Krátkého setkání a stisku ruky Syrového s Hitlerem se chytila německá propaganda. Repro z knihy "Armádní generál Jan Syrový – Jeden velký český osud". Foto: se souhlasem nakladatelství Tváře

Osudové foto s Hitlerem. Krátká cesta od hrdiny k rozhořčení a hněvu národa

Napsal/a -pes- 16. ledna 2024
FacebookXPocketE-mail

Praha, 22. září 1938. V kritických dnech ČSR byl jmenován ministerským předsedou nové úřednické vlády a zároveň ministrem národní obrany armádní generál Jan Syrový. Padesátiletý voják nikterak neusiloval o to, aby se stal ministerským předsedou, nebyl politizujícím generálem, o politiku se zajímal jen tehdy, když se dotýkala zájmů armády.

SMR mobil článek Mobile (207411)

Marně namítal, že se necítí dostatečně připraven na to, aby takovýto úřad vedl v těchto pohnutých časech. Podřídil se přání prezidenta Beneše a vládní garnitury, v podstatě to v neklidné vyhrocené situaci přijal jako rozkaz.

Generál Jan Syrový o svém jmenování po válce uvedl:

Byl jsem opět v nějaké záležitosti u prezidenta republiky a pamatuji se, že do čekárny před úřadovnou přišel tehdejší ministerský předseda Hodža, vzal mě pod paží a řekl mi, že budu muset převzít úřad ministerského předsedy. Nato jsem dr. Hodžovi odpověděl, že to není možné, ježto k takovému úřadu v těchto pohnutých dobách se necítím být dostatečně připraven, ale na to mi dr. Hodža odpověděl, že jsem voják a jako takový, když dostanu rozkaz, že musím poslechnout. S tím jsme se rozešli, ježto dr. Hodža někam pospíchal. Krátce nato byl jsem povolán k prezidentu republiky, který mě vyzval k převzetí úřadu vlády.

Nebudeme národ otroků

Volba generála Syrového, o jehož nesporné popularitě mezi obyvatelstvem nebylo pochyb, byla přijata s povděkem širokou veřejností. „Zborovský Žižka“ se těšil důvěře lidí. Lidové noviny třeba uvedly, že nový kabinet má v čele nejpopulárnější osobnost sibiřských legií, osobnost, po níž se také v posledních manifestacích nejvíce volalo.

SMR mobil článek 2 Mobile (207416)

Text je ukázkou z knihy „Armádní generál Jan Syrový – Jeden velký český osud“. Publikujeme jej se souhlasem autorů i nakladatelství Tvář.

Autoři: Jaroslav Rokoský, Karel Straka, Radim Chrást

Knihu lze zakoupit v síti knihkupectví, případně prostřednictvím webových stránek nakladatelství Tváře


Deník Venkov o nové vládě pro změnu napsal: „To, že jí stojí v čele vůdce našich legií, v jehož osobě je symbolizováno velké vítězství zborovské, vyjadřuje, že vláda generála Syrového bude vládou těsné a upřímné spolupráce národa s armádou. Ačkoli v jejím čele stojí voják, osvědčivší se v bitvách světové války, není vláda generála Syrového vládou vojenskou.“

(…) Večer 23. září vyhlásila Syrového vláda všeobecnou mobilizaci. Posílila tím dojem pevnosti a odhodlanosti. Týden válečných příprav začal mocným povzbuzujícím účinkem, kdy Češi byli přesvědčováni a sami sebe přesvědčovali, že budou bojovat s hitlerovským Německem a nezůstanou osamoceni.

Stalo se tak poté, co ztroskotalo druhé jednání britského premiéra Chamberlaina s Hitlerem v Godesbergu. Hitler stupňoval své územní požadavky vůči ČSR a rozšířil je o žádosti Polska a Maďarska.

„Je to ve skutečnosti takové ultimátum, jaké se dává poraženému státu, a nikoliv suverénnímu státu,“ charakterizoval godesberské memorandum vyslanec Jan Masaryk v notě britské vládě.

