IN MEDIAS RES. Zatímco v roce 2019 se vážně řešilo, zda může novinář ve volném čase jít demonstrovat svůj postoj „pod pódium“, letos se nad moderátorským angažmá novinářů „na pódiu“ při akcích na podporu bojující Ukrajiny téměř nikdo ani nepozastavil.

Vztah médium – čtenář, divák či posluchač se buduje dlouho. Na druhou stranu je v něm i velká setrvačnost. Média pro mnoho lidí fungují mimo jiné i jako jakýsi „sebepotvrzovač“ toho, že mám na věc „správný názor“, či jako „našeptávač“, který mi ukáže, co si mám myslet o věci, v níž zatím názorově tápu.

Novináři a potažmo všechna média musí u svých konzumentů budit elementární důvěru. Důvěru v profesionalitu, schopnost vidět hlouběji a dále než běžný občan, důvěru v nestrannost.

S lehkou mírou nadsázky se dá konstatovat, že kromě důvěryhodnosti nemá novinář vlastně nic. Proč by si někdo četl vývody ženy či muže, v něhož nemá elementární důvěru, že?

Ruská agrese „trhla oponou“

Předchozí věty jsem napsal v červenci roku 2019, krátce poté, co na akci zorganizované spolkem Milion chvilek pro demokracii protestovalo proti vládě Andreje Babiše na pražské Letné čtvrt milionu lidí.

Psal jsem to v reakci na probíhající debatu, zda novináři mají či nemají chodit na veřejné politické akce/demonstrace vyjádřit svoji podporu té či oné myšlence, straně či politikovi a jaký to může mít vliv na jejich nestrannost. Respektive na to, jak budou vnímáni čtenáři, diváky, posluchači. Podrobnosti k dočtení naleznete v tomto článku:

Ondřej Neumann: Novináři na Letné aneb Kdo je tady ve střetu zájmů

Čas oponou trhl a změněn svět, napsal Jan Neruda ve své romanci o jaru 1848. V našem případě se „svět“ (přesněji Evropa) od té doby zásadně změnil 24. února 2022 ruským vpádem na Ukrajinu. A to i pro české novináře. V drtivé většině stojí na straně vzdorující Ukrajiny. Což je pochopitelně vystavuje velké zkoušce při plnění role, kterou mají hrát v dramatu zvaném svobodná společnost.

Witowská se ohrazuje

V souvislosti s druhým výročím útoku ruských vojsk hned čtyři známí novináři moderovali veřejné akce na podporu Ukrajiny. V sobotu na Staroměstském náměstí moderovali „velké shromáždění“ na podporu Ukrajiny s názvem Společně za Ukrajinu Marie Bastlová, která dělá rozhovory pro Seznam Zprávy a novinář Michael Rozsypal, který mimo jiné externě moderuje i pro veřejnoprávní Český rozhlas.

Koncertem pro všechny slušný lidi pořádaný na podporu Ukrajiny Nadačním fondem pro Ukrajinu, který provozuje sbírku Dárek pro Putina, pak prováděli Světlana Witowská a Jindřich Šídlo. Prvá dělá rozhovory pro Aktuálně.cz, druhý komentuje pro Seznam Zprávy.

Zatímco v roce 2019 se vážně řešilo, zda může novinář ve volném čase jít demonstrovat „pod pódium“, letos se téměř nikdo nad moderátorským angažmá novinářů „na pódiu“ ani nepozastavil. S jednou výjimkou jménem Apolena Rychlíková. Tato novinářka a dokumentaristka v minulosti pracovala pro levicový A2larm a v současné době stejně jako Rozsypal externě spolupracuje třeba s Českým rozhlasem.

„Některé způsoby, jakými se připomínaly hrůzy války na Ukrajině, mi připadají úplně mimo. Třeba ta politizace. Dělat na akci superstar z Jany Černochové (ministryně obrany za ODS, pozn. red.), nechat ji podepisovat trička se stíhačkami, to je v kontextu dlouhodobého chování této vládní političky fakt silné kafe. Vůbec se pak nedokážu ztotožnit s tím, jak si válku připomínáme, včetně toho, že je to jako nějaká show – vystoupení Pokáče??? A samozřejmě to, že vládní politici jsou jako nějaké hvězdy, přitom… No nic. Moderaci dvou top novinářů nechám bez komentáře,“ napsala Rychlíková na Instagramu v reakci na koncert na podporu Ukrajiny.

