Spalování uhlí postupně končí a zejména města hledají nové způsoby, jak zajistit lidem dálkové teplo. Jednou z možností je spalování komunálního odpadu – projektů spaloven a tepláren v jednom přibývá, a na trhu tak začíná být těsno; i když zatím hlavně na papíře. Ukázkou možných budoucích řešení, ale i problémů, je Jihočeský kraj.

Jaroslav Valevský je lékař, člen Spolku náš domov a také opoziční zastupitel města Rudolfov. Pohled do mapy napovídá, že chystanou velkou spalovnu na okraji Českých Budějovic má doslova za humny. Nepřekvapí, že radost z toho nemá; byl by naopak rád, kdyby se záměr ještě podařilo zvrátit.

„Překvapuje mne, že dva kilometry od centra Českých Budějovic může být vůbec v plánu nějaká spalovna. EIA (studie o vlivu stavby na životní prostředí, pozn. red.) jim sice pro tento plán vyšla pozitivně, ale máme obavy, že se stejně zničí unikátní kvalita vzduchu v okolí Hlincové hory. V českobudějovické pánvi se mohou zplodiny snadno hromadit. Další problém je doprava, kdy dojde k jejímu extrémnímu navýšení,“ shrnuje námitky Jaroslav Valevský.

Jak se ale zdá, za delší konec zde tahají zastánci výstavby spalovny a teplárny ZEVO (zařízení na energetické využití odpadu) v Novém Vrátě. Již totiž mají zpracovanou zmíněnou EIA a i díky tomu se stavbou počítají i zásady územního rozvoje Jihočeského kraje. Obojí je pro záměr klíčové, jak zdůrazňuje i hejtman kraje (exministr průmyslu a vlivný člen ODS) Martin Kuba:

„My jako kraj deklarujeme, že podle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj musí být každé takové zařízení nad 50 tisíc tun zaneseno v zásadách územního rozvoje a zároveň musí mít splněno EIA.“

Na podobu ZEVO Nové Vráto byla letos v dubnu vypsána už i mezinárodní architektonická soutěž, s provozem se počítá od roku 2029.

Chtěl bych jednu spalovnu

Jaroslav Valevský se podivuje i nad tím, jak snadno a bez připomínek záměr prošel u stávajícího vedení města Rudolfov. Přičítá to zejména tomu, že vládnoucí stranou je zde ODS, tedy strana hejtmana Kuby. Tomu odpůrci stavby vyčítají, že budějovický projekt tlačí; z lobbingu jej obviňují i někteří starostové zhruba šesti set obcí ležících na území kraje.

Nejde totiž zdaleka jen o projekt v Českých Budějovicích. Konkurenční ZEVO chtějí postavit i v Plané nad Lužnicí a v Písku. Z odpadků se kvůli tomu stává vzácné zboží.

Sám hejtman nezastírá, že by preferoval jen jednu centrální velkou spalovnu – právě tu v Českých Budějovicích. „Za nic ale nelobbuji, přicházím jen s politickým konceptem, zda by nebylo možné udělat pro celý Jihočeský kraj jednu spalovnu. V takovém případě kraj nabízel, že by se byl schopen do toho zapojit, že bychom se ujali koordinace,“ říká Kuba, který s plánem oslovil všechny krajské starosty.

Podle některých starostů ale nejde jen o oslovení, nýbrž – přinejmenším – o důrazný apel a intenzivní hromadné on-line rozhovory, během nichž prý hejtman Kuba vysvětluje nutnost zapojit se do připravovaného modelu s tím, že šance je pouze jedna. Kdo se nepřipojí hned na začátku, s tím se prý do budoucna počítat nebude.

„Poměrně mne zaskočilo, jaký se z toho nyní stal politický souboj,“ reaguje Kuba. „Z reakcí jsem ale nyní přesvědčen, že je to varianta (jednoho spalovacího místa, pozn. red.), která nebude možná. Jsem k tomu tedy skeptický, i když by se mi ten jednotný přístup líbil,“ doplňuje.

V Jihočeském kraji dosud žádná spalovna odpadů nestojí, její stavba je i proto pro investory atraktivní – a kdo dostaví dříve, získá konkurenční výhodu. Už nyní si plánované spalovny snaží zavázat obce ve svém okolí k dlouhodobým smluvním dodávkám odpadů.

Legislativa přitom vyžaduje opak: evropské normy i české zákony tlačí hlavně na maximální možné předcházení vzniku odpadu, dále na recyklaci (druhotné využití odpadů) a až pak má na řadu přijít spalování. A na posledním místě je skládkování.

Města Písek a Strakonice získala na stavbu společné spalovny z Evropské unie dotaci přes miliardu korun – jde zhruba o polovinu plánovaných nákladů. Zdejší ZEVO by mělo vzniknout v areálu písecké teplárny a ročně by mělo zpracovat 50 tisíc tun odpadu z města i okolních obcí.

Tábor hodlá likvidovat odpad v nedaleké Plané nad Lužnicí, ZEVO plánuje firma C-Energy Planá.

Písecký starosta Michal Čapek (ANO) serveru Drbna řekl, že je přesvědčený, že tři plánované projekty si v kraji nebudou konkurovat. „Myslím si, že kapacitně je to pro region a všechna tři zařízení únosné.“ 

Kritici to vidí jinak. „Příliš velké množství plánovaných spaloven není problémem pouze Jihočeského kraje, ale celé České republiky. Souvisí to patrně s plánovaným omezením skládkování od roku 2030 a také s hojně skloňovaným koncem spalování uhlí, který se dotýká zejména tepláren. Ty jsou v důsledku toho pod tlakem hledat jiné zdroje energie,“ říká Sarah Ožanová z ekologického sdružení Arnika.