„Zbavuje nás všech záruk naší národní existence. Máme se vzdát velkých částí svých pečlivě připravovaných opevnění a pustit německé armády hluboko do své země dříve, než budeme s to zorganizovat ji na novém podkladě nebo učinit opatření k její obraně. Naše národní a hospodářská nezávislost by automaticky zanikla přijetím návrhu pana Hitlera.“

Československá vláda proto godesberské memorandum odmítla, protože „národ svatého Václava, Jana Husa a Tomáše Masaryka nebude národem otroků“.

Hitler spustil triádu o Československu, rozhodnutý nenáviděný demokratický stát rozbít, aby se čeští Němci mohli vrátit „domů do Říše“. Německému diktátorovi vůbec nešlo o české Němce, to byla jen záminka k velmocenským plánům. Ať by byla menšinová politika první ČSR jakákoliv, Hitlerovi by to nestačilo.

Měli jsme bojovat?

Mobilizace probíhala rychle a zdařile. Panovalo přesvědčení: Budeme se bránit! Budeme bojovat! Atmosféru a ovzduší tehdejších dní vylíčil Jaroslav Jelínek, sociálně demokratický redaktor, který napsal:

„Praha zastavila práci (po jednání v Berchtesgadenu) a se zatajeným dechem čekala, co bude dále. Náměstí před parlamentem i přilehlé ulice byly zaplněny stotisícovým davem. Nálada byla hrozivá. Představitelé stran socialistických vyšli před parlament a mluvili k dělnictvu. Davy však nechtěly slyšet o ničem jiném, než že půjdeme do války. Volaly Syrového, a když vystoupil na schodiště, vedoucí k parlamentu, uvítal ho nepopsatelný jásot.“

(…) O mnichovské dohodě se Češi dozvěděli v nočních hodinách z německého rozhlasu. Brzy ráno ji Andor Hencke, německý charge ďaffaires, předal ofi ciální diplomatickou cestou Kamilu Kroftovi. Ten okamžitě informoval předsedu vlády Syrového a prezidenta Beneše. Oba byli zdrceni a odsoudili chování západních spojenců.

(…) Zprávu podával nejprve Syrový, který o svém vystoupení později uvedl: „Zhodnotil jsem dané možnosti obrany a poukázal jsem na to, že vzhledem k tomu, že jsme opuštěni od spojenců a ještě kromě toho překvapeni polskými požadavky územními, nemůžeme se brániti s nadějí na úspěch. Tuto moji zprávu doplnil pak generál Krejčí z hlediska vrchního velitele branných sil a došel k témuž závěru. V témže smyslu dopadla též zpráva generála Husárka, který obě naše zprávy ještě doplnil podrobnostmi týkajícími se vlastní obrany v opevnění samém. (…) Výsledek těchto našich zpráv vyzněl v ten smysl, že za stávajících okolností z naší strany je úspěšná obrana nemožnou.“

(…) Předseda vlády Syrový a ministr vnitra Černý sdělili, že vláda se přiklonila z „chladného rozumu“ k rozhodnutí prezidenta republiky. Verdikt z Mnichova byl přijat. (…)

Pro Čechy byl Mnichov hlubokým nervovým otřesem. Pro masarykovskou republiku znamenal katastrofu politickou, ekonomickou, sociální, kulturní a mravní. To, čemu Češi po dvacet let věřili, pro co obětavě pracovali, bylo najednou – doslova ze dne na den – v troskách. Osudovou ránu, zasazenou demokratickému Československu, oznámil veřejnosti předseda vlády Jan Syrový.

(…) Zdrcení Češi seděli u rozhlasových přijímačů, poslouchali svého novodobého Jana Žižku, který jim sděloval Jobovu zvěst. Někteří plakali, jinými lomcoval vztek, další jen nevěřícně zírali do prázdna. Neměli jsme se vzdávat. Měli jsme bojovat. Zaznívalo v rozhořčení a hněvu.

Na Hradě se objevil führer

Rozhořčená česká veřejnost, zasažena hněvem a křivdou nad nespravedlivým údělem, se dotazovala: Kdo za to může? A protože na hlavního viníka – hitlerovské Německo – se ukázat veřejně nemohlo, tak se hledalo doma.