Reakce Witowské na sebe nenechalo dlouho čekat:

Díky @DarPutinovi za to, co dělá pro 🇺🇦. Koncertem jsme děkovali všem, kdo pomáhají napadené zemi. Kdo přišel a koupil si tričko nebo zahrál bez nároku na honorář, přispěl na lékárničky, které na frontě zachraňují životy, @A_Rychlikova. Kritizovat umí každý, něco dělat jen někdo. pic.twitter.com/KqsgtJRsWA

— Světlana Witowská 🇨🇿 (@SvetlanaWit) February 25, 2024

Rychlíková se pochopitelně bránila:

1/3 Včera jsem na IG napsala tuhle jemnou kritiku toho, jak na mě působil koncert pro Ukrajinu. zmiňuju tam pro mě problematický aspekt – dělání superstar z politiků, kteří jsou jinak problematičtí. Člověka zamrzí, že to ani novinářka, která by měla mít kritické myšlení,nepochopí https://t.co/si09RMdgce

— Apolena Rychlíková 🇺🇦 (@A_Rychlikova) February 26, 2024

Šídlo válečný a předválečný

Jindřich Šídlo zareagoval na kritiku Rychlíkové na svém profilu na síti X stručně: „1) JČ (Jana Černochová, pozn. red.) byla na pódiu 5 minut z 5 hodin. Pokud by dorazila se stejnou iniciativou Alena Schillerová, budu se k ní chovat stejně. 2) Pokáč ani Chinaski asi nejsou mí hudební favoriti. Ale přišli, zahráli a přitáhli lidi. A já jim za to děkuju.“

Což je docela posun od jeho vyjádření z diskuze z poloviny roku 2019, zda může či spíše nemá novinář chodit na demonstrace:

„To je zajímavá věc,“ komentuje téma diskuze politický komentátor Jindřich Šídlo ze Seznam Zpráv. Do diskuze přispívá příkladem své zkušenosti z oslav 17. listopadu v roce 2014: „Tehdy jsem byl s dětmi na Albertově, abych jim povyprávěl a tak. Když začala padat vejce na Miloše Zemana, fofrem jsme mizeli, aby si někdo nemyslel, že s tím mám cokoli společného,“ popisuje jeho tehdejší postoje web HoupacíOsel.cz.

Ano, chápu. „Čas oponou trhnul“ a demonstrace proti vládě konkrétního premiéra (či prezidenta) není charitativní koncert. Byť vybírající pro jednu z bojujících stran.

Budoucím problémem ale může být, že organizátor koncertu úzce spolupracuje s ministerstvem obrany vedeném již zmiňovanou Janou Černochovou.

Budoucím problémem může být i dnes již zřejmá skutečnost, že dodávky zbraní i humanitární pomoci na Ukrajinu jsou terčem mafie i korupčníků v ukrajinské administrativě i armádě, kteří si na nich mastí kapsu. A to jsme stále u „drobných“, oproti sumám, které budou na východ směřovat po ukončení bojů v rámci obnovy ruskými agresory zdevastované Ukrajiny.

Jak poté budou moci čtyři zmiňovaní novináři (ale i mnozí další) věrohodně hrát jakoukoliv roli „hlídacích psů“ při pokrývání těchto dějů?

Nejde o to, že by o tématu nepsali, či, že by jej pojímali záměrně „cinkle“, ale o to, že dávají munici a argumenty těm, kteří budou radostně vykřikovat: „Vidíte, kasírovali vás ve jménu dobra a ono se to rozkradlo. Určitě o tom věděli!“

Novináři ve válce

Budiž jasně napsáno, že předchozí věty nejsou ani náznakem, že někdo z organizátorů, vystupujících či moderátorů snad jedná nečestně. Stejně tak otevřeně konstatuji, že chápu, že válka klade jiná měřítka na požadovanou nezávislost a objektivitu novinářů. (Pro zájemce více třeba „Průvodce mediální etikou“od Jana Motala a spol.). Jsem nicméně přesvědčen, že takto veřejně – moderováním podobných akcí – by se novináři angažovat neměli.

Připomeňme si: „novináři a potažmo všechna média musí u svých konzumentů budit elementární důvěru. Důvěru v profesionalitu, schopnost vidět hlouběji a dále než běžný občan, důvěru v nestrannost“. O tomto jsem pevně přesvědčen.

Zmiňovaná čtveřice jistě nespáchala smrtelný hřích, ale v konečném důsledku rozhodně nepřispěla k profesní důvěryhodnosti své i novinářského stavu obecně. Angažovat se na straně obětí agrese může novinář i jinými způsoby. Na moderování tu máme spoustu jiných kandidátů.