RECENZE. V ruštině dali filmaři biografickému snímku o Dmitriji Ziminovi – sovětském inženýrovi a vědci, který se za Jelcina stal podnikatelem a za Putina mecenášem (1933–2021) – název Blízcí. V angličtině se film promítá jako Connected, což je vlastně přesnější: o těch, kteří se spojili s ruskými mocnými.

Snímek byl již několikrát promítán v různých zemích a sklidil řadu kladných recenzí; koncem listopadu vstoupí do široké distribuce na platformě SkyShowTime ve 24 evropských zemích.

V polovině září se premiérově promítal v Praze na zahájení veletrhu ruského samizdatu „Pražská knižní věž“. Sál kina Atlas byl plný, i proto, že po projekci vystoupila režisérka Věra Kričevská. Podle jejích slov probíhalo natáčení v hedonistické atmosféře: „Bylo to velmi příjemné: koupali jsme se, popíjeli…“

Ohromující jachta a nádherné mořské scenérie ale jen umocňují pochmurný dojem ze scén, kde těžce nemocný a zesláblý Zimin, již stařec, konzumuje vodku či koňak v dávkách, které rozhodně nejsou léčebné.

Osudové nejasnosti

Celkově pak Ziminovy výpovědi nepůsobí důvěryhodně. Ve filmu třeba vzpomíná, jak za pozdního stalinismu nastoupil na prestižní fakultu radioelektroniky Moskevského leteckého institutu, který vychovával kádry pro vojensko-průmyslový komplex.

Přitom byl v očích úřadů krajně nespolehlivého původu. Jeho otec, pocházející z kupeckého rodu, byl obětí represí a zemřel v lágru. Jeho matka byla Židovka a na začátku 50. let vrcholil sovětský státní antisemitismus. „Nesprávný“ původ po desetiletí komplikoval v SSSR kariéru či život mnoha lidem.

Zimin tvrdí, že v dotaznících své „kacířské“ předky zamlčoval, což ale v době vrcholného totalitarismu zní nepravděpodobně.

Hned se nabízí otázka: nespolupracoval spíše se státní bezpečností? Podezření sílí s tím, jak se chlubí, že v podniku sovětského obranného průmyslu zastával vedoucí pozici, aniž byl členem strany.

V SSSR byly ještě i za Gorbačova přísně kontrolovány všechny mezminárodní kontakty; jak stranickými orgány, tak i tajnými službami. Zabývaly se nejen státy NATO, ale i komerčními firmami, včetně průmyslové špionáže.

Jako šokující proto působí informace, že Ziminův partner Ogi (Augie) Fabel – tehdy 22letý mladík, rodák z Chicaga, který předtím pracoval v Japonsku – se koncem 80. let stal v Rusku podnikatelem a bez znalosti ruštiny získal přístup k technologiím v přísně tajné oblasti radioelektroniky a komunikací, strategicky klíčového odvětví.

Režisérka Věra Kričevská po projekci otevřeně přiznala, že Fabel je složitá a uzavřená osobnost a nejasným veřejným obrazem.

Podivně působí i Fabelovo rozhodnutí, poté, co zbohatl v hi-tech sféře, odešel z korporátního světa a absolvoval výcvik na policejního důstojníka v Chicagu.

Příběh vášnivého kuřáka

Pokud jde o Zimina, Kričevská prozradila, že se během natáčení vyhýbala otázkám po osudu jeho staršího syna Sergeje, boxera, který se v 80. letech zapletl s organizovaným zločinem a v letech 1997–2000 vedl moskevskou Koptevskou OPG.

Tato skupina se zabývala vydíráním, krádežemi, praním špinavých peněz, vraždami na zakázku a obchodem s drogami a zbraněmi.

„Zjoma“, jak byl v podsvětí znám, zmizel beze stopy na přelomu tisíciletí. Podle memoárů Alexandra Šerstobitova, někdejšího nájemného vraha orechovské OPG, byl Sergej Zimin zlikvidován svým vlastním okolím.

Možná proto, aby sám podobným problémům předcházel, Zimin v 90. letech otevřeně ukázal kontinuitu svého podnikání s ruskou mocí. Svou komunikační společnost pojmenoval Vimplekom, přičemž slovo vimpel znamená dlouhou vlajku s rozeklaným koncem, původně používanou na válečných lodích či rytířských kopích.

Stejný název nesla i jednotka KGB, která prováděla na příkaz sovětského politbyra vraždy na zakázku, včetně politického terorismu.

V roce 2001 pak Zimin založil charitativní fond Dynastie a stal se mecenášem. Film kupodivu nezachycuje to, že Ziminovi byla v roce 2012 udělena Cena prezidenta RF za charitativní činnost, tedy již za tvrdého putinismu.

Po anexi Krymu navíc získal i cenu Ministerstva školství a vědy RF „Za patronát nad ruskou vědou“.

Sám Zimin ve filmu vzletně prohlašuje: „Je naprosto nezbytné přehodnotit naši historii.“ Kvůli tomu i založil cenu Osvícenec a začal vydávat historické knihy. Dostupné údaje ukazují, že většina z nich je buď nízké kvality nebo přímo slouží jako kremelská propaganda.

Tyto knihy vycházely v Moskvě i po roce 2014 a 2022, kdy státní kontrola a autocenzura donutily poctivé badatele psát do šuplíku, vydávat je v samizdatu, či raději vůbec nepsat.

Shrnuto: ačkoli film o rozporuplné osobě Dmitrije Zimina je příběhem o luxusu a slávě, působí spíše ponuře. Jako příběh vášnivého kuřáka, který se dopracoval až k rakovině a žádosti o eutanazii.

Autor je spisovatel a historik, působí na Svobodné univerzitě v Berlíně. Ve svých publicistických knihách se soustřeďuje na sovětské dějiny Stalinova období, především na vše, co nějak souvisí s Velkou vlasteneckou válkou a s konfrontací mezi Hitlerem a Stalinem.

Tento text vznikl v rámci projektu EthProMedE.

Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.