Presumpce politické viny? Proč by hejtman Rozbořil i přes nátlak ČSSD neměl odstupovat
Premiér Bohuslav Sobotka a čerstvě i předsednictvo ČSSD tlačí olomouckého hejtmana Jiřího Rozbořila, který čelí obvinění z podplácení, k rezignaci na hejtmanský post i stranické funkce. Argumentem je tzv. presumpce viny, která by prý měla být uplatňována ve vztahu k politikům.
Všichni jistě vědí, že trestní řízení je ovládáno zásadou přesně opačnou, a to presumpcí neviny spočívající v tom, že na obviněného či obžalovaného musí nahlíženo jako na nevinného, dokud není pravomocným rozsudkem soudu rozhodnuto o opaku. Tato zásada je založena na principu limitace státní moci ve svobodné společnosti.
Zatímco demokratické státy mají široké pravomoci vyšetřovat, stíhat a trestat, nemohou tak činit v rozporu se základními právy člověka. Presumpce neviny má chránit člověka proti nadměrným zásahům státní moci do jeho práv.
Stejně jako za krále Klacka
Je však nutno poznamenat, že premiér Sobotka zcela jistě nevolá po zavedení principu presumpce viny v trestním řízení, ale odkazuje na princip společenské presumpce viny v politice, která má s právní kategorií pouze shodný název, a když každá spočívá v něčem jiném. Je tedy otázkou, zda je tento princip souladný s demokratickou společností žijící v právním státu.
Obvinění z trestného činu představuje pro každého hluboký zásah do jeho osobní integrity, soukromého, rodinného, společenského a profesního života, ale často i do zdravotního stavu. Každý obviněný či obžalovaný má právo, aby na něj bylo nahlíženo tak, že bude obvinění zcela zproštěn, a to nejen ve smyslu trestněprávním, ale i společenském a reputačním. Důstojnost a čest obviněného či obžalovaného nesmí být degradována a jediným trestem, který je jim možno udělit, či újmou, kterou mohou utrpět, je trest po vyslovení viny.
Čtěte též:
Svéráz ministra Chovance: Ať o vině hejtmana Rozbořila rozhodne veřejnost a strana
Podnikání hejtmana Rozbořila, muže, který byl ve špatný čas na nesprávném místě
Trestem, byť nikoli ve smyslu trestního práva, je samozřejmě i újma na dobré pověsti. S ochranou cti a důstojnosti je neslučitelné už i umožnění pořizování záběrů zadržených osob s pouty na rukou, které jsou vedeny či převáženy k nějakému úkonu trestního řízení. Prezentaci lidí s pouty na rukou veřejnosti má totiž, stejně jako před staletími, jediný účel, zotročit, degradovat a zlomit poraženou lidskou bytost. Tato praxe nepatří k opravdově civilizovaným společnostem.
Patří k civilizované společnosti zbavení politika či státního úředníka jeho pozice, zaměstnání či možnosti vykonávat funkci při vznesení obvinění? Tato ostrakizace je zcela jistě trestem. Je trestem nejen v rovině politické, morální či reputační, ale je trestem i v rovině právním. Tento trest je o to přísnější, že podle statistik mají obvinění a obžalovaní mnohem menší šanci najít si novou práci. Principy právního státu by neměly být uplatňovány pouze v soudním řízení, ale mělo by na nich být vystavěno i fungování společnosti v rovině mimoprávní.
Nebezpečné pseoudosoudy médií
Hodnoty jako je správnost, důvěryhodnost, respekt k lidské důstojnosti by neměly být uzavřeny v soudní síni, ale měly by prostupovat lidskými vztahy, tedy i politikou obecně. Politik by proto neměl odstoupit tehdy, kdy je mu sděleno obvinění z trestného činu, ale tehdy, pokud spáchá něco, co je neslučitelné s výkonem jeho funkce a tato neslučitelnost může být veřejností posouzena.
V případě hejtmana Rozbořila však veřejnost takovou možnost nemá. Musí spoléhat na jediný možný zdroj, který je ze své podstaty předpojatý, a to policii nebo státní zastupitelství. Obviněný hejtman Rozbořil má navíc orgány činnými v trestním řízení zakázáno se ke kauze vyjadřovat, což ještě více posiluje informační asymetrii a možnost alespoň laického úsudku občanů.
Všichni si jistě uvědomují nebezpečnost spektakulárních pseudosoudů veřejnosti, popř. médií, bez důkazů a bez možnosti obviněného se bránit. K tomuto fenoménu by politici neměli přispívat.
