Repro z knihy Čechoslováci v gulagu III.
Zdroj: archiv ÚSTR/Marie Šimková,

Osmdesát popravených Čechů v SSSR. Jako by se po nich slehla zem

Napsal/a -pes- 10. ledna 2020

Píše se jaro roku 1938, je zrovna neděle. V České Krošně na ukrajinském Žitomírsku účetní tamního pivovaru Josef Jandura dosnídá v kuchyni svého pečlivě udržovaného domku, vezme si sako a manželce Anně oznámí, že jde na tržiště a koupí tam slepici. Když se otec dvou malých děvčátek z tržiště vrátí zpět domů, přicházejí dva neznámí muži s průkazy NKVD. Josefa Janduru vyzvou, aby šel s nimi.

Možná mu v tom okamžiku proletí hlavou nedávné varování kolegů z pivovaru: „Zavírají cizince, uteč!“ A možná si vzápětí vybaví svou odpověď: „Jakýpak já jsem cizinec, když jsem se tady narodil? A proč bych utíkal, vždyť jsem nic zlého neudělal?“

Každopádně jde tím nedělním ránem roku 1938 jednou ze tří ulic České Krošny v policejním doprovodu a hlavou se mu honí různé myšlenky. Po několika hodinách marného čekání si jeho žena Anna uvědomí, že muž odešel jen tak nalehko v saku. Vezme proto pánský svrchník a zamíří na vesnickou radu, kam ho odvedli. Tam ji ubezpečí, že manžel nebude kabát potřebovat. Poté jí řeknou, aby ho doma čekala až za deset let.


Ukázku z knihy Čechoslováci v Gulagu III. publikujeme se souhlasem vydavatele. Autoři: Jan Dvořák, Jaroslav Formánek, Adam Hradilek. Společná publikace České televize a Ústavu pro studium totalitních režimů vychází k 80. výročí exodu z nacisty okupovaného Československa do Sovětského svazu a je věnována památce Heliodora Píky a Jakuba Koutného.


Anna se snaží zjistit, co se stalo, co udělal. Odpověď na své otázky nedostane. Nakonec má ale štěstí a aspoň přes ulici zahlédne svého muže, jak ho opět někam odvádějí. Josef Jandura manželce zamává a zmizí. Navždy.

Takto popisuje zatčení svého otce o osmdesát let později dcera Marie Jandurová Šimková. Osudový rodinný příběh zná z vyprávění své matky. Jde sice o takzvané svědectví z druhé ruky, ale velmi věrohodné. Josef Jandura totiž nebyl jediný z českých rodáků či přistěhovalců na ukrajinské Volyni, koho ve stejnou dobu postihl tento osud.

Cesta za lepším životem

V knize Zatajené popravy píše historik Mečislav Borák o několika desítkách volyňských Čechů následující: Zatýkali je od 17. února do 7. srpna 1938 nejen v Žitomiru a okolí, hlavně v České Krošni, ale i v českých střediscích v Andrušivském, Korostyšivském, Čerňachivském, Malynském a Červonoarmijském okrese Žitomírské oblasti.

Po prvních osmi zatčených v polovině února 1938 se hlavní zatýkání soustředilo až do května, června a července, přičemž nejvíce zatčení (celkem 13) v jednom dni proběhlo 13. května a 28. června 1938.

Závěrečný díl volné knižní trilogie představuje dalších 12 tragických osudů čs. občanů, kteří se v minulosti ocitli z nejrůznějších důvodů v nemilosrdném soukolí sovětského represivního aparátu

Při pohledu na sociální postavení zadržených je zřejmé, že mezi nimi již téměř chybí zástupci české inteligence, protože ti byli podrobeni politickým represím mezi prvními. Podle výpočtu ukrajinských historiků k obviněným patřilo 42 kolchozníků, 12 dělníků různých závodů, 5 zámečníků, 3 účetní, 3 stolaři, 2 řidiči, jeden listonoš, obuvník, tesař, učitel a několik pracovníků různých institucí. Nejstaršímu bylo 67 let, nejmladšímu 28 let.

