Možná už v řádu měsíců půjde k zemi někdejší hotel Máj, který už dlouhé roky hyzdí ústecké sídliště Severní Terasa. Chloubu komunistické architektury by měl zbourat vlastník, čeká se už jen na výsledek odvolání, o němž rozhoduje krajský úřad. Město už ale předem počítá s tím, že náklady nakonec zaplatí samo. Ostatně v posledních letech bouralo domy soukromých vlastníků opakovaně. Vymoct vynaložené miliony zpátky je ale prakticky nemožné.

Hotel dostavěný v roce 1988 byl považován za jeden z luxusních, na konci 90. let ho za osm milionů korun koupil od Fondu národního majetku Jaromír Houžvička.

Udržet jeho provoz se ale dařilo jen krátce, v roce 2001 přestal sloužit původnímu účelu. Obratem se z něj stal možná největší squat v Česku, teď, po 23 letech a desítkách požárů, zůstal jen železobetonový skelet.

Zbourejte tu ruinu

Město se opakovaně pokoušelo objekt koupit, jednání s vlastníkem ale narážela především na neakceptovatelnou cenu, mluvilo se až o 40 milionech. V posledních letec podle města komunikace utichla úplně. „Je to dlouhodobý problém a majitel nebyl ochoten jednat ani hledat jakákoliv řešení akceptovatelná ze strany města,“ řekl primátor Petr Nedvědický.

Ústecký stavební úřad vydal na začátku roku na základě posudku statika demoliční výměr. Čeká se na výsledek odvolání. „Spis byl předán v rámci odvolacího řízení na Krajský úřad Ústeckého kraje, ten ve věci ještě nerozhodl,“ vysvětlili zástupci stavebního úřadu.

Ve chvíli pravomocného rozhodnutí úřad majitele vyzve, aby ruinu zboural. Město už ale počítá s tím, že demolici nakonec bude platit ze svého.

„Nyní vše pokračuje zákonem stanoveným úředním postupem. Následně město přistoupí ke standardnímu procesu, tedy po získání právního rozhodnutí o odstranění stavby bude konat. Cena za demolici není stanovena, demoliční firma bude soutěžena,“ řekla mluvčí radnice Romana Macová s tím, že náklady by pak město vymáhalo.

Jaké budou? Předběžný odhad mluví až o desítkách milionů korun. „Pokud by nastala situace, že by město muselo zajistit a financovat demolici, pak využije všechny právní předpisy, aby náklady získalo zpět. Byl bych velmi rád, aby byl tento vřed na tváři města, který zároveň způsobuje nemalé bezpečnostní problémy, vyřešen,“ dodal primátor.

Dozvuky divoké privatizace

Nebylo by to zdaleka poprvé, kdy město za své bourá ruiny soukromých majitelů. Když se v roce 2012 částečně zřítil v Předlicích prázdný bytový dům a v jeho troskách zemřela mladá žena, nechalo město posoudit stav dalších objektů, v havarijním stavu jich byly dvě desítky. Některé změnily majitele, o další se vlastníci postarali. Další část ale nechalo zbourat město.

Jako první šel k zemi před 11 lety právě dům v Hrbovické ulici, kde se tragédie stala. Demolice město stála bezmála 900 tisíc, zpátky nevymohlo ani korunu. Po divoké privatizaci z 90. let byla velká část domů v Předlicích přepsána na tzv. bílé koně, bezdomovce či cizince, které se nepodařilo kontaktovat. V součtu podle mluvčí Macové vyšly demolice na skoro pět milionů.

„Právní oddělení magistrátu Ústí nad Labem pohledávky vymáhá, ale vymáhání je velmi složité. Podařilo se řešit například demolici v ul. Řeháčkova, kdy byly náklady na uplatněny v insolvenčním řízení – městu bylo přiznáno 700 tisíc Kč (insolvence byla v roce 2020 ukončena – uhrazeno 30 %),“ uvedla Macová. U jedné z demolic se město domáhalo nákladů soudně, ale neuspělo.

Ještě dál radnice zašla v případě někdejší rezidenční ulice Na Nivách na okraji Předlic. Kdysi výstavní bytové domy obvodní radnice nejprve prodala podnikateli Janu Davidu Horskému, aby je město po letech úplně vybydlené vykoupilo zpět. Stoletá historie domů se definitivně uzavřela před pěti lety, zbourání dvou bloků vyšlo město na 7,9 milionu korun.