Komunistická strana v Číně zřizuje stranické buňky na všech vysokých školách a univerzitách. Jde o nejnovější útok na poslední ostrůvky akademických svobod v zemi. Zpozornět by měly i západní univerzity, které mají své pobočky v Číně, nebo ty, které přijímají čínské studenty na základě bilaterálních smluv a výměnných programů.

Čínská komunistická strana vydala 23. dubna 2021 nová „Nařízení týkající se práce základních stranických organizací na vysokých školách a univerzitách“.

Podle nich od nynějška musí mít všechny vysokoškolské instituce v Číně (včetně těch hongkongských) povinně zřízeny vlastní stranické buňky, které mají hrát rozhodující roli v zajištění správné implementace stranické vzdělávací politiky a rozhodnutí stranického ústředí.

Politoložka z Oxfordu se zaměřením na Čínu Patricia M. Thornton na Twitteru upozornila, že oproti původní verzi nařízení, již stálý výbor Politbyra schválil v listopadu 2009 a která byla vyhlášena ústředním výborem strany v srpnu 2010, je nově přidán paragraf čtyři první části rozšiřující stranické vedení do „všech oblastí“ procesu vysokoškolského vzdělávání a řízení institucí terciárního vzdělávání.

„Vysoko zvednout prapor socialismu“

Tyto organizace již musely být po roce 2010 zřízeny všude tam, kde byli zaměstnáni více než tři členové Komunistické strany Číny, nyní však byla tato podmínka odstraněna, což podle komentátorů umožňuje, aby bylo zakládání stranických buněk vyžadováno i v Hongkongu.

Stranickým ústředím vydaná nařízení o fungování základních stranických organizací v institucích vyššího vzdělávání mají podle paragrafu jedna první části sloužit „k hlubší implementaci Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou éru, k naplnění veškerých předpokladů pro budování strany nové generace a stranické organizační linie pro novou éru, k posílení všestranného vedení strany na vysokých školách a univerzitách, posílení a reformě budování strany v rámci vysokého školství a k vybudování socialistických vysokých škol s čínskými rysy, které budou pevně zakořeněné ve veliké čínské zemi“.

Úkol stranických buněk je pak podle stejných nařízení následující: „Vysoko zdvihnout velkolepý prapor socialismu s čínskými rysy a podřídit se vedení na základě učení marxismu, Mao Ce-tungova myšlení, Teng Siao-pchingovy teorie, důležité myšlenky ‚trojího zastoupení‘, rozvoje na vědeckém základě a Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou éru.“

Stranické buňky na univerzitách dále mají držet základní linii a celkovou strategii strany, „řídit se stranickými principy pro vzdělávání a zajistit, aby vzdělávání sloužilo lidu, politice a řízení státu prostřednictvím strany, aby přispívalo ke konsolidaci a dalšímu rozvoji socialismu s čínskými rysy, k reformám a otevírání se světu a modernizaci socialismu, a aby byl kladen důraz na výchovu kádrů pro stranu, výchovu talentů pro stát, jakož i tělem a duchem skvělých, pracovitých a po všech stránkách vyvinutých následovníků a budovatelů socialismu“.

Dopad i na západní univerzity

Jak je z textu zřejmé, jedná se o ryze ideologické cíle; stranické organizace mají především zajistit výchovu nové generace „rudé“ elity. Nedílnou součástí fungování stranických buněk je rovněž kontrola didaktického i akademického obsahu, a zejména pak cenzura a dohled nad straníky. Za tímto účelem nařízení nově požadují ustavení inspekčních a disciplinárních komisí na všech školách.

Slovo „akademická svoboda“ nepadne v textu ani jednou, zato se zde několikrát objevuje spojení „kritika a sebekritika“, dobře známé z relativně nedávné čínské historie. Stranické buňky mají mít na starosti nejen „výchovu straníků“, ale mají je i „řídit a dohlížet“, a za tímto účelem mají pořádat pravidelné schůze obohacující stranický život. Jejich součástí má být právě i kritika a sebekritika prováděná veřejně v případě jakýchkoli pochybení.

„Nařízení“ představují klasický stranický žargon, který je přítomný ve všech oficiálních materiálech čínské komunistické strany a jejích představitelů. Není tedy jisté, jak se změní fungování již existujících organizací či jak v praxi ovlivní fungování škol případné nově zřízené buňky. V každém případě se však jedná o poměrně zásadní další krok směrem k naprosté kontrole nad čínskou akademickou obcí, která může v důsledku mít přímý vliv i na západní univerzity, ať už ty, které mají své pobočky v Číně, nebo ty, které přijímají čínské studenty na základě bilaterálních smluv a výměnných programů.

Po boku strany a lidu

Za zpřísňováním kontroly nad akademickým diskursem a oblastí vzdělávání je patrná snaha o upevnění Si Ťin-pchingovy vedoucí pozice, a to také s ohledem na letos v létě chystané velkolepé oslavy stého výročí založení strany (jeho jméno, respektive jeho ideologie, jsou v textu „Nařízení“ zmíněny čtyřikrát, pozn. red.).

Sám Si Ťin-pching vyjádřil podporu „budování vysokého školství v souladu se socialismem s čínskými rysy pro novou éru“ během návštěvy své Alma mater, univerzity Čching-chua v Pekingu, kam byl přijat jako student v posledních letech kulturní revoluce coby potomek „rudé šlechty“ i bez odpovídajících studijních výsledků.

Jeho návštěva, kterou uskutečnil 20. dubna, krátce předtím, než univerzita oslavila 110 let od svého založení, byla součástí dlouhodobé stranické kampaně proti historickému nihilismu. V odpovědi na „temnotu“ nihilistů vytahujících minulé přešlapy Komunistické strany Číny a jejích vůdců vítaly Si Ťin-pchingovu delegaci na univerzitě jásající davy.

Hlavní poselství Si Ťin-pchingova projevu v některých bodech naznačuje až náboženské vytržení, když zdůrazňuje „pevnost víry“: „Buďte pevní ve vaší víře a vždy stůjte po boku strany a lidu, buďte pevnými věřícími a oddanými praktikujícími socialismu s čínskými rysy.“

James Griffiths ve svém článku pro CNN cituje historika Davida Ownbyho, podle něhož je právě tato pasáž namířená proti „historikům, akademikům a komukoli, kdo by se odvážil zpochybňovat ortodoxii, zjevenou moudrost, národní mytologii“, tedy varováním, které může být předzvěstí dalších kampaní proti intelektuálům a kritikům strany.

To už někteří akademici pocítili v minulých letech, stejně jako cenzuru „nihilistického“ obsahu ve vědeckých časopisech a databázích. Čím dál více se však s tímto rizikem musí počítat i zahraniční akademici, kterým v extrémních případech hrozí velké nepříjemnosti od kyberútoků až po žaloby, jak to na vlastní kůži pocítil např. badatel Adrian Zenz, zabývající se Tibetem a Sin-ťiangem.