Poradce Pavla a exmluvčí Havla: Chtějí-li ruští sportovci na olympiádu, ať odsoudí agresi
Český olympijský výbor zřídil v březnu šestičlennou poradní komisi, která měla navrhnout, jak by se měli organizátoři postavit k účasti ruských a běloruských sportovců na Olympijských hrách 2024 v Paříži. Opatření navržené českými diplomaty a sportovci bude chtít český výbor prosadit i na mezinárodním poli.
„Nabízíme něco, co by mohlo fungovat,“ je přesvědčen Michael Žantovský, který stojí v čele poradní komise.
Jste znám jako diplomat, publicista, politik, bývalý mluvčí prezidenta či ředitel knihovny Václava Havla. V souvislosti se sportem o vás až dosud příliš slyšet nebylo. Čím to, že jste nyní aktivní v této oblasti?
Jsem skutečně více sportovní „kibic“ než aktivní sportovec. Ale díky diplomatické kariéře jsem byl součástí tří českých olympijských výprav – v Atlantě v roce 1996, ve Vancouveru v roce 2010 a v Londýně v roce 2012. Díky tomu jsem se dozvěděl, jak funguje olympijská výprava a olympijský výbor, zajímá mě to, a to mě také přivedlo k této aktivitě.
Bylo by proto dobré, aby se Mezinárodní olympijský výbor domluvil s účastnickými zeměmi na zjednodušeném azylovém řízení, aby tito sportovci nemuseli čekat na azyl mnoho měsíců.
Poradní komise českého olympijského výboru, kterou koordinujete, navrhla opatření, jak by se mělo postupovat vůči ruským a běloruským sportovcům v souvislosti s jejich účastí na olympiádě v Paříži. Co je obsahem tohoto doporučení?
Současný postoj Mezinárodního olympijského výboru je takový, aby se sportovci, kteří aktivně nepodporují ruskou agresi, mohli zúčastnit kvalifikačních soutěží pod neutrální vlajkou. Naše doporučení, které v červnu přijal Český olympijský výbor, jde o krok dál. My navrhujeme, aby sportovci ruskou agresi přímo odsoudili podpisem čestného prohlášení, což by bylo součástí akreditačního procesu.
Uvědomujeme si riziko kolize, která by vznikla, kdyby Mezinárodní olympijský výbor buď umožnil start ruských a běloruských sportovců bez velkých omezení, stejně jako kdyby jejich startu paušálně zamezil. Naší snahou je najít schůdnou cestu, která by umožnila odsouzení ruské agrese a zároveň účast na olympiádě těch, kdo tento požadavek splní. Myslíme si, že to je naše přidaná hodnota, že nabízíme něco, co by mohlo fungovat.
Azyl pro ruské sportovce
Máte již na vaše doporučení nějaké reakce od ruských a běloruských sportovců?
Víme především, jaké problémy mají ruští sportovci. Vidíme, že většina z nich je spíše konformní a vyhýbá se jasnějšímu vyjádření k současné situaci. Ale například v tenisu, ve sportu, který osobně znám nejlépe, existují již i výjimky. Ruskou agresi odsoudila ruská tenistka Darja Kasatkinová, a nakonec i běloruská tenisová dvojka Aryna Sabalenková. O ní někteří zlí jazykové tvrdí, že to udělala jen proto, aby mohla startovat na Wimbledonu. Ale já jsem původním povoláním psycholog a vím, že člověk ostatním do hlavy nevidí. Pro mě je důležité, co řekla. Jaké měla motivy, to je už jiná věc.
Dokážete odhadnout, jaké procento sportovců bude nakonec ochotno distancovat se takto veřejně od ruské agrese?
