Před druhým kolem prezidentských voleb v Turecku se bude hrát hlavně o pět procent voličů, kteří v prvním kole podpořili krajně pravicového kandidáta Sinana Oğana. To nahrává spíše současné hlavě státu Recepu Tayyipu Erdoganovi než kandidátovi opozice Kemalu Kiliçdarogluovi. I pokud by ale Erdogan druhé kolo vyhrál, nečeká ho lehké vládnutí. Před tvrdou ekonomickou realitou ho neuchrání ani spřízněná justice nebo umlčení svobodných médií.

Kemal Kiliçdaroglu – prezidentský kandidát koalice šesti opozičních stran – nedokázal skrýt zklamání z výsledků nedělních parlamentních voleb. I když si jeho Republikánská lidová strana (CHP) v parlamentu o 23 poslaneckých křesel polepšila a Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) naopak o 28 poslanců přišla, celkově má prezidentova strana pořád o 98 poslanců víc. Dohromady s koaličním partnerem, nacionalistickou MHP, která získala 50 mandátů, tak prezident v 600členném tureckém parlamentu obhájil většinu.

Za kratší konec podle všeho tahá opozice i před druhým kolem voleb prezidentských, ve kterém se Kiliçdaroglu střetne právě s Erdoganem.

Bye, bye, Kemal

Zatímco Recep Tayyip Erdogan sebevědomě řečnil před svými voliči o tom, jak demokracie v Turecku zvítězila, jeho hlavní vyzyvatel se po povolebním provolání, že „v příštích 15 dnech bude bojovat za práva, zákony a spravedlnost v této zemi“, na dva dny skryl za hradbu mlčení, kterou prolomil jen několika rádoby bojovnými tweety směřovanými především k mladým voličům.

Dear Young People,
The first round is over. The greatest truth is that the message of change has come out of the ballot box. More people in this country now want change than those who don't https://t.co/6NCFnmeAwd

— CHP Global (@chp_en) May 16, 2023

„Drazí mladí lidé. První kolo je za námi. Největší pravdou je, že z volebních uren vzešlo poselství změny. V této zemi chce teď změnu víc lidí, než těch, kteří ji nechtějí,“ psal v úterý na oficiálním profilu strany CHP Kemal Kiliçdaroglu. Neurčitost jeho povolebních vyjádření i mlčení ze strany jeho koaličních partnerů ovšem spíše nahrává naplnění předvolebního sloganu, který proti Kiliçdarogluovi vytáhl během předvolební kampaně Recep Tayyip Erdogan. Výsměšný vzkaz hlásal: „Bay, bay Kemal“ (turecká transkripce, pozn. red.).

Jaké jsou tedy šance na případné vítězství opozice ve druhém kole prezidentské volby a co bude s Tureckem dál, pokud svou třetí dekádu u moci zahájí Erdogan a jemu loajální vláda? Podle analytiků teď bude záležet nejvíc na náladě voličů opozičního tábora, míře jejich zklamání a také na hlasech nacionalistů, kteří se v jistém slova smyslu dají označit za pomyslné vítěze voleb.

Třetí v řadě jako žolík

Nacionalistický prezidentský kandidát Sinan Oğan získal v prvním kole voleb nečekanou podporu téměř tří miliónů Turků a sebevědomě teď prohlašuje: „Budeme jednat s oběma stranami a jakmile se rozhodneme, vyhraje ten, koho podpoříme,“ řekl Oğan v rozhovoru pro CNN International.

Někteří turečtí analytici upozorňují na to, že řada Oğanových, takzvaných protestních voličů se druhého kola prezidentských voleb vůbec nemusí účastnit. Nacionalista, který svou předvolební kampaň postavil na „nuceném vyhnání syrských uprchlíků z Turecka, zlepšení ekonomické situace a dodržování sekulárních zásad republiky založené Kemalem Atatürkem“, si ohledně podpory jednoho z kandidátů věří.

Ideově se Oğan blíží spíše republikánské CHP. Jeho podpoře opozičního kandidáta Kiliçdaroglua by nahrával také fakt, že Oğan kdysi opustil svou kmenovou stranu MHP, tedy Erdoganova parlamentního koaličního partnera, protože nesouhlasil se zavedením prezidentského systému. Po jeho zrušení volá i opozice.