Pouze čtyři z nich byli členové komunistické strany, z níž byli hned po svém zatčení vyloučeni.

Češi na Ukrajinu odcházeli od druhé poloviny 19. století. Tehdy car Alexandr II. vydal prohlášení, kterým zval do Ruska zemědělce ze střední Evropy. Carská vláda doufala, že místní ladem ležící půda tak bude efektivně využita a původní obyvatelstvo se navíc od středoevropských sedláků naučí hospodařit lépe než dosud.

Nabídka umožnila i chudým pracovitým lidem vytvořit si dobré existenční zabezpečení bez základního kapitálu. Po zveřejnění carské výzvy proto zejména na území severozápadní Ukrajiny i do menší přilehlé oblasti Běloruska přesídlilo několik tisíc českých rodin. Při sčítání lidu v roce 1897 už na Volyni pobývalo přes 27 tisíc Čechů.

K takto usazeným imigrantům z Rakouska-Uherska patřili rodiče Josefa Jandury i jeho ženy Anny, za svobodna Knoblochové. Od carské vlády dostali spolu s dalšími příchozími zalesněný pozemek v obci Ivankiv. Později se ale přestěhovali do oblasti poblíž Žitomíru, kde díky jejich zručnosti a pracovitosti brzy vznikla prosperující zemědělská vesnice Česká Krošna.

Jandurovým rodičům se zpočátku dařilo, a dětem proto mohli zajistit vyšší vzdělání, než měli oni sami. Jedna dcera se stala lékařkou, druhá inženýrkou, syn Josef vystudoval ekonomickou školu a našel si zaměstnání účetního v pivovaru.

To už se psala 30. léta, kdy Stalin v zájmu definitivního upevnění své moci rozpoutal v období 1937–1938 plošné perzekuce namířené vůči domnělým nepřátelům bolševické cesty ke komunismu. Historici tuto periodu dnes již obecně označují jako Velký teror.

Výslechům odolával měsíc

Represe v Sovětském svazu probíhaly i v dřívější době, převážně se však týkaly zbytků politické opozice, buržoazie, podnikatelů, církevních hodnostářů, kulaků a příslušníků bývalé inteligence. Na Ukrajině byly represe vedeny ve zřejmém protinárodním duchu. V bolševické terminologii to znamenalo nařčení z nacionalismu, ukrajinského šovinismu, příslušnosti ke kontrarevolučním organizacím, k nimž patřily i takzvané páté kolony nepřátel původem z cizích zemí.

Josef Jandura byl ke „splnění plánu“ vhodnou osobou. Byl původem Čech a nepatřil ani mezi prověřené a důvěryhodné osoby. Mohl tak být zahrnut do podvratné činnosti „české vojensko-povstalecké špionážní organizace“, která podle vyšetřovatelů z 3. oddělení Správy státní bezpečnosti UNKVD (UGB-UNKVD) v Žitomírské oblasti měla působit pod názvem České družstvo.

Zatčení byli nuceni k přiznání tak dlouho, dokud nepotvrdili konstrukci vyšetřovatelů. Jandura odolával asi měsíc i pod velkým psychickým i fyzickým nátlakem.

Repro z knihy.

Absence faktických důkazů nepředstavovala problém, v době Velkého teroru mimosoudní „trojky“ důkazy ani nevyžadovaly. Zcela stačilo doznání „kontrarevolucionářů“, ideologický balast o jejich nebezpečnosti…

Česká skupina přišla na řadu 22. září 1938 při třetím zasedání „zvláštní trojky“, která měla za úkol v zájmu plnění Ježovem stanovených nových kvót co nejrychleji dokončit všechny případy zatčených a již obžalovaných osob.

