Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Profimedia
,

Evropa chce omezit závislost na vnějších zdrojích. Čipový hladomor může být šance pro Česko

Evropa je obklopená krizemi různého typu. I proto se snaží získat nezávislost na více frontách, včetně jednoho ze zdánlivě nenápadných, ale přitom zásadních oborů – produkce polovodičových čipů. Ekonomickou kondici Evropy narušila nejprve pandemie covidu, další rána přišla nyní s válkou na Ukrajině. Některé země však mohou z krize vyjít silnější. Příkladem může být Litva, která stejně jako Česko buduje silnější vztahy s polovodičovou velmocí Tchaj-wanem; na úkor Číny.

Pandemie covidu odstartovala celosvětový nedostatek čipů. Poptávka po integrovaných obvodech převyšovala nabídku, což vedlo k mnohaměsíčním až ročním zpožděním ve výrobě a k výrazným zvýšením cen prakticky po celém světě.

S ruskou invazí na Ukrajinu dostal globální polovodičový průmysl další zásah. Ukrajina totiž dosud stála za víc než polovinou objemu celosvětových dodávek neonu, plynu klíčového pro provoz laserů používaných právě při výrobě polovodičů.

Tváří v tvář této výzvě začala Evropská komise podnikat první kroky. Plán zveřejněný letos v únoru má ambici zajistit si spolehlivé evropské dodavatelské řetězce, zabránit do budoucna nedostatku klíčových polovodičů a přitáhnout investice do průmyslu.

Do roku 2030 zdvojnásobit podíl na trhu

Ambiciózní návrh, který ale vyžaduje schválení Evropským parlamentem, usiluje o „posílení evropské konkurenceschopnosti, odolnosti a pomáhá dosáhnout digitální a zelené transformace“.

V rámci širší „čipové“ strategie se Evropská unie snaží shromáždit přes 42 miliard eur na investice ze soukromých i z veřejných zdrojů. Výsledkem má být schopnost rychlé reakce na jakýkoli budoucí výpadek v dodávkách.


Text vyšel původně na mediální platformě Visegrad Insight, s níž HlídacíPes.org spolupracuje. Autorem analýzy je Malina Mindrutescu.


Momentálně je podíl EU na světové produkci čipů devítiprocentní. Unie by ve výsledku ráda zdvojnásobila svůj podíl na trhu na 20 procent do roku 2030.

Nedostatek čipů ve světě je velké téma i pro střední Evropu. V Rumunsku musela v roce 2021 značka Dacia podle zprávy Emerging Europe omezit dvakrát výrobu, celkem šlo o 33 dní v průběhu února a října. Problémy měla i česká Škoda Auto.

Vzhledem k extrémní poptávce po polovodičích a evropské snaze snížit závislost na externích zdrojích, se ale nabízí i to, že by celá krize mohla být novým impulzem právě pro střední Evropu.

V Německu už se chystá projekt továrny na výrobu polovodičů; jde o iniciativu Evropské komise spuštěnou loni v červnu, kterou už podpořila většina členských zemí EU, včetně středoevropských.

Právě pro ně bude geografická blízkost k Německu výhodou při snaze o větší nezávislost Evropy ve výrobě čipů.

Továrna za našimi humny

Továrna by měla vyrůst v Drážďanech, v srdci střední Evropy blízko k Polsku a Česku. Snadná dopravní dostupnost a vzájemná blízkost tří zemí by mohly posílit aktivní roli střední Evropy v celém úsilí posílit mikročipovou infrastrukturu.

Ideálním kandidátem na klíčovou zemi v celém procesu by mohlo být Polsko (má centrální polohu, zdroje, nízké výrobní náklady, připravenou infrastrukturu a vzdělanou pracovní sílu). Muselo by však po svých nedávných odchylkách od evropského kurzu do EU vyslat ujištění, že je znovu „na palubě“.

Státy, které chtějí získat unijní podporu v oblasti polovodičů, by také měly mít vlastní „vhodnou státní politiku a dlouhodobou strategii“, jak říká Piotr Lewandowski, výzkumník z polské organizace Lukasiewicz Research Network.

K tomu, aby se EU skutečně zapojila do souboje o výrobu čipů a zabodovala na globálním trhu, však jen evropské investice nemusí stačit.

