, v němž nebudou chybět záruky, že bude uplatněno a vymáháno. Nařízení je správnou volbou, vyhneme se roztříštění a zákon nebude podléhat procesům jako směrnice, kdy se v členských státech často odchýlíme od původního záměru.“

Nařízení jako Kuciakův odkaz

S pozměňovacími návrhy už přišel výbor IMCO. Navrhl například vyřešit sporný článek 6 o redakční nezávislosti tak, že by vydavatelé a novináři mohli podepsat dobrovolný kodex, který by upřesňoval práva a povinnosti novinářů, vedoucích pracovníků, redaktorů i akcionářů.

Výbor se zabýval také ochranou mediálního obsahu před zásahy ze strany velkých platforem. Navrhl zavést 48hodinovou lhůtu, během níž by nesměl být obsah omezen, pokud by nebyl protiprávní, a vydavatelé by mohli rozhodnutí platformy napadnout.

„Uvidíme, zda bude Evropský akt o svobodě médií odkazem Jána Kuciaka, Daphne Caruany Galiziové a všech těch, kteří obětovali své životy za svobodu médií,“ prohlásila minulý týden s odkazem na zavražděné novináře eurokomisařka Věra Jourová.

Další návrhy předložila také Evropská federace novinářů (EFJ). Ta chce především posílit ochranu novinářů a jejich zdrojů. Organizace také navrhuje, aby se zákaz odposlechů, sledování či nasazení špionážního softwaru do zařízení novinářů a jejich blízkých vztahovalo nejen na státy jako takové, ale i na nestátní a kvazistátní subjekty. „Pro EFJ je zásadní, aby byly provedeny změny v článku 4 o ochraně zdrojů a ochraně novinářů před sledováním, a zde většina vydavatelů a soukromých i veřejnoprávních vysílatelů naše pozměňovací návrhy podporuje. Členské státy však nikoli,“ podotýká ředitelka EFJ Renate Schröder.

EFJ dále navrhuje, aby nově vytvořený Sbor pro mediální služby vydal společně s Evropskou komisí pokyny týkající se testování veřejného zájmu při fúzích médií. „Zatímco koncentrace trhu nemusí mít negativní vliv na na svobodu médií, pokud například pomáhá menším médiím přežít, a zároveň existují vnitřní záruky, je naprosto nezbytné, aby nařízení proti koncentraci působilo jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni, pokud vede k mediálním monopolům,“ uvádí EFJ ve stanovisku.

Novinářská federace naopak nepodporuje myšlenku, že by do posouzení veřejného zájmu na fúzích médií měly být zahrnuty i velké online platformy, což prosazují vydavatelé. To by ospravedlnilo jakoukoli fúzi médií, varuje Renate Schröder.

„Uvidíme, zda bude Evropský akt o svobodě médií odkazem Jána Kuciaka, Daphne Caruany Galiziové a všech těch, kteří obětovali své životy za svobodu médií,“ prohlásila minulý týden s odkazem na zavražděné novináře eurokomisařka Věra Jourová.

Podobný postoj k zákonu jako EFJ má také další novinářská organizace, Mezinárodní tiskový institut (IPI). „Normálně bychom řekli – čím méně regulace pro média, tím lépe. Ale současná situace je taková, že celoevropská reakce na tuto krizi je absolutně zásadní,“ uvedl Oliver Money-Kyrle z IPI.

Proti technologickým gigantům

Zřejmě největší obavy u novinářů i vydavatelů budí plán na vytvoření Sboru pro mediální služby, který se má stát poradním orgánem Evropské komise v oblasti médií. „Především vidíme jako problematické, že má tuto roli zastávat současný audiovizuální regulátor, který nemá v podstatě žádný vhled do oblasti tisku. Také nejsme přesvědčeni o tom, že tento sbor bude zcela nezávislý na Evropské komisi,“ říká Mads Brandstrup, zástupce dánských vydavatelů sdružených v organizaci Danske Medier.

„Vítáme naopak silnější ochranu novinářů a jejich zdrojů před politickým vměšováním, a také ochranu před zneužíváním zadávání státní inzerce s cílem potrestat kritická média,“ dodal. Zásadní je podle něj posílit ekonomickou stránku médií zajištěním férových podmínek soutěže s technologickými giganty.

Velmi podrobně se zabývala návrhem zákona zastřešující vydavatelská organizace News Media Europe (NME), kam patří i Danske Medier či česká Asociace online vydavatelů, a která zastupuje více než 2400 médií napříč Evropou. Ta navrhla mimo jiné i upřesnění definice pojmů jako poskytovatel mediální služby, šéfredaktor či redakční odpovědnost.

Na rozdíl od některých jiných vydavatelských organizací NME chápe důležitost článku o koncentraci médií pro některé země a nedomáhá se jeho stažení. Doplňuje a upravuje ale některá kritéria, která mají být brána v potaz při posuzování toho, zda koncentrace vlastnictví médií ohrožuje pluralitu. „Fúze médií musí být povoleny, a to nejen v situacích, kdy mediální společnost potřebuje zajistit svou finanční udržitelnost, ale také pro konkurenceschopnost a stimulaci investic,“ zdůrazňuje organizace v odůvodnění pozměňovacích návrhů k zákonu.

NME také navrhuje doplnit článek 5 týkající se médií veřejné služby o nový text: „Členské státy zajistí, aby působnost veřejnoprávních médií nezasahovala do nabídky soukromých médií v takovém rozsahu, kdy by byla ohrožena výdělečná schopnost nebo sledovanost soukromých médií.“

V článku 17, který se týká povinnosti velkých platforem zdůvodnit případné odstranění mediálního obsahu, navrhuje NME rozšíření podmínek pro stažení obsahu a také lhůtu 24 hodin, během níž musí platformy své rozhodnutí zdůvodnit.

Povinnou transparentnost při zadávání státní inzerce chce NME rozšířit i na online platformy. Dále navrhuje, aby vydavatelé či online platformy, přijímající veřejné prostředky nebo jakoukoli jinou odměnu pro účely reklamy ze třetích zemí, musely každoročně předložit zprávu vnitrostátnímu regulačnímu orgánu. Tato zpráva by měla být zároveň veřejně přístupná.

Zákon nyní čeká maraton pozměňovacích návrhů ve výborech. Nařízení by teoreticky mohlo být přijato ještě před volbami do Evropského parlamentu v příštím roce, pokud Evropský parlament a Evropská rada přijmou své stanovisko k zákonu do začátku podzimu.