Roušky ano, roušky ne, a zítra zase jinak… Zmatený vládní management boje proti koronaviru v Česku vyvolal v létě rozhořčení, debatu i řadu vtipů. Babišova vláda však na začátku školního roku v protiepidemických opatřeních netápe sama, dílčí selhání řeší i země ještě nedávno brané v tuzemsku za vzor, třeba sousední Rakousko.

Když předminulý víkend čekaly tisíce lidí mířících z Chorvatska až dvanáct hodin v koloně na rakouských hranicích, nemohli vědět, že za jejich krkolomný návrat domů může do značné míry jediná krátká věta:

„Platí od následujícího dne,“ stálo v nařízení vydaném rakouským ministrem zdravotnictví, které zavádělo povinnost, aby se každý navrátilec z Chorvatska na hranicích registroval a vyplnil formulář, i kdyby Rakouskem jen projížděl. Úředníci na hranicích začali narychlo vydané a ne zcela srozumitelné nařízení proti šíření nákazy koronavirem svědomitě provádět a výsledkem byly kolony, o kterých se psalo v médiích bezmála v půlce Evropy.

Dlužno říct, k malé radosti rakouského kancléře Sebastiana Kurze, který si podobně jako český premiér Andrej Babiš (ten se ostatně ke Kurzovi hlásí jako k jednomu ze svých vzorů) zakládá na pečlivě budovaném obrazu schopného manažera.

Před pěti lety si Kurz připsal – přinejmenším mediálně – hlavní podíl na uzavření balkánské uprchlické trasy a letos na jaře zase oznamoval jako jeden z prvních lídrů v Evropě uvolňování opatření proti koronaviru a „návrat k normálu“, což mu vyneslo oslavné komentáře i v českých médiích.

Světlo na konci tunelu?

S odstupem času se však ukazuje, že i v Rakousku vláda v boji proti pandemii někdy postupuje způsobem, jaký v tuzemsku bývá někdy považován za „ryze český“ – tedy tak, že narychlo přijatá rozhodnutí a pravidla s téměř okamžitou platností vytvoří víc chaosu než užitku.

Stejně jako v Česku se také ve Vídni ukazuje, že management koronavirové pandemie je vysoce politická věc. Narozdíl od české vlády je v té rakouské ministr zdravotnictví z jiné strany než premiér (kancléř Kurz je lidovec, ministr zdravotnictví Rudolf Anschober patří k Zeleným).

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Premiér tak může případná selhání svádět na koaličního partnera, jako v případě zmíněných pohraničních kolon nebo v případě problémů koronavirového „semaforu“, který Rakousko teprve zavádí, oproti Česku se zhruba měsíčním zpožděním.

Aby se kancléř Sebastian Kurz vrátil do sedla, pronesl minulý týden projev k Rakušanům, kterého si opět všimla i zahraniční média. Kurz v něm občanům slíbil, že příští léto už bude „normální“ i díky vakcíně proti Covid-19, že koronavirová pandemie nebude tak dlouhá, jak se čekalo, a že už je pomalu „vidět světlo na konci tunelu“.

Německo zůstává v klidu

Jestliže rakouský přístup v boji proti koronaviru v něčem připomíná ten český (rychlé zmrazení společnosti i ekonomiky ale i relativně rychlé uvolnění pravidel), sousední Německo se chová úplně jinak. Stejně jako u migrační vlny před pěti lety byly i při koronaviru v komunikaci české a německé vlády rozdílovým faktorem emoce.

Zatímco Andrej Babiš a jeho ministr zdravotnictví byli kvůli Covid-19 za poslední půlrok vidět prakticky nepřetržitě, německá kancléřka slovy šetřila – a když už promluvila, zrovna neplýtvala s optimismem.

Když 11. března Merkelová prohlásila, že se koronavirem může nakazit v krajním případě až 70 procent Němců, Babiš to odmítl jako „vyvolávání paniky“ s odkazem na to, že Česko je napřed v ochranných opatřeních v porovnání s řadou jiných zemí Evropy.