Toho dne se tak „zvláštní trojka“ v Žitomíru zabývala 408 obžalovanými. Byl to rychlý a jednoduchý proces, poněvadž nepadl jiný rozsudek než trest smrti. Osmdesát nevinných Čechů bylo tedy bez možnosti jakéhokoliv odvolání či podání žádosti o milost odsouzeno a na svátek patrona české země svatého Václava 28. září 1938 zastřeleno.

Všechno to se odehrávalo jen pár kilometrů od domovů údajných kontrarevolucionářů, například Česká Krošna je dnes již součástí Žitomíru. Přesto nebyl nikdo z příbuzných vyrozuměn nejen o zasedání a rozsudku „zvláštní trojky“, ale ani o vykonání jejího verdiktu.

Hromadné popravy v Žitomíru

Dcera Josefa Jandury  vzpomíná, že první informace o hromadných popravách v Žitomíru s matkou zjistily skoro o deset let později. Tehdy se jim těsně před odjezdem do Československa svěřil kapelník muziky z České Krošny, který do Žitomíru pravidelně docházel, že tam tenkrát v osmatřicátém viděl vykopané jámy, kam házeli zastřelené. Kolem věznice pak byly znatelné stopy krve.

„My jsme ale byly přesvědčené, že se táta vrátí, vždyť to tehdy mámě tvrdili, že je třeba někde na Sibiři, a jestliže tam neumřel, jednou ho pustí domů.“

Jak velký strach spojený se zatýkáním v roce 1938 na Volyni panoval, nedokládá pouze kapelník, jenž tak hrozivé svědectví dokázal mezi sousedy tajit téměř deset let, ale i další slova Marie Jandurové Šimkové:

„Osmdesát chlapů zmizelo a nikdo o tom nemluvil. Lidi se tehdy strašně báli o takových věcech hovořit, a pak jako my s mamkou doufali, že se jejich blízcí po čase vrátí.“

Z rodiny Josefa Jandury přežily útrapy druhé světové války pouze manželka Anna a dcera Marie, její o šest let starší sestra Emílie zemřela v roce 1944 na tuberkulózu. Po válce se jim naskytla nečekaná možnost odstěhovat se do Československa, které se zrovna zbavilo téměř třímilionové menšiny sudetských Němců.

Opuštěné pohraničí hodlala pražská vláda osídlit i volyňskými Čechy. V červnu 1946 tak byla uzavřena reciproční dohoda mezi Československem a Sovětským svazem, na jejímž základě se Češi z Ukrajiny mohli vrátit do země, odkud kdysi sami odešli nebo tak učinili jejich rodiče.

Rodinný dům v České Krošně i svůj dobytek opustily Anna s Marií definitivně v březnu 1947 s jednou peřinou, šicím strojem, sekyrou a pilou. Po čtrnáctidenním putování dorazily do tábora pro přesídlence v Třemošné u Plzně, odkud zamířily k příbuzným do Krupky u Teplic, kde jim byl přidělen domek po Němcích.

Jak Marie Jandurová Šimková vzpomíná, po životě v Sovětském svazu měly pocit, že se ocitly na jiné planetě, neboť životní úroveň v tehdejším Československu se s jejich sovětskými zkušenostmi nedala srovnat.

Lži i po smrti

Další roky se v rámci svých možností a prostřednictvím československých institucí snažily něco zjistit o osudu Josefa Jandury po jeho zatčení a vypátrat místo jeho eventuálního věznění. Naděje, že je stále naživu, je neopouštěla, byť postupem času slábla jako světlo dávno mrtvé hvězdy.

Ze strany sovětských orgánů dlouho nedostávaly žádné zdůvodnění, co vlastně a proč se u nich doma onoho nedělního rána roku 1938 událo. Teprve v roce 1957 jim z Moskvy přišla zpráva, že Josef Jandura byl rehabilitován a zemřel 31. prosince 1943. Jednalo se však o smyšlené datum.