Intel, jedna z největších polovodičových společností na světě, oznámila začátkem loňského roku plán otevřít nové produkční závody v EU. Investovat by během příští dekády chtěla 80 miliard eur. Většinu z těchto peněz podle předpokladů získá Německo a Francie, usilují o ně ale i Itálie a Polsko.

Intel už působí v polském Gdaňsku, kde má jednu ze svých největších evropských továren s více než třemi tisíci zaměstnanci. Společnost už avizovala ochotu zde dále expandovat. Polsku by to umožnilo přístup k přímým investicím v hodnotě desítek milionů eur.

Další klíčový bod, jak upozornil šéf technologického programu v německé Radě pro zahraniční vztahy Tyson Baker, je to, aby EU jednala v této věci s USA jako s partnerem a ne jako tržním soupeřem; měla by se naopak zvýšit vzájemná strategická propojenost při výrobě polovodičů.

Podle Bakera by toto potenciální evropsko-americké partnerství mělo stát na stejných základech jako Transatlantická obchodní a investiční dohoda (TTIP). Jedním z hlavních cílů takové spolupráce by bylo vyrovnávání vlivu Číny a snížení nezdravé závislosti Evropy na čínských polovodičích.

Krize v dodávkách polovodičů evropskou závislost na čínských dodávkách ještě zvýraznila. Teď by asertivnější přístup EU, a specificky zemí střední Evropy, mohl do regionu přitáhnout nové investice, technické vzdělávání a talenty. Už se to také děje.

Litva jako příklad pro Česko?

Nejviditelnějším příkladem je Litva, která se dostala do diplomatického sporu s Čínou kvůli budování užších vztahů s Tchaj-wanem, jenž Peking považuje za své teritorium. Čína v reakci na to přestala s Litvou obchodovat a dokonce blokovala dovoz produktů z jiných zemí, které obsahovaly součástky z Litvy.

Tchaj-wan, coby největší světový výrobce polovodičů, na oplátku a ve snaze zmírnit Litvě následky čínského ekonomického bojkotu oznámil zřízení investičního fondu ve výši 200 milionů dolarů. Fond, který je prvním svého druhu v tchajwanské historii, také zvýšil šance na spolupráci v oblasti čipů.

Tchajwanská polovodičová společnost (TSMC) už dříve čelila tlaku mnoha zahraničních vlád, aby svou produkci diverzifikovala. V roce 2020 totiž měla na celosvětových tržbách nadprůměrný podíl 54 procent.

Tchaj-wan reagoval opatrně s tím, že jeho čipy mohou dostat jedině strategičtí partneři jako USA a Japonsko – země, které by Tchaj-wanu teoreticky mohly přijít na pomoc v případě napadení, jak napsal magazín Politico.

Slíbená původní investice pro Litvu sice nedosahuje částky nutné pro zahájení výroby čipů, i tak se ale pobaltská země dostala do hry v jednom z nejprestižnějších průmyslových odvětví.

Tchaj-wan se v oblasti strategických technologií jako jsou právě polovodiče stále více zaměřuje i na středoevropské státy. Už v listopadu 2021 tchajwanská delegace v čele s ministrem zahraničí navštívila vedle Litvy i Slovensko a Českou republiku.

I když spolupráce s Tchaj-wanem nemusí přinést okamžité výsledky, region z ní může profitovat dlouhodobě. Zatím třeba prostřednictvím stipendií a expertních skupin vyhodnocujících dodavatelské kapacity, časem spolupráce může přejít v otevřené ekonomicko-technologické partnerství.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

11 komentářů

  1. A. S. Pergill napsal:

    1. Spolupráce s Taiwanem může padnout v okamžiku, kdy ho Čína „sežere“. Ta naše spolupráce s ním může paradoxně to „sežrání“ urychlit motivováním Číny k něčemu takovému.
    2. Bude nutné se orientovat na vlastní produkci, od velmi čistého křemíku (a dalších potřebných látek) až po hotové výrobky.

