Postoj maďarské vlády vůči nezávislým médiím popisuje český senátor David Smoljak jednoznačně: černobílé vidění světa, snaha vyhrát kulturní válku za každou cenu bez ohledu na pravidla hry, pocit, že „všichni jsou proti nám“. V říjnu Smoljak vyrazil do Maďarska v rámci svého působení v senátní komisi pro sdělovací prostředky a kromě zástupců provládních médií se potkal i s tamními nezávislými novináři.

Když v září Andrej Babiš navštívil Maďarsko a Viktor Orbán vzápětí coby předvolební Babišův host přijel do Česka, nezávislá žurnalistika se do agendy obou premiérů – na rozdíl třeba od migrace – podle očekávání vůbec nedostala.

Orbán si v posledních letech přes síť spřátelených podnikatelů podmanil většinu maďarských redakcí a Babiš, coby vlastník zhruba třetiny tuzemských médií, k sobě při Orbánově návštěvě vůbec nepustil novináře, kteří se ho chtěli ptát na kauzu Pandora Papers.

O několik týdnů později však mířila do Budapešti česká senátní delegace, která měla naopak svobodu médií jako hlavní bod agendy.

Peníze od čtenářů? „Posvítíme si na ně.“

Jak se mění maďarská média pod vládou Orbánovy strany Fidesz, dobře ilustruje příklad dvou rádií – nezávislého Klubrádió a rádia Karc FM z provládního mediálního konglomerátu KESMA. Senátor David Smoljak navštívil obě.

„Už vizuálně to bylo velmi výmluvné, protože Klubrádió sídlí v činžovním domě, ve třetím patře, místnosti jsou tam nějak uspořádané pro provoz, ale člověk by ani nepoznal, že je v rádiu, zatímco před vstupem do budovy rádia Karc, která slouží jen téhle mediální instituci, parkovalo asi dvacet firemních aut. Bylo vidět, že tam o peníze není nouze a technicky bylo rádio vybavené dokonale,“ popisuje.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Klubrádió letos přišlo o licenci pro vysílání a muselo se přesunout na internet, Karc FM se naopak ucházelo o stejné frekvence, aby prázdné místo v éteru zaplnilo obsahem, který Orbánovi mnohem víc vyhovuje. Klubrádió už se mělo odmlčet napořád.

„Mediální rada jim řekla, že už se o licenci nesmí znovu ucházet, protože pobírají dobrovolné příspěvky. Proti tomu se odvolali k Ústavnímu soudu a jsou odhodláni jít až do Štrasburku,“ říká David Smoljak. Právě příspěvky od posluchačů nebo čtenářů prý maďarští politici během jeho návštěvy opakovaně zmiňovali jako něco, na co si „musí posvítit“:

„Evidentně jim leží v žaludku, že i když rádiu seberou licenci, tak posluchači jsou schopní si tu instituci udržovat. Padlo docela jednoznačně, že s tím ‚musí něco udělat‘.“

Nespravedlivý svět a převaha levice

V posledních letech se Maďarsko propadlo v žebříčcích svobody tisku – z 56. pozice v roce 2013 až na 92. příčku – a Orbánova vláda podnikla řadu aktivních opatření proti nezávislým médiím. Patří mezi ně ekonomický nátlak na nezávislé redakce prostřednictvím státní inzerce, kterou maďarské státní instituce poskytují téměř výhradně provládním médiím.

Například v roce 2018 provládní stanice TV2 dostala 67 procent z celkového objemu státní inzerce pro televizní sektor, zatímco nezávislá RTL Klub s podobným diváckým zásahem jen jediné procento. Podobná nevyváženost platí i pro ostatní typy médií, uvádí dva roky stará souhrnná zpráva sedmi evropských novinářských organizací o maďarských médiích.

„Oni to považují za systém vyvažování. Že ten svět je tak strašně nespravedlivý, že když veškeré korporace podle nich podporují výhradně levicová média, tak oni to musí vyvažovat tím, že státní organizace budou podporovat ta pravicová,“ popisuje. Totéž prý z provládního tábora při návštěvě Maďarska slyšel i na adresu veřejnoprávních médií:

„Veřejnoprávní televize v Maďarsku vždycky byla je a bude provládní,“ cituje Smoljak zástupce provládního think-tanku Nézőpont, který se se zástupci českého Senátu také sešel.

„Zajímalo mě, jak jsou provládní představitelé schopní obhájit tu zjevnou nevyváženost mediálního prostoru, jestli třeba ve veřejnoprávních médiích platí stejně jako u nás pravidlo, že kromě vlády se ke stejnému tématu má vyjádřit i opozice a jestli tedy opoziční představitele zvou do vysílání. Odpověď byla: ‚Oni k nám nechodí.‘ Když jsem se na to ale ptal budapešťského primátora, řekl mi, že pozvánku do maďarské televize dostal jen jednou,“ říká senátor.

Sledování novinářů jako červená linie

Pohled z druhé strany zprostředkovali české senátní delegaci třeba novináři z webu Telex, který vznikl loni odchodem části původní redakce kvůli tlaku na šéfredaktora, dále týdeníku HVG nebo investigativního webu Direkt 36. Právě novinář z této redakce Szabolcs Panyi se letos stal jednou z ústředních kauz aféry kolem sledovacího systému Pegasus v Maďarsku.

Sám totiž patřil mezi novináře, které maďarská vláda tímto systémem sledovala, stopy softwaru se našly v jeho mobilním telefonu. Orbánův kabinet sice sledování novinářů popírá, minulý týden ale po měsících mlžení jeden z vládních poslanců Lajos Kósa přece jen potvrdil, že si vláda sledovací systém pořídila.

„Cítil jsem, že nepsaná pravidla hry se překročila u sledování novinářů systémem Pegasus, nebo v tom, že vládní mediální nadace KESMA si monopolizuje distribuci tisku,“ vybavuje si David Smoljak dva momenty, kdy i maďarští novináři – jinak zvyklí na leccos – mluvili o překročení červené linie.

Obecně prý podle něj zástupci Orbánovy strany Fidesz volně zaměňují pojmy „opoziční“, „protivládní“ a „levicový“. V online prostoru má v očích maďarské vlády převahu právě „levice“.

„Bylo vidět, jak jsou nespokojení, že se jim nepodařilo ovládnout ten online. Že nestačí, že mají nadaci KESMA a že mají plně pod kontrolou tradiční média a venkov. Chtějí mít všechno. Na druhou stranu, není to Rusko. V Maďarsku se pořád ještě coby součásti evropského prostoru zatím používají administrativní a ekonomické, ne silové metody,“ srovnává Smoljak.

Nehledě na to je však maďarská nezávislá mediální scéna pod obrovským tlakem. Změnu by mohly přinést volby příští rok na jaře, kdy proti Viktoru Orbánovi bude kandidovat vyzyvatel ze sjednocené opozice Péter Márki-Zay. Obhájit drtivé vítězství bude pro Orbánův Fidesz nejtěžší za posledních 11 let, kdy je nepřetržitě u moci.