Sovětské orgány tedy mlžily a lhaly dál i v období takzvané destalinizace a odhalení kultu osobnosti, jež zahájil svým kritickým projevem na XX. sjezdu KSSS v roce 1956 Stalinův blízký spolupracovník Nikita Chruščov.

Podle spisů z třicátých let museli Sověti velmi dobře vědět, kdy a za jakých okolností zahynul Josef Jandura a další obyvatelé České Krošny. Nadále tak platilo to, co dcera Marie říká v rozhovoru o pozatýkaných Češích ze Žitomírska: Zmizeli, jako by se po nich slehla země.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

26 komentářů

  1. martin napsal:

    80 mrtvych je tragedie, ty 3/4milionu mrtvych zavrazdenych masovym vrahem stalinem během velkych cistek 1937-1939 jen pouha statistika.
    komunisti si nikdy nevazili obyčejných lidských zivotu

    • vala napsal:

      Kapitalisti si snad lidských životů váží ? Co 1.světová kapitalistická válka , desítky milionů mrtvých ! Co střílení do demonstrantů za 1.republiky , skoro 200 mrtvých ! Co bombardování civilistů v Koreji a Vietnamu , 6 milionů mrtvých ! Co miliony mrtvých a uprchlíků v Iráku , Afganistánu , Lybii , Syrii ?

      • Ivo napsal:

        to vala:.. Je od vás hloupost srovnávat komunismus s kapitalismem, protože to první je negativní totalitní politická ideologie a to druhé pozitivní přirozený tržní systém.
        A je od vás dále i hloupost takto nejapně reagovat na odsouzení komunistických zvěrstev, protože odsouzením komunistických zvěrstev nikdo nijak neobdivuje vraždění v 1. či 2. světové válce.
        Faktem pak je, že komunisté (zejména ti asijští) si lidských životů vážili daleko méně, než demokraté na západě. A zrovna na bojištích 2.světové války to bylo celkem dobře vidět.

        • ČERT napsal:

          „…komunisté (zejména ti asijští)…“ Tak kdybychom zůstali u SSSR, tak je pravda, že v tom sovětském prostoru (ale lze to říci i o dnešní Ruské federaci) se ty evropské a asijské vlivy třeba až vyloženě, a pochopitelně, prolínají, ale… Zase si ale myslím, že by bylo opakování nějakých starých západoevropských hloupostí tvrzení, že Asie je už i ta původní, východoevropská Rus (západně od Uralu), a že Asiaté jsou i slovanští Rusové (resp. v tom případě jsme nějací přinejmenším Poloasiaté už i my, v první řadě proto, že sami mluvíme jim dost příbuzným jazykem, ať se nám to líbí nebo ne).
          Tak ale je taky fakt, že sám Stalin (Džugašvili) byl i svým etnickým původem Gruzínec… A přiznám se, že si tedy nejsem jist (a hlavně, ani nevím, do jaké míry v tom mají jasno sami Gruzínci), kam zrovna Gruzii zařadit, jestli už do Asie (tak je to už za Kavkazem, který je obvykle považován za jednu z geografických hranic mezi Evropou a Asií) nebo ještě do Evropy (tak např. kulturně to je v jádru aspoň taky křesťanská země)…
          Poněkud v tom tápu, jakkoliv se traduje, že když někdy v dubnu 1941 SSSR uzavřel pakt o neútočení s Japonskem, který za Japonsko podepsal v Moskvě jeho ministr zahraničí Jósuke Macuoka, tak pak ožralý Stalin, myslím, tančil s Macuokou na sále a přitom křičel: „Vždyť jsme oba Asiati!“