Víme, že to asi nebude velký počet. Kromě podmínky odsouzení ruské agrese platí ještě tři další: sportovci nemohou startovat za Rusko nebo Bělorusko jako za stát, nemohou tedy startovat v týmových sportech, a také nemohou být členy klubů, které jsou spojené s armádou nebo s bezpečnostními složkami, což se týká v ruském případě odhadem 70 procent všech sportovců. Mluvíme tedy jen o těch zbývajících. Ale není důležité, kolik jich nakonec bude. Z hlediska principu je to nepodstatné. Mohli bychom to ilustrovat archetypálním příběhem Sodomy a Gomory, v němž Abrahám prosí Hospodina, aby lid kvůli spravedlivým ušetřil, i kdyby tam byl spravedlivý jen jeden. Myslím, že je to morální imperativ, který se vztahuje na lidské jednání obecně, a já se podle toho snažím uvažovat také.
Ti, kdo takové prohlášení udělají a podepíšou, ale asi budou muset zůstat v zahraničním azylu…
Ano, legální podmínkou práva na azyl je, že v zemi původu dotyčnému hrozí pronásledování nebo diskriminace. A to by v tomto případě zřejmě automaticky vznikalo. Bylo by proto dobré, aby se Mezinárodní olympijský výbor domluvil s účastnickými zeměmi na zjednodušeném azylovém řízení, aby tito sportovci nemuseli čekat na azyl mnoho měsíců.
Řada běloruských sportovců byla v roce 2020 mezi těmi nejhlasitějšími, kteří protestovali proti krokům prezidenta Lukašenka. Nepřekvapila vás tehdy jejich odvaha a razantní postoj, který si mnozí odpykali i ve vězení?
Sportovci, a zejména ti vrcholoví, jsou už z definice lidé, kteří v sobě musí mít velkou sílu vůle a odvahy podstupovat nemilosrdnou konkurenci na vrcholové úrovni. Nepřekvapuje mě proto tolik, že někteří v sobě najdou i srovnatelnou občanskou odvahu, i když bych byl rád, aby jich bylo více. Je jednoznačné, že sportovci, kteří podporují agresi, dělají reklamu válce. Ale stejně tak platí, že ti, kdo se od ní distancují, sehrávají důležitou roli v odporu proti ruské agresi a v jejím mezinárodním odsouzení. A bezesporu každý, kdo tento postoj dokáže zaujmout, je z našeho pohledu hoden úcty a obdivu.
Jak dlouho bude trvat změnit poměry, které nastavil prezident Zeman? Mění se to před očima už od prvního dne, té změny si musel všimnout každý. Ale samozřejmě některé změny trvají déle.
Jednáte už o vašich doporučeních s Mezinárodním olympijským výborem? Máte nějaké signály, jaké jsou šance, že budou přijata?
Český olympijský výbor naše stanovisko adoptoval v červnu a s Mezinárodním olympijským výborem budeme jednat podle našich odhadů v září. Signály jsou zatím smíšené. Mezinárodní olympijský výbor má přes dvě stě členů a velká většina z nich pochází z mimoevropských zemí. A například v polovině července přijalo 102 nezúčastněných zemí na setkání v Baku rezoluci, která doporučuje, aby možnost zúčastnit se Olympijských her měli sportovci ze všech zemí, tedy navrhuje naopak rozvolnění…
Který sport je vám osobně nejbližší? Věnoval jste se některému i aktivně?
Už jsem zmínil tenis, ten i každý týden hraji. Odmalička jsem k němu vedl i svého syna, a šlo mu to velmi dobře, ale ve svých šestnácti letech toho bohužel nechal, po jedenácti letech. Tenis samozřejmě i rád sleduji. A diplomacie má někdy v tomto i své výhody – díky ní jsem byl v Londýně během šesti let svého působení dokonce třikrát pozván do královské lóže, abych sledoval Wimbledon – když se do finále dostal Berdych a dvakrát vyhrála Kvitová. To jsem si samozřejmě moc užil. Jinak také moc rád lyžuji, i když na hory se už moc často nedostanu. Sleduji i fotbal, fandím klubu Bohemians 1905.
Když se doba změnila
Jste nyní i poradcem současného prezidenta Petra Pavla. Jak vnímáte nedávný případ nevpuštění ruské novinářky na tiskovou konferenci po návštěvě ukrajinského prezidenta Zelenského?