  2. petrph napsal:

    Pravda, pravda výroba a znalosti know how v těchto technologiích mohou být opravdu šancí a vzpruhou pro ekonomiku. Takže kvituji úsilí okolních států o jejich získání.
    Ale když jsem se od té úvodní věty „..Příkladem může být Litva, která stejně jako Česko buduje silnější vztahy .. s Tchaj-wanem;..!
    pročetl dlouuuho, až na konci článku, popisující v kratičkém posledním odstavečku o zapojení se naší réspubliky, tak jsem se už ani nedokázal zasmát, to je opravdu spíše k zoufalému pláči. Tak kvůli tomuhle se tam tenkrát hnal Vystrčil?
    „..Zatím třeba prostřednictvím stipendií a expertních skupin vyhodnocujících dodavatelské kapacity,“? :))))))))))))))))))

  3. Marek Loucký napsal:

    Bezhlavé přesouvání výroby do laciných a bohužel právně a politicky hodně bizarních zemí je u konce. Pohled do výsledovek a chamtivost akcionářů nám připravili situaci, ze které se budeme vyhrabávat nejmíň dekádu (spíš dvě), ale snad se ten šílený trend bude konečně otáčet. K tomuto racionálnímu kroku nás bohužel nepřiměl náš zdravý rozum a správný odhad rizik, ale jeden docela malý „chřipkový“ virus a barbarské počínání kremelské junty. Celá západní ekonomika jela/jede na heroinu ruského plynu, ropy a čínských pracovitých ručiček, které drží medvídek Pú v koncentráku na misce rýže. Teď nám najíždí absťák a nebude nám z toho dobře 🙁 Jiné cesty ale není.

  4. Martin Vaněk napsal:

    Hladomor tady bude, ale ne čipový, a pak se můžete vesele smát své vlastní hlouposti, že místo orné půdy máte kolem jen haly, sklady a markety.

  5. Dr. B napsal:

    Obávám se, že přes to, že článek má svou logiku a EU by se opravdu měla zaměřit na soběstačnost (alespoň částečnou) i v odvětví polovodičů, trošku se zde míchají jablka a hrušky dohromady. Což je typický důsledek novinářských zkratek, jak je dnes známe. Mluvíme o „čipovém hladomoru,“ ale ono to tak úplně není. Čipů je v podstatě dostatek, jenže…..
    Čipy, které chybí automobilovému průmyslu, jsou čipy zastaralé (pravda, díky tomu levné a i spolehlivé). Těch nejmodernějších je na trhu relativní dostatek, což dokládá i stále pokračující a neomezovaná výroba zařízení s moderními čipy (počítače, mobily atd.). Vždyť sám velký Intel řekl, že čipů je dost, jen již nejsou ty staré, které automobilky upřednostňují kvůli výše zmíněnému.
    Takže pokud bychom chtěli nahradit tento výpadek, který je způsoben především tím, že světoví technologičtí lídři se logicky koncentrují na nové technologie a staré výroby utlumují (výrobní linky dosluhují a jejich obnova se přestává vyplácet), museli bychom vlastně stavět zastaralé výrobní linky. To nám ale zvedne náklady na tyto čipy a současně to bude z pohledu technologického rozvoje krok minimálně stranou, když ne přímo zpátky.
    Problém vidím tedy spíše v tom, že automobilky nejsou ochotné snížit své zisky a používat novější generace čipů a raději nechají stát výrobu. Asi se jim to stále vyplatí, protože i když slyším neustálý pláč o tom, že nemohou vyrábět a jsou existenčně ohroženy, ještě žádná nezkrachovala.

    • Martin Pangrác napsal:

      Nekrachují, protože si vylobují státní dotace – viz Škodovka.
      Jsou to velcí zaměstnavatelé, takže státy se bojí, aby nezačali propouštět…

    • A. S. Pergill napsal:

      Problém je, že ty „zastaralé“ čipy jsou robustnější. On by se tam dal dát třeba čip z mobilu (jinak zapojený, případně naprogramovaný, aby ten zastaralý emuloval), jenže ten by odešel za pár dní (pokud ne hodin) v důsledku teplot a jejich změn, otřesů, případně i agresívního působení chemikálií, které se v motoru vyskytují. i-Phone a další podobná zařízení takto (jako motor auta) své čipy nestresují.

      MMCH nebylo by od věci udržovat pořád část aut bez čipů (aka staré Škodovky), a to z toho důvodu, že případný EMP (jaderný výbuch, ale nemusí být ani na našem území, a nemusí to být jen jaderný výbuch) z aut řízených mikropočítači udělá bezcenný šrot. Případně dát výrobcům povinnost, aby jejich auta byla jednoduše přestavitelná na bezčipová (bez ohledu na nesmysly typu omezení tvorby CO2).