      • martin napsal:

        tak porovnejme mezivalecnou prvni republiku s mezivalecnym CCCP z pohledu obeti, ktere jdou na vrub zrizeni:
        ceskoslovensko: dejme tomu 200 mrtvych demonstrantu (mnozi zemreli diky provokacim komunistu)
        CCCP: 8 mil obcanska valka, 5-10mil hladomor, 3/4 mega velke cistky, miliony mrtvych v gulazich. dejme tomu 20mil mrtvych v CCCP pricinenim statu, tedy komunistu, tedy 10% obyvatelstva, ktery ma na svedomi masovy vrah stalin
        10% predvalecneho obyvatelstva by odpovidalo pres 1mil mrtvych, ktery by mel na svedomi masarik, aby se vyrovnal stalinoj. dovedes si predstavit, jak by se mluvilo a psalo o masarikoj, kdyby mel na svedomi 1mil cechoslovaku? pritom masovyho stalina vy komunisti oslavujete a to jsem mu prisil „jen“ mezivalecne obeti, ve skutecnosti jich ma 2x tolik.

        a porovnani predvalecneho ceskoslovenska a budovani 20 let socialismu v podani komunistu mezi lety 1948-1968:
        predvalecne ceskoslovensko: 200mrtvych, ekonomicky vzestup mezi desitku nejrozvinutejsich zemi na svete.
        komunisticke ceskoslovensko: 250 povesenych, 5-10tis zavrazdenych pri vyslesich, v koncentracnich taborech a na hranicich, ekonomicky propad mezi rozvojove zeme, moralni devastace, cehoz jsi ty prikladem.

  2. liberal shark napsal:

    Ještě chce někdo tvrdit, že je komunismus politickým protipólem nacionálního socialismu nebo fašismu ? Ještě chce někdo tvrdit, že je nacionální socialismus pravicovou idologií ? Kdy už mainstreamová levicová média konečně opustí tuto neudržitelnou Stalinovu lež ?

    • ČERT napsal:

      No, politickým protipólem…??? Totiž, už právě z toho sovětského výpisu z protokolu ze září 1938, o rozhodnutí o zastřelení toho J. Jandury, tak z toho jasně vyplývá, jakým byl ten fašismus nepřítelem. Obvinění ze zapojení do „fašistické vojensko-povstalecké organizace“… Nebo obvinění, že (při volném překladu z té ruštiny), „mezi českým obyvatelstvem vedl fašistickou propagandu, připravující ho pro ozbrojené vystoupení proti sovětské moci v případě válečné akce Německa v SSSR“…
      Jako dost zajímavý pramen, ukazující, jaká úděsná paranoia v tom Stalinově SSSR existovala, resp. (pokud tedy připustíme, že mohla odrážet nějakou širší atmosféru v Evropě 30.let) jak se tahle paranoia obracela, příp. byla prostě obrácena jako záminka proti úplně nevinným lidem. Ani mi aspoň tedy není známo, že by se třeba jen v náznacích chystalo vytváření nějaké „fašistické vojensko-povstalecké“ (řekněme nějaké protisovětské odbojové) organizace „Češskoje Družestvo“ (v přep. z azbuky), o níž dokument zpravuje.

      • martin napsal:

        jen pripominam snahu komunistickeho CCCP o vstup do nacisticko-fasistickeho spolku – osy berlin-rim-tokio v roce 1940, ktery nakonec se stolu shodil hitler, protoze se se stalinem neminil delit o uzemi, o ktery mel sam zajem.
        odtud nejspis plyne (plus spojenectvi stalina s hitlerem) vecne osocovani kdekoho za fasitu a nacistu ze strany CCCP a dnesniho ruska

        • ČERT napsal:

