ANALÝZA. Až ve středu kvůli koaličním sporům opustí téměř jistě strana Svoboda a solidarita slovenskou vládu a z té se stane menšinový kabinet, znovu se vrátí stará otázka: A co dál? Ne že by současná koalice byla ideální, naopak, probíjí se jednou vnitřní krizí za druhou. Rozumná alternativa k ní ale podle současných průzkumů prakticky neexistuje. Nabízí se jen různý mix populismu a extremismu a v něm i jedno známé a už mnohokrát odepisované jméno – Robert Fico.

Trojnásobný slovenský premiér Robert Fico nikdy neměl problém s tím, aby sám sebe představil jako úplně jiného člověka, než jakého lidé znali ještě před krátkou dobou.

V prvním funkčním období po roce 2006 se tak z bývalého komunisty stal vládní partner nacionalistů ze Slovenské národní strany a Mečiarova HZDS. K ostrému tónu vlády, která si vyřizovala účty mimo jiné se sousedním Maďarskem, patřily i Ficovy výpady proti novinářům – říkal jim třeba „slizcí hadi“ nebo „hloupé hyeny“.

Když národovce i mečiarovce Ficův SMER dostatečně oslabil, vyhrál po krátké přestávce v roce 2012 natolik drtivě, že sestavil jednobarevnou vládu – a znovu se objevil „jiný Fico“: navenek smířlivý, nabízející podanou ruku všem, od církví přes odbory až po politické oponenty a dokonce média.

„V roce 2014 už v politice nebudu“

Pak přišel rok 2016, třetí Ficův kabinet a s ním opět „starý dobrý“ premiér – novináři byli podle něj znovu „špinavé protislovenské prostitutky“. Fico hledal vnějšího nepřítele a například v kauze pochybností kolem organizace slovenského unijního předsednictví viděl tehdy „cílený útok“. Konspiračního myšlení už se od té doby nezbavil.

Po vraždě novináře Jána Kuciaka v roce 2018 naznačoval, že masové protivládní protesty jsou organizované ze zahraničí a upozorňoval na dlažební kostky údajně podezřele připravené poblíž Úřadu vlády.

Během let dokonale uzrála i Ficova věta z roku 2009, že „v roce 2014 už v politice nebude“. Při pohledu na zmíněný výčet Ficových obratů těžko někoho může překvapit, že se píše rok 2022 a Robert Fico nejenže v politice stále je, ale chce se vrátit i na nejvyšší posty.

Připomeňme, že Fico musel premiérskou funkci opustit po tlaku veřejnosti v roce 2018. Když ale podával demisi do rukou tehdejšího prezidenta Andreje Kisky, řekl mu: „Buď klidný, já nikam neodcházím,“ s odkazem na to, že za nitky bude i dál tahat jako předseda tehdy stále nejsilnější strany Smer.

Společenská situace po Kuciakově vraždě ale další vládu Smeru neumožnila, volby v roce 2020 vyhrálo hnutí Obyčejní lidé Igora Matoviče s étosem boje proti korupci a mafii.

Co se při pohledu ze zahraničí mohlo zdát jako nový začátek, ve skutečnosti možná jen urychlilo návrat „čtvrtého Fica“, tentokrát už ale v otevřeném spojení s krajní pravicí.

Extremisté jako bohatá nevěsta

Matovičův kabinet po dvou a půl letech míří k menšinovému vládnutí. Klíčový podíl na tom má sám Igor Matovič, který se už před časem „uklidil“ z premiérské funkce na post ministra financí.

K jeho politickému stylu patří i emotivní statusy na Facebooku, impulzivní jednání a především nikterak neskrývané ego, což nakonec nevydržela zmiňovaná strana Svoboda a solidarita a její šéf Richard Sulík – sám politicky dosti obtížně řiditelná osobnost.

Tím se konečně dostáváme k otázce, co bude dál a jakou roli v nejbližší budoucnosti Slovenska může sehrát Robert Fico. Navzdory tomu, že je voličům na očích prakticky nepřetržitě posledních šestnáct let a navzdory tomu, že aktuálně čelí obvinění ze založení zločinecké skupiny a zneužití pravomocí veřejného činitele v rámci protikorupčního tažení, které spustila Matovičova vláda, má Ficův Smer v průzkumech podporu kolem 15 procent.

Ve volbách by tak skončil druhý, za stranou Hlas dalšího z expremiérů Petra Pellegriniho, která se předloni odštěpila právě od Ficova Smeru.

Při pohledu na možné koalice je zjevné, že při povolebních vyjednáváních budou „bohatou nevěstou“ hlavně extremisté – konkrétně hnutí Republika, které vzniklo rovněž odštěpením, od Lidové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby. Jen Hlas, Smer a Republika by sice podle aktuálních průzkumů stabilní většinu neposkládaly, ale inflace, vysoké ceny energií a spolu s tím paralyzovaná vláda jejich preferencím rozhodně škodit nebudou.

„Tohle nedopadne dobře“

Ostřílený slovenský reportér a znalec zejména venkovských oblastí středního a východního Slovenska Andrej Bán to v nedávném komentáři pro Denník N shrnul pesimisticky:

„Obávám se, že to, co na podzim přijde, bude opravdu masakr. Takový, který má potenciál jako povodeň spláchnout vládu, pohřbít poslední zbytky důvěry v elity. Stane se to v zemi, kde už dnes žádný politik nepožívá větší důvěru než nedůvěru občanů (…). Tohle nedopadne dobře,“ popsal svoje dojmy z aktuálních nálad v někdejších baštách Smeru a Kotlebovců, dnes také Republiky.

Sám Robert Fico se přitom už dlouho netají tím, že by s bývalými Kotlebovci neměl problém a postupně se sbližují – a to oboustranně. Dobrým příkladem je nedávné avízo hnutí Republika, že si jeho zástupci chtějí připomínat srpnové výročí Slovenského národního povstání.

Ještě v řadách Kotlebovců jim přitom zjevně nijak zvlášť nevadilo, že Marian Kotleba označoval dříve SNP za „bolševický puč“ a když byl hejtmanem v Banské Bystrici, vyvěsil na úřad na výročí povstání černé vlajky. Šéfem Kotlebova úřadu byl tehdy Milan Uhrík, současný šéf hnutí Republika. Ten s Ficem nedávno natočil i propagační video, kde se hlásí k vzájemné spolupráci.

Označení „extremisté“ je v případě hnutí Republika zcela na místě. Podobnou fotku jako s Ficem a podobně úzké kontakty má (či přinejmenším donedávna měl) totiž Milan Uhrík třeba i s šéfem české krajně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomášem Vandasem – to když byl ještě v barvách Kotlebovců otevírat v pražském sídle DSSS kotlebovský „konzulát“.

Milan Uhrík a Tomáš Vandas otevírají konzulát „Kotlebovců“ v Praze. Foto: DSSS

Další z někdejších Kotlebovců a dnes poslanec hlásící k hnutí Republika Milan Mazurek přišel v minulém funkčním období o poslanecký mandát za rasistické výrok o Romech.

Pro 57letého obviněného Roberta Fica, který za sebou táhne kauzy posledních dvou dekád, jsou to i tak partneři pro jeho – tentokrát už zřejmě skutečně poslední – politický návrat.

Jeho ambicí už ale nebudou ani velké reformy, ani zápis do učebnic. Jen snaha udržet zbytky starého vlivu a zastavit či zbrzdit protikorupční vyšetřování rozjetá současnou, rozpadající se Matovičovou vládou.