Zásady presumpce neviny jakožto právní kategorii a princip soudního řízení není možno zcela kopírovat do politiky či dalších oblastí lidského života, nicméně tento princip být uplatňován musí, protože jinak budou represivní složky státu rozdělovat lidi na plnoprávné a poloprávné, což vyústí v to, že nakonec budou všichni bezprávní.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
9 komentářů
Naprostý souhlas.Abychom to řekli jinak,zatímco presumpce neviny z hlediska trestní řízení je povinnost státních vyšetřujících organů daná zákonem, tak presumpce viny či neviny ostatních lidí z hlediska společenskémho a reputačního vůči obviněnému není vlastně ničím „presumována“, to je totiž názor který si musí každý vytvořit sám-a pokud na základě něj učiní (či naopak neučiní) nějaké rozhodnutí vůči obviněnému, je to jen a jen jeho rozhodnutí i riziko, jak občanské, řídící či politické.
A vlastně P.S. , netvařme se že politická presumpce viny vedoucí k odstoupení z funkce, je na Západě nějaká samozřejmost. Připomenme třebas případ prezidenta Nixona,který se i potom co byly zveřejněny v médiích podrobnosti případu Watergate, dokázal doslova prolhat i do dalšího funkčního obdobi..
Jsme svědky posilování státní moci. Policie má silnou pozici bez legislativního ukotvení. Pokud by chtěl Sobotka, aby hejtman odstoupil, měl by mu něco nabídnout a vyjednávat., takové odstoupení by pak vypadalo jako přiznání viny. Odstoupil by i Sobotka, pokid by se dostal do stejné situace? Nechal by kvůli křivému nařčení padnout vládu? Pochybuji.
Ale to přece není pravda že “ Policie má silnou pozici bez legislativního ukotvení“. Ona tu silnou pozici legislativně ukotvenou má. Stačí si bez růžových brýlích přečíst i jen trestní zákon a zjistíte že policie (a s ní st.zástupci) mají nad občany téměř neomezenou moc. Samozřejmě s tím vysvětlením „že to je právě a jen proti zločincům,, kdo je poctivý ten se nemá čeho bát a nemá co skrývat, že? 🙂
Ovšem, pokud se ptáte třeba na Sobotku, to je ten „nepatrný “ rozdíl, že Sobotka (vzešlý z vparlamentních voleb) má ímunítu. Tudíž policie je na něj krátká, parlament by musel odhlasovat jeho vydání k vyšetřování..Což mohl v roce 2010 využít i Nečas (nakonec jeho nikdo neobvinoval) , ovšem na něj už toho bylo strašně moc,těch průšvihů měl spoustu (vzpomenme jen na spoluúčast na Klausově megaamnestii), takže Nečas asi byl rád, že má důvod s tím praštit a z politiky odejít
Odkud víte, že obvinění hejtmana je křivým nařčením?
Těžko soudit, ale organizace komplexních společností musí důkladně a přísně dbát o to, aby ve veřejných funkcích nepůsobili lidé, kteří jsou důvodně podezřelí z porušení zákona. Jde totiž o to, že tito lidé jsou placeni z veřejných prostředků – a tedy každé jejich další setrvávání ve funkci je de facto i de iure kriminalizováním daňvých poplatníků, občanů. Což jistě uzná každý – že je to absurdní a tragikomické, vede to posléze k takovýcm defektním projevům režimu tkzv. demokratického kdy např. hlas zločince rozhoduje o přesunu prostředků státu organizaci jiného státu (Vatikán) a to v řádech dosti podstatných pro samotnou existenci a rozvoj dotyčné komplexní společnosti….abych zmínil nejkřiklavější případ nedávných dob.
Smiřme se už prostě konečně s tím, že i mezi lidmi zastupujícími veřejnost je řada těch, kteří by měli spíše někde v nápravných ústavech lepit papírové pytlíky, než aby meli rozhodovat o věcech ovlivňujících život lidí například na krajské úrovni…a že ti, kdož je navrhli za kandidáty nesou také za ně odpovědnost, stejně jako ti, kteří je volili (ti však tuto odpovednost nemoho bohužel nijak vyjevit…to není tak, že dotyčný je prostě nějakým chalifou či kondotiérem, jeho postavení je zkrátka a dobře také v rukou veřejnosti, jak té obecné – zastupované v těchto případech policií a justicí, tak té speciální , zastupované stranickými strukturami a voliči (zde je zastoupení ale jen iluzorní).
Jinou věcí je možné znaužití moci policejní a justiční k politickému boji. Kdy o lidech ve funkcích v těchto organizacích ale nemůže platit nic jiného, než co platí o lidech zmíněných výše – krom té odpovědnosti, ta je zde jiná, jde vesměs o nevolené zástupce moci lidu (kdy se často ideaizuje prostředí tkzv. demokracie americké, volby tamních státních zástupců přímo občany jsou krom jiného také o penězích, lobbyingu, o manipulacích atd.), kontrolované opět nevolenými zástupci (v případě policie je to GIBS). Pokud však samotný regulační /kontrolní) orgán, pracuje na politickou objednávku či hájí zájmy různých mafií a ne zájem státní organizace…pak je samozřejmě cynické chtít, aby padala hlava někoho, kdo skutečně může být pouhou obětí takovéto deviantní kvazistátní mašinerie….