          Tak ono to (třeba i nadávání sociálním demokratům do sociálfašistů) bylo už předtím – tak nakonec třeba i ten výše předložený dokument je už z roku 1938.
          A jinak s tou „Osou Berlín-Řím-Tokio“… Tak jistě, Stalin s Molotovem měli pro Hitlera přemrštěné požadavky. Na druhou stranu nelze ale přehlížet, že vytvoření toho tzv. Lebensraumu na slovanském východě (a nešlo jen o spokojení se s Polskem), to byla v podstatě priorita nacistické politiky. O tom Hitler už předtím úplně otevřeně psal v tom svém „Mein Kampfu“ – a ta praxe od roku 1941 to potvrdila.
          Co je tady tedy dost osudové, je to, že Hitlera s Japonci poprvé spojil tzv. Pakt proti Kominterně (tzn. komunistické internacionále, fakticky proti CCCP) z roku 1936. Jenže potom Pakt Ribbentrop-Molotov z roku 1939 tohle z pohledu Japonců „převrátil naruby“ – tak se nakonec se Stalinem taky dohodli na vzájemné neutralitě a když potom Němci vpadli v červnu 1941 do SSSR, tak už se na Hitlera vykašlali. Ke konci roku 1941, když Němci táhli na Moskvu, tak Stalin mohl klidně k Moskvě stáhnout divize z Dálného východu (které tam byly právě kvůli případnému japonskému útoku), kdežto Japonsko se vrhlo na Pearl Harbor. Tím se sice nejen Japonsko, ale i Německo s Itálií (protože Hitler s Mussolinim tady dostáli svým spojeneckým závazkům) ocitly společně ve válce s USA, ale proti SSSR už spolu Německo a Japonsko dál nešly…

          • martin napsal:

            ano, ta sama kominterna, ktera v zari 1939 vyzvala komunisty po celem svete, aby se neucastnili protinacistickych sabotazi a protinacistickeho odboje.
            mozna uz tehdy byly polozeny zaklady hybridni valky …

          • ČERT napsal:

            Přesně, tatáž Kominterna…

  3. Petr napsal:

    a komouši proruští tomu věřit prostě nebudou.

  4. forman napsal:

    Osud osmdesáti mrtvých Čechů z vesničky na Ukrajině je bohužel jen zlomek obětí všech možných národů včetně ruského, byla to naprostá genocida lidí prováděná bolševickým Ruskem, která probíhala více či méně po celou dobu existence říše zla SSSR. Stalin byl největší zločinec, ale bohužel ne však jediný v tomto nelidském systému, který byl naprosto rovnocený s nacistickým Německem, ne nadarmo byli dobrými spojenci. Tuto pravdu však Rus nikdy nepřiznal a nikdy nepřizná a bude stále i dnes jen lhát a lhát a hrát si sám na ublíženého od celého světa…

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Zkuste si přečíst něco o 2. světové válce, něco vydaného po válce do roku 1948 a nikoliv zmanipulovaná tvrzení po roce 1989. Ani komunisté tak historii nezmanipulovali, jako současní proameričtí novohistorici.

      • skeptik napsal:

        Já jsem sice Oskare (hanáku z Hané) 2. světovou válku nezažil, vyprávěli mi však o ní mí rodiče a prarodiče. A budete se asi divit Oskare (hanáku z Hané), ale to jejich vyprávění koresponduje do velké míry s tím, co o ní píší nebo říkají ti podle vás zmanipulovaní proameričtí novohistorici.

        • Oskar (hanák z Hané) napsal:

          Rodiče Vám jistě vyprávěli o tom, že Stalin, SSSR a Rusi vůbec, byli spojencem Hitlera německé III.říše. Zcela jistě Vám to rodiče tak řekli?