Tomuto případu příliš nerozumím, slyšel jsem, že existovaly nějaké zvláštní důvody, proč ruská novinářka nebyla na tiskovou konferenci vpuštěna. Já jsem z principu samozřejmě proti vylučování novinářů z tiskových konferencí. Nakonec jsem sám jako reportér pro agenturu Reuters působil v Československu ještě za komunismu a chodil jsem také na tiskové konference na Úřad vlády. Jediný legitimní důvod, proč něco takového udělat, je situace, kdy existují doklady o tom, že novinář není novinář, ale že se za něj vydává například agent zpravodajských služeb. Jinak bych určitě panu prezidentovi doporučoval, aby respektoval plnou svobodu tisku. Ale myslím si, že i jeho současní spolupracovníci si jsou plně vědomi této nutnosti a snaží se vytvořit na Pražském hradě dobré podmínky pro práci novinářů.
Jak dlouho podle vás bude trvat změnit poměry, které nastavil prezident Zeman?
Mění se to před očima už od prvního dne, té změny si musel všimnout každý. Ale samozřejmě některé změny trvají déle. Byl jsem rád, že došlo už z 90 procent k odstranění nepřiměřených bezpečnostních kontrol, které zavedla Zemanova administrativa. Déle trvá také personální obměna prezidentské kanceláře, jsou tam zaměstnáni státní úředníci, což znamená, že je nelze propustit ze dne na den.
Co si myslíte, jakožto mluvčí bývalého prezidenta Václava Havla, že by Havel řekl na minulost Petra Pavla?
Vždycky říkám, že někteří lidé si mě pletou se spiritistickým médiem, které ze záhrobí tlumočí, co by řekl Havel. Tak to nejsem a neumím to. Ale vím, že pro Havla bylo vždy důležitější ne to, jakou měl člověk minulost, jako to, jak se s ní vyrovnával a co dobrého přinesl poté, co se doba změnila. Myslím si, že by stejně uvažoval i v tomto případě.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Jan Ruml o svém těžkém úraze: Život jsem nevzdal. A taky o Česku a politice
Takhle to dál nejde. Německý starosta kritizuje nečinnost Berlína v migrační politice
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Michael Žantovský, který nikdy neodsoudil agrese Spojených států a zemí NATO, má radit, jak zakazovat a povolovat účast na olympiádě sportovcům Ruska a dokonce i Běloruska. Může jít o typický střet zájmů. Buďto se má řešit otázka sportovců všech dnes válčících států, včetně Izraele, Jemenu, Ruska, Saúdské Arábie, Spojených států a dalších, nebo jde jen o nepoctivou politickou tahanici, která ohrožuje olympijskou myšlenku mírového sportovního zápolení národů.
Mezi vojenskými zásahy USA a Ruska na cizím území je dost podstatný rozdíl, který Vy nejste schopen a ochoten akceptovat. Když zasahovala americká armáda na cizím území, tak měla k tomu většinou mandát od OSN a bylo to většinou z nějakého vážného důvodu. Tak tomu bylo v Koreji, kde severokorejští komunisti za pomocí Číny a tehdy ještě Sovětského svazu rozpoutali válku na korejském poloostrově, totéž se o něco podobného jednalo ve Vietnamu. Nikdy tam ale nebyla americká armáda trvale jako to mají ve svém zvyku Rusové. Také nikde nedělají takovou paseku jako Rusové například v Čečensku, později v Sýrii a současně na Ukrajině. A Rusové, když se jim někde líbí, tak se tam napakují a už je odtud nikdo nedostane. Jsou jako obtížný hmyz – Švábi. Nadarmo se neříká- co Rus zachvátí, v životě nenavrátí.