Česko jako spalovnová velmoc

Na papíře nicméně poměr produkce – plánované spalování v jižních Čechách vychází. Zatím. Navržená kapacita tří chystaných spaloven je podle sdružení Arnika v součtu přibližně 214 tisíc tun ročně. V roce 2021 byla produkce komunálních odpadů v Jihočeském kraji zhruba 373 tisíc tun.

Jenže už v roce 2035 se má podle české odpadové legislativy recyklovat nejméně 65 % komunálních odpadů. Energeticky využívat (tedy spalovat) bude možné jen 25 % (nyní se v Česku spaluje zhruba 18 % odpadů), zbývajících deset procent připadá na skládkování. Poptávka po dopadech ke spálení zároveň skokově naroste.

„Část, která by měla být skládkována, může být také energeticky využita, čímž by se množství odpadů k energetickému využití jen v jižních Čechách ustálilo zhruba na 130 tisíc tun. I to je však stále o bezmála polovinu méně, než je plánovaná kapacita spaloven v kraji,“ říká Sarah Ožanová.

Místní se proto obávají toho, že se kvůli lokálnímu nedostatku odpadů může stát z Jihočeského kraje spalovna odpadů pro široké okolí – včetně Rakouska. Možnému dovozu odpadků z blízkého zahraničí nahrává i to, že o materiál ke spalování bude zájem i v dalších krajích.

Například sousední Středočeský kraj plánuje své nové spalovny u Mělníka a u Neratovic. Pražské služby zase oznámily záměr navýšit roční kapacity spalovaného objemu odpadů v zařízení ZEVO Malešice ze současných 330 tisíc tun na 480 tisíc tun.

„Strhne se boj o odpad. O spalovny se jen tady v kraji derou další města – Planá a Písek, možná přijdou i další projekty. Přijde mi, že se na to všichni dívají z pohledu energetického využití a výdělečné činnosti, ne z pohledu ochrany přírody a ovzduší,“ zlobí se Valevský.

Negativním příkladem toho, jak to může se spalovnami odpadu dopadnout, je podle kritiků spalovna v areálu elektrárny v Iru u estonského hlavního města. Na ní je závislá dodávka tepla pro obyvatele Tallinnu a zhruba deset procent odpadů ke spálení se musí dovážet, a to až z Irska nebo z Finska. 

„Důrazem na spalování riskujeme nejen unijní sankce, ale především to, že se staneme „spalovnovou velmocí“ pro jiné evropské země, které k nám budou dovážet svoje odpady ke spálení a my je budeme s radostí přijímat. Což znamená i emise toxických látek, oxidu uhličitého a nutnost bezpečné likvidace pevných zbytků po spalování, které také obsahují řadu zdraví nebezpečných toxických látek,“ obává se Ožanová.

Bude to problém starostů

Na druhé straně – spalování odpadů nebude „navíc“, ale má nahradit stávající spotřebu hlavně hnědého uhlí a tím nadále zajistit produkci tepla v kraji.

„Spalovna by částečně nahradila výrobu tepla z hnědého uhlí, další díl je ale přivedení teplovodu z Temelína, na čemž se nyní pracuje,“ upřesňuje hejtman Martin Kuba a odmítá i obavy z nedostatku odpadů ke spalování: „Z podkladů se ukazuje se, že všechny tři ZEVO by mohly mít dostatek odpadu – výhradně z našeho kraje.“

Kapacita chystané spalovny v Českých Budějovic je prý flexibilní. EIA je sice zpracovaná na množství 160 tisíc tun, ale podle Kuby může být finální kapacita i nižší, zhruba na úrovni 100 tisíc tun.

Kraj jako takový má možnost mluvit – prostřednictvím zásad územního rozvoje – jen do spaloven s kapacitou přesahující 50 tisíc tun ročně. Spalovny s nižšími kapacitami mohou vznikat lokálně, bez požehnání kraje.

„Když se neshodneme, bude věcí starostů si problém s odpady nějak vyřešit. Zároveň je ale jasné, že pokud by se spalovna v Českých Budějovicích nepostavila, musel by celý kraj vozit odpady jinam,“ konstatuje Kuba.

Jak to se spalovnami a teplárnami v Česku dopadne, ukáže až čas. Jisté je, že i ceny za spalování odpadů meziročně rostou a do budoucna se předpokládá jejich další nárůst. Do něj se promítají i ekologické dopady, náklady na dovoz a skládkování zbytků po pálení, ale i zájem o teplo na vytápění bytových domů a ohřev vody.

Což zase nahrává tomu, že převáží zájem na energetickém využití spíše než na jinak žádoucí recyklaci, jak varuje třeba sdružení Arnika: „Sice nás to zčásti zbaví závislosti na uhlí, ale zároveň vytvoří závislost spolehlivých dodávek tepla občanům na produkci odpadků.“

Stávající dosluhující teplárna České Budějovice, jejímž jediným akcionářem je statutární město, a kterou by měla nahradit plánovaná spalovna v Novém Vrátě, obsluhuje více než 29 tisíc domácností a 250 firem.

Vedle odpadního tepla z Jaderné elektrárny Temelín by podle kritiků spalování odpadů mělo budoucí poptávku uspokojit spíše spalování biomasy v kombinaci s plynem a vyšší využití tepelných čerpadel a solárních kolektorů spolu se zateplováním a snižováním spotřeby energie v budovách.