      • Dr. B napsal:

        Ohledně těch čipů nových generací, oni používat v automobilovém průmyslu jdou. Dokladem je třeba Tesla, která i díky tomu mohla na rozdíl od ostatních automobilek v časech „čipového hladomoru“ navyšovat výrobu namísto toho, aby nechala stát nedodělaná auta na odstavných továrních parkovištích. Je to proto, že Tesla je velmi inovativní společnost (na rozdíl od konzervativních výrobců v Evropě) a ve svých nový modelech používá i nové technologie.
        Podle mě v tom hraje roli i to, že Evropské automobilky jsou v klidu kvůli vylobovaným dotacím (jak píše výše Martin Pangrác).
        Navíc nechápu, že nebyli hnáni k odpovědnosti manažeři Evropských automobilek, kteří zodpovídají za nákupy k zajišťování výroby. To, že staré generace čipů nebudou věčně k dispozici, vím i já coby laik. Třístupňový proces výroby a vývoje například u Intelu je zde již v podstatě několik desetiletí a jde o veřejně známou věc. Výroba čipů se řídí Moorovým zákonem a onen třístupňový proces znamená to, že současně dojíždí stará fabrika na čipy například 5. generace, vedle ní najíždí a ladí se fabrika čipů 6. generace a staví se fabrika na čipy 7. generace. A takhle to jde rok za rokem a každý rok se to posune o jednu generaci dále. Jak je možné, že Evropští výrobci aut tento cyklus tak okatě ignorovali? Asi jsou vážně neprůstřelní skrze ty dotace a je jim vlastně fuk, kterým směrem se vývoj ubírá.
        Pokud to tak je, za zastavování výroby si můžou především sami a místo dotací bych jim nakopal zadky. A z kanceláří bych je nahnal pěkně k pásu do výroby, když jim řízení tak evidentně nejde 😜

        • A. S. Pergill napsal:

          Jenže Tesla vyrábí elektromobily, v nichž nejsou teploty ke stovce stupňů, otřesy ze spalovacího motoru atd. „Jen“ na nabitou baterii nedojedou ani třetinu toho, co normální auto na plnou nádrž a produkují víc CO2 (s výjimkou několika málo států na světě) na sto km jízdy než normální auto (u nás něco přes trojnásobek). Takže v podstatě šrot k ničemu.

          • A. S. Pergill napsal:

            MMCH, ve dnešním Neviditelném Psovi je článek pana Wagnera o výrobě paliva +- ekvivalentního benzínu a naftě z CO2 a vodíku. Aby to pokrylo potřebu náhrady těchto paliv pomocí OZE, tak bychom ovšem potřebovali nějakých 30 – 40 procent pokrytí území solárními elektrárnami (větrníky jsou u nás dost na exkrement, prostě u nás na většině území nefouká dost často a silně, a navíc místa pro výstavbu větrníků nejlepší jsou většinou v rezervacích, národních parcích, chráněných územích apod.).
            Čili jediná cesta tímto směrem je výstavba odpovídajícího množství jaderných bloků.
            IMHO by se dala vodíkem zpracovat na palivo i biomasa (tj. odpadlo by získávání CO2 ze vzduchu a jeho přeměna na organiku, které jsou energeticky asi nejnáročnější), ale muselo by se jít do GMO rostlin s „opravenou“ fotosyntézou.

  6. Martin Pangrác napsal:

    Evropě už v technologiích definitivně ujíždí vlak – dnes jediná šance, jak vyrábět špičkové čipy, je pozvat sem americké nebo asijské firmy. Už ani snílkové z Bruselu nepočítají s tím, že ten 20% podíl (pokud ho vůbec bude kdy dosaženo) by mohly vyplnit evropské firmy.
    To je jen jeden z neblahých důsledků evropské dotační politiky, kdy nevítězí firmy, které dělají skutečné inovace, ale které čerpají dotace na inovace.
    Viz inovace v pekárnách pana Babiše,,,, A takových “dotačních inovátorů” jsou u nás tisíce, jen se neangažují v politice, neupozorňují na sebe a pilně “čerpají”.
    Kapitalismus není jistě dokonalý, ale ve výsledku nakonec funguje lépe než centrálně řízená ekonomika, kde různé “osvícené elity” rozhodují, komu dají dotace na inovaci a na jakou…. Evropa se “pročerpá” k naprosté technické zaostalosti.

Přidávání komentářů není povoleno