Grónsko většinou nepatří mezi země objevující se v titulcích předních světových médií. Nedávno jej tam však dostal Donald Trump, když vyjádřil záměr Dánskem spravovaný ostrov získat jako území strategického významu pro budoucnost Spojených států amerických. Jako jeden z důvodů tohoto z mnoha pohledů velmi kontroverzního kroku uvedl americký prezident rapidní, Ruskem asistovanou expanzi Číny do severních oblastí. Jaké jsou ve skutečnosti čínské ambice v tomto regionu?

Čínská lidová republika v kontextu sílícího geopolitického soupeření se Západem v posledních dvou dekádách zásadně rozšířila své působení do nových oblastí, které Peking podle říjnové studie německého think-tanku Merics „považuje za klíčové pro své strategické ambice“.

Si Ťin-pchingem zaštítěný koncept „komplexního pojetí státní bezpečnosti“ vymezuje čtyři „strategické nové domény“, k nimž řadí vesmír, kyberprostor, hlubokomořské oblasti a právě polární oblasti.

Autorkou textu je Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Analytici upozorňují, že Čína si začala uvědomovat význam těchto strategických domén mnohem dříve než západní státy a na jejich rozvoji pracuje systematicky již od počátku minulého desetiletí.

Například aktivity Pekingu v arktických oblastech včetně projektů v Grónsku popsala už rozsáhlá analýza Sinopsis z roku 2018. V posledních letech čínští výzkumníci stojí za důležitými průlomy ve vědeckém bádání a uplatnění nových technologií a s podporou státu zde byla postupně vybudovaná infrastruktura a získány poznatky, které mohou být potenciálně využity vojensky.

Čínskou sekuritizaci „strategických nových domén“ Peking navenek interpretuje jako „mírový vzestup“ Číny jako zodpovědné globální velmoci usilující o zachování míru ve světě, a to především v rámci nadnárodních iniciativ jako „Pás a stezka“ (Belt and Road Initiative; BRI) nebo sdružení typu BRICS či Šanghajské organizace pro spolupráci.

Strategické oblasti prezentuje jako „platformy pro win-win spolupráci“ v novém multilaterálním světě poskytujícím stejné příležitosti pro všechny.

Interní dokumenty Pekingu a čínské studie však logicky zdůrazňují především zájmy čínského státu, které lze v tomto případě rozdělit do čtyř kategorií:

• Ekonomika a zdroje, kam spadá kromě zajištění celkového ekonomického růstu také zabezpečení přístupu k přírodním zdrojům a obchodním cestám;
• věda a technologie, kde jde o získání poznatků umožňujících technologický rozvoj Číny v dané oblasti;
• řízení, v jehož rámci Čína usiluje o nastavení mezinárodních pravidel a norem pro správu těchto oblastí tak, aby vyhovovaly čínským zájmům a prioritám;
• bezpečnost, kvůli níž Peking systematicky posiluje svoji vojenskou a diplomatickou přítomnost v těchto oblastech za účelem obrany čínských zájmů doma i v zahraničí.

Čínský vůdce Si Ťin-pching pak tyto domény zahrnul do své vize „veliké obrody čínského národa“, která by měla být naplněna do roku 2049, kdy ČLR oslaví sté výročí svého založení. Do té doby by měla hrát roli globální velmoci v polárních oblastech, vesmíru, technologiích i na moři.

Výzvy pro Evropu

Evropští analytici se obecně shodují, že čínské ambice a aktivity ve čtyřech strategických doménách představují nové výzvy pro evropské zájmy, bezpečnost, hodnoty a hospodářský rozvoj.

Působení Pekingu má totiž vždy i vojenské implikace – vědecké objevy, technické pokroky, budování infrastruktury a další civilní aktivity v těchto oblastech vždy slouží zároveň k získávání strategických výhod a rozvoji vojenských kapacit.

