První jarní kola české fotbalové ligy sledoval Pavel Tykač s obzvláštním zaujetím – už jako oficiální, českými i čínskými úřady potvrzený, nový majitel Slavie Praha. Uhlobaron a podnikatel v energetice se v poslední době začal ve veřejném prostoru objevovat pravidelně. Byly ale naopak i časy, kdy měl dost důvodů se zájmu veřejnosti důsledně vyhýbat.

Pokud bychom hledali autoritu, která dá pomyslné razítko na to, že Pavel Tykač je sice finanční žralok a tvrdý obchodník, ale ne – jak se dnes módně říká – toxická osoba, už hledat nemusíme. Je jí slovutná Oxfordská univerzita. Tykač tam sponzoruje provoz katedry bohemistiky, jíž hrozil zánik. Univerzita nejprve peníze odmítla s tím, že kolem pana Tykače je„až příliš policejního zájmu“, ale nakonec názor změnila. A podepsala se tak pod tezi, že peníze od Tykače jsou čisté.

Na druhé straně prezidentská kandidátka Danuše Nerudová (a někdejší rektorka Mendelovy univerzity v Brně), i když se s ní Pavel Tykač s manželkou Ivanou v průběhu kampaně sešel, by prý jeho finanční podporu určitě nepřijala.

Jak se Nerudová nechala slyšet, nikdy prý tuto nabídku neřešila, ale „nepřijala by ji“ a „jakoukoli finanční podporu od pana Tykače můžu zcela kategoricky vyloučit“. Své důvody neupřesnila, nicméně z řečeného vyplývá, že Tykačovy peníze za čisté tak úplně nepovažuje…

A tak je to s Pavlem Tykačem dosti často: část společnosti v něm vidí pilného, schopného a úspěšného byznysmena, část člověka, který zbohatl v divokých devadesátých letech za podivných okolností a který dnes drancuje planetu skrze těžbu a spalování uhlí.

Dnes Tykač říká, že má „starost o naši krásnou zemi – i Zemi“ což prý vnímá „stále intenzivněji jako podstatný úkol této etapy mého života“.

Další etapa mého života

V posledních dvou letech je Tykače náhle všude plno. Jak sám vypočítává: „V posledním roce jsem publikoval několik rozsáhlejších článků, ve kterých jsem nabídl své názory na zásadní společenské (např. o budoucnosti kapitalismu) i byznysové otázky (např. o energetice). Za poslední dva roky jsem poskytl více rozhovorů, než za předchozích deset let dohromady.“

A vysvětluje to tím, že má „starost o naši krásnou zemi – i Zemi“ což prý vnímá „stále intenzivněji jako podstatný úkol této etapy mého života“.

Takto to aspoň napsal při spuštění svého webu, názorové platformy, nesoucí jeho jméno. V textech na paveltykac.com reaguje na aktuální témata, ale vrací se i ke starším záležitostem spojených s jeho osobou.

Nechybí proto ani reakce na připomínky dob jeho působení v investičním fondu Motoinvest, s nímž se pojí i jeho obvinění v kauze CS Fondy („odklon“ peněz z privatizačních fondů ve výši 1,23 miliardy korun) a ztrát ze zkrachovalé banky Agrobanka. Obě kauzy se roky řešily (například vyšetřování CS Fondů skončilo až v roce 2015 po 19 letech), Tykač figuroval mezi obviněnými, ale faktem je, že nikdy nebyl za nic odsouzen.

Jistým paradoxem je, že dnes má Tykač zajímavý menšinový podíl v Moneta Money Bank, která je pokračovatelem GE Money Bank, jež po krachu Agrobanky převzala v roce 1998 její zdravou část.

Základní kapitál získal Tykač podnikáním s výpočetní technikou na začátku 90. let, svou firmu Vikomt dobře prodal, peníze investoval do podílu v Regiobance. I tu zanedlouho prodal (později zkrachovalé) IPB a až tento kapitál se stal základem jeho dnešního bohatství.

Tehdy rozjel spolu s Janem Dienstlem a dalšími „kluky z Motoinvestu“, jak jim říkal tehdejší premiér Václav Klaus, byznys v investiční skupině Motoinvest (opět podle Klause „štiky v našem finančním rybníce), která ve velkém obchodovala s pohledávkami. Šlo například o akcie privatizačních fondů a někdejších státních podniků. Právě s tímto obdobím byly později spojeny žaloby, kterým Tykač čelil.

Nějaký čas to vypadalo, že sám Tykač vnímá energetický byznys kvůli celkovému ústupu od uhlí jako neperspektivní, ale nakonec kvůli energetické krizi vydělal ohromné peníze.

Vyšetřovaly jej i švýcarské úřady – pro podezření z praní špinavých peněz, v bankách mu zablokovaly peníze i zlato. Vše se ale uzavřelo verdiktem, že původ majetku je legální.

V roce 2006 koupil Tykač podíl v Czech Coal, bývalé Mostecké uhelné společnosti, o tři roky později ji ovládl celou a dnes je už vnímaný jako zavedený podnikatel v energetice (a v nemovitostech); kontroverze z 90. let jsou spíše zapomenuty.

Mafra, Cevro, Slavia Praha

Co se nyní naopak pravidelně připomíná, je fakt, že Tykač a jeho Sev.en Energy patří kvůli provozu uhelných elektráren (Počerady a Chvaletice) k nejhorším znečišťovatelům ovzduší v České republice.

V minulosti také vyvíjel – i když neúspěšně – značný lobbistický tlak na prolomení limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Byl spojován třeba i s dehonestační kampaní „Greenpiss“ na Facebooku – zaměřené proti ekologickým aktivistům.