Tedy dopěli jsme k banálnímu závěru – že pokud stav a kvalita systému jsou chatrnými, defektními, narušenými a to významně – jak po stránce personální a tak samozřejmě i po stránce procesní…těžko chtít striktně trvat na vyvození odpovědnosti v takovém případě jaký je zmiňován, zejména pokud i odpovědné struktury (politické strany) a regulátoři samotny jsou takového stavua kvality. A bylo by tedy eticko-logičtějším dotyčného ve funkci zanechat do doby, než se situace vyjasní, avšak s tím, že pokud se prokáže vina, bude musit dotyčný (krom samozřejmě trestně-odpovědních plnění uvalených na něj soudy – pokud k nim dojde) za tudo dobu vrátit vyplacený mu plat a plnění spjatá s výkonem jeho funkce. Z veřejnosti nelze činit jen tak lehce spolupacahatele , to je jedna z největších a nejzrůdnějších lumpáren, kterých se různí psychopaté a grázlové bohužel dosti často a ve velkém dopouštějí.
Možná že nebude až tak od věci doplnit zdejší psí článek vlčí Lexovou úvahou (dělám to bez jeho svolení, budiž ke mně OSA milostivá a Lex shovívavý) : https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/10/25/icka-nelizli-rozborila-ano/
To je zase pěkná porce demagogie.
Zbavení politika funkce trestem v žádném případě není, už proto, že je z podstaty dobrovolné. Naopak mu umožňuje, aby se plně věnoval obhajobě své pověsti. Pokud se bude držet funkce, bude bezesporu výtečným soustem pro média ve smyslu, nad kterým se autor tak roztomile pohoršuje.
Pak je tu hezký rozpor: „Politik by proto neměl odstoupit tehdy, …, ale tehdy, pokud spáchá něco, co je neslučitelné s výkonem jeho funkce a tato neslučitelnost může být veřejností posouzena.“ Takže veřejnost (a média) by nikoho neměly soudit – s výjimkou případů, kdy to posoudit (a soudit) můžou – 🙂 – moc hezké.
Presumpce viny u politiků má velmi logické opodstatnění. Jejich funkční období je často „jen“ čtyřleté a pravomocný výrok soudu těžko přijde výrazně dříve, takže potom by z funkcí neodstupoval nikdy žádný politik.
Autor mluví o „demokratické společnosti žijící v právním státu“ a o tom, co „nepatří k opravdově civilizovaným společnostem“. V této souvislosti je vhodné připomenout jedno jméno – CHRISTIAN WULF. Holt asi v SRN není právní stát. Nebo tam přinejmenším nemají právníky kalibru JUDr. Rozehnala.
Škoda že jste si nerozklikl odkaz na Lexovu zmínku……
Víte, ono je těžké chtít po domácí justici nějakou logiku a etiku…když předsedu Evropské komise může dělat de facto bývalý megadefraudant daní (viz Lucembursko coby daňový ráj a bývalé dlouholeté angažmá Junckerovo ve vládě Lucemburska – v době , kdy nejvíce rozkvetla tato členská země EU – coby daňový ráj), tak proč by poměrně dosti nevýznamnější správní funkce nemohli zastávat lidé , kteří si MOŽNÁ přikrádají pouze miliony singrovek ? Jaká by to byla spravedlnost, kdyby velcí zloději byli povyšováni do vysokých funkcí a malí musili jít od válu ? To by časem vedlo k mravnímu i faktickému rozkladu dané organizace.
Hezký den.
P.S. Vůbec je divné, že členy EU mohou být tkzv. daňové ráje, to je postavené na hlavu, taková organizace rozkládá sebe samu zevnitř – zcela systémově.
1) Nevím, proč bych si měl nějaké věci rozklikávat. Pokud chcete argumentovat úvahou někoho jiného, dejte si tu práci a shrňte ji ve dvou větách.
2) Vykročil jste mimo téma. Vyvození politické odpovědnosti, tj. odstoupení hejtmana nebo jeho odvolání, je věcí hejtmana, resp. zastupitelů, kteří jediní ho můžou odvolat. Justice s tím nemá ABSOLUTNĚ nic společného.
3) Není moje chyba, že neznáte obsah slova „defraudant“. Skutečnost je taková, že Juncker byl předsedou vlády Lucemburska v době, kdy bylo možné tam platit nízké daně. Nikdy nebyl obviněn z porušení lucemburských ani unijních právních předpisů. Komise teď žádá po Lucembursku, aby dodanilo FIAT, který získal nízkými daněmi výhodu v hospodářské soutěži. V ČR by to nebylo možné – kdo co ukradne – to už mu nikdo nevezme.
4) Daňovými ráji nejsou země, kde se platí nízké daně, nýbrž ty země, z nichž není možné získat informace o daních. V rámci EU je takovou zemí jedině Kypr. To odsuzuju, ale to je asi tak jediné, v čem se shodneme.