Podle think tanku Merics jsou v tomto ohledu klíčové právě arktické oblasti přiléhající k evropské pevnině a vesmír, respektive oběžná dráha Země důležitá pro provoz satelitů kvůli komunikaci a navigaci.

Zatímco USA a evropské státy od spolupráce s Čínou stále více ustupovaly, Rusko, zahnané do kouta sankcemi, se pro Peking stalo důležitým partnerem, jehož cíle a kompetence jsou v mnoha ohledech s Čínou komplementární.

V obou těchto doménách by Evropa měla usilovat o udržení vlastní přítomnosti a strategický rozvoj s bedlivým vyhodnocováním potenciálně rizikové spolupráce zejména s Čínou nebo Ruskem. ,

Za současné situace zároveň evropské státy nemohou spoléhat na USA jako stabilního spojence a musí se zaměřit na rozvoj vlastních kompetencí k zajištění evropských zájmů a bezpečnosti. Analytici Mericsu zdůrazňují:

„Pro cílenou reakci v takto komplikovaném geopolitickém prostředí je pro evropské aktéry klíčové pochopit čínské ambice a úvahy o strategických nových doménách, její přístup k Arktidě a vesmíru, prohlubující se čínsko-ruskou spolupráci v těchto doménách a implikace sílícího čínského vlivu v nich.“

Přehodnocování spolupráce

Jak USA, tak i EU si hrozbu spojenou s posilováním Číny coby „systémového rivala“ spíše než výhodného obchodního partnera začaly více uvědomovat v druhé dekádě tohoto století. Postupně proto omezovaly spolupráci ve strategických oborech a zavedly mechanismy pro posuzování rizikových investic ze strany čínského státu i soukromého sektoru, který je se státem i armádou pevně provázán i na základě čínské legislativy.

Na rizika spojená s umožněním vstupu čínských firem do strategických odvětví právě v arktické oblasti už evropští analytici upozorňovali před rokem 2020, kdy se diskutovalo o možném podílu čínského telekomunikačního gigantu Huawei na budování 5G sítí v Evropě.

Sinopsis tehdy publikoval analýzu čínsko-finského projektu na vybudování podmořského optického spojení mezi Evropou a Asií přes arktické oblasti pod názvem Arctic Connect. Náš estonský spolupracovník Frank Jüris projekt popsal jako součást rozsáhlého plánu Pekingu na vybudování „digitální hedvábné cesty“.

Mezi její cíle patří i sběr dat s využitím v obranném průmyslu a budování jakési „podmořské Velké čínské zdi“ v oblastech potenciálního střetu s USA a jejich spojenci, například v Jihočínském a Východočínském moři nebo právě v Arktidě. Už tehdy ale bylo zapojení Číny i Ruska do telekomunikačních projektů v Arktidě považováno za rizikové.

Rozvoj podobných projektů dále zkomplikoval následný geopolitický vývoj, další vyostření čínsko-amerických vztahů, a zejména Putinova dobyvačná válka na Ukrajině.

Zatímco USA a evropské státy od spolupráce s Čínou stále více ustupovaly, Rusko, zahnané do kouta sankcemi, se pro Peking stalo důležitým partnerem, jehož cíle a kompetence jsou v mnoha ohledech s Čínou komplementární.

To platí nejen v arktických oblastech, do nichž má Rusko díky své poloze jedinečný přístup, ale například také v případě Sověty vybudovaného vesmírného programu, na jehož základě se rozvinula nová spolupráce odpovídající potřebám čínského kosmického výzkumu.

V současnosti Čína investuje do důlních, energetických a infrastrukturních projektů na ruském severu, včetně plánovaného rozvoje hlubokomořského přístavu v Archangelsku.

Partnerství a spolupráce se zahraničními vládami a firmami byla pro Čínu často důležitá v počátečních fázích expanze do nových domén, v současnosti ji však již lze považovat za vůdčí mocnost minimálně ve dvou z nich: kyberprostoru a vesmíru.

