19. únor. Demonstrace nespokojených. Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Petr Pithart: Ze slov může téct i krev. Raději spolu zkusme mluvit

Napsal/a Petr Pithart 10. září 2024
FacebookXPocketE-mail

POZNÁMKA. Vzrušené diskuze o „válce slov“ se většinou soustřeďují na zloduchy: kdo jsou ti, kdo vědomě šíří lži a dezinformace? Dělají to z přesvědčení nebo je někdo platí? Kdo to všechno organizuje, kdo ty války ve skutečnosti vede? Hlavně ty je třeba veřejnosti odhalit, chytit a dát na pranýř. Mne však zajímají i ti, kteří této rétorice věří, chtějí jí naslouchat a nedají na ně dopustit. I oni jsou přece voliči, i oni rozhodnou o tom, jakou tu budeme mít vládu. A možná i o tom, jaký režim.

Válka slov tu byla odjakživa. Nikdy však nebylo tolik těch, kteří je mohli a chtěli slyšet. I proto nikdy nebylo tak blízko od slov k válce. Slova je dobré vážit, protože z nich může téct i krev.

Lidé dnes chtějí slova jednoduchá. A my, složití lidé slova, jsme asi někdy až příliš komplikovaní. Býváme na to i hrdí: vždyť je to čest našeho řemesla nebýt triviální.

Víme, že pravda je složitá a že je možné se k ní jen přibližovat. Jak ale máme psát a mluvit tak, aby nás i ti lidé nesložití byli ochotní poslouchat a číst. A jak a kde se to vůbec má, respektive může dít?

A jací že ti lidé jsou? Někdo řekne hloupí, jiný možná použije i silnější výrazivo. Mnozí z nich jsou však nějakým způsobem zranění a ani za to nemohou. Věří jen jim podobným a těm, kteří se jim populisticky podbízejí.

Máme za nimi i my chodit, máme s nimi zkoušet mluvit jejich řečí? Obávám se, to ani neumíme, avšak o empatii k nim se musíme alespoň pokoušet.

Je to věc moudrosti, která se – někdy – dostavuje, když dokážeme vážit vlastní chyby a omyly. Vždyť co je zkušenost? Právě naše chyby, naše omyly. Ne naše úspěchy.

Važme proto ty první, ne ty druhé – tak se ze zkušeností může pomalu rodit moudrost. Radit odkudsi svrchu nepomáhá, proto nás ti zranění neposlouchají.

Navíc – všichni jsme v jádru nějak zranění, hříšní, jen o tom moc nechceme slyšet. Natož o tom psát. Přiznejme si ale upřímně, že i my jsme nejednou uvěřili něčemu, co byla dezinformace, lež, falešná idea. I my jsme dělali chyby, nejsme vševědoucí.

Když, navzdory zuřícím válkám, zůstaneme klidní a pokorní, pak nás možná uslyší i ti „druzí“, třeba jen mají strach z neznámého, měnícího se světa. Buďme s nimi, ne zády k nim.


Text je upravenou verzí projevu předneseného v rámci názorového fóra Památníku ticha. Autor je spolupracovník HlídacíPes.org, právník a bývalý politik. V letech 1990 až 1992 byl předsedou české vlády v rámci federace, poté dvojnásobným předsedou a dlouholetým místopředsedou Senátu Parlamentu České republiky.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)