          • skeptik napsal:

            Takto mi to Oskare (hanáku z Hané) rodiče neřekli. Ale vyprávěli mi, že se sovětští vojáci po svém příchodu do naší země chovali buď podobně, nebo ještě o něco hůře, než vojáci němečtí. Mému otci, tehdy sedmnáctiletému mladíkovi, vzali jízdní kolo. Moji babičku se jeden sovětský voják pokusil znásilnit a kdyby nezasáhl děda se svými kamarády, nejspíše by tento čin provedl. O množství ukradených hodinek v městečku, kde můj otec a mí prarodiče tehdy žili, už ani nehovořím. Velení sovětských vojáků se dožadovalo od představitelů městečka dodání „děvoček“, jinak že si je prý najdou sami. Představitelé městečka ve snaze ušetřit české ženy a dívky, nasměrovali sovětské vojáky na ženy a dívky německé národnosti. Z dnešního hlediska by to bylo možné označit za odporný čin, ale v tehdejší protiněmecké atmosféře to prý tak nikdo nepociťoval. Atd., atd.

      • martin napsal:

        od roku 1945 do roku 1948, kdy to od konce valky uz pevne v ruko drzeli komunisti se sovetskymi poradci a kazdy pokus o smeroveni k demokracii potirali ???
        brecis jako komousi kteri nedavno protestovali proti prepisovani jim prepsane historie

  5. Studentka Válková napsal:

    To JUDr Válková neví také.

  6. Weber napsal:

    Smutná připomínka kruté doby pod knutou bolševiků, která trvala na Zemi přibližně do šedesátých let minulého století, potom se zabíjelo jen s pomocí tanků a dopravních „nehod“. Co se týká těch možná (veřejností) známých ( a uvedených v článku) bezpečnostních trojek a pětek, tak to jelo u nás také. Měl jsem „čest“ znát osobně jednu dámu, která byla členkou oné trojky kdysi a ta byla na svoji činnost hrdá i ve svém vysokém věku. Už dle mého na nás kouká z pekla?, nebo co. Dobře znám její rodinu a co je zvláštní, tak její potomci a potomci potomků jako by jí z duše vypadli a myslím, že jsou v záloze pro časy příští. Geny jsou pro takové jedince rozhodující a změna času, poměrů, výchovy dle mne nehrají roli. Ještě mne napadá, zda by taková bezpečnostní (budovatelská) trojka např. ve složení Kováčik, Konečná, Grospič, či krajská (pražská) pětka ve složení např. V.Filip, Z. Ondráček, Grebeníček, Semelová, A.Babiš neurychlila pozitivní vývoj ve společnosti. Andreje bych navrhoval zase jako předsedu (všechno ví, je neúplatný a umí velet). Ale je to možná jen ujetý nápad, musel by se zkonzultovat s Andrejem, nebo aspoň s Faltýnkem. Poklidnou mysl, nic není definitivní!

  7. míra napsal:

    Zvěrstva komunistů je třeba neustále připomínat! Tím více, čím více je komunisti popírají, či bagatelizují! Komunisti po celém světě povraždili 170 000 000 lidí a ve jménu své zrůdné ideologie vraždí dodnes!

    • Zvoník napsal:

      Komunistů se nezastávám, ale něco si o této ideologii přečti. – Jak vznikla, kde vznikla, a co bylo motivem!

    • vala napsal:

      Kde jste těch 170 milionů vzal ? Dle Černé knihy kapitalizmu kapitalisti zavraždili 950 milionů lidí !

  8. Dušan napsal:

    Karl Popper, Hannah Arendtová, J. L. Talmon a Bernard Crick. O ideologiích typu komunismu nebo fašismu tvrdili, že jsou to ideologie „uzavřené“, které si nárokují monopol na pravdu a odmítají tolerovat myšlenky a názory s nimi neslučitelné. Ideologie jsou tak „sekulární náboženství“: mají totalizující povahu a slouží jako nástroje sociální kontroly, protože zajišťují servilitu a poslušnost. Podle Poppera je tak například liberalismus ideologií „otevřenou“, a to díky tomu, že je založen na svobodě, toleranci a různosti.

    • Pavel Liška napsal:

      Je otázkou, co se dnes zejména v Evropě rozumí pod pojmem „liberalismus“. Obávám se, že se dnešní význam tohoto směru posouvá do kategorie „uzavřená ideologie“.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Reklama