Na druhé straně je ale Oğanova nenávist vůči Straně kurdských pracujících (PKK), kterou Erdogan dává do souvislosti s prokurdskou stranou HDP/Zelenou levicí. Ta ve volbách podpořila právě Kiliçdaroglua. Někteří pozorovatelé také spekulují, že Oğan si může takticky zvolit kandidáta s větší šancí na vítězství, tedy Erdogana, protože by mu pak oplátkou mohl pomoci získat vedení strany MHP namísto stávajícího předsedy Devleta Bahceliho.

Raději jistoty. I ty špatné…

Ať už se Oğan přikloní na jakoukoliv stranu, opozice bude před druhým kolem voleb v nevýhodě. Část jejích příznivců je zklamaná výsledky prvního kola, křehká opoziční koalice navíc může začít ztrácet svou image jednoty, a proto Kemal Kilicdaroglu může přijít třeba o hlasy příznivců Strany Dobra Meral Aksenerové, která Kilicdarogluově kandidatuře nikdy příliš nevěřila.

Obavy panují také ohledně demotivace statisíců voličů opozice z oblastí zasažených zemětřesením. K volebním urnám by museli znovu cestovat stovky kilometrů a to se jim možná kvůli nejisté pozici opozičního kandidáta nebude už chtít. Otazníky se vznášejí také nad řadou kurdských voličů, kteří k volbám také nemusí dorazit, protože se cítí zklamáni propadem prokurdské HDP/Zelené levice, která si oproti minulým volbám pohoršila o dvě procenta, část těchto voličů zřejmě přešla k podpoře republikánské CHP.

Podle Ozgura Unluhisarciklio, tureckého ředitele Německého Marshallova fondu, dali Turci v prvním kole voleb přednost spíše „turecké identitě“ reprezentované řadu let Erdoganem – tedy identitě konzervativní, sunnitské, patriarchální a nacionalistické. Tato zažitá „jistota“ může působit i na řadu voličů druhého kola lépe než „nejistota“ v osobě opozičního kandidáta.

Erdoganovy sliby a turecká realita

Faktem je, že prezident Erdogan před volbami maskoval stávající vážné ekonomické problémy Turecka jen s pomocí populistických slibů a gest – třeba plynem pro spotřebitele na měsíc zdarma.

„Turecko čelí obrovské propasti platební bilance s potřebami hrubého vnějšího financování téměř 220 miliard dolarů, deficit běžného účtu je 50 miliard a krátkodobý dluh 180 miliard,“ napsal pro server Al Monitor ekonomický analytik Timothy Ash. Podle něj Erdoganův neortodoxní přístup k měnové politice zapříčinil bezprecedentní pád liry.

„Turecký prezident věří, že vysoké úrokové sazby způsobují inflaci. Během posledního desetiletí se je tedy snažil udržet na nízké úrovni, což v reálu vyvolalo nadměrnou stimulaci poptávky, přičemž růst byl upřednostněn před bojem s inflací. Hodnota liry se snížila a Turecko se ocitlo v téměř věčné krizi platební bilance,“ napsal Ash v rozboru pro Centrum analýzy evropské politiky (CEPA).

Erdoganovi před volbami pomohl ruský prezident Vladimir Putin, který mu odložil platby za zemní plyn a finanční injekci z Ruska dostala i turecká centrální banka. Půjčkami vypomohla také Saúdská Arábie, Katar a Spojené arabské emiráty, s jejichž podporou Erdogan počítá podle analytiků i do budoucna. Otázkou je, co za to budou autokratické režimy požadovat.

Podle Timothyho Ashe ale ani jejich vládci nebudou chtít „házet své peníze do černé díry“ a budou požadovat ortodoxnější přístup k ekonomice a snížení inflace. V případě Ruska pak podle Aury Săbădușové z  Centra pro analýzu evropské politiky může vzniknout požadavek na „praní černomořského plynu“.

„Rusko má zájem prodávat Turecku více plynu. Turecko by akumulovalo plyn od různých producentů – Ruska, Íránu a Ázerbájdžánu – a ten by pak přeoznačilo na turecký plyn, který by neměli problém kupovat i evropští spotřebitelé,“ tvrdí Săbădușová. Turecko by tak Rusům pomáhalo obejít západní sankce.

Špatná ekonomická situace v Turecku by ale mohla v rámci zahraniční politiky pomoci i zájmům Západu, a to v případě zrušení turecké blokace vstupu Švédska do NATO. Turecko, jakkoliv se to z Erdoganovy rétoriky nemusí na první pohled zdát, potřebuje dobré vztahy s Evropskou unií, která je stále jedním z jeho největších obchodních partnerů.