darkday. on Foter.com / CC BY, zdroj

Petr Nutil: Boj s informační a digitální džunglí nezvládáme a černých labutí přibývá

To, že minulost ovlivňuje současnost, platí pro každý národ a každou dobu. Dobou a místem jsme zásadním způsobem ovlivněni a predisponováni, přičemž je jasné, že vystoupit z prostoru a času není možné. To ale není důvod, proč bychom se neměli pokoušet o nadhled nad sebou samými a kritické hodnocení světa, v němž žijeme.

Vlastně je to docela dobrá příležitost k přemýšlení nejen nad minulostí, ale i nad sebou samými, nad svými hodnotami, názory a oprávněností svých postojů. Proč to ale zmiňuji? O neovlivnitelnosti kontextu z hlediska jedince nepíšu proto, abych dokázal, že život je nespravedlivý. Ani proto, abyste propadli demoralizaci či trudnomyslnosti a s tím, jak svět vypadá, se prostě smířili.

Píšu o tom naopak proto, abyste nezapomněli, že stav, v jakém věci jsou, nerozhoduje o tom, v jakém by měly a mohly být. To za prvé. Za druhé – zapomenout bychom neměli ani to, že přes všechny vnější definice, jež ohrazují naši existenci, nejsme biomechanické stroje bez vlastní vůle.

Právě naopak – bez ohledu na kontext, do něhož jsme se narodili, jsme svobodnými bytostmi, které si vytvářejí své životní narativy samy. A proto za třetí – chceme-li se začít zabývat světem tam venku, budeme se muset zaměřit i na sebe samé. Bez nás se to totiž neobejde.


Ukázku z knihy Petra Nutila: Jak neztratit rozum v nerozumné době – O falešných představách, iluzích a předsudcích publikujeme se souhlasem vydavatelství Grada. Další dvě ukázky z knihy nabídneme v následujících dvou týdnech. 


Není možné se jen zaměřovat na vnější svět, pokoušet se lépe vyznat v našem čase a prostoru a ignorovat přitom nás samotné, naše vlastní hloubky – to zvíře hluboko v nás. Svět se od doby, kdy jsme se narodili, změnil víc než kdykoli v historii. Vstoupili jsme do nové éry a proměna se nezastavuje.

Technologie 21. století uhání vpřed raketovou rychlostí a nikdo neví, v jakém světě budeme žít za deset let. Vzestup schopností umělé inteligence začíná vytlačovat člověka z bezpočtu profesí a je téměř jisté, že ta největší změna teprve přijde.

Jen si myslíme, že máme otěže

Aniž bychom – coby běžní lidé – tento vývoj dokázali alespoň sledovat a povšechně chápat, uháníme na digitálním koni do neznáma a čím méně toho skutečně víme, tím spíš si namlouváme, že třímáme otěže pevně v rukou. Usilovně pracujeme na stále chytřejších strojích a zapomínáme na to, že právě my – lidé – jsme těmi, kdo ve svých hlavách stále nosí dávno vyhynulý svět minulosti, bez ohledu na to, kolika chytrými zařízeními se obklopíme.

Své biologicky dané podstatě, tomu zvířeti v nás, ale utéct nedokážeme. V našich hlavách pořád sídlí programy, kterými nás příroda vybavila pro přežití v divočině, pro sběr a lov a život v malých tlupách. Vymanili jsme se z reálné džungle a potýkáme se s džunglí digitální. Pořád ale jsme, slovy klasika Nietzscheho, „provazem nataženým mezi zvířetem a nadčlověkem (bohem – pozn. aut.) – provazem nad propastí“.

Aby toho nebylo málo a aby to bylo ještě komplikovanější, je nutné připočíst závratnou informační proměnu, uprostřed níž žijeme. Ve které jsme – kromě jiného – v míře větší než kdykoli v minulosti zaplaveni mediálními obsahy a současně se potýkáme s rekordním množstvím falešných zpráv, dezinformací a výmyslů všeho druhu. Sejít z cesty v tomto informačním chaosu je snadnější než kdy dřív.

Žijeme ve zvláštní době. Je to doba, která – ať už si to uvědomujeme a připouštíme, či ne – převrací takřka vše, co jsme znali, naruby. Zdá se, že se nacházíme v situaci, kdy posoudit, co ještě dobré je a co už není, je takřka nemožným úkolem, mají-li se na tom všichni shodnout. Zdá se, jako by všechny ty moderní komunikační prostředky, internet, sociální sítě a elektronická média porozumění světu a druhým lidem spíše ztěžovala než naopak. Je tomu skutečně tak?

Jako u každé komplikované otázky, můžete odpovědět ano i ne. Zrovna teď se potýkáme s informační a digitální džunglí, ve které se někdo z nás orientuje lépe, někdo s obtížemi a někdo vůbec.

Není v lidských silách držet prst na tepající a morfující skutečnosti, která se nemění postupně a tak, abychom jí pohodlně přivykali, ale dramaticky, násobně. O naší době se někdy mluví jako o nové průmyslové revoluci, jejíž dopady se netýkají a nebudou týkat jen průmyslu. Tato revoluce nevyhnutelně změní takřka každý aspekt našich životů. Promění vzdělávání, pracovní trh, mobilitu, instituce a další oblasti.

Stýskání po starých dobrých časech

Masivní šíření fake news, se kterým se potýkáme, je jen jedním z viditelnějších symptomů těchto proměn, rozhodně ale ne ten určující nebo dokonce podstatnější než jiné. V reakci na tento fenomén by se mohlo zdát, že postačí nějaké to mediální vzdělávání a trénink kritického myšlení. To je pravda jen z části.

Naším hlavním cílem, na nějž se společnost ani vzdělávání zatím příliš nezaměřují, by mělo být zrychlování technologické adaptability. Zdá se, že v tomto ohledu nejsme dostatečně akceschopní a rychlí, že se snažíme dobíhat překotný vývoj, seč nám síly stačí, ale i při nejlepší vůli jen tak tak stíháme tu a tam zachytit odraz technologií, mizejících nám někde v dálce za obzorem.

Exponenciální rychlost změny během jedné generace zcela proměnila naše vnímání reality od vcelku poklidné lineární představy o tom, jak se bude vyvíjet náš život, až k reálné a velmi překvapující proměně každého z jeho aspektů, zatímco my s údivem veškeré tyto přeměny jen sledujeme. Nevyhnutelně se snižuje prediktibilita našich životů.

Naopak se zvyšuje množství neočekávaných událostí – černých labutí, jak je pojmenovává můj oblíbený Taleb. Co to s námi dělá? Ve velké míře můžeme sledovat nárůst nejistoty. Naše stabilní opěrné body mizí, hodnoty a jistoty se rozpadají a s nimi se ztrácí i identita mnohých z nás.

My lidé na to reagujeme částečně jako vždy v dějinách – stýskáním si po starých dobrých časech, částečně ale i regresí nás samotných. To znamená mentálním návratem na poslední známá místa, kde jsme se ještě cítili bezpečně. Právě tady je třeba hledat vzestup nacionalismů, vůdcovských principů nebo oživování starých národních ran.

Zygmunt Bauman mluví o retrotopii, já bych se spíš přimlouval pojmenovat to jako starou dobrou regresi. Psychiatr Carl Gustav Jung by asi řekl, že to, co prožíváme, je relaps do minulosti, způsobený současnou depresí. Jung se domníval, že když dominantní vědomý postoj není schopen přizpůsobit se změněným podmínkám, dojde k zablokování volného pohybu energie směrem vpřed.

Dochází k aktivaci nevědomých obsahů, které představují zárodky nového pokroku. Například v záloze připravená protikladná nebo inferiorní funkce čeká na svoji příležitost, aby pomohla modifikovat neadekvátní vědomý postoj. Co se konkrétně stane, když k něčemu takovému dojde? Jak se s tímto fenoménem můžeme vypořádat, jestliže si odmítneme připustit jeho existenci? Natož abychom se pokoušeli pojmenovat a prozkoumat ta temná místa, do nichž v regresi sklouzáváme?

Proti manipulaci v sobě samých

A proč bychom to vlastně měli dělat, proč bychom se měli pokoušet o nějaké sebepoznání, když svět tam venku uhání tak rychle kupředu? Zkuste o tom chvilku přemýšlet. Chci ve vás vyvolat emoce, trochu vás nalomit a lehce narušit klam sebejistoty, s nímž většina z nás zcela přirozeně nahlíží na svět – obvykle s bohorovným klidem. Alespoň lehce zpochybnit ten každodenní náhled, naši skálopevnou interpretaci světa složenou z jasně vymezených hesel a nálepek. Na chvíli vás zastavit, abyste se pokusili zamyslet nad tím, co děláte, kvůli čemu a co si o tom myslíte. Protože bez toho se nepohneme dál.

Pravda je taková, že žádný jednoduchý recept, jak se vypořádat s falešnými zprávami a dezinformacemi a jak vkročit do budoucnosti zalité sluncem a zabydlené racionálními, přemýšlivými bytostmi, neexistuje. A kdo něco takového tvrdí, buď neví, o čem mluví, anebo lže.

Smyslem války s fake news (nebo spíše „schopnosti odlišit relevanci informací“) není postavit se samotné existenci manipulátorů, šiřitelů propagandy a falešných zpráv. Ti tu budou vždy a takový boj by byl jen přehlídkou marnosti a sisyfovské práce s nicotným výsledkem. Nejde o to začít stavět obranný val proti nim a cenzurovat je z libovolných etických, morálních, nebo třeba státních zájmů.

Ač by taková snaha byla motivována sebeušlechtileji, nakonec by se nevyhnutelně překlopila do nesvobody a omezování neskonalých výdobytků moderního světa, jakými jsou diverzita, svoboda projevu a respekt k odlišnému. A to přeci nikdo z nás nechce. Chceme-li se manipulátorům efektivně postavit, pak bychom měli vědět, že samotný boj se vede jinak. Ne cestou cenzury. Ne mazáním falešných zpráv. Ale uvnitř nás samotných.

Když už se rozhodneme zápasit, neměli bychom se zaměřovat – slovy samotného Sun-c‘ – na místa snadno přístupná, na prosluněné louky, nad nimiž lze snadno získat iluzorní kontrolu, a z nichž lze vše, co se nám na první pohled nezdá, vytlačit do okolních neprostupných lesů a bažin. Tím, že lži, konspirace, manipulace a všechny další podoby nesmyslných, ale v zásadě svobodných projevů vytěsníme a zaženeme na těžko přístupná neproniknutelná místa, dosáhneme jen toho, že nad nimi úplně ztratíme kontrolu. Stanou se pro nás neviditelnými.

Což samozřejmě neznamená, že přestanou existovat a působit. Protože nepřestanou. Chceme-li svést bitvu s iracionalitou, pak bych byl pro to, abychom nejdříve zjistili, na jakých místech ji chceme vést, nalezli tato místa, dobře je poznali a dokázali se v nich zorientovat.


O autorovi: Petr Nutil je nezávislý žurnalista, zakladatel publicistického webu Manipulátoři.cz, který se věnuje mediální manipulaci, propagandě a odhalování hoaxů. Je členem expertní rady Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku. Publikuje v různých internetových médiích a je autorem knihy Média, lži a příliš rychlý mozek.

 

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

15 komentářů

  1. Pavlos napsal:

    Řešením nejmenšího odporu je, stejně jako jsme se naučili efektivně sdílet informace, naučit se stejně efektivně sdílet i důvěru. To bude výzva nejen pro sociální sítě 2.0 ale i pro celou společnost. Zároveň necenzurovat, ale konzumentům umožnit mnohem větší svobodu provádět vlastní aktivní filtrování informací tak, aby cenzura vlastně nebyla potřeba. K tomu bude ale potřeba shromažďovat neustále velké množství ( poměrně nízce zbiasovatelných ) metadat, jejímiž tvůrci budou sami uživatelé a tím tento princip bude demokratizován. A ne, v tomto prostoru všichni nemusejí mít stejně vysoký jeden nedělitelný hlas. Reputaci si právě aktéři mohou dlouhodobě budovat a na konzumentech pak už bude vybrat si ty sítě důvěry, které jim budou nejvíce vyhovovat. Problém je, že to bude narážet na současné provozovatele a ziskovost a moc jejich algoritmů. Té se nebudou chtít vzdát a proto bohužel bude boj o svobodu v někým vlastněném digitálním prostoru politikum, jehož vyřešení nebude snadné. Jedním z kroků bude velmi vhodné aby uživatel získal možnost facebooky si platit a provozovatele tak ze střetu zájmů částečně osvobodit. Někoho napadají cesty ještě menších odporů?

    • A. S. Pergill napsal:

      Problém je, že neexistuje algoritmus, kterým by „šíleně rychlý blbec“ (počítač) ba ani neuronová síť, dokázal rozlišit informace od desinformací. Např. v době lysenkovštiny by umělá inteligence z mnoha důvodů hlásala, že Lysenko je OK a genetika je „konspirační teorie“.

      • Pavlos napsal:

        Algoritmus nic určovat nemusí. To musí dělat lidé a právě ve chvíli, kdy se tito na jeho vkus neshodnou (každý si může nastavit vlastní práh akceptovatelné neurčitosti dejme tomu X%), už je pak na uživateli kterému z proudů bude důvěřovat. Nejprve ale to hlasování „Nepravda“ musí mít vůbec k dispozici. Ono navíc nejde o to, aby to bylo binárně přesně rozlišený. Bohatě stačí, když bude vždy k dispozici informace, jak velká část společnosti se na těch hodnoceních neshodne. Pakliže vidím že je to nějak půl na půl, prostě je to velkej problém a ověření bych měl věnovat víc času, než když je to 90/10. Všechno hezky proporcionální, kustomizovatelný… Asi to nejde takhle celý popsat v jednom odstavci, zkusím to sepsat a oslovit jánevim stop cenzuře jak sou to kluci skeptický třeba budou mít chuť hledat tam mouchy 🙂

  2. Admirál napsal:

    Proč se autor ptá, když už řešení zná?

    Ostrakizace, skandalizace, skrytá i otevřená cenzura.

    „Stýskání po starých dobrých časech“
    Mě se po časech starého, dobrého, jediného Rudého práva nestýská.

  3. Petr Kaminsky napsal:

    Rekl bych, ze ten Nutil je temi manipulacemi uz tak nasakly, ze i text obsahuje bezne pouzivane postupy – „pravda je takova“, „smyslem neni“, citace, ktere maji vytvorit dojem. Neco mezi Hitlerovym projevem a Babisovym CauLidi. Kdo si takovou knizku asi koupi?

  4. František Balco napsal:

    Já bych se jenom autora zeptal na základě jeho stylistiky a slovníku: Pro kolik lidí jste to původně napsal? A proč jste krátce nenapsal, chovejte se a čiňte jako doposud, jinak vás onálepkuji, že si od vás pes ani kůrku nevezme? Vy jste učiněný pilíř společnosti!

    • petrph napsal:

      Mimochodem otázka spíše, kdy že to napsal, ona ta knížka vychází v dost nešťastné době kovidové krize.
      A tady by člověk jistě nějaké „naprosto správné odborné informace či postupy“, potřeboval, když se potřebuje rozhodovat (nebo spíše je o něm státem rozhodováno), antož mu jde doslova na jedné straně o krk, a na straně druhé často o živobytí..
      Ale v tom mu ale tyhle obecné úvahy nepomůžou, naopak podobné slyší z úst našich politiků v médiích každý den, zachovejte rozvahu, věřte nám, nepodléhejte lžím, společně tu krizi zvládneme. Ještě pár týdnů (měsíců) nouzový stav, a pak Ano, bude líp…

  5. petrph napsal:

    Prokristapána, a proč zrovna pořád ty fake news, který vaděj leda tak politikům, co si pak stěžujou je kvůli nim nezvolili? Přičemž, ale jistě že propaganda existuje, ale to je mnohem širší pojem.
    Jenomže, pravda je, že obecně spousta informací na internetu je nejistých, ba přímo vymyšlených (když už tedy pomineme názorovou pluralitu). Ale i s tím se museli naučit lidé na internetu žít a být obezřetní už dávno. A pokud se spletli, nesli následky sami, když naletěli nějakému podvodníkovi, což je jistě poučilo ještě dávno předtím než ten fojtem fake news vznikl..

    • Pavlos napsal:

      Lidé se s tím ale ještě moc sžít nenaučili. Důkazem právě budiž neustálé polemiky na toto téma, emoce jaké to vzbuzuje v diskusích a podobně. To že lidé nejsou obezřetní je vidět už na tom že když u nějakého vyloženě konspiračního videa jsou na YT jsou flejmy půlka pro a půlka proti tak, že v tom konkrétním případě jedna z těch půlek v tom evidentně plave. A právě proto nemají mít všichni stejně silný hlas, abychom v hraničních případech tu hodnotnější půlku uměli v dalších krocích rozlišit…

      • petrph napsal:

        Aha, asi jste nepochopil, co jsem mínil tou větou, že „se museli naučit lidé na internetu žít a být obezřetní už dávno“.
        Což samozřejmě vůbec neznamená. že by se naučili vždycky správně rozpoznat a rozhodnout, která ta informace na webu je pravdivá či falešná. To samozřejmě že ne. „Jenom že se naučili“ – v pro ně důležitých věcech se na ty informace plně nespoléhat.
        Jinak řečeno, to že se pohádají nad emočně nabitým videem dosud platí, ale že by třeba poslali vlastní úspory nějakému šlechetnému investorovi, který jim na webu slibuje že je rychle a spolehlivě „zhodnotil“, takových už tolik nebude. I když se ještě nějací občas najdou..

  6. Frank Zappa napsal:

    Po 11. září 2001 svět jednosměrných médií skončil a byly vidět jejich limity. Není vůbec jasný, jakou katastrofou to mohlo skončit, nebýt internetu. Pravděpodobně ještě přijde doba, kdy budou stará mainstream média ráda, že jim tam ještě někdo chodí a píše jim z Ruska do diskuzí pod články novodobých Dr. Goebbelsů…

  7. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Zvláštní na celém problému je to, že starší generace se během 40 let naučila „číst mezi řádky“ a tak mnohem úspěšněji rozeznávat veřejně prezentované lžím a domýšlet si, jak to bylo doopravdy. Většině z nás to, bohudíky zůstalo a tak nemusíme utrácet za Nutilovu knihu.
    Také společenské klima bylo jiné, na příklad, bylo možné zjistit mnohé dnes utajované informace o každém jedinci, protože se nepředpokládalo, tak jak to číní dnes státy a EU, že každý je apriori zločinec, který okamžitě každý údaj o druhém jedinci zneužije k protizákonné činnosti.
    Dokladem mého tvrzení je existence Úřadu pro ochranu osobních údajů a příslušných zákonů , GDPR a dalších předpisů zplozených v úřadovnách EK.
    Prostě dnes platí, že „všichni lidé jsou nepřátelé“. více než kdy jindy a to by mohl být začátek konce této civilizace. Vlastně, těžko to může být něco jiného.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Oprava: .., že starší generace se během 40 let vlády komunistů naučila „číst mezi řádky“ a tak mnohem úspěšněji oddolávat veřejně prezentovaným lžím, …

    • Pavlos napsal:

      To že bylo možné pracovat s osobními údaji děkujete nějakému klimu? Já myslel že to je následek toho, že dnes se s daty mnohem snázeji nakládá. Myslíte si že tehy, když by bylo možné tak snadno kopírovat celé databáze kontaktů na potkání mezi lidmi by nějaká analogie tohoto principu nezůstala? Tak to ste teda optimista

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Myslel jsem klima morální (ve smyslu morálky občanů státu), pokud jste to nepochopil, což mě u mladé generace ani tak nepřekvapuje, protože většinou neví, jestli slovo morálka není nadávka.
        Tehdy, tedy v době před listopadem 1989, totiž každý, veřejnost jako celek i jednotlivec, očekával, že informace jsou určeny k informování, nikoliv jak se předpokládá dnes a očekává od úřadů už dopředu, že informace jsou vlastně předurčeny a vyžadovány, k cílům nekalým, špinavým, až zločinným.
        A ještě poznámka: Kde jste se učil česky Pavlos? Měl jste špatné učitele, správně jste měl napsat ne: „… nějakému klimu?“, ale: „… nějakému klimatu?“ V třetím pádě, vždy – klimatu, nikdy klimu!

Přidávání komentářů není povoleno