ANALÝZA. Čas od času v Česku přichází čas divení. Divíme se věcem, na které bylo dlouho upozorňováno, že se stanou. Nejvíc se přirozeně diví ti, které si volíme, aby činili něco, abychom se potom nemuseli divit my. Je to i případ ústeckého sídliště Mojžíř, kde se nyní s Ústím nad Labem diví celá republika. Tak dlouho bylo upozorňováno, že přehlížený obchod s chudobou způsobí sociální výbuch, až, světe div se, přehlížení obchodu s chudobou způsobilo sociální výbuch.

Místo tradiční trolejbusové linky do Mojžíře od poloviny prázdnin zajíždí autobus – nastupuje se striktně předními dveřmi, ve voze je asistent dopravy a strážník městské policie. Dopravní podnik změnu zdůvodnil tím, že beze změn by čtvrť přestal obsluhovat úplně – šoféři po sérii verbálních i fyzických útoků místních odmítali linku obsluhovat.

Měsíc poté se přidala jedna z mnoha ústeckých pizzerií, která do Mojžíře přestala zavážet stravu, také po útocích na své kurýry. Mojžíř se tím dostal znovu na titulní stránky novin. Ne poprvé. Studenti pražského gymnázia vyhlásili sbírku na pizzu pro mojžířské děti. Gesto, které sami studenti označili za happening, samo o sobě nic nevyřeší, problémy Mojžíře jsou mnohem hlubší. Bobtnají už dlouhé roky a hlavní roli v nich hraje byznys s chudobou.

Dobrý byznys s kořeny v minulosti

Jak se z jednoho nejnovějších ústeckých sídlišť stalo ghetto? Prvním krokem k současné situaci byla masivní privatizace bytového fondu v 90. letech. Byty se za hubičku ale nedostávaly jen k tehdejším nájemníkům, ale k velkým hráčům na poli realit.

Mojžíř potkal obdobný osud jako Předlice na druhém konci krajského města. Postupně se sem začali stěhovat chudí lidé z celého Česka. Byznys fungoval následovně: Když chtěl někdo lukrativně pronajímat nebo prodat dům či byt v Praze, nájemníkům pořídil bydlení ve vyloučené lokalitě – třeba právě v Mojžíři. Roztočila se tak spirála. Tím, jak se začaly objevovat problémy soužití mezi majoritou a „přistěhovalci“, starousedlíci odcházeli pryč. Jejich byty skupovali obchodníci s chudobou. A jak ukážeme níže, stále je skupují.

Ještě před pár lety se dal padesátimetrový byt pořídit do 100 tisíc. Dnes se ceny pohybují od 500 tisíc do milionu, i tak je ale návratnost „investice“ slušná.

Za velkou část obyvatel platí nájemné stát prostřednictvím dávek – jen v roce 2020 šlo do ulice Jindřicha Plachty v Mojžíři na příspěvcích a doplatcích na bydlení 12 milionů korun, teď je částka vyšší.

Byty vhodné na investici

Aktuálně, konkrétně k 5. září letošního roku, je v ulici Jindřicha Plachty, která tvoří jádro vyloučené lokality v Mojžíři, v nabídkách realitních kanceláří 23 bytových jednotek. Prodejní ceny se pohybují v rozmezí půl až necelý milion Kč, dle rozlohy. Samotný stav bytové jednotky nemá většinou na prodejní cenu vliv.

Nabízejí se jak byty v osobním, tak v družstevním vlastnictví.

U inzerovaných bytů se vyskytují následující společné jmenovatele: byt je vhodný pro investora/investici, uvádí se měsíční výnos z bytu průměrně necelých 7000,- Kč měsíčně, byt v dobrém stavu, netřeba investic – ač tomu tak ve skutenosti není, poptávka přesahuje nabídku. Ano, adresa Jindřicha Plachty je skutečně žádanou lokalitou pro specifickou skupinu investorů.

Více než tři čtvrtiny bytů v nejproblémovější ulici jsou užívány k podnikání. V některých blocích se samostatnými vchody je toto číslo dokonce přes 90%.

Změna proti předcházejícím rokům je v tom, že se v nabídce objevují i byty družstevní. Což je nejspíš důsledek toho, že byty v osobním vlastnictví pomalu docházejí, ze tří čtvrtin je v tuto chvíli vlastní jiní lidé nebo firmy, než kdo je fakticky užívá.

Majitelé mimo Ústí

A tím se dostáváme k dalšímu paradoxu ústeckých vyloučených čtvrtí. Majitelé bytů ve velké míře nemají s Ústím nic společného. Samozřejmě kromě faktu, že zde v bytové sféře podnikají.

Ze 616 bytů v ulici Jindřicha Plachty bylo letos v červnu v osobním vlastnictví 437 bytů, 167 jich vlastnilo bytové družstvo Rozvoj a 12 bytů je v majetku statutárního města Ústí nad Labem. Ze zmíněných 437 bytů v osobním vlastnictví jich je 335 v rukou osob nebo firem, kteří mají bydliště nebo sídlo mimo Mojžíř nebo Ústí nad Labem vůbec. Tedy více než tři čtvrtiny bytů v nejproblémovější ulici jsou užívány k podnikání. V některých blocích se samostatnými vchody je toto číslo dokonce přes 90%.

V roce 2020 byl přitom tento podíl ještě zhruba 65 %, dá se tedy říct, že Mojžíř jako investiční lokalita v posledních letech stále investory přitahuje a odpovídá tomu i zmíněná aktuální nabídka realitních kanceláří.