19. únor. Demonstrace nespokojených. Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Petr Pithart: Ze slov může téct i krev. Raději spolu zkusme mluvit

Napsal/a Petr Pithart 10. září 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

POZNÁMKA. Vzrušené diskuze o „válce slov“ se většinou soustřeďují na zloduchy: kdo jsou ti, kdo vědomě šíří lži a dezinformace? Dělají to z přesvědčení nebo je někdo platí? Kdo to všechno organizuje, kdo ty války ve skutečnosti vede? Hlavně ty je třeba veřejnosti odhalit, chytit a dát na pranýř. Mne však zajímají i ti, kteří této rétorice věří, chtějí jí naslouchat a nedají na ně dopustit. I oni jsou přece voliči, i oni rozhodnou o tom, jakou tu budeme mít vládu. A možná i o tom, jaký režim.

Válka slov tu byla odjakživa. Nikdy však nebylo tolik těch, kteří je mohli a chtěli slyšet. I proto nikdy nebylo tak blízko od slov k válce. Slova je dobré vážit, protože z nich může téct i krev.

Lidé dnes chtějí slova jednoduchá. A my, složití lidé slova, jsme asi někdy až příliš komplikovaní. Býváme na to i hrdí: vždyť je to čest našeho řemesla nebýt triviální.

Víme, že pravda je složitá a že je možné se k ní jen přibližovat. Jak ale máme psát a mluvit tak, aby nás i ti lidé nesložití byli ochotní poslouchat a číst. A jak a kde se to vůbec má, respektive může dít?

A jací že ti lidé jsou? Někdo řekne hloupí, jiný možná použije i silnější výrazivo. Mnozí z nich jsou však nějakým způsobem zranění a ani za to nemohou. Věří jen jim podobným a těm, kteří se jim populisticky podbízejí.

Máme za nimi i my chodit, máme s nimi zkoušet mluvit jejich řečí? Obávám se, to ani neumíme, avšak o empatii k nim se musíme alespoň pokoušet.

Je to věc moudrosti, která se – někdy – dostavuje, když dokážeme vážit vlastní chyby a omyly. Vždyť co je zkušenost? Právě naše chyby, naše omyly. Ne naše úspěchy.

Važme proto ty první, ne ty druhé – tak se ze zkušeností může pomalu rodit moudrost. Radit odkudsi svrchu nepomáhá, proto nás ti zranění neposlouchají.

Navíc – všichni jsme v jádru nějak zranění, hříšní, jen o tom moc nechceme slyšet. Natož o tom psát. Přiznejme si ale upřímně, že i my jsme nejednou uvěřili něčemu, co byla dezinformace, lež, falešná idea. I my jsme dělali chyby, nejsme vševědoucí.

Když, navzdory zuřícím válkám, zůstaneme klidní a pokorní, pak nás možná uslyší i ti „druzí“, třeba jen mají strach z neznámého, měnícího se světa. Buďme s nimi, ne zády k nim.


Text je upravenou verzí projevu předneseného v rámci názorového fóra Památníku ticha. Autor je spolupracovník HlídacíPes.org, právník a bývalý politik. V letech 1990 až 1992 byl předsedou české vlády v rámci federace, poté dvojnásobným předsedou a dlouholetým místopředsedou Senátu Parlamentu České republiky.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)