mandát měly USA ( a kol.) od RB OSN pouze pro korejskou válku a pak až pro první válku proti Iráku v r. 1991 – jinak nikdy… A USAarmáda trvale je v Německu a v Japonsku a to už od konce II.sv.války – a třeba z toho Německa „běžně“ se bombardovala Jugoslávie v r. 1999 a pak i Afghanistán a i Irák…
Lhaní vám očividně nedělá žádný problém. USA měly mandát OSN pouze v korejské válce, v ostatních případech se na mezinárodní právo prostě neohlížely. Také v délce pobytu americké armády máte divné pojetí faktů. (USA jsou dodnes v Německu, Japonsku atd.). Základní rozdíl existuje v počtu a následcích agresí, na kontě mají totiž USA miliony mrtvých a Rusové za nimi prostě beznadějně zaostávají…
1. Zkázu Sodomy a Gomory zažil nikoli Abrahám, ale jeho synovec Lot (viz Bible, pro méně trpělivé čtenáře příslušná stránka Wikipedie). A někomu by mohlo i stačit, že se říká, když někdo vytuhne, že „zůstal stát jako Lotova žena“ (a ne Abrahámova), což se vztahuje právě k tomuto biblickému příběhu. Fajnšmekrům doporučuji převyprávění této legendy v knize Roarka Bradforda: „Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti / Starej zákon a proroci“.
2. Ten „azyl pro sportovce“ je nesmysl tehdy, pokud v Rusku zůstanou jejich příbuzní – partnerky a partneři, rodiče, sourozenci a jejich rodiny, děti… (a zase asi nebude ochota režimu je pustit s nimi mimo svůj dosah). Což v praxi znamená, že je to pitomost.
Jestli dovolíte, drobné upřesnění. On to byl skutečně Abrahám, kdo předem „z bezpečné vzdálenosti“ jednal s Hospodinem o záchraně Sodomy – jak popsáno v 18.kapitole První knihy Mojžíšovy.
(možná to v nějakém beletrickém přepisu vypadlo).
A tam tu disputaci začali na 50 spravedlivých, a Abrahám jí stáhnul na 10. /nikoliv tedy jen na jednoho).
A až pak následuje ta známá kapitola 19, která probíhá v Sodomě, kde (ke své smůle) bydlel i Abrahámův synovec Lot i s rodinou. Ta kapitola je poměrně brutálně brutální , čili – pak tam ani není zmínka, že by těch 10 spravedlivých vůbec ještě hledali, všechno bylo jasný i bez počítání.
Ani já už si to nepamatoval z hlavy, ale našel jsem si to znova ve Starém zákonu..
S tím se musí při práci s fakty počítat, že je člověk v hlavě nemá, ale musí si je ověřovat v původních zdrojích. Aby člověk nedopadl jako Zeman:))
No a k tomu druhému, k těm ruským sportsmenům. Krom těch příbuzných, jak jsem tu už psal, nutné počítat s tím, že tohle jsou aktivní sportovci kteří se neustále účastní soutěží po celém světě (mimochodem finančně velice lukrativní), tudíž jim nebude stačit „jenom “ podat žádost o politický azyl v nějakém evropském státu, kde by seděli na socdávkách, a čekali třeba měsíce a roky než bude vyřízena.
ničemu..Musel by se jim ten azyl vyřídit okamžitě – a okamžitě by museli dostat západní cizinecké pasy, aby mohli ihned rajzovat po těch světových soutěžích dál..Což se už zdá poněkud naivní požadavek, i jen z pohledu bezpečnosti..
Tedy že mi je to líto to tak napsat, ale ona samotná ta havlovská politika byla ve své době trochu naivní, ale tehdy po sametovce se to ještě dalo omluvit její bezprostředností a tím i nezkušeností.
Zatímco, po dalších více jak třiceti letech protlačovat a dokonce za zády prezidenta její remake, už přesahuje rámec politické korektnosti , kterou se právě naše elity tak ohánějí.
Už sem to tu napsal minule – ten v pravdě havlovský nápad že by měli ti ruští sportovcí dostat v západních statech urychleně azyl, (a dokonce ihned celosvětově platné pasy) by si měli naši politici napřed neveřejně probrat přímo s politiky ostatních států EU.. Protože, (a už jsem to tu napsal minule) žádný konsensus o tom že by současní ruští emigranti (a že je jich požehnaně) měli dostávat na Západě politický azyl, není a taky dlouho nebude.