Vina se svalovala na kdekoho: na Edvarda Beneše, který opustil republiku, na politické strany, které příliš klady důraz na svůj stranický prospěch a zanedbávaly státní zájmy, na liberalismus, na „falešný huma nismus“, na hradní novináře, zvláště na Karla Čapka, na učitele, na svobodné zednáře, židy.

Leckdo napsal či řekl něco, čeho posléze hořce litoval. Premiér Syrový se choval zdrženlivě, nezneužil svého vysokého politického postavení, i když k tomu měl dostatek příležitostí. V Češích se zkrátka probudily za druhé republiky temné stránky povah.

(…) Okupace začínala – prapor s hákovým křížem zavlál na Hradčanech. Hitler si přijel vychutnat svůj triumf. Do Prahy dorazil v koloně aut a obrněných transportérů z České Lípy, po sedmé hodině večerní, ubytoval se v přední části Hradu naproti Schwarzenberskému paláci.

(…) Dne 16. března 1939 byl Syrový telefonicky vyrozuměn do bytu některým úředníkem ministerské rady, aby se dostavil na Hrad, kde prý vláda bude představena Ribbentropovi.

(…) „Když jsem vstoupil do místnosti, zpozoroval jsem Hitlera, který stál v té chvíli u okna, obrácen čelem do místnosti. Kromě něho nepozoroval jsem, že by byl v místnosti někdo jiný přítomen. Důstojníci mě Hitlerovi představili. Týž mi podal ruku a prohlásil, že lituje, že k tomu došlo, čímž rozuměl okupaci, a že jako voják později pochopím, že k tomu dojíti muselo. Poté Hitler prohlásil, že pod jeho vládou se nám povede dobře. Poté mně opět podal ruku a přitom jsem pozoroval zablesknutí, jehož se používá při fotografování. Zda tento okamžik fotografoval některý z důstojníků, nevím, ale jinak jsem v místnosti žádného fotografa neviděl. Zmíněný záblesk přišel z pravé strany, a ježto pravé oko nemám a tudíž v tom směru nevidím, nemohl jsem sledovati to, co se z této strany dělo. Hned poté jsem byl důstojníky vyzván, abych z místnosti odešel. Já sám jsem při této příležitosti nepromluvil ani slova. Poté jsem sešel opět dolů do šatny, ale tam jsem již nikoho z členů vlády nezastihl. Bylo mi někým řečeno, že se vláda již rozešla, a proto jsem odešel domů, převlékl se do starší uniformy a šel jsem do ministerstva.

Působivá fotografie generála Syrového s Hitlerem coby „přátelské setkání dvou starých frontových bojovníků“ se okamžitě objevila v protektorátním i zahraničním tisku, nacisté ji navíc rozšiřovali na propagačních pohlednicích.

Jednalo se o ukázku moderní propagandy, jak se ve třicátých letech dělala v hitlerovském Německu, na niž lidé nebyli ještě zvyklí.

„Na Pražském hradě se objevil führer a v našich časopisech uhodila do tváře fotografie pověstného stisku rukou: Zwei alte Frontkämpfer (dva staří frontoví bojovníci), Hitler a ministr národní obrany, legionářský generál Syrový! Otřesný dokument,“ napsal literární vědec, překladatel a odbojář Václav Černý ve svých Pamětech. Osudová fotografie, obratně zinscenovaná nacisty, poničila Syrového pověst.