Skrze svoje působení v nadnárodních organizacích a díky vlastním iniciativám jako je zmíněná „digitální hedvábná cesta“ už se jí daří ve spolupráci s Ruskem a zeměmi globálního Jihu ovlivňovat politiku a pravidla v těchto dvou oblastech. I ve zbylých dvou doménách, hlubokomořských a polárních oblastech, se však v posledních letech blíží k zásadnímu průlomu na cestě k vůdčímu postavení.

Nejen Grónsko…

V současnosti čínské subjekty provozují na evropském území dvě výzkumné stanice – na Špicberkách, otevřenou v roce 2004, a na Islandu, kde funguje od roku 2018. Čínské týmy podnikly patnáct expedic v severních polárních oblastech, během nichž byly testovány technologie a zařízení využitelné i pro armádu, zejména ponorky či podvodní drony.

Dostat do arktických vod ponorky je pro Čínu strategicky důležité. Minulé léto se její výzkumné ponorky poprvé ponořily tisíce metrů pod led Severního ledového oceánu a Spojené státy a jejich spojenci očekávají, že Peking bude schopen vyslat vojenské ponorky k severnímu pólu během několika let.

Jde o podobnou trajektorii, jakou jsme viděli v případě čínského postupu v Jihočínském moři. Tam Čína zahájila výzkumné expedice již před téměř dvaceti lety a získané poznatky dnes využívá k vojenské expanzi a budování infrastruktury v oblasti, například umělých ostrovů.

Zásadním zlomem by pak bylo nasazení jaderných ponorek, které dokážou zůstat pod hladinou téměř neomezenou dobu.

„Pokud by čínské jaderné ponorky dokázaly nepozorovaně proniknout do arktického oceánského prostoru, znamenalo by to zásadní změnu pro Spojené státy, státy NATO i jejich partnery“ říká Anne-Marie Bradyová, spolupracovnice Sinopsis z Nového Zélandu a expertka na čínskou politiku a polární oblasti.

Evropa si tato ohrožení čím dál více uvědomuje. Po roce 2015 evropské státy zablokovaly několik čínských projektů v těchto oblastech: koupi opuštěné námořní základny v Grónsku v roce 2016, letiště v polární oblasti ve Finsku v roce 2018 nebo území na Špicberkách v roce 2024.

Naopak Rusko od té doby nabídlo Číně spolupráci, která zahrnuje nejen možnost využívat tzv. Severní mořskou cestu jako alternativní lodní trasu mezi Evropou, Asií a Amerikou, ale také přístup k rozsáhlé síti arktické infrastruktury a vojenských zařízení, vybudovaných často ještě za Sovětského svazu.

V současnosti Čína investuje do důlních, energetických a infrastrukturních projektů na ruském severu, včetně plánovaného rozvoje hlubokomořského přístavu v Archangelsku.

Čínská přítomnost a čínsko-ruská spolupráce v Arktidě představují pro Evropu výzvu jak z ekonomického, tak i bezpečnostního hlediska. Soupeří se zde o přírodní zdroje, obchodní trasy či nové ekonomické příležitosti.

Dominance Číny a Ruska tak přináší rizika pro evropskou energetiku a dodavatelské řetězce pro průmyslovou výrobu, ale také v oblasti telekomunikací a přenosu dat tzv. severní cestou. Zároveň hrozí, že Čína v následujících letech Západ překoná v rozvoji technologií využitelných pro vojenské operace v polárních oblastech, ale i třeba satelitní navigaci.

Do budoucna také může spolu s Ruskem a zeměmi globálního Jihu aktivněji ovlivňovat pravidla pro využívání globálně sdílených oblastí, jako je vesmír nebo polární regiony. Evropa by se proto měla zaměřit na cílené investice do těchto strategických domén a zároveň bedlivěji posuzovat projekty spolupráce zejména s Čínou.