Jako z jiné reality pak ve srovnání s Českem působilo prohlášení kancléřky Merkelové z 23. dubna. Mimo jiné řekla, že Německo není na konci pandemie, ale na jejím začátku, a že omezení práv a svobod kvůli koronaviru jsou akceptovatelná jen tehdy, pokud jsou pro ně transparentní a pochopitelné důvody. A také když kritika je nejen povolena, ale i požadována a vyslyšena – oboustranně. „A to za pomoci svobodných médií,“ dodala Merkelová.

Připomeňme, že v Česku v té době ministr vnitra Jan Hamáček chodil na tiskovky vlády v „akčním“ červeném svetru, vláda osobně vítala na letišti krabice s rouškami z Číny a premiér Babiš podrážděně odmítal výhrady k jeho krizovému managementu.

Priorita v pandemii? Děti

Kancléřka Merkelová Němce nijak nešetřila ani na konci léta, kdy na tiskové konferenci řekla: „Je to vážné, stále stejně vážné. Berte to vážně i dál.“ Dodejme, že kromě toho kancléřka ocenila německé zdravotnictví za jeho výkon v krizi a celé obyvatelstvo za jeho solidaritu a disciplinovanost.

Za pozornost stojí i fakt, že Merkelová jako první z priorit pro nadcházející podzimní období zmínila děti. Ty se podle Merkelové nesmí stát těmi, které pandemie připraví o vzdělání.

Druhou prioritou zůstává pro kancléřku oživení hospodářství a tou třetí společenská soudržnost – Merkelová při tom výslovně zmínila například starší lidi, sociálně slabé rodiny, živnostníky a umělce, kteří si kvůli dopadům pandemie podle ní zaslouží zvláštní pozornost.

Německým specifikem oproti Česku jsou také početné a organizované protesty odpůrců vládních opatření proti koronaviru, které podporuje i opoziční strana Alternativa pro Německo. Poslední protest v Berlíně, kterého se zúčastnila i řada extremistů, a kde se cíleně nedodržovaly ani rozestupy, ani nošení roušek, policie rozpustila.

Německo také zakázalo pořádání velkých společenských akcí až do konce roku a zavedlo (až na výjimky v některých spolkových zemích) jednotnou pokutu za nenošení roušek ve výši 50 eur.

Matovič „nevypnul“ Slovensko

Slovensko první vlnou koronaviru provedla tehdy po volbách čerstvě sestavená vláda Igora Matoviče. Ten na jaře vzbudil pozornost svými výroky o možném krátkodobém „vypnutí“ země, ke kterému sice nedošlo, Slovensko však mělo ve srovnání s jinými státy velmi nízké počty nakažených.

V posledních týdnech však Matovič, který si podobně jako Andrej Babiš pěstuje image výkonného manažera, většinu vládní komunikace o koronaviru nechal (na rozdíl od Babiše) na ministrovi zdravotnictví a jeho úřednících.

Právě ministerstvo zdravotnictví na konci srpna vydalo infografiku s rozdělením rizik nákazy koronavirem – a do nejrizikovější skupiny zařadilo mimo jiné svatby.

Média vzápětí informovala o tom, že premiér Matovič se na východním Slovensku jedné svatby účastnil a že na hromadné oslavě tam nikdo neměl roušku. Na Slovensku přitom platí podobná omezení a hygienická pravidla jako momentálně v Česku.

Podobně jako Česko také Slovensko chystá celostátní semafor (nejprve fungoval pouze pro Bratislavu). Vláda také přijala pro možnou druhou vlnu pandemie nový pandemický plán.

V kontroverzní otázce povinného nošení roušek žáků ve školách postupovala slovenská vláda na první pohled promyšleněji než ta česká. V polovině srpna ministr školství potvrdil, že škola začne v řádném termínu, a zveřejnil rámcová protiepidemická pravidla včetně povinnosti roušek – ovšem zatím jen pro první půlku září.

Na konci srpna pak hygienici vydali zpřesňující pokyny, kde žákům některých ročníků a dalším vybraným skupinám obyvatel dali z nošení roušek výjimku.

Sérii textů o tom, jak se Česko vyrovnává s návratem k normálu po koronakrizi, podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky