LZE I LÉPE. Znalostní ekonomika, po které alespoň slovně touží každá vláda, vyžaduje perfektní koordinaci v týmu, ale zároveň dostatečné „narušení“ v podobě nových nápadů. Britské vysoké školy k obojímu vedou správně, české dělají všechno přesně naopak.

O víkendu se v Praze konaly Primátorky, veslařský závod (nejen) univerzitních týmů. Za bohužel vlažné pozornosti Pražanů.

O pár dní později na Cambridgeské univerzitě začaly tradiční červnové pozkouškové veslařské závody mezi jednotlivými kolejemi. Celé město bude na pikniku u řeky.

Příčinou rozdílu může být, že se v Cambridgi vesluje jinak, záživněji. Ano, lze i lépe…

I veslovat lze záživně

Tradiční veslování – několik lodí ve svých drahách, první v cíli vyhrává – opravdu nemusí nezasvěceného omračovat záživností. I pro samotné veslaře jde do značné míry o potlačení přirozené individuality.

Když však sportovně veslujete jako Britové už více než 300 let, a ne až teprve od 22. srpna 1845 jako u nás, vymyslíte způsob, jak sport zatraktivnit nejen pro samotné sportovce.

Už třeba proto, že budoucí veslaře musíte naverbovat na mnohem konkurenčnějším trhu. Britský student volí z nesrovnatelně širší nabídky (samo)organizovaného společenského vyžití (i mimo bary), než nabízí vysokoškolský spolkový život studentům českým. A konkrétně veslování studenty skvěle vybaví do hospodářského života.

Veslování jako bojový sport

Jak zatraktivnit nudné tahání za veslo? Plně ve stylu hesla George Orwella, podle něhož „sport je vlastně válka, jen bez střílení“. Na rozdíl od bitevních lodí nemají osmiveslice na palubě střelné zbraně, ale pořád mohou na ostatní lodě útočit ve starořeckém stylu: taranováním. A na Cambridgi se po většinu z její osmisetleté historie nic jiného než latina a starořečtina neučilo.

Recept: Vezměte sobě 1,5 míle (2414 metrů a 2 centimetry) nějaké řeky dostatečně široké na proplutí alespoň jedné osmiveslice. Nemusí být vůbec rovná jako v normálním veslování; naopak, čím více zákrut, tím ukrutnější bude bitva. Na začátku rozestavte 17 lodí jednu za druhou s mezerami půldruhé délky lodě. Výstřelem ze skutečného děla umístěného pod mostem (pro ještě více ohromující akustiku) závod odstartujte.

Každá loď usiluje o dvě věci: dohonit a taranovat loď před ní a uniknout témuž osudu od lodi za ní. Ano, k fyzickému kontaktu musí dojít. Tím obě lodě ze závodu odstupují, a loď za vámi nyní musí zkusit dojet tu, která startovala tři místa před ní. Na startu příštího závodu hned druhý den si obě sražené lodě prohodí pořadí.

Toto opakujte po pět dní, a to každý rok od roku 1887. Úspěch u diváků zaručen a nová generace příštích veslařů vychována. Kdo alespoň rok na Cambridgi nevesloval, jako by tam ani nestudoval.

Veslování a národní hospodářství

Tento způsob veslování má zásadní vliv pro pozdější úspěch v zaměstnání. Klíčem moderní ekonomiky je práce v týmech, které vymýšlejí něco nového (samotnou výrobu zajistí roboti).

Na to potřebujete kombinaci dvou protikladů – potlačení individuality pro týmovou spolupráci, a zároveň vytříbení individuality pro nové nápady. Britské a české univerzity sice podporují obojí, ale úplně naopak.

V Cambridgi a Oxfordu se týmové spolupráci učí veslováním. Tento sport vyžaduje naprosto přesnou koordinaci celého týmu, jen zlomek vteřiny vybočení stačí k tomu, abyste „chytili kraba“ a přinejmenším prohráli závod – pokud tedy zbytek týmu rovnou nepotopíte.

Individualita se tam naopak tříbí v akademické výuce. Když správně u zkoušky odpovíte na otázky, dostanete při nejlepším dvojku. Na jedničku potřebujete dodat něco originálního ze sebe, co ale dává smysl.

Všechno naopak

Na českých vysokých školách je všechno úplně naopak.

Individualitu tříbí ve sportu, nikoli ve výuce. Turnaje kolektivních sportů proti jiným školám, fakultám, nebo alespoň kolejním chodbám jsou vzácnou výjimkou. A tak bují spíše individuální sporty, které si dohodnete s kolegou ze semináře nebo z koleje. Ve squashi potřebujete provést něco nečekaného, jinak prohrajete.

Ve výuce je naopak individualita potlačována. Na položené otázky existuje jedna správná odpověď, a udělená známka jen měří, nakolik se od ní student odchýlil. Na takové otázky by se ale vysoká škola neměla vůbec ptát, na to je už pozdě. Následný život, nejen ten hospodářský, nezná otázky s jasnou odpovědí. Snad jen v diktatuře.

Lze i lépe… vést k individualitě a brzdit ji. Máme-li vybudovat skutečně „znalostní ekonomiku“, české vysoké školy musejí ve výuce podporovat analyticky sice rigorózní, ale originální řešení problémů. Již od prvních ročníků. Máme-li pak tu stejnou znalostní ekonomiku ukočírovat ve skutečně efektivně sladěných týmech, a ne jen skupinkách sestavených ad hoc pro splnění podmínek nějakého vládního grantu, musejí se studenti naučit slaďovat. Nejlépe veslováním.

P.S. Česká veslařská obec přebírá z angličtiny „chytit kraba“ pro nevratné zaseknutí vesla pod loď, jenom v Brně prý „chytají raky“. To je samozřejmě úplně špatně. V Brně mají „chytat krokodýla“.

Follow @petr_barton

O autorovi: Petr Bartoň vystudoval ekonomii na univerzitách v Cambridgi a Chicagu a spolupracuje s ekonomickým výzkumným ústavem ve Švýcarsku. S „nastavením systémů“ v těchto zemích má nejvíce zkušeností, ale dobře ví, že velké bohatství příkladů úspěšných reforem nabízejí i jiné země (například Švédsko již dávno není odstrašujícím příkladem, jak nenastavit daňový systém). Seriál „Lze i lépe“ nemá být jen pouhým povzdechem, že jinde něco funguje lépe, ale vždy nabídne praktickou doušku, co a jak je pro zlepšení udělat v Česku. Petr Bartoň je nyní hlavním ekonomem investiční skupiny Natland.