Kde se to posr***? Tragédie „české cesty“
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Klausova kuponovka byla ,česká cesta‘, bez cizáků, tedy hlavně Germánů, kterým prý Pithartova vláda jde za pár marek na ruku. A kde dnes nacházíme ty, co nás ostouzeli? Na krajní evropské nacionalistické pravici. Klausovi aplaudují sjezdy nahnědlé Alternativy pro Německo...“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Stavitelé „mostů“
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Rusko přitahovalo české prezidenty Klause i Zemana. Sen o Česku jako o mostu mezi Východem a Západem se ale zbortil nejpozději s odhalením ruské účasti v kauze Vrbětice.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Soudcokracie
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Snaha ,zachraňovat státu peníze‘ je buď projevem servility moci soudní k moci výkonné, nebo zřejmě nevědomou známkou jevu, který označujeme jako,soudcokracie‘. Tato tendence je o to nebezpečnější, že soudní moc je státní mocí nejmocnější a nejdůležitější.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Užiteční idioti Kremlu
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Kauza ,radar v Brdech‘ ukázala Rusku, jak v bývalých středoevropských satelitech může znovu získat vliv. Nasvítila společenské rozložení i ,užitečné idioty‘, kteří se Kremlu můžou hodit v pozdější hybridní válce.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Chyby Václava Havla
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Od chvíle, kdy Havel přijal kandidaturu na prezidenta, se domácí politice věnoval jen okrajově a udělal v ní řadu chyb nebo opomenutí, o kterých se nevědělo, nechtělo vědět, nemluvilo nebo jen málo.“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Zombie českého práva
Tereza Engelová
Tereza Engelová / reportérka HlídacíPes.org
„Lex Schwarzenberg je zombie českého práva. Kauza v sobě spojuje vršící se bezpráví obou totalit minulého století a navazující bezpráví doby polistopadové...“Tereza Engelová
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Dotační feťáci
Robert Břešťan
Robert Břešťan / šéfredaktor HlídacíPes.org
„Peníze od evropských daňových poplatníků byly v mnohém promarněnou příležitostí. Lidé, firmy a vlastně celá tuzemská ekonomika si na ně navíc vytvořili velmi nezdravý návyk. Česko plíživě přešlo z tržní ekonomiky do ekonomiky silně závislé na dotacích.“Robert Břešťan
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Republika oligarchů
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„35 let od listopadu 1989 máme zoligarchizovanou, podinvestovanou ekonomiku, plnou neschopných politiků ve vládě i opozici, kteří nejsou schopni pochopit, jak vypadá ekonomika 21. století. Ti, kteří zde zbohatli, už většinou investují mimo Českou republiku.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Rozkradené restituce
Jan Kalvoda
Jan Kalvoda / expolitik a právník
„Lex Schwarzenberg není zdaleka jediným příkladem, kdy český stát za dlouhodobé pomoci tuzemské justice systematicky obíral vlastní občany o jejich majetek. Odpudivou kapitolu polistopadových dějin představují i zemědělské restituce.“Jan Kalvoda
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi agenti
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Na klíčová místa ministrů vnitra a obrany v první Čalfově vládě se v prosinci 1989 dostali agenti vojenské kontrarozvědky Richard Sacher (krycí jméno Filip) a Miroslav Vacek (krycí jméno Srub). Se souhlasem prezidenta Havla, ale za zády Občanského fóra...“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Policejně gangsterský stát
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Četnost případů a úroveň krytí nezákonností ze strany vysokých státních orgánů naznačuje, že se Česko posunulo do úrovně, kterou bychom mohli označit jako policejně gangsterský stát. V něm stát neovládají zločinci, ale je to právě stát, který kontroluje zločineckou infrastrukturu. Ta pak funguje ku prospěchu vyvolených úředních osob a osob pod jejich ochranou.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Nová smlouva s KGB
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Koncem února 1990 se na cestě na první státní návštěvu SSSR ministru vnitra Sacherovi v uličce mezi sedadly vysypaly z desek papíry. Když jsem je začal sbírat, najednou jsem měl v ruce připravený text nové tajné dohody s KGB. Hájil se tím, že prezident o tom ví. Havel se odmítl o věci bavit.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Privatizace pro vyvolené
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„Při privatizaci nakonec převážila vize známá z hasičského bálu ve filmu Miloše Formana Hoří, má panenko. Tedy zhasnout, určitý čas počkat a po rozsvícení sálu nechat každému, co si stihl ,zprivatizovat‘. Bohužel, o tom, že se zhasne a nastane ten správný čas, byli informováni jen vyvolení.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi hvězdopravci
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Havel prezident byl někdo úplně jiný. Nový Havel měl názor dřív, než kohokoliv vyslechl. Dokonce vydal příkaz: ,Nepouštějte ke mně nikoho se špatnými zprávami.‘ Obklopil se přitakávači a podivnými existencemi, mezi nimiž nechyběli agenti StB nebo hvězdopravci.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)