Jen další produkt naprosto neuvěřitelného pokrytectví. USA mají na kontě pěknou řádku válek, které zahájily bez mandátu OSN a v rozporu s mezinárodním právem, ale v těchto případech tihle mravokárci mlčeli jako zařezaní. Miliony zabitých a zmrzačených lidí je nedojímaly, po žádných sankcích nevolali, kolektivní vinu odmítali…
A vy máte nějakou zkušenost s tím, že by USA válčila na území České republiky a okupovali ji. Já teda ne, ale Rusové okupovali bývalé Československo prakticky od roku 1945 až do roku 1993 a kdyby jsme je po roce 1989 nevypakovali i s jejich zbraněmi, pak by tu byli vojensky přítomní ještě dnes. Zdá se, že vůbec nechápete o jaké války šlo v Koreji, Vietnamu a nově v bývalé Jugoslávii.
… a kdy tu byli ti „rusové..? Mohli by být tady až od r. 1991….
Tak, produkte neuvěřitelného rusáckého pokrytectví takovou „válku“ jmenuj. Miliony zabitých a zmrzačených rusáky, číňany, severokorejci, saddámem, kaddáfím či miloševičem nedojímají leda tebe.
Jsi Žid? Tak nesmíš sportovat, nesmíš obchodovat, nesmíš zpívat a hrát, zabavíme ti majetek, odstavíme ti konta…. Nacistické Německo, rok 1936
Jsi Rus? Tak nesmíš sportovat, nesmíš obchodovat, nesmíš zpívat a hrát, zabavíme ti majetek, odstavíme ti konta…. Česká republika rok 2023.
Podobnost s nacisty čistě náhodná…?
Tak úplně ne, když se podíváte na období druhé poloviny minulého století, tak zjistíte že takové vzájemné bojkotování sportovní her bylo naprosto běžnou součástí politiky. Ti uvědomělí sportovci na obou stranách s tím chtě nechtě souhlasili, no a těm kverulantům bylo halt zapotřebí trochu pomoci. Ani tenkrát „na demo Západě“ nebylo vyjímkou , že někoho zastavili při hraniční kontrole a poslali šupem zpátky.. „dle doporučení tajných služeb, jak se to říkalo tehdy ale i dneska)).
A BOJOVAL takhle i p.Žantovský když USA vojensky napadala/vraždila třeba v Iráku/Vietnamu/Sýrii atd. aby američtí sportovci byli VYŘAZENI např.z OH ?!!
NE žádný politik se proti tomu vůbec NEPOSTAVIL a vůbec po nich ani nechtěli,aby sportovci odsuzovali nějakou tu vojenskou agresi podpisem čestného prohlášení,že s tím nesouhlasí !! Joo aha USA mohou napadat a vraždit v cizích státech a politici to posuzují jako POMOC a jejich sportovci mohou vystupovat,protože přece POLITIKA DO SPORTU NEPATŘÍ ! Jakmile se ale jedná o Rusko,tak prrr nikdo nic NESMÍ !! Nesouhlasím s válkou,ale vraždí se nevinní lidé na OBOU STRANÁCH a to p.Žantovskému a ostatním to vůbec NEVADÍ ,zapomínají že každá mince má dvě strany!!
Něco mi to připomíná. Bylo mi něco přes dvacet a ta akce se jmenovala „Anticharta“. Podepsali ji Emil Zátopek, Jan Pixa, Rudolf Hrušínský, Jan Werich a další, kteří měli do té doby zaracha. Byl to hnus vládnoucí moci a ten se opakuje. Jiří Menzel k tomu uvedl, že se za svůj podpis Anticharty nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili. Dnes jsem v penzi a pokud mi šlo o důchod, klidně podepíšu že byl generál Petr Pavel mluvčím Charty 77 a veřejně propagoval Plastiky. Bravo Michaeli Žantovský, bravo Lucie Sýkorová! A to nechci rozebírat berlínskou olympiádu z roku 1936, kdy byli z reprezentace vyřazováni Židé.