Nějaký čas to vypadalo, že sám Tykač vnímá energetický byznys kvůli celkovému ústupu od uhlí jako neperspektivní, ale nakonec kvůli energetické krizi vydělal ohromné peníze. Díky renesanci uhlí v době energetické krize po začátku války Ruska proti Ukrajině zvýšil – podle údajů měsíčníku Forbes – hodnotu svého majetku o více než 90 miliard korun.

Jak fotbal, tak škola, tak potenciálně i mediální vydavatelství, otvírá cestu k novým zajímavým kontaktům v politice i mimo ni; i když o ty Tykač asi nouzi nemá.

Do energetiky investuje i v zahraničí: v USA, Austrálii i Vietnamu, Nedávno koupil zpět čtyři paroplynové elektrárny v Británii, v nichž vloni prodal svůj menšinový podíl, aby je nyní získal ze 100 %.

K zahraniční expanzi si složil silný nadnárodní tým. V jeho čele (v rámci Sev.en Global Investments) stojí Alan Svoboda, bývalý obchodní ředitel ČEZ. „Dnes už dvě třetiny nebo i tři čtvrtiny zisku vytvářím mimo hranice České republiky,“ řekl Tykač v rozhovoru pro Forbes.

Vedle mediálně hojně pokryté koupě Slavia Praha, ohlášené na konci loňské roku a dotažené počátkem února, spolu s podnikatelem Reném Holečkem (majoritním akcionářem zbrojovky Colt CZ Group) nedávno oznámil, že bude významně sponzorovat vysokou školu CEVRO.

Otevřeně přiznal i zájem koupit vydavatelství Mafra. Tu teď sice Andrej Babiš prodal Karlu Pražákovi, který ji má prý držet alespoň dva roky (tedy do příštích parlamentních voleb), ale nelze vyloučit, že Mafra nakonec stejně skončí u Tykače.

Jak fotbal, tak škola, tak potenciálně i mediální vydavatelství, otvírá cestu k novým zajímavým kontaktům v politice i mimo ni; i když o ty Tykač asi nouzi nemá. Podniká v regulované oblasti, která je silně závislá na stavu legislativy – současné, i teprve připravované – a kontakty na politiky byly a jsou důležité.

Témata pro VIP lóži

Tykač podporoval finančně různé politické strany – v devadesátých letech třeba KDU-ČSL a tehdy vládní ČSSD, chvíli byl dokonce poradcem ministra financí Ivo Svobody. Strany podporoval buď přímými dary nebo výhodnými půjčkami z bank, které v minulosti vlastnil.

Vazbu do politiky lze vysledovat i skrze vazby rodinné: manželem jeho dcery, podnikatelky Olga Chabr Grillové, je pražský politik (TOP 09) a podnikatel Jan Chabr.

A vloni v létě byl Tykač jedním z hostů na svatbě Jaroslava Faltýnka (ANO).

Budoucnost vyhlíží i Tykač a jeho firmy – s tím, že varují, že „výhled domácí energetiky na nejbližší roky vůbec není dobrý“.

K dnes vládní ODS má Tykač blízko dlouhodobě, přinejmenším názorově. Jak se totiž zdá, za současnou společenskou aktivizací Pavla Tykače stojí dva okruhy témat: byznysová – spojená hlavně s budoucností uhlí a odporem ke způsobu „zelenání EU“ a společenská – kde Tykač se zjevnými konzervativními obavami sleduje různé levicové tendence.

Jeho vlastními slovy: „Nejedná se o falešný poplach. Konkrétní projevy přepisování dějin, zamlčování významných skutečností, přepisování knih či odstraňování soch, potlačování svobodné diskuse a ostrakizace nositelů ,nevhodných‘ názorů, popírání přírodních zákonů a přirozeného vývoje přicházejí nikoliv z destinací, které jsou nepřáteli svobody a demokracie, ale naopak ze zemí, které samy sebe prohlašují za jejich garanty.“

Nyní se třeba jeho firmy soudí s aktivisty, kteří si zaregistrovali doménu s názvem jeho elektrárny Chvaletice, kde kritizující negativní vliv elektrárny na životní prostředí.

Tykač si ale troufne i na mnohem větší ryby. Na největší českou energetickou firmu ČEZ nechal v minulosti poslat vyšetřování Evropské komise – DG Competition kvůli podezření ze zneužívání dominantního postavení na trhu s elektřinou. Do sporu spojeného s dodávkami uhlí pro elektrárnu Opatovice šel i s Danielem Křetínským.

Nedávno se Tykač pustil i do veřejné diskuse s ministrem průmyslu, když tlačil na to, aby stát přehodnotil svůj postoj k využívání uhlí a k tomu, jak výrobu zdražují emisní povolenky. Ministr na to reagoval slovy, že se nenechá vydírat. 

Co bude s uhelným byznysem – z něhož se kvůli válce na Ukrajině stalo dočasně a oproti očekáváním opět zlaté vejce – dál, se uvidí. Budoucnost vyhlíží i Tykač a jeho firmy – s tím, že varují, že „výhled domácí energetiky na nejbližší roky vůbec není dobrý“ a „reálným rizikem je nedostatek elektrické energie, jelikož výrobní kapacitu uhelných elektráren nejde v řádu roků nahradit“.

Energetickou politiku Evropské unie Tykač stručně řečeno označuje za malér, protože vypínání uhelných, plynových a jaderných zdrojů ve prospěch těch obnovitelných je podle něj příliš rychlé.

Ideologickou záklopku prý ale nemá, což ilustruje tím, že na Mostecku rozjel projekt pěti fotovoltaických elektráren. A taky už roky jezdí Teslou. Témat pro debaty ve VIP lóži fotbalové Slavie má Pavel Tykač rozhodně dost.